The Killing Fields
The Killing Fields
Réžia:
Roland JofféScenár:
Bruce RobinsonKamera:
Chris MengesHudba:
Mike OldfieldHrajú:
Sam Waterston, Haing S. Ngor, John Malkovich, Julian Sands, Craig T. Nelson, Spalding Gray, Bill Paterson, Athol Fugard, Mark Long, Patrick Malahide (viac)Obsahy(1)
Kambodža, srpen 1973. Boje ze sousedního Vietnamu se přenesly i do této dosud neutrální země. Zuří tu občanská válka mezi vládními jednotkami, podporovanými americkou armádou, a partyzánskými oddíly Rudých Khmerů. Sydney Schanberg, zpravodaj listu New York Times, a Dit Pran, jeho domorodý průvodce a tlumočník, jsou jen dva z početné armády novinářů a fotografů, snažících se zprostředkovat světu informace o tom, co se v tomhle kdysi tak nádherném koutě světa děje. A je stále hůř. Rudí Khmerové získávají stále větší převahu. Všem je už jasné, že až se dostanou k moci, vypuknou hrůzy, jejichž rozsah si v tuto chvíli ještě nikdo nedovede představit. Kdo může, ten ve spěchu opouští zemi. A naděje těch, kteří musí zůstat, se rovnají nule...
Film, natočený podle skutečných událostí, zachycuje příběh přátelství, jež se za léta spolupráce vytvořilo mezi americkým novinářem a jeho průvodcem v době občanské války a po vítězství Rudých Khmerů (za jejichž více než tříleté diktatury zahynuly v zemi asi tři miliony obyvatel z celkového počtu osmi milionů). Tvůrci nechávají téměř bez povšimnutí společenské souvislosti, zaměřují své vyprávění na dopad, jaký tyto události mají na obyčejné lidi. Emotivní vyznění filmu výrazně podtrhují velkolepé hudební motivy Mikea Oldfielda i známé skladby, které zde zaznívají v působivém kontrastu s obrazem. Film, přerůstající v působivou výpověď o utrpení, jež si člověk na světě vytváří, ale jemuž také dokáže čelit, byl oceněn řadou mezinárodních cen. Proměnil tři ze sedmi oscarových nominací: za kameru - Chris Menges, střih - Jim Clark a za mužský herecký výkon ve vedlejší roli - Haing S. Ngor, lékař, který skutečně prožil kambodžské peklo (a který získal mj. navíc i Zlatý glóbus, cenu BAFTA a řadu dalších).
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (221)
Husí kůže, sucho v ústech, těžko polknout. Lepší zpracování zrodu a hrůz Demokratické Kampučii nenajdete. The wind whispers of fear and hate. The war has killed love. And those that confess to the Angka are punished, and no one dare ask where they go. Here, only the silent survive. ()
Velmi, velmi smutné... ()
Velice působivé, velice dojemné. Zvlášť druhá polovina snímku je čiré válečné šílenství. Aby svět nezapomněl, že netrpěl jen Vietnam. ()
Výjimečným činí film např. to, že do hlavních rolích byli obsazeni neznámí herci, což přidává filmu na autentičnosti, zatímco jsou dobře doplněni výraznějšími postavami ve vedlejších rolích. Film si vůbec zachoval velkou tvůrčí svobodu, neuchyloval se k zobrazení průběhu válečného konfliktu, ani neztrácel příliš času obžalobou spojeneckých sil, tím více dal vyniknout hrůze režimu, i když ani o něm film nebyl, marnosti našeho počínání, to jen tak mimochodem, snad nejvíce se mi líbil, jak zobrazil přátelství dvou mužů. ()
Dá sa niečomu takému dať menej ako 5 hviezdičiek? Ako vidím a čítam, tak asi sa dá, argumentom použitým v jednotlivých komentároch, ktoré vyčítajú filmu veci ako nuda, nezáživnosť, povrchnosť a nezvládnutá réžia ale absolútne nerozumiem. Vnímal som to totiž úplne opačne. Pre mňa jeden z najlepších filmov, aké som videl, vyrazil mi dych, rozklepal ma, a nahnal slzy do očí. Ťažko to ďalej komentovať, keď ešte pár dní po zhliadnutí na veci ukázané vo filme myslíte a je vám smutno z toho všetkého. ()
Pokud máte dostatek končetin, pošlete je do Kambodže. Tam je jich akutní nedostatek. Ale teď vážně. Kambodža byla neprávem opomíjená, zvěrstva konaná na lidech dosahovala takových extrémů, že by se to dalo klidně srovnat s nacistickými koncentráky. ()
Hotel Kambodža ()
Film je působivý v části, která zobrazuje příběh Dita Prana, jeho pobyt v pracovním táboře a přechod přes vražedná pole. Setkání s člověkem, který prohlédl šílenství Rudých Khmérů a marná snaha zachránit jeho syna. Přežít s lidskou důstojností v prostředí, kde lidské city neexistují, originálně symbolizovaném holčičkou s igelitovým pytlíčkem. No, bohužel se mezitím začali v Africe rekrutovat dětští vojáci a tak už si pomalu zvykáme na zabijácké dětičky. Naproti tomu Sydneymu Shambergovi to nehynoucí přátelství nějak nemůžu uvěřit. Prostě odjel a vzpomíná. Napsal dopisy, ale nedá se odhadnout, zda to dělá jen z pocitu povinnosti, nebo je v tom skutečně něco osobního. Ztvárnění této postavy je nepřesvědčivé. ()
Enšpínglův příspěvek vystihuje naprosto přesně jak film působí, já jen přihodím pár postřehů: Myslel jsem si, že se něco dozvím, ale opak je pravdou, viděl jsem jen pár zastřelených lidí a nějaké mrtvoly v ulicích a pak na "venkově", který by měl působit mnohem více "vražedně" než působí (můj dojem "docela v pohodě"). Nejemotivnější je asi scény, kdy Dit Prad objeví masový hrob. Hudební doprovod od Mikea Oldfielda taky nepatří mezi provedené, k filmu se některé tóny absolutně nehodí. Pochválit musím herecký výkon Haing S. Ngora, kdy pravděpodobně čerpal ze svých životních zkušeností. ()
Překvapivě kritický pohled na americké intervence nejen v Kambodži a Vietnamu během 60. a 70. let 20. století, který je prezentován pomocí drastického příběhu dvou žurnalistů. Ano, na závěr přichází šťastný konec s písní Imagine od Johna Lennona, ale nad tím, co všemu tomu předchází, přechází zrak. Nejprve děj začíná relativně klidnými reportážemi, ale zhruba v polovině se vše otáčí a přichází zvrat v podobě holého boje o přežití, protože po vítězství Rudých Khmerů nastává v Kambodži občanská válka. Společenská katastrofa je vykreslována prostřednictvím zobrazení zmaru a utrpení obyčejných lidí, přičemž vše doplňuje emotivně naladěná hudba, což jen podepisuje přehled s jakým tvůrci nazírají na tak komplikované téma. ()
Stopy času už vidno, napriek tomu nadpriemerný snímok o tom, ako málo stačí k masovému vyvražďovaniu. Oprávnený Oskar pre Haing S. Ngora, ktorý si druhú polovicu filmu urval pre seba.. ()
Nic veselého, ale správně syrové a výtečně časově dokumentační. Dejte bezmozkům zbraně a takhle to dopadá. Je nepochopitelné, jak se k sobě lidé někdy mohou chovat a kam až možno zajít. Nic na planetě se nechová tak odporně, jako člověk. Zlé a ještě trýznivější je, že se jedná o realitu. Fuj. ()
How you been? ()
V "Obsahu" by též mohlo stát: tento snímek též ukazuje, jak je lidem na vyšší společenské úrovni jedno, co se děje se základním kamenem státu. Nebo: snímek zachycuje (když je Pran v zajetí) jak se nechová ani zvíře, jen člověk. Konec. Zajímavá zmínka byla, když Pran jakoby mluvil sám k sobě, kdy pronesl: "Anka učí, že paměť je nemoc". Možná, že někomu "Anka" připomněla Orwellovo drama "1984", poněvadž tam také lidé museli resignovat na paměť a intelektuální myšlení. No jo, jenže, co dělá současný náš systém? Zahlcuje nás naopak přehršle informacemi a my si pak musíme ve změti informačních plev vybírat ty správné. Na tom by nebylo nic tak děsivé - mít možnost výběru -, jenže kdo se dostane k pravdivým informacím; a když už se k nim dostane, jak s nimi naloží?...Tento snímek byl pro mě přínosem a nelituji ztracených 141 minut. ()
Britský film opisující události, jež předcházely převzetí moci Rudými Khmery v Kambodži v roce 1973 z pohledu amerického novináře Sydneyho Schanberga (S. Waterston). Společně se svým tlumočníkem a přítelem místním rodákem Ditem Pranem se snaží monitorovat neobvyklé poměry v zemi, avšak až příliš pozdě si uvědomí, že situaci už nemají pod kontrolou. Ve vedlejší roli fotografa se objeví i J. Malkovich. Snímku docela škodí poměrně rozvláčná první část, avšak je v podstatě nezbytná, neboť diváka uvádí do děje a tamějších poměrů. Druhá část snímku (poslední třetina), kdy už Rudí Khmerové mají správu země pevně v ruce, však mnohé vynahrazuje, neboť divákovi naplno odhalí, jaké peklo se podařilo rozpoutat nejkrutějšímu a nelidskému režimu na světě. Některé záběry jsou vskutku brutální, člověku se ani nechce věřit, že se neco takového mohlo stát. Snímek je pojat jako příběh dvou přátel, jež načas rozdělí kambodžský převrat a z jeden z nich je nucen vydržet Pol Potův (jehož jméno se ve snímku nevyskytuje) zrůdný režim. Vzhledem k nekompromisně brutálním závěrečným záběrům, jsem ochoten pozapomenout na úvodní nezáživnou část a také díky Oldfieldově hudbě hodnotím nadprůměrně, přesto mám pocit, že z takového tematu by se dal vyrobit ještě lepší film, jenž nebude působivý pouze v závěru. ()
První polovina filmu mne vůbec nezaujala, režie se mi zdála jakási jalová, ale pak se rozjel příběh anabáze kambodžského novináře a to už bylo dostatečně silné. Nemám znalosti o daných událostech, ale Khmérové si v ničem nezadali s nacisty apod... ()
Nezachytil som a neprežil som o čo v tomto filme išlo tvorcom. Snímka má rozdielne polovice, takmer pre každého je druhá zaujímavejšia. Prvá je zostrihaný mišmaš útržkov histórie Kambodže, ktorý vám bez dejepisných znalostí nepovie nič. Mne aj po doštudovaní súvislostí nepríde tento nešvár ako niečo hodnotné. Je to proste zjednodušený hollywoodsky look na históriu, do ktorého vložili pošahaného Malkovicha a vykreslili to na pozadí "priateľstva" amerického novinára a kambodžského domorodca, ktorý mu robí tlmočníka a občas mu aj dopovie súvislosti. Nezáživnú polovicu oživí McCartneyho Band on the Run, no nepomáha jej celkom iste čudný soundtrack Oldfielda. Druhá polovica je už robinsonovské dobrodružstvo, pri ktorom ľudsky zamrazí čoho bol Pol Potovský režim schopný. Mnohokrát bez slov, len obraz hovorí - a bola to veru dobrá voľba. Záverečnú katarziu zo stretnutia novinára a Prana som neprežil, lebo ich priateľstvo (schválne písané predtým v úvodzovkách) bolo povrchné a ničím ma neprimälo k tomu, aby som mu, minimálne filmovo, uveril. ()
Vražedná pole je jeden z nejlepších válečných filmů, který jsem kdy viděl. Nejedná se o bezduchou střílečku, ale o dokonale režijně zvládnutý snímek Rolanda Joffého. Scénárostovi se podařilo přepsat skutečnou událost do filmové podoby tak, aby přiblížil světu (tehdy ještě bipolárnímu), že komunismus možná není taková legrace, jak se říká. Převrat Rudých Khmérů, američtí novináři v Kambodži, místní novinář... vše líčí napjatou atmosféru své doby. Hudba Mika Oldfielda povyšuje film o kategorii výše. ()
Děsivý pohled na důsledky toho, jak se několik "pomazaných" hlav rozhodne zničit stát a dosavadní společenskou strukturu, vrátit se do roku 0 a budovat "ideální" maoistický režim. Plánovaný komunistický ráj v praxi znamenal genocidu více než tří milionů lidí..."Vražedná pole" jsou strhujícím filmem o člověku a jeho síle útéct z říše šílenství. Vedle "Misie" nejlepší Joffého film. ()
Súvisiace novinky
Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno
Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (viac)
K tomuto filmu jsem se musel dlouho odhodlávat, jelikož jsem jako všeobecně vzdělaný člověk znalý toho, co se dělo v Kambodži za vlády Rudých Khmerů. První polovina filmu je však o událostech mezi lety 1973-1975, kdy se válka ve Vietnamu rozšířila před hranice do Kambodži. Kambodžská vládní vojska jsou podporována americkou armádou, avšak pro místní Kambodžany to není žádná výhra. Do tohoto chaosu přilétá zpravodaj NY Tumes Sydney Schanberg, který se má na letišti potkat s místním korespondentem pro NY Times Dithem Pranem, ten se ale na letiště nedostaví, protože došlo k bombardování města Neak Leung, které způsobí obrovské civilní ztráty. Město "omylem" bombardovali Američani svými B-52 létajícími pevnostmi. Sydney a Dith jsou svědky toho, jak je město zničené, vidí zkázu a spoustu smrtelně zraněných civilistů. Nemohou si však být jisti ani před vládními vojsky, jsou totiž zatčeni poté, co si fotí popravu dvou Rudých Khmerů. Chudák Sydney se pak nemohl ani jít vychcat. Scény, ve kterých jsou trpící a umírající děti se mě dotkly nejvíce, obzvláště ta brečící holčička se střepy v páteři. Vládní vojska a Američané však postupně prohrávají a Rudí Khmerové se dostávají do hlavního města Phnom Penhu. Dithova rodina se sice nechá evakuovat do USA, ale Dith zůstává s Sydneym a jeho kamarádem Alem, ztvárněným mladým Johnem Malkovichem. To se však brzy ukazuje jako chyba. Lidé sice vítají Rudé Khmery jako osvoboditele a myslí si, že odteď jim bude dobře, více se však ale mýlit nemohli. Už Sydneymu se ti chlápci nezdáli a měl tušení, že to nemyslejí dobře. Ti vylízaní ultrakomunističtí šmejdi začnou ihned všechny vyhánět z města na venkov, včetně zraněných lidí z nemocnic. Nejprve jsou Al, Sydney a Dith zatčeni Rudými a jsou svědky toho, jak ti šmejdi zacházejí s zajatci - prostě je všechny postřílejí a obzvláště vysazeni jsou na cizince. Ještě štěstí, že je Dith přesvědčí o tom, aby je propustili. Naši novináři se následně schovají na francouzské velvyslanectví, kde najde azyl také spousta Kambodžanů, avšak ti musí velvyslanectví brzy opustit a vrátit se k Rudým, kde je nečeká nic dobrého. Je zde zoufalý pokus vytvořit pro Ditha falešný pas, k tomu je však třeba Dithova fotka, a tak jej Al vyfotí a na několik pokusů se snaží vyvolat film. Provizorní podmínky a nedostatečná stabilizace fotocitlivého filmu způsobí, že snímek jaksi zšedne a tak se musí Dith vrátit mezi Rudé, zatímco Sydney a Al jsou evakuováni. A teď teprve začíná ta hrozná část filmu - po roce 1975. Dřina ve venkovských komunitách, hlad, zákaz pěstování vlastních plodin, totální vymývárna mozků, likvidace vazeb rodičů a dětí, a označení paměti jako nebezpečné nemoci. Dith se musí vzdát svého já a předstírat negramotného prosťáčka, protože jinak by skončil jako všichni ostatní inteligentní lidé. Těm Rudí slíbili, že pokud se přihlásí, tak se jim nic nestane a mohou spolupracovat. To se ukáže jako chyba a všichni jsou postříleni jako psi. Ta hovada prostě chtěla vrátit zem o několik století zpět a nutno dodat, že se jim to kurva povedlo. Dith je svědkem scény, kdy jedna mladá zapálená Rudá prohlédne ruce jednoho rolníka, které se té svini jaksi nezdály, a tak jej odvede opodál a prostě jej udusí plastovým sáčkem! Dithovi se podaří utéct a dostane se do řeky plné mrtvol, které mají na svědomí ty barbarské svině. Brzy je však dopaden a dostane se do jiné venkovské komunity, kde se sblíží s jistým Phatem, místním velitelem. Stará se totiž o jeho syna. Vypadá to nadějně, ale jakmile se Phat pokouší zastavit to vraždění, tak je sám zastřelen. Mezitím Sydney a Al v NY přebírají Pulitzerovu cenu a Sydney při projevu přisuzuje polovinu zásluh chudákovi Dithovi, který zůstal v tom ultrakomoušském pekle. Al mu vyčítá, že pro jeho záchranu nic nedělá, to ale není pravda, snaží se jej sehnat přes různé mezinárodní organizace a píše neustále dopisy do Kambodži. Tak snad se povede Dithovi z toho odporného místa utéct a vrátí se ke své rodině. Naštěstí víme, že vláda těch ultra-tyranů skončila díky zásahu Vietnamských vojsk v roce 1979. Film byl dost drsný, zobrazuje jednu z nejtemnějších kapitol našich dějin po druhé světové válce, režim, který nikdy neměl existovat a při pohledu na jeho totální barbarství vypadají Hitlerova SS komanda jako andělé pokoje a míru. Tak snad se nic takového už nebude nikdy opakovat, i když o nějakých dvacet let později se zvěrstva podobného charakteru děla ve Rwandě, ale o tom jsou zase jiné filmy. () (menej) (viac)