Gemini

Kôkaku kidôtai je moje anime srdcovka a Stand Alone Complex je kdesi velmi, velmi vysoko v mém pomyslném žebříčku. Ale na čistých pět to není, přece jen některé "stand alone" díly byly trochu slabší. Ano, vyvážily je jiné samostatné, naprosto špičkové epizody jako od Asimova, jedna totální Fincherovina a taky Tachikomy a kdybych chtěl, mohl bych ty "slabší" díly obhájit tím, že autoři nechtěli všechny díly našlapané kyberpunkem a chtěli předvést i něco civilnějšího, poctivě detektivního. Jenže já nechci:) Navíc, vedlejší členové Sekce 9 by si zasloužili více prostoru. Nebo alespoň sniper Saito;) Ale to jsou v porovnání s výborným případem Laughing Man a úžasnou Motoko;) jen takové drobné vady na kráse. Když je řeč o té kráse - nebýt výborné titulní skladby, tak bych ty nechutné CGI titulky, které se objevily někde u čtvrté epizody, přeskakoval:P Hudba celkově taky hraje pro vyšší hodnocení, elektronika od Yoko Kanno se k tomu podstatně akčnějšímu hávu, do kterého se SAC odívá, hodí stejně dobře jako ambientní Kenji Kawai k bezprecedentnímu rozjímání o individualitě a jiných věcech, tak jak jsou k vidění v legendárních filmech o duchu a jeho schránce. Stand Alone Complex jde trochu jinou cestou, dává divákovi jiný zážitek, ale rozhodně má své místo v historii anime jisté. 90%

Výkladní skříň "velké televize", povinná součást výuky dějepisu. Velké kulisy, historická věrnost (potvrzeno Danou Drábovou - vřele doporučuji její populárně naučnou přednášku na ČVUT v prosinci 2019, zaměřenou přímo na seriál a realitu; k nalezení na Youtube), zásluhou práce kamery, zvukařů a autora hudby neuvěřitelně silná atmosféra (a to jsem už leccos o Černobylu předtím viděl/četl), vše korunováno skvělými hereckými výkony. A navrch poselství o tom, kam to vede, když se bojíte znalostí a pravdy jako takové.100%

Ode zdi ke zdi, přesně tak jak to psychotickým Blížencům vyhovuje, obzvlášť servíruje-li nám takhle temnou detektivku Mistr scénárista Mark Frost, Mistr režisér David Lynch a Mistr skladatel Angelo Badalamenti, jejichž poetické duše neustále dokazují, že hranice mezi šílenstvím a genialitou je tenká...Kyle McLachlan je už navždy Dalem Cooperem a Douglasovy jedle už nikdy nebudou takové jako dřív...a o sovách ani nemluvím... A kdo by zapomněl na zhmotnělé zlo jménem Bob? Jednou provždy 100%.

Hodnotím s pouhými dvěma sériemi v žíle. Vysoký standard nastavený úvodní minisérií je zachován a zápletka a vztahy nadále utěšeně rozvíjeny. Fyziky letu Viperů se stále ne a ne nabažit a infekce jménem BSG se u mě rozšířila dokonce tak daleko, že už i tu Starbuck považuju za atraktivní ženskou:) V úvodu na to nebyl prostor, ale délka seriálu dala autorům možnost rozjet další rovinu úvah, a sice na téma fungování společnosti. Demokracie, justice, rovnováha složek moci, černý trh, to vše je tu váženo a analyzováno způsobem velmi sympatickým a na prostý sci-fi seriál překvapivě kvalitním - další signál, že BSG je čímsi víc než dalším ze sériově chrlených kusů. S hodnotami demokracie souvisí i to, že Gaius Baltar vytrvale zvyšuje svůj náskok na postu nejopovrženíhodnějšího humanoida ve známém vesmíru. Začínám si přát jeho dlouhé a bolestivé umírání při každém záběru, v němž se objevuje a už moc nepomáhá ani příjemnostní protiváha ve formě Triciy Helfer. Mimochodem, sluší se pogratulovat Lucy Lawlessové k věrohodnému důkazu, že opravdu není jen Zínou, tragickou ikonou pubertálních mladíků a sklepních geeků. Uzavírám s tím, že jde o jediný sci-fi seriál, který mě dokáže překvapit. A že se nemůžu dočkat dalších sérií. 90% Update po absolvování zbytku seriálu: What the frack? Tvůrci BSG se museli někde během prací na čtvrté sérii dát k hodně "zajímavému" kultu, protože dokázat tak dokonale převrátit poměr silných a slabých složek, spolehlivě rozvíjet komponenty, které si to nezasluhují, a stočit všechno na sílu do lucasovsky nedotaženého "kruhu", to se skutečně nevidí každý den. Nic proti spirituálním rovinám nebo svérázné mytologii čehokoliv, pokud je promyšlená, ale tohleto neuvěřitelné prošejkování, navíc hystericky maskované za od počátku zamýšlené, je prostě podraz. Až mě skoro štve, k jakým vynikajícím výkonům se tu herci dokázali vzepnout, a jak si režiséři dokázali tu a tam nejen luxusně zahrát se žánrem sci-fi a tradičními space operovými modely, ale hrdinskými i "běžně lidskými" myšlenkovými pochody, a ukázat nám tak nejednou něco skutečně neokoukaného. BSG díky tomu nakonec hrdě doneslo svůj pochybný prapor až do úplného konce, a za Gaetův zpěv, Baltarovo zfetované mumlání do rádia nebo za Tyrolovu temnou zuřivost si prostě nezaslouží ve druhé polovině míň než 70%. Závěrečné doporučení? Sežeňte si veškerou Gibbsovu/McCrearyho hudbu k minisérii/seriálu, naperte do sebe pod tlakem všechno včetně Razoru až po exodus z Nové Capricy, a pak se připravte, že zbytek třetí série bude podivně depresivně a zmateně přešlapovat na místě, aby se ve čtvrté sérii všichni zbláznili a zahrnuli vás poselstvím o tom, že bychom se měli opravdu zamyslet nad vším tím násilím plodícím další násilí, a nad tím, že je "něco většího", co nemá rádo, když se tomu říká "bůch" a reprezentují to Šestka a Baltar (no ty vole...). BSG je jednoznačně generační záležitost, která nemá mezi seriály přijatelné srovnání - to bohužel platí v pozitivním i negativním smyslu. Ale je to prostě událost, a času s ní stráveného ani v nejmenším nelituju. Takže nakonec proč to neuzavřít na velmi slušných 80% s ideovými výhradami;)

Absolutní vítěz mezi Star Treky. Scénáristi jezdili jako fretky celých těch sedm let co nás navštěvoval kapitán Jean Luc Picard a jeho posádka, kterou netřeba představovat. A celé to doprovázela řádně efektní podívaná, takže kdo najde chybu, má u mě pivo:) a já dávám seriálu jako celku (při té délce značících hóóóódně vysokou kvalitu) 80%.

Nejzábavnější seriál o lidském těle, o to se snad nebudeme přít. Výtvarníci celého cyklu Byl Jednou Jeden... by si zasloužili Řád Čestné Legie, ale Život je přece jen unikátní. Proč? Vzpomínáte si na makrofágy? A na ledviny? A na neurony? Vše zpracované hezky srozumitelně a přitom celkem reálně. Genialitka... STO PROCENT NAVŽDY!!! PS: Ta DVDčka, co se teď vydávají, jsou předabovaná a titulní znělka je taky jiná. Zlatý TV-rip:) Důležitý je přece obsah, nikoliv forma;)

Mmm...let's say I was eating a sandwich. Možná je trochu brzy rozplývat se po třetí sezóně nad skvělostí tohoto seriálu, ale pro mě osobně jsou Přátelé mrtvi;) Nebo bych měl spíš říct "lawyered". Není tu žádné vždy a všude alternativní individuum ani pohledný tupounek, kteří mě opravdu vytáčeli svojí víceméně zbytečností, a když se přidá (alespoň zatím) velmi promyšleně působící scénář plný vtipů na velmi rozdílná témata a velmi rozdílného druhu (obzvlášť si ulítávám na hrátkách s intonací), pak jen tleskám a vykřikuju společně s týpkem, jehož srdce je ukryto kdesi velmi hluboko pod skvělými obleky: "Awesome, awesome!!" Ještě nepoužívám to slovo na "L", to až jestli se kvalita udrží do páté sezóny, kde bych fakt už doporučil tu svatbu:) Nebudu citovat hlášky, protože bez kontextu obvykle pozbývají kus svojí síly, ale řeknu vám, že na Dirty Dancing se už nikdy nebudu dívat stejně:)) Prozatím plných 100% a respect to Enrique Iglesias, že si ze sebe dokázal takhle udělat pr...ču... pokud to teda tak pochopil:) Výše uvedené platilo pro první tři série...čtyřka je taková nemastná neslaná, vleče se odnikud nikam, vyloženě vtipný moment aby člověk pohledal, a až na čestné výjimky typu The Naked Mana nebo švédských architektů to prostě shazuje hodnocení seriálu o třídu níž, protože samotná čtvrtá série je tak na 60%. Doufám, že pětka to srovná... A pětka to téměř srovnala - parta je zpět v plné síle aneb gratulujeme k narození reálných potomků, ale šup šup do práce, holky. Opět to až na výjimky funguje na výbornou - drobný problém ale je, že už se neposouváme nikam dál a luxusní kousky jako romanťárna s Viktorií nebo two-minute-date už nejsou k mání. HIMYM si vytvořil svůj styl humoru, a na něm staví a jím (a ničím jiným) diváka baví. Je to fajn, ale už dovedete odhadnout, kdo bude jak reagovat. Zábava je to stále víc než dobrá, ale pro pátou sérii je to osmdesátka. Šestá série jako by nejzjevněji demonstrovala "dospívání" postav, všichni bez výjimky bilancují a stávají se někým (trochu) jiným, než byli na začátku. Není to zlé, a jelikož jsem víceméně v té správné věkové skupině, rozumím tomu. Ale mám k tomu taky svoje výhrady:) O zábavě platí to samé, co u série 5, ale postava Zoey byla šlápnutí vedle. Jak mám Jennifer Morrison rád v Housovi, tak tady byla hrozná, a navíc opravdu vedlejší, žádná "další Tedova osudová žena". To Kyle MacLachlan, to byla výrazná postava:) A Katy Perry, to je guest starring na potlesk vestoje:) John Lithgow bohužel perfektně hraje, ale nebudete ho mít rádi, protože kazí zábavu. Má rozhodně svoje místo, ale kvůli super hereckým výkonům se na HIMYM nedívám. Navíc mě mrzí, že se tu scénáristi tak nějak vybodli na nějakou morálku, a nejenom že z Marshalla dělají zodpovědného tatíka od rodiny, který se rozumně rozhodne pro korporátní zmrdismus (byť je určitá snaha to relativizovat), ale ke konci už se nebojíme objektivní protiprávní sviňárny, abychom mohli žít dál. Deziluze dospělosti a reálného života, fajné, ale opět - kvůli tomu se na HIMYM nedívám;) Šestá série je za 70% a doufám, že za dosud ohlášených osm sezón opravdu, ale opravdu nepůjdeme. ... a ono se za ni šlo, ačkoliv ne tak docela... každopádně hezky popořadě, pro sedmou sérii platí totéž co pro pátou - solidní zábava, nic proti čemu by se dalo něco rozumně namítat (snad jen krom trestuhodného nevyužití Martina Shorta), a celé je to o Lilyině těhotenství. Které bez jakéhokoliv velkého rozuzlení skončí asi tak hodinu po posledním dílu série:P A v osmé už mají Eriksenovi malého Marvina, a nastane největší bolest za celou dobu trvání HIMYM - ten nejlacinější, nejpředvídatelnější a nejubožejší "humor" složený z klišé o Němcích (v pár dílech) a z klišé o novopečených rodičích. To druhé taky trvá celou sezónu, a s takovou intenzitou, že to nezachrání ani zjištění, že Robinin otec (kterého při těch pár výskytech dříve hrála nějaká bezejmenná nula) je Leland Palmer z Twin Peaks:)) Nebýt toho, že KONEČNĚ ukážou "vaši matku", a že Quinn je opravdu velká kočka, byla by to úplná ztráta času, a přetrpěl jsem to jen kvůli tomu, že jsem chtěl vidět velké finále. Dobře, abych jenom nehaněl, nejhorší noc v Barneyho životě byla docela povedená, ale zase v podstatě jen díky Karate Kidovi, který nás následně provázel do poslední sezóny v osobě Willa Zabky. A pokud jde o poslední sezónu, rozhodně je originální rozpliznout ji celou do popisu dvou dní před jistou svatbou (s odbíháním do minulosti i budoucnosti některých postav). Dilema Lilly a Marshalla patří mezi to lepší, co bylo za ty roky v HIMYM k vidění. Tedovo lavírování je už ale jen a pouze trapné, a díky tomu, že se jeho žena objevuje opravdu jenom minimálně, dá se říct, že scénáristi závěr totálně nezvládli. Ano, chci Ti říct, Tracy McConnellová, že jsi byla nehorázně nevyužita až nechutně zneužita, a že je to velká škoda, protože Tvoje scény z minulosti i budoucnosti byly vynikající. Víc mě z deváté řady vzal snad jenom Barneyho moment s jedním miminem (abych nespoileroval), který je ale taky jenom jakýmsi záchvěvem bez nejmenšího náznaku rozvoje. Všichni se asi museli zbláznit, protože tyhle okamžiky ukazují, že pořád věděli jak na to - ale z nějakého důvodu to absolutně nedokázali spojit v celek. Takže ano, je to zklamání, ale objektivně je to velmi dobrý sitcom od začátku do konce... jen je místy divný - jako třeba v posledním dvoudílu:P Takže ano, nechám tomu za celých devět let osmdesátku, ale je to jen tak tak.

Znělka od Jamese Newtona Howarda kdysi odstartovala dlouhou řadu naprosto zaslouženě oceněných scénaristických, režijních i hereckých počinů. Jako prozatím bezkonkurenčně nejlepší epizodu (když nepočítám extrémně citově vypjaté epizody, o kterých mluví Tyler) označím Four Corners, vyprávěnou z pohledů Cartera, Greena, Bentona a Weaverové, navíc ve stylu Mementa, postupně po úsecích od konce k začátku...brilantní kus s dokonalou zápletkou. S přibývajícími léty je Pohotovost stále lepší a lepší - řekněme tak do desáté série. Odchodem Johna Cartera pro mě Pohotovost ztratila takové "to něco", a i když třeba Neela je fakt kus, a veteránů je stále na place spousta, už to prostě nefunguje tak jako kdysi. I tak trvám na tom, že třeba takoví Chirurgové jsou ve srovnání s E.R. k posmání. Jdu ze stovky na 90% pro seriál jako celek.

Film byl takřka přelomový, alespoň co se vizuálních efektů týče, a měl skvělý, nápaditý scénář. A jeho potenciál se v seriálu rozvinul naplno. Hlavní představitelé jsou vybráni tak, aby se podobali svým filmovým "předlohám", odkrývání tajemství naší civilizace a boj se zlými mimozemšťany je podán skvěle zábavnou formou, nemá smysl tady plýtvat slovy...Prostě je to zábava, a to výborná. A co takhle anketa o nejoblíbenější postavu? První místo plukovník Jonathan "Jack" O'Neill (nezapomenutelné hlášky), druhé místo Teal'c (díly napsané Christopherem Judgem nikdy nezklamaly a "Indeed" je dokonalé;)) a třetí příčka pro úžasnou mimozemskou bytost jménem Vala Mal Doran. Tam je škoda slov, to se musí vidět. A slyšet, ale v první řadě vidět;) A jen tak mezi námi, místy nemístný hippiesácký přístup Daniela Jacksona mi pěkně lezl na nervy:) Seriál obsahuje naprosto nezapomenutelné díly, které se podle mě mohou stát klasikou celého sci-fi žánru - třeba Ascension a Unnatural Selection - a především - naprosto nejlepší závěrečnou epizodu jakou si dovedu představit. Tým okolo SG-1 během těch let filmařsky zrál jako víno a posledních pár desítek minut s jednou provždy hvězdami mého mládí je esencí kvality celé té ságy započaté už v roce 1994. Za některé díly, scény, okamžiky jasná stovka, pro seriál jako celek pak 80%. PS: Gonna miss you...

Mám to letos v seriálech docela pestré - viděl jsem velmi dobrý kus, který ještě není dokončený (His Dark Materials). Dva kusy, co totálně promrhaly svůj potenciál a u kterých jsem se uchechtl jednou za deset minut (Avenue 5, Miracle Workers). A jeden, který je skvělý, ale má všeho všudy jen osm epizod. Tím jsou právě Love Bites, které zabily problémy s produkcí (mj. naprostá změna konceptu), termínové kolize obsazených herců a hereček, ale také (prý) osobní záležitosti showrunnerky Cindy Chupack, a ve finále nelítostné potřeby televize NBC, které chcípl jiný seriál, a tak jako výplň použila tenhle... A je to škoda veliká převeliká, protože tady můžete vidět, jak to vypadá, když scénář píše někdo, kdo přemýšlí o logice děje, a má smysl pro humor. Tři miniepizody každého dílu jsem vždycky zlehka provázané, a plné vtipů jazykových, situačních, vztahových, ale taky drobných i větších zamyšlení (druhý díl o rodičích, co přijedou navštívit svého gay syna a jeho přítele, je GE-NI-ÁL-NÍ:) ). A to obsazení je naprosto lahůdkové. Uvidíte spoustu známých seriálových tváří, mj. nepostradatelné hvězdy Zlatých Sedmdesátých, Barneyho mámu i snoubenku, sexy as hell novinářku z House of Cards, "urostlého" sympoše z Hrdinů a Alias, ale i nové a velmi schopné tváře. A co je hlavní - uvidíte je hrát něco, co nešustí papírem, a má to svůj jasný směr. Abych to s těmi superlativy nepřeháněl, asi dva příběhy mi přišly trochu "meh", ale vždycky to bohatě dorovnaly ty ostatní. Za mě velká, velká lítost, že se neurodilo víc dílů (zvlášť když hlavní linka jasně měla teprve začít), a moje vřelé doporučení. 90%