Pod palbou

,,UNAVUJE ŤA TRETIA SVETOVÁ?" ,,NIE, UNAVUJÚ MA VÝŤAHY TRETIEHO SVETA." __ Latinská Amerika, revolúcie, diktátori, občianske vojny a prevraty išli vždy ruka v ruke. ,,Under Fire" sa do môjho povedomia najprv zapísal uznávaným Goldsmithovym soundtrackom, ktorý sa do ešte širšieho poslucháčskeho povedomia dostal potom, ako Tarantino využil skladbu ,,Nicaragua" v ,,Djangovi", čím z nej urobil vyhľadávaný hudobný podkres klipov alebo TV upútaviek (napr. program k 125. výročiu narodenia A. Christie na ČT). Napriek očakávaniam spôsobenými nomináciami na Oscara a Zlatý glóbus, tu Goldsmith pracuje s hudbou veľmi úsporne, čím dokonale napĺňa svoje argumenty o tom, že celovečerný film by mal ideálne obsahovať nanajvýš 30 minút hudby (tu je to o niečo viac). Ku zhodnoteniu filmu musím predovšetkým napísať, že cez vážnosť témy som celým prezentovaním dianím ostal nezasiahnutý. Zaujalo ma, že klasický prvok ľúbostného trojuholníka je tu okrem fyzickej lásky narušený ,,láskou k Nikaragui". Zhodnotenie príčin (ne)účasti USA na dianí v Nikaragui ako i objasnenie jej zástoja v iných lokálnych svetových vojenských ohniskách vystihuje pár viet v závere filmu: ,,Bolo zabitých 50 000 Nikaragujcov. A teraz jeden yankee. Možno budú Američania pobúrený z toho, čo sa tu deje." (449. hodnotenie, 28. komentár k filmu) (21.09.2015)

Goldsmithův soundtrack k Under Fire patří k mým nejoblíbenějším vůbec, znám ho nazpaměť, a na film, pro který vznikl, jsem byl velice zvědavý. Dost mě proto udivilo, jak dlouho po úvodních titulcích trvalo, než hudba vůbec začala znít... Snad půlhodinu, možná i víc. Do té doby se děj odvíjel velice pomalu, zdlouhavě a nedělo se příliš záživného. Pak se ale hrdinové dostali do města Leon, Goldsmith začal konečně vyhrávat, film nabral spád a atmosféra houstla a houstla. Závěr byl mrazivý a řekl bych, že i dost realistický a s myšlenkou, jež je bohužel stále aktuální. Žádní opravdoví hrdinové zkrátka neexistují. A pokud si myslíte, že ano, vsaďte se, že by se našla spousta jiných lidí, kteří by vás přesvědčili o opaku. (31.12.2013)

V žádném případě akční ani dobrodružný, spíše rezervovaně politizující pohled na komplikovanou situaci v Nikaragui koncem 70. let. Jak bývá u obdobných snímků (Salvátor, Vražedná pole, Střelba na psy) zvykem, hlavními hrdiny jsou neutrální novináři. Jenže jak dlouho lze nezaujatě sledovat před očima probíhající svinstva? Z fiktivního příběhu Spottiswood vytřískal širokou škálu emocí a úvah nad smyslem podobných revolucí a úlohou žurnalistů v nich. Když vás omrzí iluzorní charisma Nicka Nolteho a příliš moderní (i když stejně skvělý) soundtrack Jerryho Goldsmithe, budete mít stále nad čím přemýšlet. 80% (24.09.2008)

And for all the right reasons, your poets choose the wrong side. Iluzí zbavený vhled do půtek "třetího světa" během studené války. Na jedné straně fašistický diktátor, na druhé revoltující marxističtí povstalci, v pozadí zájmy velmocí, mezitím "chceme-být-nestranní" novináři přicházející o iluze během konfliktu, který má jen poražené v podobě opakující se historie a lidských tragédií. Kdykoli hrozí, že by se to překlopilo v sentimentální agitku či se zaujal neskrývaný levičácký postoj (jako velmi podobný Stoneův Salvador), tak se to relativizuje a hodí do šedé zóny. Syrové, působivé, skvěle zahrané a jediné co na tom je nádherné, je překvapivě hutný Goldsmithův soundtrack kombinující synťáky s jihoamerickými flétnami a motivy. Což by dle vší logiky nemělo fungovat, ale funguje. (31.01.2021)

Tak ten rambovsko-armagedonský plagátový obrázok k filmu je naozaj iba taká ilúzia. Nieže by sa tam nestrieľalo, pričom ani o akciu núdza nebola, no pre mňa takéto prevratovo-novinársko-publicistické-intrigánske-prezidentské-špiónske-politické žvásty nie sú. Od totálnej nudy a zúfalého búchania hlavy o stôl ma zachránila iba výborná technická stránka filmu a bezchybné herecké duo Hackman-Nolte. Veľmi slabý priemer. 50/100 (01.04.2020)