La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Réžia:
Jean RenoirScenár:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (viac)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(viac)Videá (2)
Recenzie (57)
Blaseovaná snobská společnost, služebnictvo stejně zkažené jako panstvo...Vynikající obraz úpadku celé společnosti , kde frajírek hyne kulkou stejně pošetile jako králík zastřelený znuděným panákem. Restaurace filmu přinesla také na dobu svého vzniku neskutečný zážitek z technické dokonalosti filmu...Bravo, pane Renoire ! ()
Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak ()
Nenápadný půvab buržoazie. Úsměvné a povrchní milostné pletky vyšších vrstev se zvrhávají v naprostou frašku plnou hyterického křiku nebo demolice zámku pomocí střelné zbraně. S trochou nadsázky se tak dá odpovědět na otázku, proč to Francie ve druhé válce zabalila tak brzo - elita se věnovala svým dětinským hrátkám a poddaní ji hlídali, aby si při tom nerozbila obličeje. ()
Smotánka spoločnosti je v každej dobe rovnaká. Množstvo pretvárky, intríg, cudzoložstiev a klamstiev. Na zúbky sa jej tentokrát pozrel poetický realista Renoir, aby sa pokúsil šokovať a podať pravdivý obraz vtedajšej spoločnosti. Je jej chovanie iba dôsledkom chovania predvojnovej spoločnosti, ktorá na všetkých úrovniach klame? Alebo túto atmosféru svojou morálkou spoluvytvára? Záverečný výstrel môžeme chápať ako prvý francúzsky výstrel nadchádzajúcej svetovej vojny. Renoir možno ani nevedel, ako nadčasovo bude jeho dielo pôsobiť o niekoľko desiatok rokov neskôr. Z dnešnej tvorby sa podobnou témou zaoberal Altman v Gosford Parku a asi bol tento film preňho výraznou inšpiráciou. ()
Není těžké pochopit, proč je dnes film tak adorován. Je to určitě oprávněně. Dlouhé kamerové jízdy, kamera nám ukazuje prostor i osoby v něm ve své komplexnosti. Jednou přejede k úplně jinému dění a jindy jen stojí na místě a různé děje vnikají do obrazu téměř ve stylu grotesky. V jeden moment se bavíme komickými gagy a najednou se ocitnem v těžkém dramatu a to vše jako taková nadsazená kritika vyšší společnosti i jejího služebnictva. Všichni se chovají směšně a hloupě, přestože se umí tvářit vážně. A musím říct, že mě to místy dokázalo i trochu zasáhnout. Na druhou stranu já osobně jsem z těhlech filmů zabývající se vyšší společností na návštěvě v něčím sídle trochu unaven... ()
Galéria (49)
Fotka © Nouvelles Éditions de Films (NEF)
Zaujímavosti (7)
- Po komerční katastrofě, která v roce 1939 následovala uvedení filmu, byl film bez jakéhokoliv užitku sestříhán. Až v roce 1956 byl zrekonstruován do takřka celé původní délky a v roce 1959 uveden na filmovém festivalu v Benátkách. (Hans.)
- Předlohu pro tento film si Renoir vybral Mussetovu komedii Marianniny rozmary, ale nakonec ji využil jen jako inspirační zdroj. (contrastic)
- V roce 2002 byl film časopisem „Sight and Sound“ zvolen 3. nejlepším titulem všech dob. (ČSFD)
Reklama