Pravidla hry

Smotánka spoločnosti je v každej dobe rovnaká. Množstvo pretvárky, intríg, cudzoložstiev a klamstiev. Na zúbky sa jej tentokrát pozrel poetický realista Renoir, aby sa pokúsil šokovať a podať pravdivý obraz vtedajšej spoločnosti. Je jej chovanie iba dôsledkom chovania predvojnovej spoločnosti, ktorá na všetkých úrovniach klame? Alebo túto atmosféru svojou morálkou spoluvytvára? Záverečný výstrel môžeme chápať ako prvý francúzsky výstrel nadchádzajúcej svetovej vojny. Renoir možno ani nevedel, ako nadčasovo bude jeho dielo pôsobiť o niekoľko desiatok rokov neskôr. Z dnešnej tvorby sa podobnou témou zaoberal Altman v Gosford Parku a asi bol tento film preňho výraznou inšpiráciou. (25.06.2012)

0/10 Des bes - jak nesnasim prvorepublikove salonni filmy ceskoslovenske, tak tento mezi ne opravdu squele zapadne. Celou dobu jsem cekal, ze se na scene objevi Oldrich Novy a nejakou ftipnou replikou vsechny utre. Nemuset to videt, tak se na to vy... Ad hodnoceni na teto strance - docela me zarazi rozpor mezi komentarem a hwezdickami u nekterych uzivatelu (01.05.2008)

Hezká, satirická komedie, která ví přesně, kdy má zasáhnout. Jean Renoir byl natolik skvělý filmař, že si tohle dokázal pohlídat a představuje nám vyšší společnost se všemi jejími charakterovými vlastnostmi, pro které si svou kritiku zasluhuje. Renoir mohl být ještě údernější, ještě krutější, ale i v tomhle provedení to stačí. (28.08.2014)

Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. (05.08.2012)

Pokud jsem to pochopil správně, tenhle Renoirův film měl být jakási odlehčená kritika amorálnosti vyšší společenské vrstvy. Zásadní problém je v tom, že Renoir v mých očích nedosáhl v konečném důsledku ani jednoho z výše uvedených popisků – nenatočil ani opravdu satirický a vtipný film, ale ani film, který by byl opravdu rázný a kritický. Mám rád, když jde tvůrce v etické oblasti do důsledků – a hlavně když kritičnost vychází z něj samotného, z jeho nejniternějšího přesvědčení, zkušeností a z jeho svědomí. Renoir byl nejspíše až příliš nedílnou součástí francouzské smetánky, aby ji mohl nějakým upřímným a účinným způsobem napadat. A tak je jeho snímek jakýmsi nedochůdčetem šmatlajícím mezi Nenápadným půvabem buržoazie od Buňuela (opravdu vtipným, leč hodně sžíravým snímkem) a trudnomyslnou tvorbou jeho krajana Bressona - a nutno podotknout, že nedosahuje ani zdaleka kvalit tvorby zmíněných umělců. (19.12.2018)