Země nomádů
Nomadland
Nomadland
Nomadland
Nomadland
Nomadland
Nomadland
Réžia:
Chloé ZhaoScenár:
Chloé ZhaoKamera:
Joshua James RichardsHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
Frances McDormand, David Strathairn, Linda May, Swankie, Bob Wells, Peter Spears, Cat Clifford, Tay Strathairn, Gay DeForest, Patricia Grier, Angela Reyes (viac)Obsahy(1)
Po ekonomickom a sociálnom kolapse banského mesta v rurálnej a izolovanej časti Nevady sa hlavná hrdinka Fern v hereckom podaní držiteľky Oscara Frances McDormand rozhodne radikálne zmeniť svoj rozpadajúci sa život, ktorý sa ocitol v slepej uličke. Zakúpi si starú rozpadajúcu dodávku, ktorú si prerobí na karavan a vydáva sa na spirituálnu cestu hľadajúc život mimo konvenčnej spoločnosti ako jej moderný kočovník. (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (341)
Nadšené ohlasy ze zahraničí, Zlatý Globus v nejprestižnějších kategoriích, ovšem to téma...to téma a způsob jakým byl snímek natočen rozhodně není pro každého a já jednoduše trpěl jako zvíře. Do těchto starosvětských filmů o životě (vlastně mi to dost připomínalo tvorbu Terrence Malicka, kterou taktéž nedávám) zkrátka ještě musím dospět, očekávám to tak za 20 let. Takže pokud vám není více než 40 a život novodobých kočovníků vám nic neříká, raději ruce pryč. Jinak je to samozřejmě nasnímané krásně a té zlaté sošce pro Chloé Zhao se vůbec nedivím. ()
Komunita obstarožných, osamelo sa nekonečnými cestami na kolesách presúvajúcich Američanov s domčekom neustále pri sebe. Vek, spomalené pohyby a dom so sebou v niečom pripomína slimákov. Ale len v niečom. Pretože títo akoby hipíci si svoj spôsob života nevybrali. Ani im nebol daný do vienka, ako mnohým našim Cigánom či kolotočiarom. Kočovníctvo ako poznaná nevyhnutnosť. Vplyvom kadejakých, zväčša smutných nástrah života. S presúvaním sa, neustálym opravovaním stále viac kvitnúcich karavanov a prespávaním na periférnych pláňach či parkoviskách tu-viac tu-menej úspešne zmierujú. Sužovaní životom, samotou, chladom. Oblažovaní dočasnými priateľstvami, občasnými výbuchmi radosti a krásnymi pohľadmi na krajinu navôkol. Živení prevažujúcou prekariátnou prácou baličov v skladiskách Amazonu, upratovačov hajzľov a verejných priestranstiev a dočasnými výpomocami pri predajoch kadejakých suvenírov. Prinútení brať pôžičku od rodiny, ak nejaká ešte existuje, pri potrebe väčšej hotovosti. Podaktorí píšu v recenziách o slobode a vymanení sa od otrockých pút práce, domova, spoločnosti. Nuž, kapela Slobodná Európa má výbornú pesničku s názvom Relatívny pokoj. Tak je to aj s takouto nomádskou slobodou. Áno, je to sloboda. Relatívna sloboda. Film každopádne pekný, poetický, smutno krásny. ()
Bílá dodávka, kočovný život, hodně krátkých přátelství, víra v lepší příští. Pekingská rodačka Chloé Zhao působící v USA patří mezi mladé filmařské tváře, kterým talent rozhodně nechybí. Její hrdinka objevila po smrti manžela nový životní elán v „bezcílném“ cestování napříč Amerikou, bere práce, které se nabízejí, řeší problémy, které s jejím způsobem života přicházejí. Zatímco ve výtečném dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem ztvárnila Frances McDormand neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, tady platí vlastně to samé, jen namísto prořízlé pusy spíš mlčky vnímá své okolí, naslouchá, snaží se pomoci, porozumět. Cítíme, že si v životě mnohým prošla, velmi působivé jsou tak momenty beze slov, kdy si divák užívá nikam nespěchající záběry podpořené skvělou hudbou (hlavně klavír) italského skladatele Ludovica Einaudiho. Smutně optimistická road movie. ()
Toto je presne jeden z tých mála filmov, ktorý vzhľadom na tému, pochopí len okrajové publikum z Európy. “My takto nežijeme”, nepoznáme svet “kočovníkov”, ich starosti či problémy, pričom pre mňa osobne, je takýto spôsob života doslova nepredstaviteľný. Žiadne pravidlá v bežnej rutine, ustálenie, stabilita, iba intervalové presúvanie z územia do územia. Áno, dalo by sa oponovať, že títo ľudia na rozdiel od tých, čo žijú v domoch či bytoch, ktorí chodia pravidelne do práce, a robia všetky tie (pre nás) bežné veci, v skutočnosti ŽIVOT NEŽIJÚ, no toto na mňa pôsobí tak nečistým, nehygienickým dojmom, že je to pre mňa proste neakceptovateľné. Čo sa samotného snímku týka, zo mňa nevytiahol žiadne emócie, len som počúval tie ustarostené dialógy o problémoch týchto ľudí, a i keď to bolo zámerom tvorcov, aby divák pochopil, aký je to život na “slobode”, Ja som veľmi rýchlo dospel do bodu, kedy mi bolo úplne jedno, prečo tak žijú, respektíve či si poradia so všetkými nástrahami, ktoré na nich číhajú. Od víťaza Oscarov by som čakal ďaleko, ďaleko viac, pričom je snáď každému jasné, že jediným dôvodom, prečo tento film siahol na najvyšší pedestriál je fakt, že sa obsahovo zameral na netradičnú skupinku ľudí, ktorých spôsob života rozhodne nie je bežnou záležitosťou. ()
Najfotogenickejšie časti USA nie sú prosperujúce megalopoly na atlantickom či pacifickom pobreží. Sú to práve tzv. "fly-over states", ktoré oprávnene sú americkou "heartland". Disponujú krásnym svetlom vhodným pre kamery a pocitom nekonečného priestoru. Už od čias beatnikov typu Kerouaca a neskôr hipíkov sa to na cestách len tak hemžilo ľuďmi so svojráznou filozofiou, antimaterialistami a bojovníkmi proti systému. Áno, presne ako zaznelo z úst Ferninej sestry, títo ľudia sú zaujímavejší ako usadlá stredná mestská trieda. Tu však mám problém s hlavnou hrdinkou a s celkovým sentimentom tejto snímky, každopádne je to veľmi silná trojhviezda. A vďaka za tip na knihu "Final Exit", ktorú však vôbec nenapísal "doktor smrť" Kevorkian, ako mylne zaznelo z úst jednej z hrdiniek. P.S.: Amíci nechali čínsku režisérku, aby zobrazila odvrátenú tvár USA. Počkám si na to, kedy Komunistická strana Číny nechá amerického režiséra zobraziť zapadákovy čínskeho vidieka... ()
Ďalšie veľké Oscarové sklamanie. Zem Nomádov by mohol byť lepším filmom keby nebol tak chladný a bez akýchkoľvek emócií. K čomu sú nádherné zábery krajiny a prirodzené herecké výkony keď to ako celok nefunguje. U mňa to jednoducho vôbec nefungovalo ako film. Celý čas som mal pocit , že sledujem nejaký dokument , prípadne hraný dokument. Príbeh takmer nula, emócie nula a toto má byť film roka?Už som niekoľkokrát písal, že Oscarom v posledných rokoch vôbec nerozumiem a už sa to asi stáva pravidlom, že oscarový film ani zďaleka neznamený dobrý film. Dosť nuda...60%. ()
Aneb když chceš ostatním ukázat, jak obrovské máš srdce, tím, že natočíš film, a návdavkem k tomu procestuješ kupu nádherných míst... ()
Velmi dobry, maly a zaujimavy filmik. Podobne veci vsak maju vyhravat Cannes a nie Oscarov. 8/10 ()
Člověk už tak nějak dopředu ví, že se jedná o velmi oceňovaný snímek, který to na Oscarech dotáhne daleko = bude to solidní nuda plná velmi dobrých hereckých výkonů a hlavně bude obsaženo nějaké poselství. Takže Země nomádů. Frances hraje tak jak umí, tedy velmi dobře, občas vyskočí nějaký ten zajímavý záběr a nejvíce se mě líbila postava Swankie, která poutavě vyprávěla o vlaštovkách. Nemůžu říct, že by se mě film vyloženě nelíbil, ale nevidím důvod jej někdy znovu vyhledat a opakovaně objevovat čím by mohl být zajímavý. 60% ()
Frances M. vás zasáhne přímo do srdce, jako vždy a téměř v každé své roli. Ta přirozenost, civilní herectví, které nic neskrývá, minimum make-upu, prostě přírodní živelný typ.. ()
Amerika ve své utajované podobě je skutečně stále zemí neomezených možností...stačí mít pár dolarů na benzín a nějaká ta kola... Po shlédnutí jsem byl tichý a s laskavým pocitem v duši jsem si představoval, jaké by to asi bylo... ()
[VIDĚNO 26.1.] "I'm not homeless. I'm just houseless." ________ 'Země nomádů' je bravurní indýčko a perfektní adaptace knižního románu od Jessicy Bruder. Čínsko-americká tvůrkyně Chloé Zhao bez jakýchkoliv pochyb natočila ambiciózní melancholickou odyseu o osamocení, kterou perfektně implementovala do paranormativního doku-fiktivního road movie. Doku-fiktivního v tom smyslu, že 'Nomadland' v rámci narativu kombinuje autenticitu a fikci, a v rámci elementárních tezí je naopak těžko definovatelnou anatomií subkultury nomádů (v podstatě moderní prototyp kočovných hipíků) migrujících skrze americký středozápad. Do rolí oněch mytických cestovatelů Zhao navíc obsadila skutečné kočovníky cynicky žijící ve svých oprýskaných karavanech, či obyčejné neherce - díky čemuž intimně reflektuje reálné příběhy přehlížené společnosti, jejíž hodnoty jsou již z principu neslučitelné s exploatací amerického kapitalismu (jelikož oni sami jsou obětmi ekonomické krize z roku 2008), který staví do empirického kontrastu s jejich neomezenou svobodou a anti-systémovými ideály, které se již nikdy nechtějí střetnout s traumaty okolního světa, v důsledku čehož se tato komunita ubírá do dobrovolné kolektivní izolace. Tyto dané aspekty jsou posléze prezentované skrze sugestivní optiku zdánlivě průměrné ženy a empatické vdovy Fern - famózně ztvárněnou oscarovou Francis McDormand - která, nehledě na svou finanční krizi, jako ztracená duše cestuje skrze milijé amerického venkova.... Malebná krajina plná pískovcových úskalí zachycena impresivní kamerou Joshui Jamese Richardse v kombinaci s instrumentální hudbou Ludovica Einaudiho simultánně vytváří specificky poetickou atmosféru, a v celku utváří dokonalou formální symbiózu a subtilní elegické podobenství o hledání ideální životní cesty, které disponuje nezaměnitelným humanistickým rozměrem.... Jak Chloé Zhao, tak zejména Francis McDormand aspirují na kopu ocenění - jelikož 'Země nomádů' je taková exkluzivní one woman show a v neposlední řadě demonstrativní exemplář fascinace fenoménem amerického nezávislého filmu (respektive všeobecný distanc od hollywoodských škatulek, což fajne), po němž baží nejen američtí filmoví kritici ale taky evropští cinefilové.... Co dodat na závěr? Atypické, a o to více nevídané road-movie, které je z hlediska formy a stylu nesmírně fluentní, a které věrohodně revitalizuje pohled na korporátní falešnost amerického snu a současné konzumní společnosti. Určitě jedna z nejkvalitnějších kritik materialismu a industriálního světa co jsem za poslední dobu viděl........ // VERDIKT: 8,5 kočovných bezďáků z 10. // ()
Kniha Nomadland: Surviving America in the Twenty-First Century od Jessicy Bruder z roku 2017 pojednává o fenoménu starých Američanů, kteří cestují zemi jako nomádi, nebo též kočovníci. Tato kniha spadá do literatury faktu a těžko by se dalo čekat, že by se z takové knihy dal zpracovat celovečerní film. Ale stalo se. Samotná herečka Frances McDornand společně s producentem Peterem Spearsem získala práva na knihu ještě v roce vydání a poté, co se McDormand tolik líbil film režisérky a scenáristky Chloé Zhao Jezdec, rozhodla se oslovit právě jí. Zhao na spolupráci kývla a ve výsledku dodala jeden z nejlepších filmů minulého roku, který nejen zařídí, že bude Frances McDormand bojovat již o třetího Oscara za nejlepší ženský herecký výkon, ale definitivně dokáže, že je Chloé Zhao jednou z nejtalentovanějších režisérek současnosti, která v nadcházejících letech určitě světu nadělí další výborné filmové zážitky. Země nomádů je výborný film. Do velké míry Země nomádů chvílemi skutečně působí jako autentický dokument, který skutečně zachycuje život moderních kočovníků. A do jisté míry to tak i vlastně je. Frances McDormand a její herecký kolega David Strathairn jsou totiž ve snímku jedinými profesionálními herci, přičemž jednotlivé členy komunity nomádů hrají skuteční nomádi a dokonce jsou i stejně pojmenováni. Významnou roli tu má i Bob Wells, youtuber, který propaguje žití v obytných vozech. Pro postavu Fern v podání Frances McDormand se po tragické smrti manžela a ztrátě zázemí stává cestování po Americe novým životním směrem, přičemž cestou potkává různé nomády, zjišťuje, že není samotná, která se cestováním po Americe snaží zalepit bolestivé rány a přesvědčuje se o tom, že dost možná ohledně některých věcí nikdy neuplyne dost času. A celou dobu je to neskutečně emocionálně silný, herecky naprosto fantastický a vizuálně neskutečně nádherný. Po svém předchozím snímku Jezdec Chloé Zhao nadále dokazuje, že má naprosto pod palcem výtečnou vizuální stránku, ale zároveň se krom vizuálu může opřít i o silný scénář. I tentokrát s kameramanem Joshuou Jamesem Richardsem společně stojí za nádhernými panoramaty, výtečnými táhlými záběry a především naprosto vypulírovanou vizuální stránkou. Na ten film se jednoduše krásně kouká, od začátku do konce si drží vrcholnou vizuální stránku a celkově je vidět, že si někdo dal s vizuálem strašnou práci. A stálo to za to. Zároveň jde o film s dokonalým scénářem. Film, který geniálně staví na následcích ekonomické krize, konverzace mezi postavami mají tu správnou sílu a především se výtečně pracuje s hlavní hrdinkou. Konverzace s Bobem Wellsem je naprosto srdcervoucí, především i proto, že Wells v ní vlastně mluvo o svém vlastním traumatickém zážitku. Země nomádů není vyloženě tragickým příběhem a především celá stavba příběhu opravdu spočívá čistě v cestování z místa na místo a konverzacích o různých věcech s různými lidmi. Jenomže právě zde se ukazuje síla samotného scénáře. Scénáře, kde skutečně prim hraje autentické zachycení prostředí nomádů a následném zachycení pozitivních i negativních aspektů v kůži nomáda. V tomhle ohledu se naprosto výtečně podařilo zachytit aspekty předlohy, která spadá do literatury faktu a zároveň Zhao zapojila postavu Fern, která se společně s divákem se světem nomádů seznamuje a stává se jeho součástí. Síla scénáře Zhao tak ve finále tkví právě v tom, že tenhle moderní western výtečně představuje cestu jedné zlomené ženy, která ale dost možná ani nemá cíl. Frances McDormand naprosto sebejistým výkonem dokazuje, že nadále patří mezi nejlepší herečky současnosti a její klidný a přesto naprosto emocionálně procítěný výkon je prostě něco neskutečného. McDormand nehraje postavu, která by vyloženě volala po divákově empatii, přesto má pouť hlavní hrdinky naprostou sílu a člověk vlastně snadno pochopí, proč je pro ní nový začátek zcela obtížný a nový styl života je pro dost možná jedinou spásou. Vztah s postavou Davida v podání Davida Strathairna možná působí nadějně, postava Fern ale pořád žije se zlomeným srdcem, které dost možná jen tak už slepit nepůjde. McDormand bude za pár měsíců za tenhle silný herecký výkon, jehož síla není ve vyložené expresivnosti bojovat o třetího Oscara a vlastně bych jí ho skutečně přál. Nadále totiž dokazuje, že patří mezi nejlepší herečky a její ztvárnění v Zemi nomádů zcela určitě patří mezi nejsilnější herecké výkony minulého roku. Ovšem Země nomádů je sám o sobě velmi silný zážitek. Pro mě osobně představuje Země nomádů společně s Tenetem nejsilnější filmový zážitek roku 2020 a naprostým právem jde o držitele mnoha ocenění, kterému osobně budu fandit i na předávání Oscarů. Zcela určitě jde totiž o film s neskutečným přesahem, výtečnou formální stránkou a vynikajícím výkonem McDormand. Třešničkou na dortu je líbivý soundtrack Ludovica Einaudiho, který už tak vysoké kvality Země nomádů posouvá ještě o kousek dál. V mých očích zcela jednoznačně mistrovské dílo, které dokazuje, že nám Zhao velmi pravděpodobně do pár let ještě předvede velké věci...... () (menej) (viac)
Trošku v hodnocení přidávám, přece jen se to příliš vleče. Ale jinak - hladivý, příjemný film umožňující nahlédnout do způsobu života, na který se pěkně kouká, ale který by člověk nechtěl žít. ()
Země nomádů je silná především tam, kde Michael Moore budí kontroverze a v očích mnohých selhává. Moore se často věnuje sociálně kritickým pohledům na americkou společnost. Země nomádů není primárně vystavěna jako kritika, byť kritické tóny v ní zazní. Země nomádů není černobílá, nestaví na premise, že hlavní hrdinku semlel systém. Když přijdete o všechno, smíříte se s málem, abyste měli pocit, že žijete v dostatku. A možná zjistíte, že to málo vám nejen stačí, ale dokonce i vyhovuje, protože nabízí bonus v podobě volnosti. Moore do svých dokumentů vnáší humor, ten bychom zde hledali marně, na tomhle poli již podoba směřování Moora a Zhao končí. Frances McDormandová opět zahrála silnou, soběstačnou a osamocenou ženu s nesmírnou energií. Frances se nebojí ušpinit si ruce, tahá těžké koše, mazlí se s hadem, dokáže být nevzhledná. Země nomádů je o touze. O touze, která je tak silná, že by protrhla přehradu. Každý z nás by si v sobě měl hýčkat svoji touhu a snažit se ji uskutečnit s takovou vervou jako Fern. ()
Citlivá dráma o novodobých kočovníkoch a tulákoch. Podľa hereckého obsadenia na IMDb sa mi zdá (a podľa toho, čo som videl pred chvíľou), že v snímke hrali naozajstní 'tuláci'. Frances McDormand žije vo svojej dodávke a kempuje tam, kde sa takýto týpci schádzajú. Maká kde sa dá a s každým, s kým sa stretne, zanechá vo vás hlbokú emočnú stopu. S filmu cítiť neuveriteľnú úprimnosť medzi postavami ako i družnosť a priateľstvo, vlastnosti, ktoré sme prirodzene zdedili, ale akosi sme na ne v tejto podivnej dobe zabudli. Veľmi smutný, miestami až depresívny film, ktorý so mnou párkrát silno emočne zatriasol. ()
Mrtvolná nuda o bezdomovcoch. 3* za dobré remeslo, ale ten film mi dal asi toľko, jak prechádzka po cintoríne. ()
Hezký malý film na neotřelé téma. Ideální festivalový materiál na jedno podívání. Oscara bych ale dal (vzhledem ke konkurenci) leda tradičně perfektní McDormand. 70 % ()
Film, ktorý Amerika potrebuje a skrz ktorý sa možno dá aj lepšie pochopiť. Fern nie je "homeless", ale "houseless", čo je veľký rozdiel, ktorý ale v Európe nedáva zmysel, keďže podobný spôsob života a podobné pojazdné obydlia nemajú u nás tradíciu. Nie je to o deji, ale o prežívaní Ferninho života spoločne s ňou. Niekedy sa jej rozhodnutiam môžete trochu čudovať, ale keďže je sympatická a bezkonfliktná, tak si ju obľúbite. A dozviete sa niečo o provizórnych záchodoch a aký si máte zabezpečiť, keď máte problémy s kolenami. Čo nie je málo. ()
Súvisiace novinky
Co chystá režisérka Chloé Zhao?
Režisérka Země nomádů a Eternals Chloé Zhao uzavřela exkluzivní smlouvu se společností Searchlight Television, pro kterou nyní bude vyvíjet nové seriály. Searchlight mimo jiné produkoval právě první… (viac)
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (viac)
Ceny BAFTA ovládla Země nomádů
Dnes večer proběhlo v londýnském Royal Albert Hall udílení prestižních filmových cen Britské akademie (BAFTA) za uplynulý rok. V počtu nejvíce nominací (7) vedly shodně snímky Země nomádů a britské… (viac)
Nominace na Oscara zveřejněny
Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (viac)
Pozor, není to až taková romantika, jak by se z oficiální anotace mohlo zdát. Je to bolestivější, a lepší. *** Prožitkové sociální drama zcela výjimečně - při vší zjevné kritičnosti vůči systému - soustředěné na ryzí krásu bdělosti autentického prožívání svobody, která člověka motivuje, aby si šel po svých, za každou cenu, i když si uvědomuje, že bude příliš vysoká. Buď necháte systém, aby z vás vysával život jako z ostatních víceméně přizpůsobivých, anebo budete živí vyšlapávat stezku, ale budete se po ní plahočit sami a všechny síly padnou na elementární starosti, abyste se udrželi v chodu. A na ten výlučný nenahraditelný pocit plynulého vědomí, že jste naživu. Tertium non datur, ne dnes, ne v tomhle podělaném životě. *** Forma se magicky doplňuje s obsahem, v řazení výjevů, ve striktním střihu, v nesamozřejmosti navazování, propojování i opouštění, v úmornosti repetic, v rytmu, tempu, v postupném nenápadném zrání uvědomění a nakonec i v nemožnosti zastavit se, někde skončit dřív, než ta kára života konečně dohrká. *** Snímek navíc v neokázalém mistrovství omamně stírá hranice mezi poetičností, dokumentárností, řemeslností a autenticitou. *** A vnímavému divákovi tohle nenápadně vybroušené dílo zprostředkovává niterný prožitek života na cestě, nikterak pohodlný a vůbec ne prostý kompromisů a nespravedlivých újem, těžké, nezajištěné, mizerně placené námezdné práce, šizeného jídla z plechovek, sociální i intimní odloučenosti, DIY vyspravování křehkých schránek starých otlučených aut i stále vyčerpanějších a stále houževnatějších a zarytějších těl a myslí, osaměle vedených životů, který si ti lidé nevybírají ani tak jako svůj vysněný způsob bytí ve svobodě, ale k němuž je jako k menšímu zlu časem dotlačily okolnosti prostě proto, že se pro svou povahu nemohou nechat spokojeně uzavřít do konvenčních škatulek a pro nedostatek peněz z nich ani snadno uniknout, a jakožto zneklidňující elementy všude ruší, čeří stojaté vody, chtě nechtě upozorňují, že tahle společnost nejen že není pro všechny, ale že nejspíš není vůbec pro nikoho živého. *** Zdrojem nejsilnějšího účinku je tu silně přítomná a znovu a znovu nenaplňovaná bytostná lidská potřeba patřit, být přijatý a vnímaný, přispívat sebou, a stejně základní lidský nárok nemuset se přitom vzdát autentického bytí, prožívání: i divák si podvědomě přeje, aby už postava Fern našla své místo, klidně i na cestě, třeba v kočovné skupince, ale v nějakém typu ubezpečující stálé blízkosti, sdílení. Cítíme, že si to přeje i Fern, že si to v nitru přeje každý z těch samotářů, když se mezi sebou loučí a ví, že si budou chybět, ale také ví, že jejich samorostlé, příliš dlouho namáhavě vybojovávané specifické způsoby, jak vzdorovat tlakům a cítit a prožívat ty záblesky vzrušující svobody, už nejsou slučitelné, že je složité cesty vytvarovaly do křivolakých tvarů, v nichž by si překáželi, že už je pozdě se na stará kolena přizpůsobovat. Mohou se setkávat v uzlových bodech svých osobních map, opatrně se při dodržování složitých privátních pravidel obdarovávat, ale nakonec vždycky musí skončit u "let go and see you down the road", i když jim to uvnitř trhá srdce. *** I když Fern všechno o své minulosti a motivacích pochopí, i když i její sestra nakonec pochopí a přijme její svébytnost, potřebnost a soupatřičnost, i když se jí otevírají dveře do různých domů, už to nikdy nebudou domovy, nabízejí se od druhých více z jejich děsu před její samotou a z lítosti nad vším, co se nepodařilo přirozeně včas, než z radosti toho, jak do sebe všechno zapadá, protože nezapadá a už nikdy nezapadne a na tomhle vědomí, jež jediné je spojuje, se už nedá stavět spolužití ochočeného s neujařmeným - a Fernina cesta definovaná už nepřeložitelnou životní zkušeností se dál může ubírat jen jediným směrem - do otevřeného neznáma, v pokračujícím vyhnanství, které se jí stalo domovem, ve vzrušujících záblescích svobody na cestě, v ubývání sil a ve stesku po lidech, s nimiž by snad mohla v nějakém jiném čase, snad na nějaké jiné planetě možná utvářet nějakou jinou, z podstaty svobodnější, autentičtější a svému jménu náležitější "společnost". *** Za všimnutí stojí i důraz tvůrkyň na neostrou hranici mezi filmem a žitou skutečností: hlavní postava se na seznam uchazečů o práci zapisuje jako Fern McD, všichni tuláci a tulačky reprezentovali sami sebe, Francis McDormand film spoluprodukovala, stála o to, aby vznikl, a během natáčení si na čtyři měsíce osvojila se vším všudy kočovný život v dodávce... Film navíc přivedl na svět ryze ženský rozhodný záměr (od autorky předlohy, přes scénář, režii, produkci až po představitelky skalních hrdinek), síla ženské odhodlanosti tak opět prostupuje jeho formou i obsahem a nese vzkaz. Ostatně různé ženské postavy ztvárněné v minulosti Francis McDormand nebo předchozí film Chloé Zhao Songs My Brothers Taught Me ukazují na jistou konzistenci a souběžnost v akcentování toho, v čem moderní koncept "společnosti" dlouhodobé tristně selhává. *~ () (menej) (viac)