duddek

Papoušek se definitivně ujal role Dorotčina vychovatele a snaží se ji učit psát. Ta má však plnou hlavu zábavy (a dokonce se vejde pod skříň!). Nechápu pasáž, kdy v roli krotitelky lvů nasype lvovi granule, vítězně si na něj stoupne a záhy ho odhodí, za což ještě sklidí potlesk... pobuřující.

Spousta členů rodiny je v téhle sérii upozaděna, třeba s Brandonem (který už vyrostl z roztomilosti) si tvůrci vůbec nevědí rady, prostor nedostává ani Mark nebo Karen, většinou nevyužita je i malá Lilly. Cody pár dílů před koncem série seriál opouští, což tvůrci přešli jen tak, bez nějaké snahy o vysvětlení (v rámci děje). Náhradní postavy typu Riche nebo Bleska jsou spíš otravné než vtipné. Překvapuje mě, že po tomhle natočili ještě celé dvě série. Nejlepší díly podle mě: Ženské hnutí a Tajný ctitel.

Závěrečné díly 5. série bez vyhozeného Codyho jsou hrůzostrašné, děj mají zpestřovat Rich a Blesk, ale je to spíše ke škodě. Všechno to působí hrozně nuceně, třeba když Carol nabídne Bleskovi, ať u nich bydlí...

Poslední epizoda, kde s rodinou bydlí Cody. Pak jeho představitele Sashu Mitchella pro obvinění z domácího násilí vyhodili (následně už jenom nakoukl do závěrečné sedmé série). Jeho náhle zmizení ale v této řadě Kroku za krokem není nijak vysvětleno, postavy se ve zbylých dílech chovají, jako by neexistoval.

Oproti předchozímu dílu, jehož sledováním se dá tak maximálně marnit čas, je zde nepatrný posun vzhůru, totiž aspoň trocha napětí v pasáži, kdy se Blesk ujme role Indiana Jonese, a špetka country v Karenině podání. Ani tahle křečovitá epizoda ale za zhlédnutí nestojí. I přiznaná reklama na zábavní park se dá jistě udělat nápaditěji a s vtipem.

Z ukradeného pštrosího vejce se vyklube otesánek, který vyluxuje celou domácnost, včetně skob na zdech. Konečně díl, kde má papoušek víc rozumu než Dorotka.

Cukrově deprivovaná Dorotka si pod přísným dozorem papouška nemůže dát ani lízátko, a tak uteče z domu. Nečekaně dorazí až k perníkové chaloupce a tam už se jí ujme pohostinná ježibaba. Celou epizodu táhne hlavně zábavný úprk z chaloupky.

Když má Dorotka něco hezkého, papoušek to hned musí mít taky. Jako tady její červený náhrdelník, o který se nechá oloupit. Straka se potom ústřední dvojici neustále plete do cesty a utahuje si z ní v dokonalých převlecích. Dorotka s papouškem během svého amatérského pátrání zmydlí starce a utečou beze známky lítosti, zaslepeni vlastním zájmem. Děti zde tedy opět dostávají spíš odstrašující příklad – jak se nechovat. Hvězda navíc za vynalézavé zneškodnění papouška strakou pomocí mrkve a kolíčků.

Papoušek Dorotku připravuje o veškerou radost z vlastní tvorby, vysmívá se jí a neustále potřebuje dávat na odiv svoje mistrovství. Navíc ji ani neposlouchá a ještě jí přivodí úraz při čelním nárazu do stromu. A ona? Chudák holka ho vezme na milost a smířlivě ho přivine k sobě, ačkoliv on se nikterak nesnaží odčinit, co páchal, ani nezpytuje svědomí. Je to vlastně takový stockholmský syndrom (přičemž událost, po které se jmenuje, se stala jen rok předtím) anebo možná i alegorie na četné partnerské vztahy, ve kterých fyzické či psychické násilí vztah možná paradoxně utužuje, místo aby ho bortilo.

I mě sice konec trochu zklamal, ale za podmanivou atmosféru, perfektní výkon Mii Farrow a vůbec styl, jakým to je natočené, dávám plný počet. Když jsme u těch přesmyček a manželů Castevetových, zaujala mě podobnost se jménem představitele Rosiina manžela (J. Cassavetes). V tom musí mít taky prsty čert. Mimochodem, knižní předloha (zfilmovaná už rok po vydání) je prý nejprodávanějším hororovým románem 60. let.