Bang Bang Club

Připravte se na pořádně silnej absinth, protože tohle není žádná navoněná jihoafrická bachorka ala Clint Eastwood, tohle je jeden z těch mála filmů u kterýho je dobrý mít pod bradou postavený lešení, protože každou příbývající minutou jsem totálně propadal tomu co vidím, přiznávám se, že jsem nedokázal vnímat ani herecký výkony, natož jestli je sup číhající za vyhládlou aftrickou holčičkou bílej nebo hnědej. Film beru jako hold práci fotoreportérů v rizikových krajinách. Jejich činnosti jsem si vždycky velmi vážil, ale až po tomhle filmu jsem si uvědomil, že daň za tuhle práci je až příliš vysoká a zřejmě bych skončil jako alkoholem zničená troska, teda pokud by mě dřív někde nerozpárali mačetama, neupálili, neprostříleli skrz naskrz nebo neubodali. Tenhle syrově reálný trip peklem zanechá pořádně velkej stín na duši. (28.11.2011)

O válečných fotografech znám už jeden film. Jmenuje se Oči války a musím se přiznat, že mě tolik, jako tenhle nezaujal. Co ale tenhle v sobě má narozdíl od tamtoho se nedá tak snadno říct. Bang Bang Club prostě vypráví upřímný příběh válečných fotografů, kteří si za jejich fotky odnesli několik Pulitzerových cen. Vypráví příběhy několika fotek, které se otočili kolem světa a vypráví to se všemi emocemi, které postava válečného fotografa může mít. A že těch emocí zrovna nebude málo. Každopádně atmosféra JARu je úžasná, příběh má také něco do sebe a celé zpracování na mě dýchlo takovou tu atmosféru, u které jsem jen seděl a čuměl s otevřenou držkou. (16.12.2011)

Mám chuť si prečítať knihu, lebo toto je stále len Hollywood, tradične po povrchu plávajúci a navyše low-costový. Idealizovanie fotografov do polohy rockových hviezd je v silnom rozpore s tým čo ukázal pred kamerami James Nachtwey a jeho War Photographer. Každopádne palce hore za témy ktoré otvára (morálka), obdobie na ktoré spomína a škoda, že Carter nedostal trochu viac priestoru. Zaokrúhlujem hore, lebo Nikon :) 70% (28.01.2012)

Film je o bande morálne vysoko flexibilných majiteľoch fotoaparátov, neochvejne veriacich vo svoj úžasný talent a presvedčených, že od bielych frajerov v kapsáčoch sa guľky a mačety bezpečne odrážajú. A ono nie. Netvrdím, že ich práca je jednoduchá alebo zbytočná. Veď odkiaľ by sme vedeli, ako vyzerajú črevá afrického dieťaťa, či mačetou rozsekaný chlap? Ľudia chcú byť šokovaní a zhrození, ale naháňať horiaceho chlapa, aby som mala krásnu momentku, tak to už je hardcore. Ja neviem, ale to "bang" v názve ich klubu sa dá vysvetliť rôzne, asi preto chlapci vyzerali, ako by casting robil Lagerfeld. Nič proti. (30.03.2018)

,,NAŠÍ PRACÍ JE SLEDOVAT, JAK LIDI UMÍRAJÍ“..... /// Afrika, boj mezi Inkhaty a ANC, ale přesto všechno násilí chlápků s krvavejma mačetama si nemyslím, že jde o politickej film. Už jen to, že celej konflikt je osvětlenej jedinou (srozumitelnou) větou. A kde jinde zdokumentovat činost skupiny ,,BANG BANG“ než v JAR? Spíš se zamejšlím nad jinejma věcma: kdo dokáže běžet vedle hořícího člověka.... kdo dokáže nechat na poušti bez pomoci..... ,,TVOJE FOTKY SE OBJEVÍ PO CELÝM SVĚTĚ!“ Tohle není o pocitech...tohle je prostě skutečná realita, autentickej film (příběh), úvaha, kdo si zaslouží Pulitzerovu cenu a samozřejmě taky, že fotograf je jenom člověk (to fakt mohlo bejt kratší...). Fotografové ve víru událostí, vnitřní touha po senzaci, po adrenalinu, beze zbraně jen s foťákem v ruce. Že by jim šlo především o člověka?....,,PROČ JSI TAM CHODIL?“... ,,PROTOŽE MĚ TO VYDĚSILO!“ Chorobná touha dostat všechny ty zlý a ošklivý věci na kousek papíru! Emoce nevzbuzuje smrt. Ta se očekává. Zaujala mě spíš otázka: ,,MYSLÍTE, ŽE JSTE SE ZACHOVAL SPRÁVNĚ? Možná, že v tomhle je síla tohodle snímku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ujetej na příběhy dle skutečných událostí a knihu ,,The Bang-Bang Club Snapshots from a Hidden War“ od Grega Marinoviche a Joao Silvy číst nebudu. 2.) Jsem fotbalovej rowdies a chci se ,,udělat“ na pouliční válce. 3.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (30.01.2012)