Posledné recenzie (528)
Hranice Európy (2024)
Největším překvapením paní, která suverénně tvrdí, že za nezájem o ošetřovatelskou službu může štědrý sociální systém, a nikoliv naprosto mizerné pracovní podmínky. Neplacená práce přesčas, to, že pečovatelky koupí jídlo seniorům občas i ze svého, z té minimální mzdy, co vydělávají, to je považováno za samozřejmé. Jako vážně? A co takhle změnit tento systém. Provozovatelé hotelu a farmy těží z faktu, že zatím pořád přicházejí migranti ochotní pracovat i za mizerných podmínek. Dokud bude k dispozici tato levná pracovní síla, sami nic měnit nebudou a pojedou dosavadní styl provozování byznysu. Jak říká ten mladý Slovák: Hodiny si nepočítám, co z toho, pokud bude chtít, stejně mě odrbe (přeloženo do korektnějšího jazyka).
Útek z Utópie (2023)
Obvykle neutíkají, aby se měli líp, ale aby přežili. Šance jsou bohužel čím dál menší. Čína vrací severokorejské uprchlíky daleko častěji, navíc nejsou v bezpečí ani ve Vietnamu či Laosu. Až Thajsko je jistota. Na pozadí příběhu konkrétních uprchlíků se divák seznámí s retrospektivou totálně izolované země za období diktatury Kimů. Jeden z nejšílenějších režimů s veřejnými popravami s povinnou účastí obyvatel. Lidskost se naštěstí nepodařilo zcela vymýtit a obdivovala jsem rodinu na útěku s 80. letou babičkou a malými dětmi. Jejich osud poskytuje alespoň špetku naděje. Také díky neskutečně odvážnému a obětavému pastorovi Sung-eun Kimovi.
Chudiatko (2023)
Kamera na hraně kýče, ale vlastně s celkovým pojetím docela konvenovala. Chytré dialogy se sympatickou dávkou sarkasmu až černého humoru. „Byla jsi se mnou šťastná.“ – „To myslíš do tý doby, než jsem šla skočit z mostu?“ Originálně pojaté. Ženské tělo s mozkem dítě. Explicitní scény mě nepohoršovaly, protože neukazovaly na ni, ale ty, kdo ji chtěli využít pro sebe. Neutuchající touha po poznání, uvěřitelně dávkovaný vývoj Belly v rámci jejího pronikání do tajů světa. Inteligentní zábava s vyváženým humorem i vážnými tóny.