Kity162

Na tuhle parádu slova nestačí. Tak zkusím aspoň něco málo: Jim Morrison byl pěkně zvrhlej a to, si myslím, má Stone rád a tak se mohl ve filmu vyblbnout. K Valu Kilmerovi - Val postavu Morrisona nehrál, ale žil. A mnoho mých kamarádů neposlouchalo nikdy Doors a spíš je neměli rádi, ale po shlednutí filmu, jich hodně změnilo názor a začalo je poslouchat, takže opravdu povedené, když to dokáže člověku takhle uvíznout v hlavě, že kvůli tomu pomalu přeorientuje svůj hudební vkus. A poslední věc: film je plný zajímavých myšlenek, skoro se dá říct, že každá druhá věta znamená tolik... Nenechá vás to jen tak koukat, všímavější a bádavější lidé můžou stále přemýšlet.

Mně se film líbí už kvůli jeho konci. A když se na konci filmu člověk zamyslí, proč se vlastně tohle všechno stalo...

Jediná "pohádka", která jde proti proudu. Právě proto jsem si ji tak oblíbila. Jak jednoduše a přitom krásně je ve filmu zobrazen podmořský svět a hudba je tak chytlavá, že mi v hlavě uvízla na několik let.

Na mně už zbývá jen dodat, že je to i vtipné, když už tam nějaký vtípek byl, tak jsem se zasmála víc než u kdejaký americký komedie... :) Jo a ta hudba... ach!

BOŽSKÉ! To zpracování, všechno tak krásně zapadá, to u novějších filmů postrádám. Když je člověk ujetej jako já na detaily, tak to mívá těžký u jiných filmů, ale tady? Ach ach... Jo, a taky mě to donutilo brečet a smát se zároveň. "This is from Mathilda."

Naprosto jsem se zamilovala asi hned od 1. scény. Ani nedokážu popsat, jak to celý vidím, když jsem to zkoušela, znělo to dost divně... Prostě mi to přijde běžné, ale bohužel neznázorňované ve filmech, protože to lidi zahazujou jako normální věc, že se někdo seznámí. A tady je o tom hned celý snímek, nádherně ukazuje, jak to opravdu chodí - letmé pohledy, stydlivé pohledy, předehra k prvnímu polibku... Nádhera! A ještě zjištuji, že jsem se na to podívala 16. června :)