aluna

Na tomhle filmu mě kromě zpracování nejvíc fascinuje ta dokonalá dějová logičnost. Ta futuristická idea o cestování časem je tak propracovaná, že nemá nikde jedinou mezeru, všechno má svůj smysl i důvod a vysvětlení. Pro mě je tohle nejlepší film v žánru sci-fi - vizuelně vypiplanej, logicky dokonale zapadající, humor skrývající (vědci zpívající Blueberry hill válej), skvěle zrežírovanej a perfektně zahranej.

Miluju Arnoldí kamennej výraz, miluju tu béčkovost, fascinuje mě námět i časovej paradox jím způsobenej, miluju tu kultovní technickou hudbu, miluju tu temnost a hororovost, snahu o útěk před něčím, čemu se utéct nedá, miluju jemnost a ženskost Sarah i sílu a přece lidskost a zranitelnost Kylea, miluju tu lovestory (i když při pohledu na prostěradlo, který v agónii rvou, se nejeden musí smát), miluju zpomalený scény s naskakujícím červeným paprskem na čele, miluju detaily jako poraženej kamiónek, miluju scénáristickou nadstavbu s fotkou a záznamníkem holek, miluju tu tehdejší módu (taky vždycky v Tech-noir sledujete tu slečnu v červený sukni a modrým tílku?...), miluju ty mizerný herecký výkony (Arnold nehraje a je při tom skvělej a ty dva, když to budete zkoumat, taky párkrát ujedou), miluju prostě ten film a každej záběr v něm. A i když je dvojka jasnej vítěz na poli akčního filmu, já na tuhle béčkem nasmrádlou prvotinu nedám dopustit. Proč? Protože je to láska už od doby, co jsem to viděla někdy ve třetí třídě prvně. A první láska je holt první láska, a i když se později zamilováváte silněji a víc, ta první už v paměti zůstane navždycky.

Byly doby, kdy jsem nepřežila měsíc, aniž bych se na to nepodívala. Teď už takovou nutkavou obsesivní potřebu nemívám, ale když už člověk viděl nějakej film 50x, už si asi místo v jeho top zaslouží. A co mě na Tarantinovi fascinuje, je to, že jak dokáže bejt dost přehnanej, umí bejt i zatraceně realistickej a ze "života" - viz. dialogy (o masáži nohou, zázraku, prase žije ve špíně...), potupná smrt ostřílenýho gangstera (chlapi jako ty neumíraj na hajzlu :-) ), najetí na "zatracenej hrbol", a ukazuje postavy, i ty nejdrsnější, z obou stran. "Kráva blbá, ze všech těch podělanejch krámů zapomene zrovna tátovy hodinky. Ještě jsem jí to připomínal - noční stolek, na tom klokanu". - Holt neměla ponětí, co musel vytrpět, aby mu je mohl dát....

Co na tom, že se to nedá brát striktně životopisně, když by mi bez tohohle filmu proklouzla mezi prsty taková kapela! Jim byl asi ve skutečnosti poněkud tišší a jemnější bytost než je představován nám a z těch jeho hadích jazyků a ještěrčích králů jsem taky nebyla dvakrát moudrá, ale překonám prvotní pocit, že to byl jen šílenej ztripovanec a budu věřit tomu, že to byl génius nepochopenej průměrnou populací, protože tomu věřit chci. Ale k filmu - nechybí vznik, vzestup, sláva ani pád kapely, nenašla jsem jediný hluchý místo, Vala Kilmera si odteď budu víc vážit, Stonea už si vážím dávno, takže jediný, co by mi ve spojení s tímhle filmem chybělo, by bylo, kdybych to už nikdy neviděla.

Dlouho jsem tenhle film chtěla vidět a dlouho jsem to odkládala a když jsem se k tomu nakonec dostala, vyjde z toho pro mě taková pecka! Předem přiznávám, že to může bejt pro někoho chvílema trošičku nuda, ale mýmu subjektivnímu dojmu to nijak neubírá - byla jsem pravděpodobně v melancholický náladě, protože naladění diváka je pro vychutnání tohohle dílka klíčový. Takže mě dlouhý záběry na ubíhající mraky nenudily, ale naopak jsem si pomalost vyprávění užívala. Taky to občas budí dojem, že Gus natočil tuny materiálu a pak z toho prostě něco sestříhal, jenže ty červeno-žlutě laděný kousky jsou plný nápadů a mě to jednoduše pocitově rozsekalo. A to, co předvádí River Phoenix, je prostě dechberoucí. Dva kluci, co se snaží všelijak přežít do dalšího dne - pro jednoho je to jen rozptýlení a rebelie v životě bohatýho synka a pro druhýho jediná možnost, jak se uživit. Jsou tu komický prvky, co mě upřímně rozesmály a ty dramatický, který začaly vládnout ve chvíli, kdy se žánr stočí k roadmovie, mě zase donutily k jakýsi empatii k postavě Mikea a jeho zpackanýmu, smutnýmu životu, kde nakonec jedinou stálicí zůstává silnice někde v Idahu.....a závěrečná scéna, která je jakousi paralelou na rozdílnost obou životů a vyjadřuje naprosto precizně tu nepřekročitelnou vzdálenost obou hrdinů, přestože je dělí jen několik metrů, mě odpravila úplně..... " If I had a normal family and the good upbringing I would have been a well adjusted person"

Příběh pornomagnáta Larryho Flynta se v ději pomalu přesouvá z prostor, kde se připravoval a fotil provokativní pornočasopis Hustler, do soudní síně, kde se Flyntův právník v podání mladičkého Nortona snaží svého chlebodárce vysekat z jeho věčných žalob. Dokonalá režie dokonalých herců včetně Courtney Love a čistá volnomyšlenkářská láska mezi Altheou a Larrym, která nezakazuje, nenařizuje, nemoralizuje, jen je....

Utéééééč Fóóórréééstééé!!!! Nejlepší kýčovitost, která je tak rozkošná, milá, hřejivá a lidská (bože, seskupení nejodpornějších třech slov a přece je to nevlezle pravdivý), propletená dějinama USA, že jí to všichni rádi odpustíme a já můžu prohlásit - Forrest Gump je top 1 (Kam se hrabe Shawshank). PS: Nejradši mám Vietnam a hippie éru...

Ujetina, která prakticky postrádá děj a jejím jediným cílem je dostat se do hlavy dvou sjetejch pomatenců, jedoucích - coby novinář a jeho věrný právník - udělat reportáž o motocyklovém závodu....To je, co se týče příběhu, všechno. A já jsem rezignovala na hledání nějakýho poselství a prostě jsem se obrazově zfetovala s Gilliamem, Hunterem-Deppem a Del Torem. Povedlo se a já se u toho nasmála i nakroutila hlavou dosytosti, až jsem se nemohla dlouho rozhodnout, jestli je to geniální a nebo blbost.....nakonec mám za to, že je to geniální blbost - hravá, šílená, ujetá....a pro mě i dost zábavná EDIT: Po přečtení knížky, která má i myšlenku, o nádherným jazyce nemluvě, vidím film trochu jinak. Řadu situací poněkud zveličil, což nevím, je-li úplně ku prospěchu věci a neničí to původní charaktery postav. Nicméně to, co mi z něj nedošlo, kniha objasnila. Film je zábavou, kniha setsakramentsky vtipnou satirickou ironickou cynickou "twisted" minifilosofií, která nepostrádá to, co se do filmu protlačit v takový míře nepodařilo. Tak jako tak zůstává mou srdcovkou.

Vzpomínám, jak jsem se v době uvedení do kin arogantně uchechtávala u filmových pořadů, v nichž BM vychvalovali - (koukat na dvě bukvice v kovbojským, to tak...). Takže jsem na ní narazila až koncem roku 2009 a zhédla to víceméně ze zvědavosti. Z další zvědavosti, jacípak byli kluci v originálním znění, jsem si ji ihned sehnala a už zdaleka ne ze zvědavosti jsem jí potom viděla ještě několikrát. Neskutečně silný! Citlivý, ale i drsný....dojemný, ale ne klišé. Nepodbízivý, spoustu si musíme domýšlet, vcítit se, rozluštit symboliku a číst ve tvářích herců, na kterých to tím pádem stojí. Povídku jsem dodatečně četla a to, co vzniklo z párstránkovýho dílka Annie Proulx, je skoro zázrak. A Ang Lee...to je čaroděj, co mi namíchal lektvar složenej z jednoho z nejsilnějších filmovejch zážitků vůbec, nádherný krajiny, melancholicky plynoucího, krásnýho příběhu (kterej je pro mě o potlačování čehokoli, co na sobě někdo nesnáší), atmosférický hudby a kapky slz, jež u mě nejsou tak běžným jevem. Na cynismus v tomhle snímku není místo a vytlačit ho z hlavy vyžadovalo úsilí i čas....a tak by to mělo u pětihvězdičkových filmů bejt.

Ujetý postavy, ujetej děj, ujetá hudba, ujetej humor a ujetej rejža. Snová podívaná disponující fascinací smrtí a posedlostí vlastní touhou, díky níž mi na konci filmu došlo, že bych strašně chtěla taky něco chtít, mít sen...takže - 1) chci jet v kabriu ze sedmdesátejch, co žere nekřesťansky moc litrů na sto, po široký prázdný dálnici skrz poušť USA, bejt tam jen já, samotinká... 2) Mrknout se do Austálie - tam chci už od dob, co jsem viděla Skipiho...3) Malý pole ropy. Kusturica jeho dream prošpikoval nápady, blbůstkama, z nichž některý asi pochopí jen ten, komu je sám vysvětlí, typickým absurdním humorem a dravá, živoucí harmonika Grace mi zní v uších doteď. A láska má nejblíž k na první pohled opačnýmu citu - nenávisti - obě ty emoce jsou zatraceně silný a na míle vzdálený od "neutrálu"...A Elaine a Grace jsou živoucím, vymyšleným :-) důkazem, že je lze cítit naráz.