The Nagano Tapes
Réžia:
Ondřej HudečekHrajú:
Dominik Hašek, Jaromír Jágr, Petr Svoboda, Robert Záruba, Ivan Hlinka (a.z.), Slavomír Lener, Michael Žantovský, Roman Hamrlík, Martin Straka (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Olympijský hokejový Turnaj století v Naganu 1998 trochu z odstupu a nadhledu v dokumentu Ondřeje Hudečka. (Česká televize)
Recenzie (474)
"Zde leží Mike Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy." A já budu mít na hrobě nápis: Ten, který na vzdálenost 12.491 kilometrů mentálně přinutil Mikea Crawforda, aby nevybral Gretzkého na nájezdy. Ano, byl jsem to já. Stejně si myslím, že ani Great One by Dominátorovu branku neodemkl, ale jistota je Gretzky při nájezdech na lavičce. Jinak samozřejmě patřím k těm, kteří znají svou polohu během všech zápasů v Naganu. Dokonce si pamatuju i vyhrocenost zápasů s CCCP, takže mi tento dokument přinesl jen pár nových záběrů, několik pro mne dosud utajených informací a spoustu staré dobré nostalgie při přepisování olympijské historie. Díky za to. ()
Samozřejmě, že to je lepší než 95 % českých dokumentů - bylo by překvapivé, kdyby nebylo. Hudečkovi a Vansovi patří každopádně respekt. Rozhodli se dát do 73 minut celé socio-politické pozadí Nagana, což určitě vyžadovalo pořádnou akrobacii s nůžkama. Neobešlo se to bez obětí - Na začátku je prominentně představený hokejista Svoboda, aby pak o něm hodinu nepadla ani zmínka. Pozornost přeskakuje z jedné postavy na druhou a je jich hodně - většinu času jsem nevěděl, kdo je kdo, nicméně sestaveno to je natolik intuitivně, že jsem vždycky přesně chápal, kde jsem. Pro lidi, kteří cítí k Naganu jakékoliv emoce, to bude pravděpodobně maximální zážitek a pro Američany neznalé české historie vzrušující pohádka se šťastným koncem, přitom ne zvlášť patetická. 4 a 1/2 ()
"Twenty one, twenty two, twenty tři." Jarda počítá. <3 ()
Pohádka o tom, jak Petr "Freedom" Svoboda jednou ranou sestřelil sovětské okupanty a pomstil tak nejen svou rodinu, která na jeho emigraci doplatila, ale i tu část národa, jemuž minulý režim zkazil život. Zároveň krásná vzpomínka na dobu, kdy jsme v NHL měli nejlepšího brankáře i útočníka, nechyběli ani jedničky draftu a většina našich hráčů nebyla po celý ročník jednou nohou na farmě. V Naganu se toho sešlo tolik, že jeho zopakování je naprosto vyloučené. Poslední ZOH je toho krásným příkladem. Prohra našeho béčka s kanadským déčkem jen podtrhává výjimečnost 20 let starého úspěchu. ()
Pásky z Nagana nejsou jen dokumentem o vítězství České Republiky v ledním hokeji na zimních olympijských hrách v Japonském Naganu roku 1998, ale i o síle národa vzdorovat těžkým časům, útlaku i touze po národní hrdosti a svobodě. Velký příběh v 73 minutách, který za to určitě stojí. ()
„Lidé občas zapomínají, že hokej je hra. Ta loterie jménem nájezd…to je prostě život.“ Dokument precizní a komplexní. Shrnuje snad vše podstatné a přidává spoustu zajímavostí navíc. Nebojí se věnovat velkorysou část stopáže studii geopolitických souvislostí (snímek ani zdaleka není věnován pouze našinci), ať už jde o vývoj v Č(SS)R, NHL či právě „Turnaji století“. Sešla se tu celá řada různorodých osobností (často přímých účastníků turnaje) díky čemuž dochází k zhodnocení „věci“ z obou stran, jakože promluvy Američanů a Kanaďanů byly hodně zajímavé (nejvíc bavil Fleury, který si nebral servítky a přitom zněl objektivně). A bonus? Oku lahodící zrestaurované záběry. Vytknout můžu snad jen detaily, vývoj v ČSSR podle mě stačilo zrekapitulovat jen jednou, a ocenil bych promluvy více ruských osobností (tehdejších hráčů), ale možná je i Yashinova účast v tomhle dokumentu malým zázrakem. Slabších, ale zasloužených 5*. „Vím, co budu mít napsané na hrobě. Zde leží Marc Crawford, ten vůl, který nevybral Gretzkyho na nájezdy.“ ()
Američané ho mají ve Fort Knoxu, Rusové ve státní bance, Kanaďané na poličkách s trofejemi a my? My ho máme v srdci.. Profesionalismus zahraniční produkce, zběsilé tempo těžící z funkčního poměru archív - mluvící hlavy 4:1 a emotivní dopad. Přidanou hodnotou pro mě byli zdrcený Lou, nadhled a návrh na epitaf od Marca Crawforda, křížovkář Brett Hull, vtipné a zároveň obdivné filozofování Erica Lindrose ohledně nájezdu na Haška („Myslím, že nevěděl, co udělám. A když to nevěděl on, jak jsem to měl vědět já?“) a především prostor pro Theorena Fleuryho, který s kusem pravdy a imagem Jeffa Goldbluma otvíral staré rány stejně neurvale, jako si kdysi počínal na ledě. Některé věci byly notoricky známé, ale právě proložení glosami Severoameričanů spjatých s hokejem mi přineslo hrdost a ujištění, že to všechno nebyl jen sen. Ať už za tím stála Hlinkova taktika dostat o jeden gól míň než soupeř, litvínovské jádro, gumová páteř Dominika, fax od staré paní, nebo to, že Růžička junior byl jako dítě ubrečená bábovka, troufám si tvrdit, že něco jako Nagano se už nikdy nebude opakovat. Ale víte co.. Hlavně se z toho neposrat.. ()
Tehdy jsem nebyl ve věku kdy bych si ještě užíval hokej a nebo to nějak zvlášťe chápal, ale díky tomuto dokumentu jsem si mohl alespoň z části užít to nadšení které tehdy prožíval každý Čech. Bezchybné zpracování! ()
Dokument roku. Hudeček je stejné věkové kategorie jako já, takže se není čemu divit, že si to pamatuje stejně. Bylo nám 12! Neexistuje lepší věk při sledování olympijského hokeje. Američani měli supermany a spider-many, zatímco my měli tyhle kluky, kteří se přes týden stali modlami. Při nájezdech s Kanadou jsem byl ve škole a protože jsme na patře měli jako jediní tu kouzelnou bednu a protože jsem seděl v první lavici a protože jsem byl zaklesnutý ramena mezi kamarády a protože to Dominátor tenkrát vychytal něco se ve mě hnulo a já byl hrdý, že jsem Čech. Tenhle dokument tu vzpomínku vyvolal a přes všechno špatné co se tu stalo nebo děje jsem jím rád pořád. ()
Sledovat Nagano Tapes je skoro to samé jako sledovat některé z naprosto zásadních filmů světové kinematografie. Dostanete emocionální náboj, myšlenkový přesah a definici jedné dekády. Dobře zprostředkovaný sestřih sportovního vrcholu s účastí legend, který se už nikdy nebude opakovat. ()
Nejlepší dokument vůbec? To nejspíš ne, ale svou důležitostí pro český národ to hravě překonává. Tehdy jsem to neregistroval, dnes mě to dojalo k slzám. ()
Niežeby tvoril hokej nejakú zvláštnu oblasť osobného záujmu (podobne ako akýkoľvek šport), ale zdokumentovanie príbehu Dávida, ktorý porazil hneď niekoľkých Goliášov za sebou, strhne dynamikou strihu i šírkou záberu. Je to správne po americky skomprimované a namiešané ako medzinárodne prijateľný strhujúci dokument. Štyri hviezdičky nie sú za dokumentárnu analýzu, ale práve za spôsob spracovania. ()
Svoboda (který z ovládané země utekl za snem hrát NHL) je Freedom. Tak se v překladu jmenuje střelec zlatého gólu na turnaji století a po odhalení žasne nejen novinář Tal Pinchevsky. Je to další střípek k dokonalosti někdejšího českého hokejového zázraku. Turnaj o otloukáncích z východního bloku, o národní hrdosti, pospolitosti, na který se nezapomíná. Úspěchu party okolo kapitána Vladimíra Růžičky se je tak něco nevyrovná, napadá mě památný výkon české fotbalové reprezentace z Eura 2004 s Nizozemskem, které vedlo už 2:0, ale Nedvěd, Koller, Rosický, Poborský a další výsledek otočili. A samozřejmě dvě zlaté medaile Ester Ledecké z roku 2018. Hudečkův dokument je velmi svižný, myšlenkově bohatý a pestrý, navrch s dosud nepublikovanými záběry. Nostalgie je mocná. ()
Dodnes bych dal asi dohromady všechny české výsledky na turnaji a rozhodně si pamatuji, kde jsem byl a co jsem dělal, při každém zápase Hlinkových chlapců. Pouze zápas s Ruskem ve skupině a dvě třetiny s USA ve čtvrtfinále, jsem neviděl kvůli povinné školní docházce, ale od slavného semifinálového souboje s nadpozemsky silnou Kanadou, už šla i škola stranou. Ředitel vyhlásil ve školním rozhlase, ať se odebereme do učeben s televizí a mohlo se začít hromadně fandit. Finálové klání proti sborné, řízené ruskou raketou z Moskvy, už pak provázelo celorepublikové šílenství, nadšení a nakonec i obrovské oslavy. Na naganském tažení byla krásná ta neskutečná soudržnost našeho týmu a jeho silný duch. Prostě parta, která si sedla a táhla za jeden provaz. Jedno jméno však bude navždy vyčnívat ze soupisky různorodých osobností a charakterů - DOMINIK HAŠEK. Bez něho bychom na hokejový Olymp nikdy nedosáhli. Tohle už se asi jen tak nezopakuje. K filmu jako takovému, není co dodat. Naprosto špičková záležitost, která se sleduje na jedno nadechnutí. Už mám zase husí kůži... ()
Dokument sa najmä v úvode nesie v politickom duchu. Dalo sa to inak? Určite nie. Fandil som vtedy Čechom? Určite áno, i keď toho dementa Hašeka v dobe terajšej, nemôžem ani cítiť. Presne pre tieto dôvody, by sa športovci nemali jebať do politiky, lebo potom vyzerajú ako totálni kokoti. A teda rovnako ako teraz Hašek. ()
Senzačně využitý příběh Petra Svobody. Především díky němu působí Pásky z Nagana jako strhující pohádka, která se opravdu stala. ()
Jeden z těch filmů, na který se prostě žádný Čech nemůže dívat objektivně. Pro mě neskutečný nával emocí. V dokumentu, zaznělo, že každý si pamatuje, co ten den dělal, mi bylo 8 a dodnes si pamatuji, s kým a kde jsem se na finálový zápas dívala a jak moc jsme to všichni prožívali. Výborný dokument, navíc naprosto bravurně vypointovaný, kdy vám je na začátku zobrazen osobní příběh někoho, aby to pak na konci do sebe zapadlo a diváka dokázalo dostat do kolen, aneb u bonusové kazety jsem měla husinu, něco, co by nenapsal ani Hollywood. ()
Emoce jako kráva a takovej ten nepopsatelnej pocit, kdy se během celýho filmu usmíváte od ucha k uchu a spotřebujete karton papírovejch kapesníků. Našincům to ze zjevnejch důvodů dá mnohem víc, no a zahraniční diváci aspoň konečně pochopí, proč Češi vyslovujou hokej s velkým H. "Každej si pamatuje, kde v tý době zrovna byl." Nádhera. ()
Tady je každej komentář zbytečnej. Kdo to prožil, tak nemůže hodnotit jinak než za 5*, ale i samotný dokument je kvalitně zpracovaný bez patosu, přitom se schopností umět vyvolat emoce v tu pravou chvíli.100% ()
"Viem, čo budem mať napísané na náhrobnom kameni, Ja som ten, čo neposlal Gretzkého na nájazdy..."Po výbornom dokumente 38 si väčšina Čechov povzdychla, kedy aj my natočíme tak skvelý dokument o hokeji. No a zrazu je tu! Nie je to dokument o výnimočnom jednotlivcovi, ale o sile kolektívu a o tom hokej všobecne je. Dokument má skvelú formu, výborný nápad s VHS, ale čo ocením asi najviac je široký okruh informácií a to nielen priamo hokejových. Venujeme sa aj situácii v býbalom Československu, náladám i problémom obyvateľstva i nenávisti voči Rusom a ich systému, ktorú sme si mohli vybiť jedine v tom hokeji...Cením si všetkých zúčastnených najmä zo zámoria, ktorí boli ochotní niečo na kameru povedať, škoda, že sa nepodarilo zlomiť W. Gretzkeho. Po tak dlhej dobe som aj pozabudol,že Gretzky na nájazdoch chýbal, čo je z dnešného pohľadu nepochopiteľné...Celkovo skvelý dokument, ktorému nemám čo vytknúť, pre Čechov a hokejových fandov povinnosť, ktorá nesklame. 100%. ()