Bang Bang Club

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)

Neskutečně zajímavá tématika, ale zpracování je takové mdlé a bez nápadu, což je prostě strašná škoda. Parta mladých fotografů je navíc sympatická jen do chvíle, než se začnou chovat jako hyeny a hrát si na nesmrtelné hrdiny. Celkovou atmosféru JAR to ale má, hrůzy války jsou z toho cítit, byť ne úplně přímo na kameře. (10.09.2017)

A good picture is one that asks a question. 1) Fotografovat lidské utrpení není job pro každého. Aktéři dávají všanc život, zdraví i psychickou pohodu. Nevyhnou se ani pobouřeným reakcím veřejnosti na fakt, že místo aby poskytovali pomoc, tak fotí. They're right. All those people who say it's our job to just sit and watch people die. They're right. _____ 2) Film se ovšem morálními otázkami nezabývá. K tomu režisér: I think one of the reasons why the film is a little controversial is that it doesn’t really answer those questions and it really leaves them hanging and expects the audience to think about that stuff._____ 3) Dosavadní režisér a především producent dokumentárních filmů, vzděláním právník, Jihoafričan Steven Silver napsal první scénář a natočil celovečerní prvotinu s aktivní účastí autorů knižní předlohy, fotografů Grega Marinoviche a Joaoa Silvy. Točilo se ve stejných místech, kde se boje odehrávaly. Opět režisér: One of the by products of this design was that the people you see in these shots were the actual people who were part and present at these events. We were filming on their streets. As a result, they are not acting, they are remembering, which brought an extraordinary quality to the film._____ 4) Zaujal mě 36letý nestárnoucí Ryan Phillippe spolu s 29letým Taylorem Kitschem, který kvůli roli za dva měsíce zhubl 17 kg._____ 5) Působivá je i hudba 46letého Angličana Philipa Millera i další songy, které ve snímku zazněly._____ 6) A ještě jednou režisér: In December 2010, João stepped on a landmine just outside Kabul, and had both of his legs amputated. He watched the film from his hospital bed. I can’t imagine ever making a film that could ever be as visceral as the actual experiences of The Bang Bang Club. (10.01.2014)

Po Vražedných poliach ďalší zaujímavý film z prostredia vojnových konfliktov. Zaujímavý nielen autentickosťou témy, spracovaním a hereckými výkonmi, ale najmä tým, že si kladie (a necháva otvorené) otázky čo je poslaním vojnového fotografa, či má fotograf zasahovať do zachytávaného deja, či sú vojnoví fotografi paparazzami, či sa dajú v dobrom duševnom zdraví prežiť všetky hrôzy, s ktorými sa denne stretávajú atď. I keď som mal v poslednej dobe smolu na pár filmov s hypnotickým účinkom, Bang Bang Club si udržal moju plnú pozornosť a záujem aj napriek neskorej večernej hodine. (23.03.2012)

Tři komentáře (září 11)??? No to je tedy překvapení... To se místní pseudoznalci filmu s tisíci bodů moc nepředvedli (Kevspa, Radyo a podobní milovníci konformních pitomin)... Bang Bang Club byla parta jihoafrických válečných fotografů s veeeelice zajímavými osudy a několika Pullitzerovými cenami, přičemž fotka z vyhladovělého Súdanu, za kterou ji dostal Kevin Carter, je fakt drsná. Nebýt několika zbytečných odboček od hlavní dějové linky, možná bych dal 5 bodů. Film se hodně soustředí na rok 94, kdy byly v JAR první všeobecné volby a řezali se tam lidi z ANC a Zuluové z Inkathy. Pocit špíny ve slumech a bezdůvodného brutálního násilí (viz Marinovitchův Pullitzer za hořícího chlapa) je strhující. Přestože by to člověk od jihoafrického filmu čekal, rozhodně se tu nedočkláte žádných jednoduchých linek o zlých běloších a hodných mírumilovných černých, spíše naopak... Rozhodně film, který stojí za vidění a jeden z nejlepších za rok 2010! (14.09.2011)