Velká iluze
La Grande Illusion
Grand Illusion
Réžia:
Jean RenoirKamera:
Christian MatrasHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Jean Gabin, Dita Parlo, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim, Gaston Modot, Marcel Dalio, Jacques Becker, Jean Dasté, Julien Carette, Claude Vernier (viac)Obsahy(1)
Dva francoužští důstojníci, kapitán de Boieldieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin), jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Tam díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců. Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, ras a vyznání. (caligari)
(viac)Recenzie (135)
Skvost světové kinematografie. Film veselý i smutný, rozpustilý i docela vážný, ale především nutící k zamyšlení nad absurditou války. Vyznívá o to smutněji, že "aby už nebyla žádná další válka" byl natočen v době obav ze sílícího a zbrojícího, v roce 1937 již otevřeně agresivního Německa. Do té doby nejstrašnější válku zobrazuje skrze reflexi v zázemí důstojnického zajateckého tábora uprostřed německého císařství. Trochu připomíná Velký útěk, který však byl inspirován válkou ještě strašnější, a je o pár desetiletí mladší. ()
Téma o útěcích z vězení mám rád a vyhledávam je, ale Velká iluze mě téměř clou svou dobu nudila. To se zajatci měli tak špatně, že museli utíkat ? Přece všichní zpívali, tančili, jedli atd ... Zatím nejslabší film o útěcích jaký jsem měl možnost vidět. ()
Film o osudech francouzských vojenských zajatců v Německu v první světové válce je plný hrdosti, lidskosti a rytířskosti (taková "velká iluze"). Asi nejvíc se mi líbila postava Ericha von Strohaima. ()
Na svoju dobu neskutočná pecka! Pekne vykreslené charaktery postáv a neštandartná dejová línia, primiešaná trocha vtipu, filozofie a životných právd skrytých v perfektných dialógoch vojenských hodnostárov. Renoir stvoril nadčasové dielko, ktoré aj v dnešných časoch nevyzerá len ako dobový artefakt, čo sa o drvivej väčšine filmov 30.rokov povedať nedá. ()
Můj nejoblíbenější světový film 1. poloviny 20. stol. V očekávání dalšího nic-moc konverzačního dramatu ála Pravidla hry, kteréž mě nechaly chladným při sledování o několik dnů dříve, dostal jsem parádní nadílku. Ač film postaven na tolika klasických klišé, které obecně tolik nemám rád, další vyjímka ktrerá se mi moc líbila. 1) reálnost - němci mluví německy, francouzi francouzsky, angláni anglicky. - Jak nesnáším naše TV filmy kde hitler mluví česky a podobné lingvisticky-iritující pokusy. 2) Příběh podaný způsobem, že věřím tomu že by mě to bavilo i kdyby to mělo 15, 20 hodin. 3) Pekelně nadčasové. poslední záběr obzvlášť, ten mě dostal. 4) A jako jsem po shlédnutí filmu Jahody a čokoláda šel s hodnocením Špatné výchovy o hodně dolů, tak i po shlédnutí Velké iluze jde dolů Hartova válka a další. Je tam trochu Buňuela, toho z první půlky 60.let, trochu narážek na tropicalisticko-kanibalistické filmy (o vánocích:-). co dodat. Vida es silbar. ()
Je to ozaj veľká ilúzia potierať názorové rozdiely a otupovať dôvody neznášanlivosti ? V podvečer druhej svetovej vojny filmový klasik Jean Renoir ukázal svetu svoje dnes už klasické dielo z prvej vojny. Dodnes nám ukazuje svoju nadčasovosť a servíruje s francúzskym šarmom, že ľudia na svete nechcú hovoriť o ilúziach pokiaľ ide o spolunažívanie. ()
Velká klasika světového filmu a patrně nejznámější Renoirův snímek. Chápu že v předválečném rozpoložení musel film působit silným dojmem, ale pominu-li auru, která Velkou iluzi provází, nepřijde mi film sám o sobě nikterak výjimečný. Ani já se neubráním porovnání s Wilderovo Stalagem 17, který je ale v kategorii morálně útěkářských snímků o parník napřed. 5/10 ()
Réžia českého znenia (ČST Praha 1973) = BLANKA NOVÁKOVÁ - Gabina dabuje Luděk Munzar, von Stroheima dabuje Jiří Holý - Aj toto tí ignoranti z H.C.E. predabovali. HNUS. DVD od Film X som rituálne zničil. Ešte raz vravím HNUS. (30.7.2009) ()
Velká iluze je mi velkou čítankou přátelství vzácně slitou s oslavou lidské vůle a odvahy. Nadchlo mne, jak čistě až bezelstně se Renoirovi podařilo vykreslit (s mimořádnou psychologickou hloubkou) nejrůznější valéry přátelských a kamarádských svazků, od respektu k protivníkovi po lásku, potírající státní hranice. Na druhou stranu mne zaskočila absence skutečného zla, které bytostně vtěluje člověčí perfidnost a zákeřnost a jemuž se tak dobře daří v časoprostoru války. Tak mocně idealizující hledisko (jež s nadsázkou řečeno vyjadřuje název filmu), estetizující trnitou cestu ke svobodě, při níž i smrt nepostrádá elegance, až vyvolává otázku, oč vlastně šlo? Vždyť celá trapnost pozemské pouti je zde zastřena sledem povznášejících náhod. Anebo i toto je iluze? Snad tím, co uhladilo nerovnosti, je právě ona lidská víra, hrdě promlouvající z každého gesta těch, kteří míří ke Svobodě. Myslím, že tomu tak bylo… ()
Bohužel, v tomto raném snímku J. Gabina se zatím neprojevuje jeho "Velké" herectví, jak je tomu zvykem v pozdější tvorbě. Celé filmové dílo na mě působilo nepřesvědčivým dojmem, plytce a bez špetky akčnějšího náboje nebo jiskry. Obsahově jistě dosti zajímavé, ale herecky podané značně fádně. Řekl bych průměrné herecké výkony, včetně toho Gabinova. Jako by to zahráli schopnější amatéři ze zájmového kroužku z Horní Dolní :-) ()
Impresionisticko idilická úvaha na téma válka. Renoir na prahu druhé světové předznamenává celkový úpadek hodnot, který postihl Evropu. Velká iluze je totiz především filmem o obecné lidské slušnosti navzdory jakékoli době, o hodnotě přátelství a o nutnosti porozumnění. Jako by věděl, že válka, kterou záhy rozpoutá Hitler nenabídne ani v retrospektivním pohledu příležitost k natočení podobně idealistického filmu. O technických kvalitách režie by se dalo bavit delší dobu. Velice zajímavé je například používání diegetického zvuku, který přesahuje svůj rámec do další scény, kde se stává nediegetickým, apod. ()
Není moc filmů o první světové, podané tak skoro dokumentárně. ()
Těžko říct, zda Velké iluzi úplně prospělo rozdělení na 3 odlišné části. Ta první je poměrně komická a docela mě navnadila. A taky měla na co, poněvadž epizodu na středověkém hradě se zasmušilým a zklamaným von Stroheimem považuji za předčasný vrchol snímku. ()
A tak velká iluze to nesporně je, nicméně válečné drama z toho na mě nedýchlo.. Záměr tvůrců je jasný, nadčasovost snímku nepopiratelná, přesto jsem si místy připadala jako na skautském táboře a místy ve spacím vagónu.. Každopádně hodnotím kladně, herecké obsazení se mi zamlouvalo, Jean Gabin tu měl okouzlující úsměv a šibalství v očích, no a ti dva pánové de a von se mi moc líbili, k tomu tedy nemůžu nevzít v potaz rok 1937.. To asi JG ještě vůbec netušil, kde bude o několik let později "účinkovat" a že si domů přiveze kříž i řád, poklona a klobouk dolů.. ()
Ak ste dôstojník, v zajateckom tábore to máte ľahké. Ináč povedané, ak sa prispôsobíte, ocitnete sa maximálne tak v ,,zlatej klietke,, a dočkáte konca ( vojny ). To by ste však nemohli mať hrdosť hlavných hrdinov a ich nezdolné odhodlanie opäť sa ocitnúť na slobode. Herecky a režijne výborne zvládnuté dielo, ktoré svoj vrchol prinesie v poslednej štvrtine filmu, kedy sa z antivojnového snímku stáva romantický. Čo vôbec nieje na škodu. Je to práve v skvelom zavŕšení, akýmsi emotívnym polo happy endom, kde sa nestrácajú nádeje a veľké ilúzie. ()
Velká krása.. Renoir vytvořil svět ve kterém postavy mají jedna k druhé lidský respekt bez ohledu na národnost a stranu konfliktu. Všichni jakoby ví, že hrajou špinavou a otravnou hru a v rámci jejích pravidel se snaží udržet jí v mezích humanismu. Pochopení, respekt, ochota pomoci, zdrženlivost a laskavost je tu na každém kroku a právě díky tomu zní poselství filmu velmi silně i 80let po premiéře. ()
Iluze o světě bez válek a porozumění mezi národy, které v kritických situacích a v napjaté atmosféře zajateckého tábora fungovalo, se rozplynuly ve filmu i v reálném světě. Vždyť film byl natočen v roce 1937. ()
Krása,která dneska funguje jako při premiéře a za sto let tomu bude pořád stejně ()
V silne protivojnovej, Renoirovej - Veľkej ilúzii, ináč tiež povedané, ako v legendárnom, umeleckom a majstrovskom počine z roku 1937, si ešte pred nastávajúcim, kinematografickým zárezom s titulom Pravidlá hry, asi tak povedzme do zhruba prvej polovice, rovnako zahrali i vedľajší, francúzski herci v priamych podaniach Juliena Carettea & Gastona Modota, ktorí sa hneď potom, náramným spôsobom zhostili i dvoch, mimoriadne rozhádaných „kohútov”, a to konkrétne v naprosto neľútostnom súboji o jednu atraktívnu sliepočku, čím som chcel totižto naznačiť snáď predovšetkým iba to, že predtým boli najprv dobrými priateľmi, nachádzajúcimi sa spoločne s ďalšími zajatcami v nemeckom, zajateckom tábore, uprostred stále prebiehajúcej Veľkej vojny, pričom hlavný prím bude následne predstavovať podobu zlomového trojlístka, čiže tak trochu iní členovia francúzskej armády, a to na čele s kapitánom Boëldieueom, so súčasným dodatkom ohľadom toho, že som priam presvedčený o tom, že by bol potenciálneho úteku schopný, takmer každý jeden zajatec, vrátane i Žida Rosenthala, či už trebárs aj spomínaných postáv Cartiera s inžinierom, minimálne teda v celkovom ponímaní presne tak, kto všetko sa v malej skupinke, podieľal na vykopaní tunela, predstavujúceho možný útek s osídiel, vskutku dosť nepriaznivého osudu, a síce sú zatiaľ všetci nažive, no s takýmto vratkým osudom sa nehodlá zmieriť ani protagonista Maréchal v podaní začínajúceho, fascinujúceho predstaviteľa JEANA GABINA, ktorý si vďaka svojmu účinkovaniu v tejto snímke, otvoril dvere dokorán všetkým vnímavým režisérom, do toho rátajúc i režírujúceho Jeana Renoira, s ktorým bude mimochodom spolupracovať ešte (zo)pár krát. • Nakoľko z tejto pôvodnej idey, celkom vzišlo, tak sa musia niektorí z nich pripraviť nielen na presun na odľahlé miesto do istej pevnosti, ktorú riadi veliteľ von Rauffenstein (démonický Erich von Stroheim), podľa ktorého tvrdenia - odtiaľto ani myš neunikne, s ktorým už boli predtým na slove, ale zároveň môžu očakávať i lepšie zajtrajšky s možnou vidinou definitívneho úniku do neutrálnej zóny v podobe Švajčiarska, kedy to už začína byť konečne oveľa viac zaujímavejšie a nebezpečnejšie. Apropo, a v obidvoch filmových prípadoch sa taktiež objavil i charakterný, francúzsky herec Marcel Dalio, zakaždým stelesňujúci inú úlohu, čo len automaticky vypovedá o jeho náležitej všestrannosti. • Neviem posúdiť, či bola lepšia - prvá, komornejšia, alebo druhá, romantickejšia línia, no čo posúdiť jednoznačne viem, že sa obidve medzi sebou celkom obstojne dopĺňali, kedy by sa zrejme jedna, proste nezaobišla bez tej druhej, inými slovami povedané, jednalo sa o spojené nádoby, ktoré mali teda radšej ostať nadobro oddelené? • Čo naopak filmu vôbec neprospieva, je český dabing, ktorý je z pohľadu francúzsky hovoriacich hercov, síce maximálne účinným javom, to ani nepopieram, ale keď všetky národnosti hovoria jednou rečou (nemeckou i ruskou), tak to je už extrémne mätúce pre mňa ako diváka, čo snímke napokon uberá na atraktivite → určite to nie je len o dabingu, kvôli čomu teraz odpadáva jedna *, na čo možno prídem až nabudúce pri opakovanej projekcii... A paradoxne zase Dita Parloová , bola na svojom hereckom (menšom) priestore, dostatočne využitou postavou, no mne to prišlo, ako úplne prebytočný, scenáristický materiál, ktorý mi proste do tohto príbehu akosi extra nezapasoval, totiž sa z neho vytrácala autenticita, ktorá nechýbala na samom začiatku, v strede... () (menej) (viac)