Agatha Christie's Poirot

Takoví britští televizní Bakaláři. Tajemný Číňan byl opravdu směšnou fiktivní postavou. Ještě že se kapitán Hastings umí tak krásně divit! A Poiriot propadlý CWS taky není k zahození :) (20.02.2021)

Pokračuje krátkometrážní průměr raných Poirotových případů. Pobaví ovšem humor prvního Herculova případu, následující díly mají dobrou úroveň, která ke konci postupně klesá. Třetí série je i majitelkou jednoho z nejhorších dílů, rovněž dobová záliba ve falešných fousech a převlecích se ještě objevuje, ale to už je takový standard přítomný bohužel i v lepších epizodách. (02.03.2021)

Jeden z nejzábavnějších dílů. Co naplat, že závěrečné kolečko působí v kontrastu se soudní síní neprofesionálně a uboze, co naplat, že vrazi se hned doznávají a vykřikují, že ničeho nelitují. Vrahovy pohnutky k psaní usvědčujícího dopisu zůstávají ve hvězdách a modus operandi v podobě vysrážení strychninu zanikne ve filmové adaptaci také, neboť alibi tady nikdo neřeší. Je to zkrátka trochu zpackaný případ, nechybí falešné fousy a lékárník, který nerozezná ženu od muže. Gosh! Mon Dieu! Jenže Hastings je tak kouzelně sladký, Poirot nesmírně energický a vtipných momentů je tolik, že nelze tento díl hanět. Od srdce jsem se několikrát zasmál. Nádhera! (03.03.2024)

Poněkud zbytečná a čitelná zápletka se sovětským velvyslanectvím dává opět poznat, že krimi zápletka se tvůrcům ještě stále zdála málo. Jenže takto se díky čitelnému vyřazení jedné osoby z okruhu podezřelých nedostává možných viníků. Zůstává ale atmosféra anglického venkova, dnes už historický kolorit předválečné domácnosti, standardní užití ciankály. To je prostě klasika. (25.02.2021)

Dobře ukrytý pachatel dělá z tohoto zábavného dílu docela dobrou krimi! Je to ale stále díl Queen Mary a kapitána Hastingse. Takový dadaismus s překvapivě smysluplným odhalením. I když... že by se při přepravě miliónu našly z celé banky jen dvě osoby schopné cestovat lodí? (25.02.2021)

Tento díl není špatný, přesto jej doporučuji vynechat, neb mnohem lépe zápletku zpracovává Záhada modrého expresu z pozdějších zlatých kolekcí. I zde je dobře rozehráno, ale hodinová stopáž je znát. Vrah je tak trochu vytažen z klobouku, vše se točí jen kolem času úmrtí a přítomno je pramálo falešných stop. (25.02.2021)

Smutné drama bez zločinu. Škoda. Tři hvězdy těmto emocím sluší. (26.02.2021)

Ach, tohle je skutečná urážka malých šedých buněk. Duchařský díl se opět až příliš oddal mystické atmosféře a minul se žánrem. Trapný závěr s podivně vynuceným přiznáním dělá Poirotovi ostudu, byť atmosférou se blíží jiné detektivní klasice. (25.02.2021)

Jenda z nejhorších Poirotovek, kdy se zamilovaný detektiv zpronevěří své cti. Kéž by byl tak milosrdný v jiných případech. Tento případ je ukázkou velkého rozptylu kvality samotné literární předlohy. Vera Rossakoffová má daleko k femme fatale v obou (literárně třech) dílech i podobách. Některé věci se zkrátka nedají číst. Filmové zpracování může naštěstí těžit z humoru a jednu * si zaslouží. (02.03.2021)

Opravdu morbidní modus operandi kazí zbytečně dramatické a akční finále s vrahem jednajícím dle nejstandardnějších thrillerových klišé Hollywoodu. (02.03.2021)

Také házíte rubín do pudinku ledva se Poirot objeví? Pak vítejte na palubě tohoto nudného televizního skeče. Bez vraždy i záhadné zápletky se koná jen ukázka laskavé podoby anglických Vánoc. Naštěstí to Agatha později napravila. (02.03.2021)

Vlastně je nutné smeknout nad tvůrci, kterým se podařilo v jedné hodině vysvětlit kdo je kdo na maškarním bále! Drogy nejsou obvyklým motivem poirotovských příběhů, přesto se úděl podobných odboček nekoná a jde o celkem dobrou detektivku. (02.03.2021)

Těžko uvěřit laciným maskovacím šarádám, ale to byl prostě svět první poloviny 20. století. My už dnes nemáme maskované zločince měnící svou identitu falešnými kníry, ale máme podobně pitomé superhrdiny. (02.03.2021)

Tohle je konečně rozjezd. K nejslavnějším románům přistupují autoři s úctou, patřičnou délkou i uměním nevyzradit pointu hned na začátku. Přibalen je navíc i humor prvních sérií a další pozitiva po čtyři roky budované značky. Za plný počet je sice jen díl první, ale ani ostatní nejsou k zahození. (02.03.2021)

Už jako kniha špičková záležitost, tentokrát se dokonce povedlo i převedení na filmové (byť stále trochu televizní) plátno. Pokud budete logicky uvažovat a nenecháte se rozhodit dramatizací v podobě masového vraha, není odhalení nijak těžké. Oceňuji ponejvíc právě to, že tentokrát nám autoři umožňují nahlédnout do všech souvislostí a přece se odhalení nestává banálně snadné. Mimochodem, americké zpracování vsadilo na své osvědčené kýče, jako tajemná minulost hlavního hrdiny a jeho pocity viny,zbytečné násilnické sklony vraha a samozřejmě sexualita. Výsledek je opravdu strašný a Agatha může být vděčná za Suchetův pěstovaný knírek a kulaťoučké bříško. (11.02.2021)

Zajímavé je, že při druhém a třetím shlédnutí jsem byl kritičtější. Popření zamilovaného happyendu sice stále oceňuji, jenže režisérské a scenáristické lapsy mne štvaly o poznání více (k čemu např. v příběhu figurovala ona vosa se vám nikdo neobtěžuje osvětlit). Vrcholem byl podraz v podobě komorné, jejíž tvář jsme ovšem nesměli ani koutkem oka zahlédnout. Ubližuje i klasické přiznání bez jediného důkazu, alespoň oddacím listem se tu mohlo zamávat. Ve čtvrté sérii se detektivní zápletka konečně dostala do centra pozornosti, a přestalo se kalkulovat s divákem vyžadujícím zábavu a oddych; jenže tento díl stále jakoby počítal s absencí malých šedých buněk u televizního publika. Škoda. *** (11.02.2021)

I tohle je dobré poirotovských zpracování. Byť na plný počet *, je tam příliš lapsů. Největší přijde hned na začátku, kdy se filmařům tak moc zachtělo retrospektivy, až dokázali vyslepičit vraha ještě před vraždou samotnou (!). Maskování a změna identity by patřily spíš do Fantomase a tipoval bych, že jako nevěrohodné (a vlastně zbytečné) v předloze ty dámské převleky nejsou. Také mi není jasné, proč museli být v ordinaci na akci dva, když by stačila jedna osoba. No, asi si to přečtu. Třeba ty připomínky patří samotné Agátě. Zatím **** (11.02.2021)

Přestože dva díly páté série míří vysoko, na 4* nakonec nedosáhne žádný. V prvním případě je na vině krátká stopáž a Agathou poněkud přeceňovaná a opakující se možnost dohnat někoho k sebevraždě. Ve druhém případě pak navíc i závěrečný myšlenkový výmaz hlasem ze záhrobí. Ostatní díly balancují mezi ** a ***, kriminální složitost nahrazují humorem, což se jim více i méně daří. Vyslovený propadák tu není a ideologická masáž byla roku 1993 jen v lehkém náznaku. (14.04.2021)

Povídková předloha poskytla přesto dostatek motivů a především záhadná sebevražda Ruperta Bleibnera na opačném konci zeměkoule zamotá hlavu. Příběh, ke kterému Christie možná získala inspiraci objevením Tutanchamonovy hrobky, by si klidně zasloužil celý román, byť nenabízí tak složitou zápletku jako prostředím identický román Smrt na Nilu. Samozřejmě mrzí závěrečné přiznání navzdory absenci důkazů, ale na to je Poirotova licence. A tak dojem kazí především Agathou přeceňovaná možnost dohnat někoho k sebevraždě. (13.04.2021)

Zachraňuje to humor, zápletka slabší, vylučovací metodou je vrah jasný velmi rychle. Stran lokace ovšem jeden z nejlepších dílů, sídlo oběti je přímo vystřiženo z Vávrových měst. Pro architekty povinné. (16.01.2021)