Život je krásny

Jsou filmy na které se podíváte, zapomenete a tím to hasne, ale je i pár filmů na které nikdy nezapomenete a které můžete prou svou čistotu sledovat do aleluja…Mezi podobné filmy patří i Život je krásný, po jeho shlédnutí jsem měl dobrých 5 minut husí kůži a slzy v očích…Podle mě je to jeden z nejúžasnějších filmů z koncentračních táborů…Roberto Benigni zde díky svému charismatu baví každou situací, ve které se ocitne…Navíc nám nabízí trošku odlišný pohled na utrpení v koncentračních táborech…Svojí láskou k synovi a vtipným vysvětlením každého momentu, pokud by ten film byl jen takovýhle a popisoval by život v koncentračním táboře, jako komickou situaci, rozhodně by se mi nelíbil a rozhořčil by i hodně lidí, kteří to peklo zažili…Jenže tak to vůbec není, režisér nám dává možnost nahlédnou do otcova nitra, vidíme jak už by pomalu vzdal život, sledujeme jeho utrpení a víme, že žije jen pro svého syna, proto se film stává nádherným válečným dramatem, které si zaslouží jak přízeň diváků, tak ocenění…Dlouho jsem tento film přehlížel, nevím ani proč ale podobnou chybu už neudělám!!! (20.12.2009)

Tohle se Benignimu fakt povedlo, v životě bych nevěřil že na mě může fungovat takováhle naivní zápletka, ale stalo se. V některých scénách je tohle věrnější než Schindlerův seznam, na scénu s doktorem a káčátkem snad nikdy nezapomenu, skvělé. (07.01.2010)

Těžko uvěřit jak může tak smutný film z jedné z nejhorších období v novodobé historii působit tak kouzelně a zábavně. (10.01.2010)

Na úplném začátku jsem si přečetla o čem by film měl být. Koncentrační tábor není téma z nejveselejších. Pak film začal... Člověk pozorně sleduje, co se před ním odehrává a v množství všelijakých legrácek a vtípků zcela zapomene na to, co si předtím přečetl. A najednou? Najednou se z té veselé taškařice ocitnete za zdmi koncentračního tábora a "hrajete o tank"! Z té absurdity mě až mrazilo v celém těle. Dětská duše ve mně se smála a usilovala o body, dospělá duše ve mně trpěla s každou další scénou - dospělý vidí, že se nehraje hra o tank, ale o život... Pro mne byl tento film opravdu silným zážitkem. (24.01.2010)

Na styl provedení a na podstatu věci, takovou jaká tehdy musela být...nemám slov. Snad mohu říct jen to, že Benigni je génius... a to ne ledajaký.... (21.02.2010)

"Buongiorno, Principessa!" (10.03.2010)

Film jsem poprvé viděla asi v deseti letech a zaryl se mi hluboko do paměti, hlavně pomalovaný kůň a scéna: "Chci nastoupit do toho vlaku". Přišel mi taky strašně tragický a když jsem se na něj dívala teď (protože jsem ho tehdy neviděla do konce) byla jsem překvapena lehkovážným laděním. No, děti asi opravdu všechno vnímají mnohem vážněji... Film sice přináší úplně jiný pohled na toto téma a to oceňuji, nicméně mě zároveň (možná z toho samého důvodu) hluboce zklamal, protože jsem, ovlivněna mými vzpomínkami, čekala něco mnohem pochmurnějšího... (10.08.2010)

Tenhle film jsem viděl rok po vydání a hodně mě dostal.. Potom jsem si na něj vzpoměl..když mi ho připoměl nějaký jiný film ale nemohl jsem si vzpomenout jak se jmenoval, až nedavno jsem na něj náhodně narazil a od té doby jsem ho zase několikrát viděl. Neskutečný jak ten táta vše zvládal, a promýšlel aby to vypadalo jako hra... na konci jsem se neudržel. (14.08.2010)

Neskutečné, nadčasové a ultimátní. Pro mě jednoznačně nejlepší film všech dob z druhé světové války věnový koncetračním táborům. S tak neskutečným nadhledem a vtipem natočené to "svinstvo", které se dělo za druhé světové války. Prostě síla. 100% (22.08.2010)

Slová úsmev cez slzy sú na mieste. (19.01.2011)

Pekný námet skrývať hrôzu vojny pred dieťaťom všemožne tvoreným humorom, zahrané síce všetko so svojským talianskym humorom, ale chýba mi cit a hĺbka posolstva snímku. Páčila sa mi však záverečná scéna s malým synátorom a jeho maminou. Malý bol veľký sympaťák. (03.03.2011)

Jeden z najkrajších filmov na svete.. ako som postrehol v komentároch nižšie - život nieje krásny,ale tento film áno. (30.07.2011)

Život je krásný a tenhle film taky, nicméně se musím přiznat, že místy jsem byl od toho cukru, který Benigni někdy produkuje zalepen až až a na oslovení princezničko jsem byl už v průběhu filmu vyloženě alergický. Nic to ale nemění na faktu, že se jedná o výjimečně pojatý a zpracovaný snímek, s tak trochu jiným pohledem na téma, než jsme zvyklý. Místy je to na mě trochu naivní, ale někdy zase tak zvláštně milé, že moje pocity během filmu tak různě kolísají. Každopádně jelikož jsem typ, který se poměrně snadno dojme a tady u mě překvapivě nedošlo k takřka žádnému emociálnímu vypětí, což filmu z takového prostředí nemůžu odpustit, mám z toho takový neúplný pocit. (04.08.2011)

Na tohle musí mít člověk náladu. Tak hrozně šílený, odporný a zároveň krásný... (11.08.2011)

Nádherný a smutný film. Výkon Benigniho, který dle mého názoru nemusel ani tolik hrát - on takový je (viz předávání Oscara právě za tuto roli), mi tak trochu připomíná Louise De Funese. Celkový nápad a myšlenka mi přijdou prostě sentimentálně dokonalé.. jak si udělat život krásný, přestože situace tomu zrovna neodpovídá. (20.10.2011)

Tento film je proste Krásny ! 95% (20.07.2012)

Krásny príbeh rodiny uveznenej v koncentračnom tábore, kde so otec snaží za každú cenu zachrániť život svojmu malému synkovi. Jeden z najlepších filmov s touto tématikou, ak nie vôbec najlepší. Pri tomto filme človek hned pochopí čo je to "smiech cez slzy" , aj keď mojej slovenčinárke na gympli sa to poriadne nepodarilo vyvetliť 8 rokov. 10 z 10. (25.05.2013)

Divím se, že jsem se dostal k tak kvalitnímu snímku až včil. Dojemné, plné vtipu a hlavně optimismu. (28.08.2013)

Dlouze jsem o tomto filmu mluvila se spoustou lidí, mnoha národností a věkových skupin. Přesto nikdy nepochopím, proč někdo chtěl tento film vytvořit tak, jak byl vytvořen. Absolutní výsměch, dehonestace, nereálnost, která je neoddiskutovatelná, ať byl umělecký záměr jakýkoliv. Benigni, který svým nepopiratelným komickým talentem vytvoří něco, co je příšerné a vyvolává ve mně nekonečnou bezmoc. Takto budeme mluvit o holocaustu? Kladem snad zůstává to, že díky dílům jako je toto, udržujeme debatu o možnostech umění po Osvětimi živou. Ale přesto, nemůžu ocenit umělecké kvality něčeho, co pomáhá vytvořit ideu, že být v táboře byla hra, jen nutná překážka, která se dala přetrpět. Ne. Ne. Ne. (27.12.2013)

Italský film popisující život bláznivého číšníka Guida nejdřív ve fašistické vlasti a poté v koncentračním táboře někde v Německu. Do hlavní role trhlého romantika Guida obsadil režisér R. Benigni sám sebe. První polovina snímku se odehrává v klidném italském městě, kde Guido usiluje o přízeň učitelky Dory, přičemž si režisér dával pozor, aby idylka městečka nebyla poznamenána napětím před právě začínající válkou. O to větší šok zažije divák, jenž se střihem přenese o nějakých 5 let dopředu a kdy je Guido kvůli svému židovskému původu s manželkou a synem odvezen do koncentračního tábora. Tato část snímku se mi jeví jako stěžejní a ukazuje, kam až lze s humorem zajít. Milující otec Guido se snaží svého syna přesvědčit, že se právě všichni účastní skvělé zábavné hry, na jejímž konci čeká na vítěze odměna. Nastává řada komických a absurdních scén, nejvíce mi v paměti utkvěl Guidův netypický spontánní překlad z němčiny do italštiny při příchodu dozorce a vysvětlování pravidel. Jeho neobyčejná odvaha, s níž provádí kousky, jež mohly kdykoliv skončit rychlou smrtí, jen proto, aby jeho syn nepřišel o svůj sen, je pozoruhodná. Přestože téma samotné není nikterak veselé, režisérovi se podařilo ojedinělé spojení drsného prostředí koncentráku s humorným dětským nadhledem a snímek tak dostává naprosto originální nádech. Na druhou stranu snímku docela neprospívá první zbytečně rozvláčná část, jež by se dala určitě zkrátit a proto tedy nesáhnu k maximálnímu hodnocení. (10.06.2014)