Velká iluze
La Grande Illusion
Grand Illusion
Réžia:
Jean RenoirKamera:
Christian MatrasHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Jean Gabin, Dita Parlo, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim, Gaston Modot, Marcel Dalio, Jacques Becker, Jean Dasté, Julien Carette, Claude Vernier (viac)Obsahy(1)
Dva francoužští důstojníci, kapitán de Boieldieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin), jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Tam díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců. Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, ras a vyznání. (caligari)
(viac)Recenzie (135)
Krásný film. ()
Překrásný film! O nesmyslnosti války, o chlapské cti, soudržnosti, přátelství a lásce. Slova zní frázovitě, ale z toho filmu to dýchá s každým záběrem. Gabin úžasný, ještě když navíc víte, že takový prostě BYL, že to nebyl ožrala, narkoman, gauner a posera ve skutečném životě a geroj na plátně...Smutný výraz Ericha von Stroheima nikdy nezapomenu, ani tu krásnou scénu, když se omlouvá kapitánovi, že mířil na nohy....A ten konec (nechci popisovat, abych to někomu nepokazila....Dopisuji po přečtení komentářů: Právě u té scény s mudrováním u krávy se mi líbilo, že Gabin to říkal ze srdce a z duše, on byl podstatou sedlák a miloval půdu a zvířata a já jsem si říkala, že i kdybych to nevěděla, tak mu to věřím. Jakoby už tehdy věděl, že bude mít statek, dobytek a jezdit na traktoru. ()
Z pohledu dneška se sice můžeme povýšenecky ošklíbat a mumlat cosi o prvoplánovém humanismu, jenže všechno umění je tvořeno z myšlenek věčných vpletených, zapečených, naroubovaných, zasazených do ducha doby, která je pomíjivá. Mužské naivně hrdinné představy o válce (viz osazenstvo pokoje dívající se na přehlídku) byly rozsahem a masovostí WWI spláchnuty do odpadu. Aristokratické měření sil zmizelo v nenávratnu a na jeho místo nastoupilo světové šílenství. A spokojený život v přírodě, se ženou a dětmi je jen iluze, protože chlap nakonec musí odejít ke svému oddílu (Opravdu musí? Proč?). A tento film se snaží prostě mluvit o prostých věcech, takže nepotřebuje srdceryvné vypjaté konflikty či "velkolepé" válečné scény. ()
Vcelku fádny film z prostredia dôstojného lágru, ktorého väzenci sa pokúšajú utiecť. Nielenže vojnových scén, ale ani dramatických prakticky niet. Dej len tak ledabolo plynie a postavy sa presúvajú z miesta na miesto. Mladý Gabin tiež nejako neťahá, herecky zaujme iba Erich von Stroheim v roli nemeckého dôstojníka. Zaujalo ma, že nemeckí "nepriatelia" sú tu vykreslení sympatickejšie a džentlmenskejšie ako samotní Francúzi, ktorí robia iba problémy. Od protivojnového filmu to malo ďaleko. Romantizujúci záver bol preto o niečo schodnejší. ()
Gabin + von Stroheim + Renoir, skvělá kombinace, skvělý film, který se dívá na válku trochu jinak. S humorem, ale realisticky a uvěřitelně. ()
I když se jedná o velice starý snímek a leccos by se mu mohlo odpustit, přesto mi připadá jako velmi slabý a nezáživný, pokusy o útěk, samotný útěk na svobodě včetně soužití hlavních postav, vše je více než podprůměrné, celý mi to připadalo jako divadlo v papundeklovém prostředí. 30% ()
Výborný Renoirův film právem nominovaný na Oscara. Excelentní výkony pánů Jeana Gabina a Ericha von Stroheima. ()
Jeden z patnácti nejoblíbenějších evropských filmů Woodyho A. Pro mě hlavně vzácná exkurze do období první světové (z té druhé je takto sugestivních snímků dost, z první mnohem míň, a už vůbec ne točených s tak malým časovým odstupem) s vytrácející se důstojnickou ctí a s nepřenosnou noblesou velkých národů, kterou má v krvi francouzský kapitán i německá horalka. ()
Je velmi náročné vidět tento starý film s mladým Gabinem týden nato, co jsem viděl po několikáté Na západní frontě klid v tzv. novém a pro mě realističtějším zpracování. Vše je tu tak fešácké a solidní. A neuvěřitelné. Nicméně hezký zážitek. Napadlo mě, v které válce tedy můj děda bojoval? Říkal mrtvá děcka, mrtvé krávy, utržené hlavy. To bylo asi pár tisíc km na východ, daleko od Jeana Gabina tedy důstojníka Marechala..... ()
Dojemný film. ()
Podivná fraška ze zajateckého tábora v klasickém dobovém stylu průměrných středoproudých filmů, velmi nezáživná a dokonce bych řekl chvílemi hodně kýčovitá. Herecké výkony jsou často slabé, postavy nejsou moc dobře napsané, scénář je podivný, režie ne moc povedená. Válka je ve filmu často zachycená jako by šlo o posezení lepší společnosti v luxusní pařížské restauraci. Film, který byl možná dobrý v době svého vzniku, ale dnes působí hodně zastarale. ()
Ve 30.letech asi docela pecka, ovšem zub času se na Velké iluzi podepsal poměrně dost. Nicméně hrdinové zde nejsou černobílí, hodně mě potěšila jazyková věrohodnost (Němci spolu mluvili německy atd.) a výborná civilní pasáž v chatě u německé matky s dítětem. Některé pasáže, hlavně z internačního tábora byly trochu otravné a zbytečné. Celkový dojem je tak spíše průměrný, akorát na 3 hvězdičky. (DVD, orig.) ()
Údajné opus magnum syna Augusta Renoira, dlouho považované za oběť války, a první (z nemnoha) cizojazyčný film nominovaný na Oscara. Já jsem ocenil hlavně závěrečnou pasáž filmu s odbučící krávou a holčičkou, která chce sníst bramborového Ježíška (anebo teda Josefa :). Té osud bohužel neumožnil rozvinout hereckou kariéru dál. Zvláštností je nepatřičný pozdrav "Heil Hitler!" (v užívání nejdříve od 1923) cca v 6. minutě filmu, na který upozornil saladdin a píše o něm i Aidan, ale někteří tvrdí, že se dotyčný pouze představoval (snad jako Freisler). Ale co ta zdvižená ruka? Možná že časové zařazení nebylo tolik důležité (viz i elektřina v Elsině horském domku v Alpách na poč. 20. stol.), zvlášť když se všude vyzdvihuje nadčasovost snímku. K názvu filmu viz téměř o 30 let starší hit Normana Angella. ()
Až za čtvrt století bude tomuhle filmu 100 let, bude určitě pořád stejně aktuální. Že se všude lze setkat se slušnými lidmi je hodně pozitivní poselství. ()
Heil Hitler!, praví české titulky pod promluvou německého důstojníka v zákopech První světové války. Chtěl jsem, aby šlo o Renoirův jasnozřivý záměr; prý jen překlep mistra překladatele... Pověst Velké iluze jako Goebbelsova filmového nepřítele č.1 dává smysl. Vojáci ani ve vřavě nepostrádají Kinderstube, střet národů berou sportovně, primitivní vlastnenectví se nepěstuje, nechybí humor a chuť na vybrané francouzské lahůdky (z židovských zdrojů). Hranice vedou mezi lidmi a mezi třídami (a i to je zpochybněno), nikoliv mezi národy. Antisemitismus je vysmíván, pár let pár let po Dreyfusově aféře žádná samozřejmost, a je navíc v jedné z nejsilnějších scén pojednán jako cosi, k čemu člověk sklouzne nanejvýš v krajní krizi, aby se za to posléze styděl; je jasné, že takhle Goebbels jeden z pilířu národního socialismu prezentovat v kinech nechtěl. Když v poslední čtvrtině filmu dochází k mezinárodnímu sblížení na nejintimnější úrovni a Žid konstruuje pro německé Mädchen model jesliček, Norimberské zákony hrozí samovznícením. Slovy sympaťáka v důstojnickém zajateckém táboře: Strengt verbotten. Film svými osmdesáti lety skrývá sílu, která by měla být znovuobjevena. ()
Skoro celý film bol vynikajúci, ale posledných dvadsať minút, v ktorých Renoir rozohral svoju príšernú variáciu na Heidi, bolo úplne mimo... ()
"Out there, children play soldier..." "In here, soldiers play like children." Dráma z prvej svetovej vojny zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Na vojnovú drámu má až príliš humorne odľahčenú, miestami až komickú atmosféru, čo mi nie úplne dokonale sadlo. Všade samá zábava, šaškovanie, akoby ani žiadna vojna nebola (práve prebiehala jedna z najkrvavejších bitiek prvej svetovej vojny, bitka o Verdun). Aj tá realizácia úteku bola v takom komickom duchu, keď celá posádka pevnosti naháňala jedného akože utečenca, ktorý evidentne neprejavoval nejaký mimoriadny záujem o útek. Zo zajateckého tábora sa mi najviac páčil ten medzinárodný guláš (Francúzi, Nemci, Angličania, Rusi), škoda len, že tých konfrontácií tam nebolo aj viac. Úplne iný a výrazne lepší náboj mala pre mňa až tá záverečná časť mimo zajateckého tábora, predovšetkým veľmi silné scény s nemeckou rodinkou. Za zmienku ešte stoja pekný obraz (atraktívne prostredie zámku, či horskej dedinky) a výborný Jean Gabin v hlavnej role. "For me it's simple. A golf course is for golf. A tennis court is for tennis. A prison camp is for escaping." ()
Laskavý, velice odlehčený film o válce a změnách které vyvolala. Natočen lidmi které válka změnila, ale kteří stále ještě nevěděli, že nejhorší změny je teprve čekají... ()
Zatímco Němci v roce 37 zbrojili, Francouzi točili film o přátelství, kamarádství, vzájemném respektu a porozumění. To že všichni jsou si rovni a všichni jsou vlastně stejní lidé jen mluví jinou řečí je krásná myšlenka, kterou Němci naprosto zničili. ()
Nádherný nadčasový snímek, který ani po letech neztrácí nic ze svého půvabu... ()