MrCreosote

Nemůžu se zbavit pocitu, že všechny dějové linky, které se přímo netýkají Keatonova comebacku a jeho syndromu vyhoření, jsou do filmu propašovány jenom proto, aby kamera měla koho sledovat v tom nekonečném bludišti divadelních chodeb a pouličních barů. V jádru je totiž Birdman poměrně banální historkou zpracovávající klišé, které jsme viděli už v desítkách jiných filmů, jejich koncentrace mi tady postupem času lezla na nervy. Pozitivní pocity nakonec převažují, od perfekcionistického vedení skvěle hrajících herců až po linku s Ptačím mužem, který hrdinovi neustále leze do hlavy a ozvláštňuje film o fantastický prvek. Kromě toho dělá z Thomsona prvotřídního psychopata a já mám pro tyhle zlovolné našeptávače ohromnou slabost. Jestli Birdman nakonec dostane Oscara, nemám proč být zklamaný.

Tahle verze notoricky známé pohádky mi neskutečně sedla. Ultrakýčovitá stylizace je jen další vrstvou humoru, kterým je Sněhurka prošpikovaná a ani za akční sekvence se film nemusí stydět. Tarsem Singh je možná blázen, ale pořád je mi milejší tohle sebeuvědomělé autorské vidění, než další sterilní patlanice bez jakékoli osobitosti.

Jako satira bezzubě podbízivé, jako survival flák nenapínavé a klišoidní. Co je to? Hunger Games, kterým roztřesená kamera a vyšisovné barvy nejdou jakožto puberťáckému blockbusteru k duhu. Na druhou stranu je to tak naivní, neškodné a dobře obsazené, že nemám důvod dávit se hned při najetí úvodních titulků. Uvidíme u dalšího dílu.