Život je krásny

...,isn´t it? (22.08.2012)

Dojemný,nádherný,skvěle zpracovaný.Dobře udělaný film o otci co chrání svého syna před hrůzami Holokaustu. (04.10.2012)

občas se musí přimhouřit očko, aby si člověk nezkazil film logikou - a to je jeden z nich (12.10.2012)

Úžasný film,který jsem viděla nedávno a totáně mě dostal. Role tatínka,který se snaží svého syna držet v nějaké vzduchové bublině,aby neměl strach z koncentráku. A přesvědčit ho o tom,že je to všechno jen hra. Kdy využívá synovi zvědavosti a chuti vyhrát a díky tomu, přežijí celý koncentrační tábor. Jen ten konec, já vím,že to tak dřív bylo a je dobře,že tenhle film neskončil uslazeně a šťastně, ale tenhle závěr jsem opravdu nečekala. Až jsem na chvíli seděla s otevřenou pusou, co že se to stalo. (15.10.2012)

První půlhodina lehkého humoru se postupně přelije do těžkého dramatu, byť se prvky humoru stále hořce snaží alespoň trochu projasnit atmosféru. Pokud hledáte bezstarostnou veselou komedii, tomuhle se obloukem vyhněte. Pokud potřebujete pročistit slzné kanálky, směle vstupte spolu s hrdiny do koncentračního tábora. Za sebe nemůžu dát více než tři hvězdy - příběh je to srdcervoucí a právě proto nepočítám s tím, že bych se na to někdy dobrovolně podíval znovu a pokud ano, že bych si film příjemně užíval. Kdo se potřebuje emočně týrat, prosím. (29.12.2012)

S tímto Benigniho dílkem mám stejný problém jako třeba s Koljou. Tak zřetelná uvědomělá snaha o kombinaci humoru a sladkobolu se mi lepila na patro jak cukrová vata. Když se navíc (narozdíl od zmíněného Kolji) můj smysl pro humor s tím Benigniho absolutně míjí, polovina kouzla je pryč. Zbude "jen" dojemné zachycení otcovy snahy zatajit malému synku otřesnou realitu až do samého konce. Necítila jsem víc, než velikou lítost nad oběťmi holocaustu obecně, která mě přepadá po každém doteku k této tématice. Pročež 3 hvězdy. (24.01.2013)

Film podporuje zakořeněná nesmyslná klišé a příběh má jisté trhliny. Postava "esesáckého" doktora není nijak rozvinutá a v táboře je jeho vztah ke Guidovi dost nejasný, bez nějakého vyvrcholení příběhu. Nicméně pár momentů kdy jsem se usmál ve filmu bylo, takže **, víc nepřipadá v úvahu. (26.01.2013)

Rodina je deportována do koncentračního tábora a otec představí pobyt v tomto zařízení synkovi jako hru, aby ho ochránil před hrůzami, které se tam odehrávají. Na konci jsme měla na krajíčku, ale poslední scéna mne přece jen donutila se usmát. Nádherný italský skvost (11.02.2013)

Hořkosladké byly snad i všechny ty slzy, co jsem ronila. Jsem asi dost měkkota, ale prožila jsem to s Guidem, princezničkou a Giosuém od začátku až do konce na jeden nádech a na rovinu říkám, že si chci vzít Roberta Benigni za muže, protože je to génius, který dokázal namíchat něco tak citlivého z takového odpornosti, jakou je koncentrační tábor. A samozřejmě taky proto, aby se mi někdo tak roztomile dvořil. Právě jsem ztratila 40 bodů, protože jsem chtěla chleba s marmeládou. Meruňkovou :) (29.03.2013)

Absurdní divadlo v koncentračním táboře. To je film Roberta Benigniho Život je krásný. Aby zachránil svého syna, promění se otec v nacistickém táboře smrti v klauna. Film, který me velice zasáhl. !Spoiler! Cely film je dokonalý, ale ve finální scéně, ve svém finálním kousku, předvádí (Benigní) Quido malému Jozuovi legrační pochod na místo své popravy a to jen proto, aby jeho syn mohl i nadále věřit tomu, ze život je krásný. A to je vrchol filmu a jedna z nejkrásnějších scén v mém top žebříčku. Pohádka, podobenství nebo tryznive dílo? Film získal spoustu cen, včetně Oscara, ale největší ocenění je rozhodne to, ze Benigni dostal čestný doktorát University Bena Guriona ve městě Beer Sheva. Ti jichž se válečné hrůzy nejvíce týkali, tak dali najevo, ze tento film neznevazuje strašlivou tragedii naší historie a ze mnohdy lze ty nejsmutnejsi chvíle přestát jen pomoci humoru. V žádném okamžiku sledování jsem nijak nezapomněl na hrůzy holocaustu, která vězi za grotesknosti situací. Mimořádná působivost snímku je dána především jeho rozdělením. První část filmu v Arezzu popisující běžný život a prostupuje ji radostná romantika, druha část je spise statická a svou výstavbou odpovídá az divadelní hře. Působivost filmu je dana také skvělým scénářem, ale jak už sem naznačil, především hereckým obsazením. Horst Bucholz zde skvěle zahrál paranoidniho SS lékaře fatálně závislého na neresitelnych hadankach, které jsou pro něj na konci filmu dulezitejsi než život. Benigni jako Quido zde dochází k poznani, ze od něj nelze čekat pomoc. Je to jedna z mala scén v níž spatříte zkamenelou tvar R. Benigniho, který po celou dobu filmu dělá šaška, šíje sebou a vyhovuje i tomu neabsurdnejsimu přání svého syna. Benigni zde ukazuje své skvele herectví. Benigniho žena N. Braschi, která je jeho skutečnou ženou zde hraje jeho filmovou manželku a matku jejich syna, staví právě proti tomuto hereckému gejzírů svou klidnou krasu a přesvědčuje svou hlubokou vrelosti. Fenomenální výkon zde podává i představitel jejich syna Jozueho, který svou roli zahrál s dětskou přirozenosti a téměř dospelou vážností. A v neposlední řadě musím vyzdvyhnout krásnou hudbu, která si vysloužila Oscara... Na závěr nezbývá nic jiného než vas pozvat ke zhlédnutí tohoto filmu vypravejicim o síle lásky. ,,Život je krásný. Příští generace nechť ho vyčistí od všeho zlého, útlaku a násilí a at si ho plně užívá.'' (Lev Trocky) (01.09.2013)

Život NENÍ krásný!!! (03.10.2013)

Není to sice film na 5*, ale podíval jsem se, protože jsem slyšel, že Roberto Benigni je takový i v normálním životě a protože jsem slyšel, že by takový měl být každý. Vždycky se můžeme v životě ohlížet po hovnech a být znechucení, vždycky taky můžeme být vděční za to, co nám nechybí, a můžeme být šťastnější. Z optimismu jde více víry a energie. Když věříme a ještě do toho dáme energii, tím spíš se naše vize vyplní. Takže za morální poučku 5* (09.03.2014)

Film, u kterého se můžete zasmát a stejně tak i rozbrečet. Příběh se rozehrává jako nevinná komedie o nahánění jedné učitelky zdejším bláznivým číšníkem (a trochu snílkem) Guidem, který se nikdy nevzdává a při každé příležitosti jí dokáže překvapit nějakým milým gestem. Guida z pohody nerozhází ani fakt, že má spanilá učitelka akorát před svatbou a nemá problém jí ze slavnosti "unést" na hřbetě zeleně pomalovaného koně před zraky všech přítomných (protože co asi udělají, že?). Druhá polovina snímku je naopak úplně odlišná a jedná se tam především o drama z prostředí koncentračního táboru. Bohužel ale Guido není sám, který se na toto místo musí podívat, ale jede s ním i jeho mladičký synek a vzhledem k tomu, že jeho táta nemá to srdce (a asi ani on sám moc neví) mu říct pravdu, tak mu napovídá, že se jedná o výlet k jeho narozeninám a v této lži pokračuje celý jejich pobyt. Asi si říkáte, že je to ptákovina, ale na místě, kde mnozí lidé umírali, trpěli depresemi a hladem, je jeden mladík, který díky lásce svého otce nic z toho neprožívá, protože on se snaží o to, nasbírat oněch vítězných 1000 bodů a vyhrát si ten svůj vytoužený tank. Ano, je to velmi naivní příběh, ale je to stejně tak příběh krásný. Guido byl prostě muž se srdcem na pravém místě a ikdyž pro někoho jeho ukecanost a nadšenost (zprvu mi připomínal postavu Aleca Baldwina z Přátel) je neuvěřitelně otravná, podle mě by se od něj mnoho lidí mělo co učit. Scéna s "překládáním" německých pokynů tábora je podle mě jedna z nejlepších ve filmu a dlouho jsem z něčeho nebyl tak nadšený. Ještě musím zmínit toho zpropadeného doktora, který zřejmě nemá vychování. Známé má v koncentráku a on místo toho, aby jim skutečně nějak pomohl, tak si láme hlavu nad pitomou hádankou, která mu nedá spát. Jako jo, jít spát s myšlenkou, že každou chvíli může přijít pokyn na vaši plynovou sprchu je opravdu srovnatelná s tím, že si lámu hlavu s tím, co je žluté a dělá kačkač (nebo co...). Vrchol hovádství! Herecky mě oslnil hlavně Guido (zasloužený Oscar) a jeho synátor, který byl opravdu roztomilý a toho tanku se stejně nakonec dočkal! Holt, život je krásný. 90% (15.09.2015)

Hlavní hrdina je archetyp sluníčkáře, jakého svět neviděl. To je opravdu krásné. Jinak se mě ale film vůbec nijak nedotkl, nulová atmosféra. (25.01.2016)

Pamätám si, že tento film nám pustila učiteľka dejepisu ešte na základnej škole, no vtedy to môj "násťročný rozum" nevedel celkom oceniť a pochopiť tým správnym spôsobom. Pri opätovnom vzhliadnutí som sa naň prirodzene pozerala inak a musím uznať, že si ma tento film niečím získal. Tematika holokaustu a druhej svetovej vojny, ktorá ma vo všeobecnosti veľmi zaujíma, je v tejto snímke divákovi "servírovaná" (prostredníctvom svojského čašníka :) z celkom iného uhla a musím sa priznať, že sa mi to veľmi páčilo. Možno pre niektorých je Roberto Benigni a jeho špecifický humor a charizma nie celkom "v poriadku" a prvá časť filmu, ktorá bola v podstate o "ahoooooj princezničko" si divákov celkom nezískala, no ak sa na vec nemáte chuť pozerať celkom kriticky tak vás to zaujme. Aj fakt, že tento film Roberto sám režíroval -za svoje stvárnenie vo filme si vyslúžil Oscara ,a do hlavnej úlohy si privzal svoju skutočnú manželku. Druhá časť v koncentračnom tábore bola skvelá- originálna, úprimná, dokonca zábavná a na konci vskutku dojímavá....P.S. Giorgio Cantarini bol skvelý ! :) (03.06.2016)

Příběh o tom, jak může být zoufalství prožíváno jinak.Teď mi došlo, jak je Roberto Benigni geniální. (14.07.2016)

Veselé, nenásilné a plné života. A TheMaker měl pravdu, na konci jsem brečel. :) (10.05.2017)

Zatím jsem v žádném filmu neviděl tak zdařile vymyšlené a tak skvěle zahrané, jak se mohou dva lidé potkat zcela náhodně, zamilovat se a mít spolu dítě. Benigni byl opravdu velmi vytrvalý, takhle by měla vypadat opravdová láska v syrové podobě. I v té nejnevhodnější době. Nezasmál jsem se ani jednou, protože jsem celou dobu trnul, kdy se to celé pokazí a dopadne to tragicky pro celou rodinu. Nestalo se tak a v závěru filmu má obava o hlavní hrdiny opadla. Dávám 4*, je to výborný film, ale už bych ho znovu vidět nemusel. (11.06.2018)

S odstupem let musím jít s hodnocením výrazně dolů a konstatovat, že tenhle film se tzv. klasikou nikdy nestal a to právem. Je to v podstatě debilní kýčovitý doják, podbarvený krásnou hudbou (jediný skutečně aspoň trochu zasloužený Oscar, i když John Williams nebo ještě v lepším případě Hans by si ho tehdy zasloužili asi více). Nejzábavnější na tomto filmu jsou v podstatě pouze ta videa ze všech těch festivalů, kde si Benigni přebírá všechna ta ocenění. Prim samozřejmě hraje přebírání Oscarů, to se mu opravdu povedlo a navíc tuplovaně. Takže film celkově špatný, ale zase na druhou stranu to v daném roce byla celkově slabota, tedy s výjimkou vynikající Královny Alžběty, která měla posbirat všechny možné Oscary. (09.05.2019)

Podmanivé. (28.12.2019)