cartwheel

Třetí hvězda ze sentimentu, protože mi chybí chůze po caminu. Celou dobu jsem se ptala jen na dvě věci - co jako nesou v těch obrovských krosnách a proč se mě snaží přesvědčit, že tolik lidí vyráží v džínách nebo nesportovních kalhotách.

And so the American experiment begins. Yorktown (The World Turned Upside Down) je asi nejlepší single piece divadla, který jsem kdy viděla a kdy uvidím. Jo, a pokud si z toho odnesete jen poznámku o tom, jaká je barva kůže performerů a že je to politická agitka, je mi vás upřímně líto.

Tři hodiny absolutně nesnesitelného Cumberbatche, který konečně ukazuje, že neumí hrát. Neustále se proměňující se scénografie jen potvrzuje, že inscenace nejde vůbec do hloubky. Možná vypadá hezky vizuálně, ale příště se raději střelím do hlavy, než sledovat tenhle výsměch divadlu. Přeceňované, bez jakhokoliv směřování k interpretaci.

Je mi úplně jedno jak moc je ten film přelomový z pohledu techniky. Absolutní rasistická, šovinistická a extremistická idiocie v hezkém kabátku je pořád odpad.

Úplně zbytečný film, pokud víte, kdo byl Turing. Plus samozřejmě, každý snad ví, že Enigmu spojenci vyřešili. A Cumberbatch to prostě jen svou osobností neutáhne. Strašlivá nuda. Strašlivá. To mám z toho, že jsem se na něco těšila.

Ten film má jeden dokonalý záběr, který mě nutil mít dlouho vysoké hodnocení, protože jsem ho vnímala jako artový film o holocaustu. Taky jsem byla mladá a blbá a měla před sebou leta výzkumu holocaustu a židovských i německých dějin. Dnes zůstal jeden záběr a 90 minut neuvěřitelných výmyslů. Kýč, naivita, stupidita, výmysly. A samozřejmě ta americká nutnost mít na konci něco, co vás donutí si myslet, že dobře jim tak, Němcům. A pak se ani nedivím, že jsou lidé, co zlehčují koncentrační tábory, když se produkují takové filmy.

Nemám nic proti multilingválním filmům, viz třeba W ciemności. Jenže tady to bylo křečovité, nepochopitelné a absurdní. Absurdní asi tak jako celý film. A) vypravěč je smrt, klišé číslo jedna. B) děti jsou děti a budou dělat hloupé věci, ale ta hlavní dvojka je rozhodně retardovaná, protože řvát u řeky, že nenávidíte Hitlera, je v rocích 42/43 dost stupidní nápad, i když si myslíte, že vás nikdo neslyší. C) Moc hezká procházka transportovaných židů po městě. S malými kufříky a vycházkovým tempem. Škoda, že by se to NIKDY nestalo. Stejně jako D) celá historka s židem ve sklepě. Ani nemám sílu to kritizovat. Nečekala jsem od filmu nic, a nic jsem ani neobdržela. Kromě banalizované historie, romantizované hudby Johna Williamse a naštěstí aspoň skvělé dvojice Watson a Rushe. SPOILER. A samozřejmě všechno dobře skončí a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a ten malý árijský hošík řekne slečně, že jí miluje v minutě poslední.

Pokud ze mě jednou hormony udělají takovou hysterickou matku jako v tomhle speciálu...prosím svého imaginárního manžela, aby mě zastřelil hned po porodu. Nedokážu si pomoct, ale celá tahle speciální epizoda je vystavěna kvůli posledním pěti minutám s Amy a tedy oh my, vážně tohle potřebujeme?

Asi nemůžete číst knihu a pak být ohromeni filmem. A taky asi nesmíte mít jak Capoteho, tak Lee ve svých nejoblíbenějších autorech. Plytké, hledající senzaci, zkratkovité. Go read a book. Protože co tohle bylo? Nebyla to ani autobiografie, ani film o knize ani nic. Waste of time, až na Hoffmana.

Každý má film, který si pamatuje z dětství a má jej zafixovaný jako něco úžasného, takže mu i posté bude pipadat dokonalý, i když je to ve skutečnosti průměrná romantická slátanina. Pamatuju si, když jsem si film s rodiči poprvé půjčila z videopůjčovny. Pamatuju si, jak jsem moc chtěla mít dlouhé vlasy a sestru. Pamatuju si ohledně toho filmu všechno a A Case of You od Joni Mitchell je jedna z deseti mých all time favourite písní. Já vím, že je v tom jen to, že každá žena hledá svého vysněného muže a nic takového neexistuje a já jsem si nikdy ani něco takového neuměla vysnít, ale stejně. Sentiment je zapotřebí, hlavně když žijete v cizí zemi a celé týdny jíte těstoviny na sto způsobů. "And I could drink a case of you and still be on my feet."