Príbehy zo záhrobia

"Kolikrát jsem ti říkala, že bys měl trochu shodit?" Robert Zemeckis v rámci nejnápaditějšího období své tvorby opět překvapil a nezklamal... tentokrát ve formátu krátké povídky z oblíbeného TV cyklu. Jeho parodie na slashery s nejtypičtějšími klišé tohoto hororového subžánru (včetně období oblíbeného amerického svátku nebo i nečekaného překvapení v závěru...:)) ve mě způsobila menší šok, protože jsem si nikdy nepomyslel, že se během takhle brutálního krvavého příběhu zasazeného do vánočních svátků klidu a míru můžu tolik nasmát. Nicméně stalo se a černohumorná vánoční komedie s neobyčejně radikální ženskou hrdinkou mi tak nějak padla do noty včetně povídkového formátu (v rámci něhož se mi ten svérázný styl nestihl omrzet). (21.02.2022)

Tahle půlhodinová smršť snad nejšílenějších cirkusových atrakcí v originálním černohumorném příběhu je úplně prvním kouskem z filmografie Richarda Donnera, který se mi skutečně líbil a bavil mě po celou dobu. Je pro mě taky úplně prvním setkáním s Příběhy ze záhrobí vedené stylovým Strážce Krypty a výsledkem byl zážitek, po kterém do Krypty určitě nebudu brzy váhat vstoupit ve společnosti dalších hrdinů a neobvyklých fantaskních příběhů i opakovaně. Propracovaná výtvarní stránka od kostýmů až po kameru působí skutečně neotřele a společně s výborně zvoleným hereckým ansáblem ve svérázných postavách dokáže upoutávat nápady a zvláštní směsicí morbidity s vtipem snad každou vteřinou. „Chyběla jsi mi, když jsem byl mrtvej...“ (21.02.2022)

Nekompromisním vývojem mysteriózního příběhu, jenom zdánlivě spočátku spějícího k velkému štěstí u již předem pochybné postavy, jakoby vypadla tato povídka přímo ze Zóny soumraku.. akorát styl, z něhož v každé scéně naplno cítit konec 80. let, je zcela odlišný. Kupodivu však k oné historce o rafinované a chamtivé dívce lehčích mravů tento pozdní osmdesátkový nádech padne velmi dobře a podobně jako hlavní antihrdinka má v sobě přes určitou pachuť jistý přítažlivý půvab. S výtvarnou stránkou se tu stejně jako v předchozí epizodě Dig That Cat... He's Real Gone pracuje v rámci televizního formátu na nebývale vysoké úrovni, i kamera svými pohyby krásně dotváří napětí... Takže jsem opět mile překvapen, nakolik většině hororové produkce z 80. let často nedokážu přijít na chuť, jak mě zrovna Příběhy ze záhrobí v rámci zatím všech viděných povídek dokázaly hodně zaujmout. (01.03.2022)

Černý příběh o rafinované krásce a vášnivě milujícím zvířeti vládne vedle skvělých hereckých výkonů i výbornými dialogy s množstvím skryté nadsázky a osobitou poetikou, která neváhá vsunout do aktuálních osmdesátek i kouzelný nádech retra. Vtipné taneční výjevy à la Fred Astaire tvoří pěkný snový kontrast k lásce ve skutečnosti nikdy nenaplněné. A přestože díky plnící se veštbě známe část vyvrcholení osudů obou postav již předem, (jak jinak) opravdu černá pointa dokáže diváka opět překvapit. (23.02.2022)

Více méně všední romance nejdříve ve dvou, potom ve třech, kde jeden přebývá a nakonec dojde k tragedii, se mi i během půlhodinové stopáže dokázala táhnout a přes to perfektní překvapení v závěru mi přinesla spíše jen průměrný zážitek. Atmosféra se záblesky blížícího se „černého“ vyvrcholení je včetně hudby správně efektní, ale možná že právě tyhle ingredience měly na svědomí předvídatelnost ohledně většiny vyvrcholení. Z této povídky si tudíž asi nejvíc budu pamatovat tu poslední tečku, klidně i dvojitou, s přidaným vtípkem z úst Strážce Krypty navíc. :o) (01.06.2022)

Je zajímavé, že zatímco většina celovečerních hororových komedií mi (až na drobné výjimky) obvykle nesedne, v povídkovém formátu Příběhů ze záhrobí nacházím ve spojení morbidity, hrůzy a tajemna společně s vtipem a komickou nadsázkou zatím nečekané zalíbení. Dosud viděné povídky mi připadaly velmi dobře propracované v atmosféře, napětí, postavách, vývoji celého příběhu i v té nadsázce. Letní atmosféra uprostřed opuštěné farmy v tomto dílu nedýchá zrovna pohodou, spíše je zalívaná velkým dusnem, ale navzdory až nesympaticky šíleným postavám má v sobě zároveň jisté přítažlivé kouzlo. Jsem se nemohl dočkat, až konečně ten strašák z pole oživne. A jak to dopadlo? Podívejte se... :) Vyvrcholení bylo skvělé a setkání s Patricii Arguette (z Lynchova filmu Lost Higway) v mladším vydání hodně zajímavé. (21.02.2022)

Díky závěru z jeviště, které hezky celou povídku začínající stejným vystoupením uzavřel, nakonec dávám dalšímu Příběhu ze záhrobí opět tradiční 4 hvězdičky, byť tentokrát jsou pocitově značně slabší. Za originální vyprávění, vtipné nápady a dobrý spád to nadprůměrné hodnocení dám, byť námět není zcela originální a hororový příběh s břichomluveckou loutkou si vybavím minimálně z britských Přízraků nocí natočených 45 let předtím. A co si vzpomínám, daleko víc psychologické a atmosféricky temnější provedení se mi ze zmíněného povídkového snímku líbilo o cosi víc. Možná nejinfantilnější a nejulítlejší brutální monstrum v dějinách filmového hororu hodnotím tady jako neotřelý zjev. Byť jeho řádění se mi jevilo chvílemi jako až moc bizardní, Donner naštěstí neměl víc prostoru na celou povídku, než 25 minut a kupodivu se mu podařilo tento nápaditý bizár ukočírovat tak, aby se nestihl během té krátké doby stát vyloženě otravným. (24.02.2022)

Hmm, hmm, tak tyhle střety postavy tvůrce s vymyšleným fikčním světem mám ve filmech rád... Velmi pěkná povídka, směřující hororovými stezkami přes všechny děsivé prožitky k pohlazujícímu romantickému závěru, vzdává s vtipnou nadsázkou hold tvůrčím průkopníkům v hororovém žánru. Vedle zavedení diváka do prostředí vzniku stejnojmenných dobových komiksů Příběhů ze záhrobí neobejde ani stylovou zmínku oblíbené seriálové Zóny soumraku a já vedle toho měl pak zároveň celou dobu asociaci, že jméno Korman u hlavní postavy muselo být jednoznačně zvoleno jako odkaz na osobnost jedné z největších režisérských legend v oblasti klasických hororových filmů, Rogera Cormana. Šílená oživlá monstra působící nechtěně (či tentokrát výjimečně záměrně) komickým dojmem pak zase uprostřed spousty jiných odkazů na poválečnou americkou hororovou produkci vtipně parodují styl těch nejšílenějších dobových béčkových hororů. (24.02.2022)

S různými brutálními či jiným způsobem děsivými reality-show coby námětem (zejména sci-fi) jsem se setkal už ve více filmech, ale s přímo hororovou TV show snad ještě v žádném. Television Terror lze vedle toho částečně vnímat i jako dost neobvyklý a originální kousek z kategorie found footage hororů, natočený celou dekádu před tím, než byl tento subžánr vyprofilovaný jako samostatný. Přesto (nebo taky právě proto) má v sobě tato krátká jednohubka mnohem více vtipu, nápadů, napětí i temné atmosféry, než všechny ty Záhady Blair Witch, za těch 20 minut to slušně pracuje s prostředím i postavami, průvodce strašidelně záhadným strašidelným je tu velice zábavný, tempo svižné a vyvrcholení správně úderné. „OK, říkám ti: tohle je skvělá show!“ :o) (22.02.2022)

Tak tomu říkám okamžité vtažení do děje! Od první sekundy strhující akce v dusném prostředí pouště, brutání auto-moto honička kombinovaná s přestřelkami, že jsem se ani nestačil vzpamatovat a už se udělo tolik věcí najednou... ani jsem si nestihl příliš postěžovat, že o postavách nic nevím, protože vše základní mi k pochopení celého souboje tvůrci brzy předostřeli a celý děj jednoduché povídky s opět talesovsky krutou pointou nesmírně napínal až do konce měl a hned několikrát překvapil. On už jenom ten motiv posmrtně vykonávané pomsty ze strany zastřeleného šerifa směrem k uprchlíkovi lze vnímat jako poměrně unikátní. Slídící divoký sup se pak uprostřed téhle strastiplné odysey s pokusem o útěk přes hranice stává velice působivým horrorovým prvkem, zacházející minimálně z pohledu hlavního antihrdiny až do roviny děsivé noční můry. Za mě hodně povedený díl! (11.08.2022)

Tyhle Příběhy ze záhrobí mě i přes drobnou pachuť během některých lehce šílených scén většinou baví, na nic se nehrají a nabízejí originální atmosféru s velkou dávkou humoru i morbidity v originálních povídkách s často velmi překvapivým vývojem. Rafinovaný nápad uprostřed rodinné sešlosti i vývoj následné zapeklité situace „živého nebožtíka“ byly zábavné, během půlhodinky povídka velmi svižně prostřídala řadu prostředí, dodala v druhé polovině závan exotické dovolenky a napínala až do klasicky nekompromisního konce... Přesto mi svým stylem a většinou povídek zůstává ze spřízněných žánrových TV antologií nadále o něco bližší starší černobílá Twilight Zone. (01.06.2022)

Filmy z divadelního prostředí mám celkem rád, takže alespoň v tomto ohledu mě tato talesovská povídka v druhé polovině zaujala a závěrečnou pointu zde máme jako obvykle pikantně (v tomto případě až ironicky) morbidní – za ní také palec nahoru. Jinak se mi tenhle kousek i v rámci své krátké stopáže občas až líně táhl a celkově tentokrát nemohu říct, že by mě tvůrci Příběhů ze záhrobí nadchli. Naštěstí ani nijak zvlášť nevytočili... a strážce Krypty v galantním obleku byl top! :D (11.08.2022)

Za mě určitě jedna z nejlepších povídek cyklu! Ačkoliv první minuty horroru o malíři tvořícím opravdu neotřelým způsobem tomu moc nenasvědčovaly, dočkal jsem se záhy na krátkém prostoru hodně intenzivního zážitku s mistrovsky budovanou atmosférou, nejednoho děsivého zvratu a řadou skutečně mrazivých scén. Vedle skvělé filmařské stránky a dobře vypointovaného děje přidává na celkovém zážitku i výborný Tim Roth v hlavní roli. Nikdy jsem ho příliš nemusel, ale tento výkon bych se vůbec nebál vnímat jako jeho životní. (12.08.2022)

„Potřebuju pomoc.“ / „Vy potřebujete jen pohřbít.“ ---- Jaká cesta vede k tomu, stát se tzv. ghostwriterem proti své vůli? Inu, povídka s bulvárním novinářem chyceným do ojedinělé pasti je svým vyústěním jedním z největších úletů ze sbírky příběhů uváděných děsivým Strážcem Krypty, ale zároveň se může pochlubit i sérií působivě temných strašidelných scén. Jako malá surrealistická jednohubka, navíc s vypointováním všech zásadních motivů a replik, a také velkolepým seznámením s jednou stylovou organizací v závěru, velmi povedené. (27.01.2023)

Tak to byl asi první Příbéh ze záhrobí, který mi svým stylem místy těžce nesedl. Buranští dřevorubci, přehnaně vulgární mluva, nůž v ústech, řihání téměř do kamery, divoký sex plný odpudivých vzdechů i slušné krveprolití v tomhle nesympatickém zapadákově... alespoň, že vypravěčkou je tak sympatická hezká mladá žena, že? :) Přesto jsem od jisté chvíle nemohl od toho dění odvrátit zrak, velmi netradiční souboj s motivem pomsty mě napínal a závěr, který považuji za nezapomenutelný a i v rámci hororového žánru za originální, pozvedává dojem alespoň na slušné 3 hvězdičky. (28.05.2022)

Silný rodinný příběh uprostřed válečné fronty, skvěle natočené bojové scény skoro jako ze Stezek slávy a pro mě jediné zklamání na této epizodě v podobě zoufale průměrnému výkonu Kirka Douglase, z něhož jsem byl spíše rozpačitý. Nemohu si pomoct, nejdříve mě překvapivá účast takové herecké legendy v téhle sérii velmi potěšila, ale při vší úctě na mě tu pan Douglas působil jako slavný herec dávno za zenitem, který už kromě symbolické přítomnosti, byť přímo v jedné ze dvou ústředních rolí, nemá už co dalšího divákovi nabídnout a úplně jsem tu postrádal Kirkovo dřívější charisma. Kirkův méně známý syn Eric mě naopak mile překvapil a svým výkonem plným emocí na mě hodně zapůsobil. S trochu hořkým smutkem dával vedle svého táty vzpomenout, jak kdysi excelentně hrával i on... hmm, jaký (nezáměrně) zajímavý rozměr ve vztahu k samotnému příběhu otce a syna v této povídce, uprostřed tolik nemilosrdných okolností. "I'm proud of you, son.." (28.05.2022)

Po poutavém úvodu z rozhlasového studia jsem byl trochu zaskočen, že povídka s motivem problému v rodině a trápení rodičů nad problemovou dcerkou ve mě nevyvolává žádné očekávané emoce. O co míň mě to však tematicky (snad pro výrazně stylizované pojetí) zasáhlo, o to víc jsem postupně začal oceňovat promyšlenou žánrovou podívanou s řadou tajemství, morbidit a překvapení. Závěrečný donucený pohled na stylový exponát v pavučinách byl skvělou tečkou, i se vší parádou kolem...a možná bude přítomen i jistý doktor Kassir. :-) (27.01.2023)

Tahle povídka mi po čase potvrdila dvě věci: 1. že Příběhy ze záhrobí někdy přináší po stránce příběhu a vyústění naprosto šílené černohumorné úlety, u kterých si k závěru často říkám, že to není úplně můj šálek kávy, přesto mě je však ve většině případů baví sledovat a buď mě baví svým humorem nebo minimálně napínají; 2. že Joe Pesci je poměrně zábavný týpek, který snadno úspěšně zpestří všednost kolem, ale dívat se na něj v hlavní nebo výrazné roli celovečerního filmu bych asi nezvládl a po 20ti minutách už jsem byl rád, že za chvíli mi podívaná s ním končí. Vlastně mi ta povídka potvrdila ještě jednu věc: ženský uměj být nejen mrchy, ale i kreativní mrchy! :o) Úvodní sekvence z kasína mě svou atmosférou úspěšně vtáhla, skvělé bylo dotváření nadsázky či atmosféry pomocí dobových amerických písní a já se opět „vezl“... (27.01.2023)

Ač trefně ztvárnění, první z hlavních hrdinů mi byl od počátku protivný a nechutně buranský a druhý pro změnu vyvažoval relativní sympatie povahou nesnesitelně zaostalého ňoumy s IQ kdesi na spodní hranici... to mi byla dvojice! :o) Naštěstí, jak si tak spolu mluvili a vyjeli, společně brzy zacílili směrem k zmrzlináři, o kterém tu platí víc, než jen, že má rád dětičky a že působí na většinu zákazníků mile. A věřte, v mnoha místech jde o skutečně velmi vtipnou krátkou komedii naplněnou brutálním černým humorem a se závěrem, proti jakému jsem vlastně vůbec nic neměl – a ještě jsem navrch zůstal překvapen nečekaným zvratem. (27.01.2023)

Řemeselně povedenou, ale po většinu času také ničím nevyčnívající gangsterku říznutou romancí pozvedává na 4 hvězdičky až úplný závěr, který dokáže této zdánlivě tuctové žánrové podívané přidat velmi překvapivý, nový rozměr. Onen ten zvrat sice není ve světě fantastiky na rok 1993 úplně originální, sám jsem se s takovým setkal už v jedném černobílém francouzském filmu od poměrně známého režiséra (kdo viděl tento Příběh ze záhrobí, může hádat do pošty! :) – prozrazovat předem by to byl ovšem spoiler), ale nejen díky posunutí do jiného žánru, ale i použitím stejného prvku v příběhu s mnohem více postavami tentokrát přináší přeci jenom trochu jiný účinek. (28.05.2022)