Bang Bang Club

Mám chuť si prečítať knihu, lebo toto je stále len Hollywood, tradične po povrchu plávajúci a navyše low-costový. Idealizovanie fotografov do polohy rockových hviezd je v silnom rozpore s tým čo ukázal pred kamerami James Nachtwey a jeho War Photographer. Každopádne palce hore za témy ktoré otvára (morálka), obdobie na ktoré spomína a škoda, že Carter nedostal trochu viac priestoru. Zaokrúhlujem hore, lebo Nikon :) 70% (28.01.2012)

Neskutečně zajímavé životní příběhy, stoprocentně adrenalinové fotografování a revoluční formování dějin Afriky. V jednom okamžiku hltáte dobrodružství 4 fotografů a za několik minut se šíleně nudíte. Na režisérské židli měl sedět někdo úplně jiný! Nevím, proč, ale iritovalo mě aranžmá Carterovi fotky, asi je to tím, že je natolik profláklá, že vás ruší pouhá barva supa (ve filmu šedivý/bílý v originále hnědý). Opravdu velká škoda toho nešikovného zpracování! (27.11.2011)

Přišlo mi to takové skoro polodokumentární, leč velmi zajímavé. Umírají nevinní i vinní lidé a práce fotografa je tohle dění zaznamenat. Někdy jde o život jeho, někdy druhých a nastává dilema zda zasáhnout do děje. Vzpomínáte na slavnou fotku z Vietnamu, kdy plačící nahé dítě běží blátem? Ovlivnila spoustu lidí na celém světě, poopravit názor a změnit svůj postoj. I kdyby tohle nešťastné dítě a válečný fotograf změnili myšlení jen jediného člověka, splnilo to účel. A o tom tahle práce je. Ale mnohdy za ní zaplatíte mnoho, i cenu nejvyšší. Všichni se mi ve svých rolích líbili, ale Taylor Kitsch přece jen nejvíc. (17.09.2014)

Nevím, koho se víc zdráhám nazvat člověkem - jestli kohokoliv z tábora můj soused zabiják, nebo jedno koho z dobrodruhů, co si přivstanou, aby pro mrzký peníz, který vzápětí proženou tělem a pro, v tomto případě pochybné supovité ocenění zvěčnili, jak si jdou po ránu dvě bandy hrdlořezů s předvojem roztleskávaček zasportovat, vypustit přebytek páry z nicnedělání a zároveň kapku snížit populaci... Nechovám k těmto protipólům nemocného světa ani zbla sympatií, a to málo pochopení, co bych mohla vydolovat, patří těm, co ze své práce zůstanou na budku. K lepšímu dojmu z Bang Bang Clubu nemohla přispět ani ženská část týmu, evokující jakýsi polní nevěstinec a příšerně nijaký Ryan Phillippe, jakož i Taylor Kitsch s přitepleným úsměvem neměli šanci mé znechucení (z oslavy práce válečného fotografa?) zvrátit. (23.05.2014)

Hezky se mně dívalo na ty reportérský kluky, ale horší už to bylo s těmi situacemi, které fotily. Já osobně fotím moc ráda, vezmu foťák, kolo a jedu vyhledávat momentky a věci, které mě nějakým způsobem zaujmou, ať je to stará bota ve škarpě, klika od dveří, brouk, kytka, strom........ a pak se k těm fotkám ráda vracím. Ovšem v tomhle případě bych prchala daleko od těch hrůz, které by ve mně zanechaly jen mrazivý pocit beznaděje. Někdo tam říká o nutnosti občas zapomenout na to, že ty, co fotí, jsou opravdoví lidé. Získáním Pulitzerovy ceny se sice dostane takový reportér, či fotograf na výsluní, ale velmi často za to zaplatí krutou daň, jak vyplynulo i z Bang Bang Clubu. Nebyly záběry jak tam sedí u bazénu se sklenkou vína daleko příjemnější?:-) Herecky to nedokáži posoudit, ale určitě mně byl moc sympatický Kevin v podání Taylora Kitche a celkově si myslím, že je tenhle snímek neprávem dost opomíjený. Alespoň já jsem zase o chlup víc pochopila, co může někdy takové řemeslo obnášet i když do toho může být člověk silně zapálený. (24.02.2015)