VerteX

Bohové a monstra je film hodně neobvyklý a místy balancuje na hraně umění a lehké perverzity, alespoň z mého osobního pohledu. Nejde o žádnou otevřenou hru, ale komplikované náznaky, které by asi většinu "komerčních" diváků brzy odradily. Nicméně tato primárně two-man show je ukázkou toho, že lze film postavit i na umírajícím homosexuálovi, který velmi silně kontrastuje s kalokagátií Brendana Frasera coby zahradníka. Ovšem budu opakovat prakticky všechny již zde komentující - výkon Iana McKellena byl opravdu vynikající a ke konci filmu ještě eskaloval. Závěrečných 5 minut mě ale k pláči nedohnalo, protože... mi emocionální stránka filmu přišla lehce nedotažená. Na jednu stranu je film postaven na "flashbacích" do minulosti Jimmyho Whala, ale na druhou stranu tyto záblesky nepodávaly žádný ucelený obraz, který by dokresloval příběh odehrávající se na sklonku jeho života. Spousta tematicky odlišných obrazů sice účinek má, ale chybí jakási pomyslná nit, která by slátala život tohoto režiséra dohromady. Přiznávám ale, že druhé shlédnutí by mi mohlo několik věcí ujasnit. Ještě poznámka - takovým zpestřením byla role služky, která na první pohled nevýrazná byla velmi působivá.

První třetina Ostrova je prakticky perfektní a nemám jí co vytknout. Je totiž poměrně originální a nepřípomněla mi žádný jiný film, který jsem doposud viděl. Jedná se o takové sympatické sci-fi, ve kterém hraje hlavní roli neznámo a očekávání odjezdu na ostrov. Ovšem poté se film láme a najednou přechází do zcela jiného tónu. A bohužel musím říct, že od té chvíle se film z mého pohledu až do konce jen zhoršuje, protože se z něj stává dějem klasický běčkový "utíkací" thriller, ve kterém by hlavní hrdinové přežili i výbuch neutronové bomby ve dvanáctníku. Je to jednodušše řečeno až příliš naivní a pro diváka, který už má něco za sebou, úplně transparentní. Abych ale jen nehaněl, tak díky technické stránce musím i druhou polovinu hodnotit slušnými ***, protože je to akce sice předvídatelná, ale obrazově uchvacující a poutavá. V jistých částech, které se týkaly tajného programu mi přišlo, že se Bay inspiroval v Konci Civilizace od Aldouse Huxleyho, což je rozhodně kladné, protože se jedná o jedno z klasických post-utopických sci-fi a ne žádný kýč. Co se týče hlavních rolí, tak Ewan McGregor mi docela sedl, krásná herečka, v tomto případě Scarlett Johansson, je povinností, ale Seana Beana mám tak neodmyslitelně spjatého se Společenstvem prstenu, že bych na jeho místo obsadil radši někoho jiného. Celkově vzato se jedná o velmi slušné sci-fi, při kterém se v klidu relaxuje a není nijak náročné.

Šest epizod ze světa Stainboye je asi to nejdivnější, co jsem od Tima Burtona viděl, a to už u tohoto režiséra něco znamená (kdo viděl Beetlejuice nebo Nightmare Before Christmas tak ví, o čem mluvím). Kombinace absurdity, černého humoru a prazvláštního "scénáře" je provedena v naprosto neobvyklé flashové formě a pokud by na konci nebyl Burton podepsán, asi bych nevěřil, že je to právě jeho dílo. Rozhodně doporučuji.

Opravdu bych nikdy nevěřil, že se dá natočit kvalitní a hlavně poutavý celovečerní film o tučňácích. Je skoro neuvěřitelné, jak příroda dokázala přizpůsobit tyto tvory ledovým bouřím a teplotám desítky stupňů pod nulou... a toto všechno se podařilo detailně zaznamenat, sestříhat a přinést v jednom z nejlepších "dokumentárních" filmů, které jsem kdy viděl. Putování tučňáků je lepší než Mikrokosmos, a to i díky excelentnímu soundtracku od Emilie Simon. Hudba, která je sama o sobě trochu "psycho", je do filmu zakomponovaná tak, že umocňuje zážitek z jednotlivých částí a je přesně naroubovaná na aktuální děj. A ještě k tomu je to celé takové roztomilééé :-)

The Butterfly Effect je postaven na perfektním námětu a skvělém scénáři, který z tématu těží maximum. Ačkoliv je zápletka z oblasti sci-fi, je film zpracován tak "pozemsky" a lidsky, že mě prakticky nedonutil ke kroucení hlavou s poznámkou typu, co je to za blbost. Evan, který je perfektně ztvárněný Ashtonem Kutcherem, se postupně zamotává do své schopnosti měnit svůj vlastní život od základů, ale postupně poznává, že akce a reakce platí stále. Každá jeho proměna přináší na scénu něco nového, neočekávaného, ale přesto poměrně nelogicky lpí na charakterech, které znal Evan již z dětství. Přijde mi např. lehce postavené na hlavu, že Lenny se vyskytuje ve více alternativních liniích a i když hraje pokaždé jinou roli, je si stále velmi podobný. To je ale jen malá chyba na jinak velmi komplexně natočeném filmu. Butterfly Effect celých svých 113 minut velmi dynamicky odsýpá a hluchých chvil moc není. Někomu by možná poslední čtvrtina filmu přišla zdlouhavá, ale pořád jsem v ní viděl ono očekávání zvratu... který nepřišel. Ale umíte si u takového snímku představit happy end?

Rekviem za sen jsem se rozhodl shlédnout poté, co mě zaujalo Aronofského Pi a původně jsem nic silnějšího nečekal. Ovšem tento film je tak neuvěřitelně emocionálně vygradovaný, že mě přesvědčil o opaku. Děj mě naprosto přikoval do křesla a pustil až tak 5 minut po skončení závěrečných titulků. Ač Rekviem za sen začíná poněkud poněkud zmateně, postupně neuvěřitelným způsobem proměňuje hlavní postavy a nachází paralely i tam, kde bychom je v první polovině nehledaly. Dva oddělené světy, svět Sary Goldfarbové a jejího syna Harryho postupně splývají... Aronofsky dosáhl působivosti a depresivní atmosféry filmu díky mnoha detailům. Scény s drogami jsou útržkovité a doprovázené zvukovými efekty tak, že vidíte detaily a celek si dotváříte již sami. Podobně šílené jsou i scény s lednicí u Sary. Co musím na tomto snímku ale obzvlášť vyzdvihnout, je soundtrack s ústředním tématem od Clinta Mansella. Tuto melodii jsem znal ještě před tím, než jsem Rekviem za sen viděl, a nenapadlo by mě ji spojovat s depresivní náladou. Ovšem naroubováno do filmu dotváří atmosféru a nahrazuje tak to, co kamera sama o sobě nedokáže.

Nejslabší díl hannibalovské trilogie, postrádá vše, čím předchozí dva vynikaly. Červený drak ve mně ani na chvíli nevyvolal napětí, které bylo hlavně v Mlčení jehňátek tak působivé. Nejen že je děj poměrně nudný, ale je i předvídatelný, takže závěr jsem odhadl prakticky do puntíku. Ale kde se stala chyba? Scénař byl slabší už u Hannibala, ale tam se přeci jen vyskytoval hodně často skvělý Anthony Hopkins, který toho hodně zachránil. Jeho absence v Červeném drakovi je hodně znát a psychologie masového vraha v podání Ralpha Fiennese je i přes jeho herecký výkon poměrně slabým odvarem. Na druhou stranu, kdyby měl hrát Hannibal Lecter v tomto filmu stejnou roli jako v Mlčení, byl by asi režisér obviněn z plagiátorství. Roli mladé vyšetřovatelky zde nahradil mladý vyšetřovatel v podání Edwarda Nortona, který se mi ale velmi líbil. Přesto je to typ policisty, kterého jsme viděli v x jiných filmech hollywoodské produkce, a proto Norton naráží na scénář, který ho v nějakých větších eskapádách dost brzdí. Danny Elfman, autor soundtracku, by měl pro jistotu zůstat u burtonovské produkce, protože podkres byl poměrně nezáživný. Ostatně jako celý film.

Na Monty Pythonovskou sérii Žvahlav rozhodně nemá. Za celý film se najde jen pár povedených sketchů (např. králův "hlasatel", některé scény z turnaje), ale jinak je to šedý průměr a těžký zmatek. Nicméně námět je to zajímavý a už za ten model žvahlava musím dát hvězdičku.

Další Kubrickova skládačka, ve které do sebe vše perfektně zapadá. Atmosféra, kterou se mu podařilo vytvořit v Mechanickém pomeranči, má velmi blízko dokonalosti, ale zároveň se jedná o hodně ujetou záležitost. Kombinace ultranásilí, moloko baru, divoček a Beethovena je natolik namožná, až funguje takřka perfektně. Lví podíl na tom má také jazyk, který Alex používá a vynikající volba herce (Malcolm McDowell), jehož hlas nás celým filmem provází. Mechanický pomeranč je absurdní parafrází nástupu anglické pseudo-totality, která ale nakonec padá na pokrytectví vlivných lidí. Je také sondou do psychiky mladého inteligentního násilníka, v čemž se Kubrick vyžívá asi nejvíce. Opět mi přijde, že ve filmu není žádný přestřel, který by celý snímek degradoval, a tak dávám plný počet.

Brrr, tak tohle je horor, který člověk jen tak nezapomene. Stanleymu Kubrickovi se podařilo natočit tak sugestivně děsivý snímek, že tuhne krev v žilách. Tentokrát ale není hlavním strůjcem kamera, ale hlavně hudba, která je vygradovaná až na pokraj zešílení. Naroubování soundtracku do jednotlivých scén pak působí přesně tak, jak by mělo - strach s neočekávaného je všudypřítomný. Přesto je kamera hned na druhém místě - záběry jedoucího synka po hotelu působí až deptavě a celkově vzato je Kubrickova práce s interiéry jednoduše skvostná. Některé scény jsou opravdu drsné, např. vize dvojčat, ženy ve vaně apod., ale i absurdní (většina fiktivních částí). Částečně bych filmu vytknul účast nadpřirozena. Chlapcovo "osvícení" beru, fiktivní scény z hotelu by se daly považovat za přeludy, ale ve chvíli, kdy pouští Gary Jacka ze spižírny padá veškerá naděje na polo-racionální vysvětlení. A co se týče herců, tak Jack Nicholson si s rolí šílence poradil skvěle, překvapením pro mě byl výkon Dannyho Lloyda coby malého chlapce. Naopak Shelley Duvall mi vůbec neseděla, možná korespondovala s rolí rozpačité submisivní manželky, ale její výkon byl na pováženou.