Hviezdna brána

Hvězdná brána je podle mého názoru nejlepším seriálem žánru Sci-Fi, který byl kdy natočen. Fanoušci jiných podobných počinů se mnou nemusí souhlasit, nicméně já jsem v něm našel vše, co má správný seriál mít. Nechybělo zde napětí, mnoho kvalitně natočených akčních scén, fantastické cizí světy nešizené na grafice, skvělé mnohdy až bizarní kulisy, sympatičtí hrdinové a nechyběla ani špetka lásky a dojemných příběhů. Kolikrát jsem žasl nad tím, jaké jiné planety, na které členové SG týmů hvězdnou bránou chodili, poté co archeolog Daniel Jackson zjistil, že je možné kruhem cestovat na jiné světy. Tímto faktem vlastně celý seriál začal a sám objevitel se stal nedílným členem SG-1, elitního týmu, se kterým jsme se setkávali v rámci všech deseti řad. Jedinou ženskou členkou jedničky byla nádherná dlouhonohá blondýnka Samantha Carterová, astrofyzička, inženýrka, pilotka a ta nejchytřejší osoba na půdě velitelství. Velitelem se pak stal na šest řad Jack O'Neill, plukovník a později brigádní generál, proslulý svou odvahou, neochotou poslouchat rozkazy a tajnou láskou ke Carterové. Po prvních dvou dílech se k týmu připojí mimozemšťan Teal'c, což je Jaffa, který nejdříve sloužil vládci soustavy Apophisovi jako jeho první muž. Mohutný černoch s pořádnými svaly mne zaujal svou urputností, odvahou, málomluvností a ochotou položit život za osvobození všech jaffů z područí Goa'uldů. Tito lidé, které ovládli parazité je potřebují pro růst nových symbiontů a zároveň mají Jaffy jako otroky, přičemž se sami prohlašují za Bohy. A tímto bojem mezi nimi a lidmi na mnoha planetách, více či méně vyspělými, se zabývalo hned osm řad seriálu. V té první se mi líbily hned první dva díly, ve kterých se k SG-1 přidal Teal'c, ale i zbývající byly hodně zajímavé. Sledovali jsme v nich totiž objevování nových planet, ve kterých neměli autoři žádné zábrany a popustili svou fantazii na maximum. Začali jsme od těch nejméně vyspělých planet, které obývali Mongolové, neandrtálci či živé krystaly, ale i Noxové, hodně vyspělí přírodní, žijící v míru v souladu s přírodou. Úsměvný byl díl na planetě Argos, kde Jack O´Neill podivně rychle zestárnul po sexu s místní obyvatelkou či Montér, kde jsme se poprvé setkali s androidními kopiemi SG-1. Akční byl díl Thorovo kladivo a ten o ženském Goa'uldovi Hathor. Hodně dojemný byl pak díl Tantalova muka či Osamění, který místy i nudil. Naopak mne nebavily části, ve kterých Teal'c řešil problémy se svým synem Rya´cem či politické handrkování o tom, kdo dál povede celý program Hvězdné brány. Z první řady mne nejvíce zaujal ale Paralelní svět, v němž se díky kvantovému zrcadlu dr. Jackson dostal do alternativního, takřka identického světa, v němž byla ale spousta věcí jinak. Druhá řada začala opět skvěle a bylo vidět, že autoři mají pořád co nabídnout. Po akčním úvodu a záchraně planety Země jsme se seznámili s Tok'ry, odpadlíky od Goa'uldů, kteří ač mají také symbionty, nesouhlasí s metodou násilného ovládnutí člověka. Některé díly navázaly na první řadu, třeba Thorův vůz, především se zde ale odehrávaly boje mezi lidmi a Apophisem, jedním z nejmocnějších Goa'uldů. K těm úsměvným patřil díl Správce, Dovolená ale hlavně 1969, kde jsme setkali s mladým generálem Georgem Hammondem, dlouholetým velitelem projektu Hvězdná brána. Důležité pro vývoj seriálu pak bylo setkání s Asgardy, vyspělou rasou se šedivými prdelkami. Ti se zavázali Zemi chránit před vetřelci z vesmíru, o což se zasloužil hlavně Jack O´Neill, ale i tak nebyla naše planeta v bezpečí. Hathor se totiž vrátila na místo činu a podařilo se jí ovládnout velitelství, čímž skončila druhá řada. A první díl té třetí pochopitelně navázal na tyto události. Stalo se to tak jakousi tradicí a díky tomu první a poslední díly jednotlivých řad vždy patřily k tomu nejlepšímu co jsem viděl. Ale v trojce se našly další napínavé kousky jako třeba pokračování o kvantovém zrcadle v díle Jiný náhled, Lovec Goa'uldů o zajetí SG-1 mimozemšťanem, Minulost a přítomnost o planetě kde si nikdo nepamatoval, Vzpomínky Jolinar z pekelné planety a na něj navazující Vyhánění čerta ďáblem. Hodně se mi líbil díl Démoni ze středověké planety, na kterou chodil pravidelně pro své oběti Unas, člen nové rasy, se kterou jsme se v seriálu setkali a která se objevovala i v pozdějších dílech. Nejvíce akčním byl Bitevní řád, v němž jsme se setkali s již mrtvým Apophisem. Kupodivu i politická Mírová konference byla zajímavá. Bylo zde i pár nudnějších částí jako Seth, Rozloučení navždy a ty legrační jako Urgo či Křišťálová lebka. Závěr třetí řady pak obstaral boj s replikátory, jakýmisi mechanickými pavouky, složenými z bloků jako kovové Lego. Replikátoři jsou poprvé zmíněni v již zmíněné epizodě Mírová konference, když asgard Thór informoval Jack O'Neilla o nepříteli horším než jsou Goa'uldi. A na boj s kovovým hmyzem navázal tradičně první díl čtvrté řady, jenž byla neméně skvělá jako tři předchozí. Hned v druhý díl rozšířil morální myšlenky, zda je možné dát jedné straně zbraně proti druhé a změnit tak běh dějin jedné planety. Tento problém se řešil v mnoha epizodách, z pohledu Země to pak byly ty díly o Tolánech, vyspělé civilizaci, která nám nechtěla poskytnou svou technologii proti Goa'uldům. Hodně se mi líbil díl Odkaz Ataniků, který humorem nešetřil a na něj navazující Na rozcestí. Nejvíce bodů bych dal ale epizodě Časová smyčka, kde nechyběl humor, zábava, morální otázky i odpovědi v mém oblíbeném tématu cestování časem. Hodně zajímavý díl byl Spálená země o dvou rasách, co mohly žát jen na jedné planetě, potom První hostitelé o již zmíněných Únasech, dále Kletba o novém Goa'uldu Usirevovi, Hadí zášť o minovém poli ve vesmíru a setkání vládců soustavy, výborný byl rok 2010 o nové vyspělé rase Aschenů, která využívala vesmírné lodě za použití jen vlastní technologie, které ovšem používali jen v okolí jejich domovského světa a nepouštěli se do průzkumu zbytku galaxie. Ta Mezi nudné díly bych zařadil Vodní bránu v příběhu o ruské ponorce, dále Pod povrchem v němž byla SG-1 nucena pracovat v podzemí jako dělníci, Není cesty zpět, Zkušební let, Světlo, Entita, Absolutní moc a průměrné bylo i Zázračné dítě o výjimečně nadané žákyni. Předposlední díl této řady V dvojím ohrožení byl zase skvělý a ke slovu se v něm dostaly Harlemovy kopie členů SG-1. A závěrečný Exodus byl tradičně skvělý. Jak již z tohoto výčtu vyplývá, čtvrtá řada nebyla špatná, ale objevil se zde již větší počet nudných dílů, přičemž tento trend se zvýšil v následujícím pátém pokračování. To se ovšem netýkalo skvělého prvního dílu, v němž se odehrálo velké drama na lodi Apophise, jenž byla napadena a ovládnuta replikátory. Pokračování v další části o tom, jak se Teal’c zbavoval následkům vymytí mozku od svého bývalého pána s pomocí přítele Bra’taca byl nudný. Nikdy jsem neměl v oblibě na Zemi se odehrávající díly a tak se mi nelíbil ani ten o povzneseném antikovi Orlinovi, který vlezl Carterové do bytu. Ani díl Pátý člen v němž byl Jack O'Neill ovlivněn chemikálií a na jedné planetě zůstal spolu s vymyšleným poručíkem Tylerem nebyl zábavný. Poté přišel na řadu díl Rudé nebe, sice neakční ale konečně byl zajímavý a SG-1 se v něm vydala na novou planetu, kterou málem nešťastnou náhodou zničili. Pak jsem musel přežít další pozemní díl o adoptované dceři sympatické doktorky Fraserové jménem Cassandra. Zklamání jsem si vzápětí vynahradil skvělým dobrodružstvím na planetě, která využívala Unasy jako otroky a následným dílem V hrobce, v němž se SG-1 a ruský tým vydali na pouštní planetu, která byla doménou Goa’ulda Marduka. Díly o Tollanech, vyspělé rase, byly vždy napínavé a nejinak tomu bylo i v devátém díle páté řady s názvem Mezi dvěma ohni. Jedním z nejlepších dílů vůbec byl ten desátý o další vyspělé rase Aschenů, kteří byli až moc ochotní podělit se Zemí o své technologie. V dalších dvou dílech jsme opět zůstali na Zemi a tak bych přeskočil až na třináctý, nabitý akcemi během výcviku nováčků, které vede poručík Elliot. Vzápětí přišlo nezajímavých 48 hodin, během nichž se Teal’ca snažili ostatní z velitelství zachránit, když uvízl v hvězdné bráně jako pouhý otisk. Následná Schůzka na nejvyšší úrovni byla pro mne opět jedním z nejzajímavějších částí, ve které zemřel zmíněný poručík Elliot na planetě Tok’rů, ale hlavně se Daniel Jackson zúčastnil na jedné velmi chráněné neutrální planetě schůzky vládců soustavy a drama pak pokračovalo v následujícím díle Poslední boj. Jedním z lepších pozemních dílů byl Kritický bod o obřím asteroidu, který směřoval k naší modré planetě. Co mně také moc nebavilo, byly díly o s Jaffy a jejich boji za svobodu, ale ten s názvem Bojovník, v němž byl Teal’c s Bra’tacem spolu s povstalci na planetě Cal Mah mezi ně rozhodně nepatřil. I další pozemský díl o replikátorce Reese byl zajímavý, stejně jako Strážce, kde SG-1 musela zachránit planetu Latona před rozmary počasí. V následujícím díle Velká cesta jsme se poprvé setkali s Jonasem Quinnem, vědcem z planety Kelowna, kde se nachází prvek, který se nevyskytuje nikde jinde v galaxii – naquadria. A právě zde překvapivě zemřel Daniel Jackson, jehož později zmíněný Jonas v týmu SG-1 vystřídal. Poslední díl páté řady Překvapivá odhalení znovu nezklamal a rozehrál napínavou partii, v níž se utkali Asgardové a Goa'uldi, kteří nad šedivci začali mít navrch. Tento souboj pak pokračoval ve dvou úvodních dílech šesté řady a v podstatě i v tom třetím. Následný V zajetí ledu mne nedokázal rozmrazit, stejně jako pozemní část Noční směna a Kobka, kde Goa'uld Baal mučil donekonečna Jacka a kde jsme se setkali s dr. Danielem Jacksonem jako povzneseným. Na domovskou planeta Jonase Quinna Kelownu jsme se vrátili hned poté a řešili morální otázky - už poněkolikáté - jestli pomoci jedné straně zničit tu druhou. Jaffský díl Svornost byl opět nuda, naštěstí následný díl Lék o matce Tok’rů mne zase bavil. Jméno Prometheus se poprvé objevilo v jedenáctém díle šesté řady a jednalo se o moderní vesmírnou lidskou loď, která později mnohokrát pomohla ochránit Zemi a která hrála roli i ve dvanáctce. Díly Karanténa, Kouřová clona, Ztracený ráj, Proměna, Prozrazené tajemství se víceméně opět odehrávaly na Zemi, čili nuda. Osmnáctý díl Trosečníci na planetě P2X-131 a souboji vězňů z lodi Sebrus s mimozemšťany byl opět dobrý, zato Dvojí realita o bludech Teal’c byla hrozná. Zato Svědek minulosti a dobrodružství lodi Prometheus na planetě Tagrea byla ucházející. V následném díle Proroctví hrál hlavní roli Jonas, který dokázal předvídat pár hodin dopředu, co se stane a to mne bavilo hodně. V závěrečné epizodě 6. sezóny, jsme se vrátili tam, kde seriál začal a to na Abydos. Na scéně se opět objevuje Skaara, O´Neillův malý abydoský přítel, který byl hostitelem Goa´ulda a povznesený Daniel Jackson. Vše pak gradovalo během souboje s Anubisem, ale docela mne překvapilo, že sedmá řada nepřinesla pokračování, nýbrž v uvozovkách pouze návrat Daniela Jacksona mezi živé. Poté Anubis unesl Jonase a zaútočil na jeho planetu, což bylo také zajímavé. Třetí díl sedmé řady Křehká rovnováha byla zase na Zemi, takže mne zaujal až následující Orpheus, v němž se týmy SG-1 a SG-3 se vydávají na Erebus zachránit Teal'cova syna Rya’ca a přítele Bra’taca. Velmi zajímavý byl jeden z mála dílů, v němž se SG-1 vydalo v sedmé řadě na novou planetu a tento se jmenoval Revidování o životě pod kopulí. Šestý díl Záchranný člun se ale moc nepovedl, z toho bych se asi zbláznil. Nepřátelský důl opět vrátil do hry Unase, kteří mne opět pobavili, stejně jako Vesmírný závod či komediální Mstitel o zasněném vědci. Právo na zrození pak představilo mimozemské amazonky a pěkný příběh s nádechem feminismu. Dvojdílná Evoluce nebyla také špatná, zato Grace byl jeden z nejhorších, co jsem kdy viděl. Následná Hrozba z podzemí pojednávala opět o Keloně a Jonasovi a mne tento díl hodně bavil. Ve dvou dalších dílech dominovala Carterové - nejprve si našla nového přítele na Zemi a zmizela při zničení stanoviště Alfa, únikové planetě. Dvoudílní Hrdinové byl opět vrchol nudy a k mému smutku zde zemřela moje oblíbená doktorka Fraserová. Inaugurace byla politickým dílem - hrůza. Poslední dva díly sedmé sezony s názvem Ztracené město byly opět naprosto skvělé a Anubis v nich konečně dostal na frak. Osmá řada začala dvěma díly Časy se mění a velkými potížemi SG-1 - O'Neill byl stále uvězněn ve stázové komoře na Antarktidě a pak se replikátorům podařilo unést Carterovou. Již třetí díl Karanténa mne nudil, vše vynahradila Hodina H a mimozemská rostlina na základně, rostoucí jako z vody. To již byl velitelem uzdravený O'Neill, který vystřídal legendární Hammonda, který odešel do Washingtonu. Díl Ve jménu víry o zraněném a zmizelém Jacksonovi opět řešil spory mezi vojenskou planetou a Zemí. Hodně akční byla Nebezpečná hra, odehrávající se na základně, kterou měl Teal'c zachránit před virtuálním útokem mimozemšťanů. A i v další části byl mohutný černoch hlavním hrdinou, jenže tentokrát v civilu řešil problémy s bytem a sousedy, takže nuda a stejně mne nebavila ani následná Úmluva. V díle Oběti pak bývalý Jaffa řešil svatbu syna i záchranu milenky z řad Amazonek Ishty. Masové vraždění Jaffů jsme pak viděli v díle Konec hry, což považuji za průměr. Zajímavý pak byl díl o replikátorské kopii Carterové, která požádala SGC o pomoc při zničení sebe sama. V dalším díle Upoutaný Prométheus jsme se poprvé setkali s mimozemšťankou Valou, pozdější členkou SG-1, která se jako přítelkyně Země zrovna nechovala. Byl jednou jeden král a tím byl bývalý plukovník Maybourn, který utekl ze Země a na jiné planetě se stal monarchou - toto byl zajímavý počin. Konfrontace a Občan Joe byl jen slabými odvary dvoudílného boje s replikátory s názvem Poslední boj. Poté Osobní záležitosti řešil Jackson a otázkou bylo jestli se povznese nebo ne. Došlo zde i na dvě úmrtí a to Anubise a bohužel i otce Carterové Jakoba, který s SG-1 zažil mnoho zapeklitých situací. V posledních dvou dílech osmé řady se tento legendární tým vydal do minulosti pomocí antického stroje času, aby umně poupravil dějiny. Mám pocit, že zde celý seriál mohl skončit, ale nestalo se tak. Devátá a desátá řada totiž byla jen jakýmsi nechtěným dezertem, který moc lidí nechtělo, ale budiž, stalo se. Devátá řada mne nicméně bavila hodně. Po odchodu O'Neilla se k SG-1 připojujil Cameron Mitchell, na Zemi přišla již zmíněná Vala, která Danielovi a sobě připevní náramky, kvůli nimž musí být stále spolu, jinak zemřou a odmítá je sundat do doby, než najdou bájný poklad Avalonu. Tím byla rozehrána napínavá podívaná, přenesená do mnoha dalších dílů V tom třetím jsme se setkali s Orii , což byli povznesení Antikové, posedlí chorobným uctíváním věřících. A ve jménu této víry nechali pomocí svých lidských uctívačů zabíjet nevěřící. Tímto bojem mezi oběma stranami se pak nesla devátá i desátá řada. Líbil se mi komediální čtvrtý díl Trvalé pouto, v němž se Daniel snažil zbavit náramků a navazující díl Sláva bohům na výsostech, v němž se Vala vrátila na planetu, kde vládla kdysi jako bohyně Keteš. Už v dalším díle Předsunutá základna zaútočili Oriové a na jedné planetě vše zničili, aby zde začali s výstavbou hvězdné brány. Díky ní se chtěli dostat do naší galaxie a získat miliardy nových věřících. Následoval nic neřešící díl s Baalem na Zemi a hned poté jsme se poprvé setkali s vynikajícími sodanskými bojovníky. Zašlo slávu Goa´uldů se snažil oprášit díl Prototyp, ale ani u mne ani jinak neuspěl. Zato dvoudílný Čtvrtý jezdec apokalypsy o hledání léku na oriiský mor byl velmi, velmi napínavý. Následovaly Paralelní vzpomínky a po dlouhé době nová planeta, na které byl Michell obviněn z vraždy, kterou podle svého svědomí spáchal. Hodně moc mne bavil Rezonanční efekt, ve kterém se na Zemi dostavilo hned několik desítek rozličných týmů SG-1 a tak jsme se opět setkali s některými již mrtvými postavami prvních sedmi řad. Síla vůle a Satelit byly pouhými kroky zpět, takže nic moc. Zato Narušená síť, kdy se v celé galaxii se začínají ztrácet Brány, byla skvělá a i když Metla o broucích na stanovišti Alfa byla průměrně šedivá, následující série o hledání zbrani proti Oriům byla lepší díl od dílu. Už ty názvy Plášť krále Artuše, Křížová výprava a Kamelot, mluví za vše. A tím nám skončila devátá řada a závěrečná desátá na ni plynule navázala. Vala porodila dceru, otec však byl neznámý a Adria rostla jako z kouzelné vody, aby se vzápětí stala lidským vyslancem Oriů s nadpřirozenými schopnosti a vedla armády proti nevěřícím. Ve čtvrté části Ba'alovy klony jsme se dozvěděli, že nejmocnější Goa´uld vytvořil vlastní kopie, což mne docela bavilo. Poté však přišlo zklamání v pozemním díle Nezvaný host, Dvoustá - rozuměj celkově tolikátý díl seriálu - byla trapárna a až Protiúder a návrat nezvaných bohů v díle Orijská loď byla jaksepatří akční, stejně jako Spolek zlodějů o činech Luciánské aliance, jejíž dobrodružství vyplňovala hluché části seriálu. Dvoudílná Výprava o hledání protioriské zbrani byla úžasná, následná Čára v písku dobrá a Cesta, po níž jsme se nevydali o alternativní realitě pouze seriál prodloužila. Akční díl Maskování s Jacksonem jako převorem Oriů byl hodně dobrý a napínavý, nicméně následovaly průměrné díly Odměna, v níž se nájemní vrazi z celé galaxie vydali na Zemi, aby členy SG-1 dostali a získali slíbenou odměnu od Luciánské aliance a poté Padouchové, kde SG-1 navštívila planetu, na níž by podle dr. Jacksona mohl být ukrytý antický poklad, ale ocitli se v muzeu. Blížil se konec celého seriálu a namísto aby vše gradovalo, další dvě části byly o ničem a v té předposlední, kde zahynula Adria a Oriové již byli také zničeni, byl jen průměrný. A poslední díl pro mne byl také zklamáním.....Přesto jsem nikdy neviděl jiný seriál, který by tak podrobně využil historie naší Země, Egypta a dalších starých civilizací a Anglie s králem Artušem, řídil i neřídil zákony fyziky, chemie a nebyl jen pouhým výmyslem nějakého jiného světa a čistě o fantazii. Za to je pro mne seriál Hvězdná brána výjimečný a proto ode mne za celkový dojem získal plný počet pěti hvězd na bráně *****. (05.11.2017) (menej) (viac)

1. série - 55% - Dlouhotrvající seriály z konce devadesátých let mívají slabší rozjezd a mytologické pozadí či hrátky s hloubkou charakteru hlavních postav většinou přicházejí až v pozdějších dobách. Stargate SG-1 není výjimkou. Vesmírné výlety jsou hlavně v prvních dílech jednotvárnými misemi s náplní objevování dávných kultur, ale už tam se najde tu a tam díl, který zaleze nebezpečně hluboko pod kůži (Cold Lazarus) nebo naznačí mytologické možnosti (The Nox, Enigma). Hlavní dějová linie je viditelně určená pro mnohem více sérií, takže v tuhle chvíli je mě asi možné zastihnout na nějaké další výpravě. 2. série - 65% - Tok'rové, první náznaky zcela oddechových dílů a dokonalé scénáristické kousky Message in a Bottle a The Fifth Race. K tomu stále se vyvíjející mytologie, atmosféra a soundtrack. Bohužel občas přijdou natolik slabé díly, že nestačím kroutit hlavou nad tím, že je to všechno stále ten samý seriál. Cesta pokračuje.. 3. série - 75% - Poctivé žánrovky (Shades of Grey), romantika alternativních vesmírů (moje srdcová záležitost Point of View) nebo jako bonus nefalšovaný jaffský vtip. A kdo by čekal, že se finále bude odehrávat ve znamení dopointování zápletky s Hersesisem, ten utrpí při souboji s doposud nejstylovějším nepřítelem asi pořádný šok. Stargate definitivně potvrzuje, že tenhle běh na dlouhou trať se vyplatí. 4. série - 90% - Zlatá doba, umlčení všech zlých jazyků a důkaz, že seriály nevystřílí své nejlepší náboje hned na úvod. Scénáristé se drží přesně toho, co nejlépe fungovalo až doposud a díky pevnému fanouškovskému zázemí si dovolují čím dál překvapivější žánrové odskoky. O'Neill s Teal'cem hláškují jako nikdy předtím, mytologické zákruty jsou na jedinečné špičkové úrovni a jako třešnička na dortu se objevují nezapomenutelné perly Upgrades nebo Window of Opportunity. Dobrodružství už dlouho nechutnalo takhle sladce. 5. série - 85% - Další posunutí hranic světa kolem Cheyenne Mountain. Tentokrát je na pořadu dne dopointování zápletky s Ascheny, stále komplikovanější vztah s ruskou protistranou nebo překvapivý a originální nápad v podobě seriálu na motivy Hvězdné brány. Největší předností je ale fakt, že i v SGC někdy nastanou nenapravitelné ztráty, díky čemuž je atmosféra celého seriálu zase o něco osobnější. A záporák, jehož příchod na scénu je připravován téměř polovinu sezony, slibuje velké věci. 6. série - 85% - Pozměněná základní sestava pomáhá brojit proti Anubisovi, pravidělně očišťuje své jméno a dokonce se vrací do míst, kde to všechno před lety začalo. Ze seriálu se tak díky tomu definitivně stává dobrodružná klasika, která nejvíc překvapuje tím, že dokáže příběhů na podobné téma přinést dost, ale zároveň se vyhnout byť jen náznaku dlouhodobé repetetivnosti. A z Teal'ca je nadobro neodolatelný hláškující pohodář. 7. série - 85% - Sezóna maximálních protikladů. Zatímco po výborném rozjezdu přišel tvrdý pád a někdy kolem překvapivě špatné epizody Space Race i pocit nastavované kaše, druhá polovina sedmého roku ukázala směr na vrchol i způsob, jak na něj dojít. Už bez nicneříkajích odboček, ale naopak s neskutečným tahem na bránu, kde je svatá trojice epizod Grace, Heroes (part 2) a finální Lost City tím nejlepším, co jsem mohl s O'Neillem a spol. zažít. 8. série - 90% - Něco končí a něco začíná. To neplatí jen při úvodním střídání stráží na velitelském můstku, ale i pro úplný finiš uzavírající jednu krásnou a dlouhou éru. Ale nejen finální sprint, ve kterém snad šest dílů v kuse není čas na vydechnutí, stojí za to. Tím, co dělá z osmé série fantastickou jízdu, je totiž i nová výzva pro O'Neilla, další pohled do soukromí Samanthy Carterové nebo nenápadné uzavírání dlouhodobých vedlejších linií (Kinsey, Maybourne,..) jako varování pro budoucí velké změny. Éra klasických sérii právě tady definitivně končí, zlatý věk ale pokračuje. 9. série - 85% - Bez velkých průtahů a loučení skok do neznámých vod. Přichází mladá krev v podobě Camerona Mitchella a s ním i zcela nový nepřítel přinášející i nový pohled cestování skrze bránu a boje s nepřítelem. Hvězdná brána se totiž na stará kolena odklání od klasického sci-fi a přináší to, co už několikrát v samostatných epizodách lehce nakousla - fantasy. A nepřekvapivě i tenhle experiment tvůrcům vychází. Neznamená totiž jen Ori nebo Merlina, ale i atmosféru občasného rytířského souboje či změnu klasických epizodních "vesnických" dílů na epizody stěžejní pro další vývoj. 10. série - 90% - Už už to vypadalo, že na samém konci došly hrdinům síly, ale po nevyrovnané první polovině přichází dvojdíl The Quest jako do té doby nevídaná fantasy jízda a po něm už velkolepý finálový dojezd. Poslední série má v sobě ale dva obrovské klady - prvním je Adria. Úžasná, fascinující a přenádherná Morena Baccarin se pro její roli snad narodila a kterýkoli díl se zabývá nejvyšší představitelkou Ori, jedná se automaticky o prvotřídní herecký koncert. Druhým kladem je závěrečný díl Unending. Neuzavírá Ori, neuzavírá seriál, ale je to snad nejemotivnější díl celého seriálu, víc o postavách než jakákoli libovolná série. Kdo miluje jednotku SG-1, uronil u tohoto dílu slzu. Za něj díky a hlavně díky i za deset sérií plných dobrodružství. Nebyla to vždycky snadná cesta, ale stálo to za to. (11.01.2008) (menej) (viac)