Deň mŕtvych

I mistr Romero se někdy utne, co utne ten chlap asi uplně ztratil rozum!!!!!!!! Natočit zombie film bez zombií je opravdu blbost. Celou dobu se tam jen hašteřej vojáci (těm jsem fandil) s doktorama a jediná zombie je připoutaná ke zdi a poslouchá operu ve walkmanu či střílí z pistole (za to salutování jsem měl chuť Romera uškrtit). Ta zombie navíc podává nejlepší hereckej výkon ze všech, protože ostatní jsou všichni tak nesympatický (a hrajou děsně), až mi jich bylo líto. Finální zombie masakr (posledních 20 minut z filmu co trvá 102 minut) je sice dobrej a díky němu má tenhle film aspoň hvězdičku. (17.04.2006)

Romero pokračuje opäť v komornejšom, rozumej interiérovom vydaní svojej zombie série. Tentokrát sme v podzemí, veľa sa diskutuje, dokonca aj filozofuje, občas dialógy ale aj značne zabolia, keďže vojaci sú za tupcov a sexistov. Máme tu odkazy na Frankensteina a ak by to niekto nechápal, je to vyjadrené aj explicitne. Nakoniec sa ale predsa len dočkáme viacerých gore "chuťoviek" a milovníci žánru a explicitných hororov by mali byť spokojní, finále je celkom slušne krvavé a našľapané. (30.06.2023)

Překvapivě skvělý film. Zapomeňte na předchozí komediální díl, tady se jede naostro a pěkně tvrdě. Atmosféra je po celý film tak hustá, že by se dala krájet, vydechnout si neustálého napětí se vám nepodaří ani na chvilku. Nekoná se ani nepřetržité utíkání před plazícími se zombies, většina filmu je o skupině vědců snažících se v klaustrofobním podzemním komplexu zjistit jak zvrátit beznadějnou situaci lidí na zemi a při tom je má hlídat vojenská jednotka. Vojáci v čele se svým brutálním velitelem by se ale na všechno nejradši vykašlali a odletěli někam pryč, takže neustálé konflikty a stupňující se napětí mezi lidmi je na denním pořádku. A jednou už to prostě některá strana nevydrží.... 8/10 (16.05.2007)

Deň mŕtvych vychádza z rovnakého vzorca ako Noc živých mŕtvol - istý počet ľudí sa pred istým počtom zombie uchýli do úkrytu, prejde fázou vzájomných nezhôd a psychických skratov, aby sa napokon dočkal infernálneho finále. Výsledkom je koncepčne odlišný a kvalitou o poznanie slabší film, ktorého najväčším nedostatkom je hudba. V žánri, ktorý väčšmi než iné stavia práve na mimoriadne intenzívnom pôsobení priamočiaro uchopiteľných vnemov, na zámerne emocionálne prepiatych optických a akustických zmyslových podnetoch je nevhodne zvolená hudba priam smrteľnou ranou. Pre Deň mŕtvych bola skomponovaná exkluzívne debilná muzika pôsobiaca dojmom zvukového podmazu k nejakému dobovému pornu alebo cestopisu. Rušivo pôsobí i veľmi kolísavá kvalita masiek. Divák si želá byť desený monštróznym panoptikom obludných stvorení, sú mu však naservírované i vyložene smiešne a odfláknuté masky (karnevalový make-up). Tam, kde sa k slovu dostal priamo Savini (zrejme), tam už ide o šokujúco desivé, majstrovské diela žánru (pán, ktorý vlezie do záberu súčasne s hlavným titulkom). Ďalej už nie je čo vytknúť. Prvé dve tretiny filmu, ktoré sú údajne zlé preto, že sú málo akčné, dodávajú krváku prívlastok chytrý. Koncepcia zombie ako antropomorfne najautentickejšieho hororového monštra celkom zákonite ráta s divákovou podvedomou autoprojekciou, preto nečudo, že odchyt "vzoriek" a morbídne pokusy doktora Logana majú tak úzkostnú príchuť. Paralelná línia so "socializáciou" zombie je invenčná, napínavá a neskutočne dobre vypointovaná. Part dotyčného nemŕtveho je zahraný tak bravúrne (a veruže tu bolo čo hrať), až mi pripadá ako celkom pravdepodobné, že Romero niekoho splašil z Royal Shakespeare Company :-) Osobitnou kapitolou je úvod a záver filmu. Človek sa najprv diví, prečo Romero na úvod zaradil čosi, čo bolo pravdepodobne zamýšľané ako teaser. Takto koncipovaný úvod však v konečnom dôsledku svojím "neorganickým" vyznením zvýrazňuje nereálnosť záveru, nereálnosť toho, čo sa a priori javí ako happy end. (01.07.2007)

Jsem téměř nedotčena tímto milým subžánrem a nemám tudíž s čím srovnávat, nemám nic objevného do pranice, ale jelikož se jedná o jeden z mých nejzásadnějších filmových zážitků (alespoň poslední doby), nějakou tu dojmologii si neodpustím. Tak tedy: proč zásadní zážitek? Nemám ve zvyku se u horrorů bát. Mám je rozdělené na mrazivé - snoubící se s thrillerem, sci-fi apod. - a čistě zábavné. U Dne mrtvých jsem se teda taky nebála. Spíš jsem cítila dost hnusnou úzkost. Podobně se mi nedávno vedlo při sledování Zrůd (vím, jde o zcela jiný soudek, ale můj stav se skutečně podobal). Den mrtvých se sice na začátku skrz několik parádních lekaček tvářil docela sympaticky, ale pak jsem byla zaskočena tou zmíněnou úzkostí, psychickou i fyzickou. Horrory bývají tělesné, tenhle opravdu bolí. Když jsem během sledování filmu střídavě konejšila svou malou dušičku a rozzlobený žaludek, nezdálo se, jak mi bude brzy dobře. Snad jsem byla zocelena, snad je závěr až příliš vysvobozující, nevím... Zdejším horrorovým expertům dost věřím, ale s tou inteligencí tohoto filmu bych to tak nepřeháněla. Ale zároveň bych ji ani nečekala, takže v pohodě. Efekty a intenzita prožitku jsou obdivuhodné. Druh toho prožitku je věc jiná, při hodnocení k ní raději nepřihlížím. ...Dodateček: V noci ze 3. na 4. září 2009 jsem Day of the Dead viděla potřetí a konečně i já vím, že mu patří nejvyšší hodnocení. (25.08.2007)