Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (934)

plagát

Invaze lupičů těl (1956) 

Velice zapeklitý a děsivý horor o mimozemské invazi lupičů těl. Doktor Miles Bennet je zavřený na psychiatrickém oddělení Los Angeleské nemocnice, a je silně nepříčetný. Psychiatr Dr. Hill se jej ptá, co se děje, a tak začne Bennet vyprávět, co vedlo k jeho zatčení a hospitalizacI. Všechno to začalo minulý čtvrtek, kdy do města Santa Mira dorazilo zlo. Setká se se svou bývalou přítelkyní Becky Driscoll, se kterou je povolán do domu Jacka Beliceca, který našel ve svém domě mrtvolu. K jejich zděšení se však mrtvola začíná podobat Belicecovi. A to je pouze začátek. Začíná se objevovat čím dál více replik, včetně replik Bennella, Becny, Jacka a jeho ženy Teddy v Bennellově skleníku, které vylézají z kokonů. Původně si Bennell myslel, že ve městě propukla hromadná hysterie – Capgrasův klam, který způsobuje, že si lidé myslí, že jejich příbuzní a známí byli nahrazeni identickými napodobiteli. Ve skutečnosti jsou občané města nahrazováni svými replikami, zatímco spí. Na svědomí to má mimozemská forma života, která chce ovládnout lidstvo a vytvořit lidské jedince bez emocí, individuality, a tím pádem jednoduchý a pustý svět. Jediný, kdo proti tomuto vyhlazovacímu plánu může bojovat, jsou Bennell a Becky. Tak jim tedy přeji hodně v tom, aby zabránili vzniku světa plného unifikovaných jedinců, kteří zcela postrádají svou jedinečnost. Reálně se o podobné zvrácenosti snaží fašisti a komunisti...

plagát

Prekliatie žltozeleného škorpióna (2001) 

Woody Allen opět v roli malého, neurotického, roztržitého a ukecaného mužíčka, který je znám také jako ne příliš vybíravý sukničkář. Tentokrát hraje pojišťovacího vyšetřovatele C.W. Briggse, který se nemůže smířit s tím, že v pojišťovně pracuje nová ženská, která je krásná, ambiciózní a nerespektuje jeho autoritu. Jmenuje se Betty Ann Fitzgeraldová, je to expertka na efektivitu a tajně spí se svým tlustým šéfem Chrisem Magruderem, který jí slibuje, že se brzy rozvede se svou ženou. Firma uspořádá společnou večeři, na které vyzve kouzelník Voltan Betty Ann a C.W. Briggse na pódium, kde je zhypnotizuje. Vsugeruje jim představu, že jsou novomanželé a že jsou do sebe po uši zamilovaní. Na zhypnotizování Betty Ann používá slovo "Madagaskar" ana Briggse slovo "Konstantinopol". Nečekaně jej svede jistá vybíravá slečna Laura, která si jej odvede do své ložnice a chce s ním mít sex, ale zavolá mu Voltan, řekne slovo "Konstantinopol" a Briggs jde místo sexu s krásnou blondýnou krást šperky. A tak se rozjíždí vtipný, absurdní až ztřeštěný film, ve kterém Briggs krade a pak své krádeže vyšetřuje, aniž by si cokoliv pamatoval, jelikož byl zhyponotizován. Voltan volá také Betty, které řekne „Madagaskar“ a ona pak projevuje vřelou romantickou lásku k Briggsovi, který nechápe, co se to s ní sakra děje, ale jejímu svádění neodporuje. Briggs má tedy velký problém a je zatčen za krádež šperků, a všechny důkazy hovoří proti němu. Jeho kolegové George Bond a Alvin „Al“ si však uvědomí, že za všechno může počáteční zhypnotizování a skutečným zlodějem je tedy Voltan. Klasický film od Woodyho Allena, ve kterém nechybí krásné ženy, narážky na sex, absurdní situace a spousta hlášek a výmluv, které by Briggsovi mohl uvěřit jen úplný blbec.

plagát

(1998) 

Vždycky jsem si přál být v něčem génius a vynikat nad ostatními. Třeba být takový matematický bůh, jako hlavní hrdina tohoto filmu Max Cohen, ale bohužel jsem jen tupé hovado. Ten žije v New Yorku a zabývá se především teorií čísel. Jeho základní premisy jsou, že matematika je jazykem přírody, že vše okolo nás lze popsat pomoci čísel a že v těchto číslech lze najít vzorce. Max však trpí spoustou neurologických problémů – periodickými bolestmi hlavy, je paranoidní, má halucinace a generalizovanou úzkostnou poruchu. V tomto jsme si zase velice podobní. Baví se jednom s pár lidmi. Prvním je malá holka Jenna, která mu dává složité příklady, které on počítá z hlavy. Také má krásnou sousedku Devi, která se jej snaží uhnat, ale on nemá zájem. A nejdůležitější je jeho bývalý profesor matematiky, starý Sol Robenson. Max se rozhodne najít vzorec v pohybu akcií na burze a vytváří pro to počítačový program, který zadá svému vlastnoručně sestrojenému počítači Euclidovi. Při jednom pokusu vytiskne Euclid 216místné číslo, a pak shoří. Max výtisk vyhodí, ale pak zjistí, že na tom něco je, protože Sol mu sdělí, že před pár lety narazil také na 216místné číslo. Sol však radí Maxovi, aby si odpočinul od práce a zpomalil. Třeba by mohl opíchat svou sousedku, já bych to určitě udělal. Max se potká v kavárně s chazarským židem Lennym Meyerem, který se zabývá Tórou a hledá v ní matematické vzorce. Na Maxe také neustále dorážejí agenti z Wall Street, kteří chtějí výsledky jeho práce výměnou za výkonný počítačový čip. Max s pomocí Euclida a čipu analyzuje Tóru, ale během opisování čísla omdlívá. Může předpovídat vývoj na burze, ale jeho bolesti hlavy se zhoršují a Sol mu radí, aby přestal s prací. Max ale v práci pokračuje a láduje se spoustou analgetik a psychoaktivních látek. Na Maxe je postupně vyvíjen tlak ze strany agentů z burzy, a pak také ze strany Lennyho a jeho společníků ze synagogy. Všichni chtějí znát to 216místné číslo! Max utíká ze spár agentů a Lennyho a navštíví svého profesora Sola, který však bohužel zemřel. Max se vrací do svého špinavého bytu, kde má další šílené bolesti hlavy, které jsou podle něj propojeny s tím číslem. Pak to s ním jde už z kopce, následuje scéna pro silnější povahy a pak už jen sedí v parku, usmívá se a sleduje listí na stromech, aniž by věděl, kolik je 748/238. Prostě typický depresivní konec podle Aronofského. Takže být géniem, ve všem okolo vidět vzorce a hrát se svým profesorem Go je určitě skvělé, ale nesmíte se z toho zbláznit. Velice nepříjemný film, se spoustou nepříjemných zvuků a rozrušených záběrů, který není asi úplně pro každého. Já mám matematiku rád, i když jí často moc nerozumím, a proto dávám 4*. A ta sousedka taky stála za to, měla krásné oči.

plagát

Jak jsem se stal gangsterem (2019) 

Film o tom, jak se z jednoho neposedného hocha, který se velmi rád bil, stal za socialismu, a především pak v 90. letech známý gangster. Hlavní hrdina se jmenuje Bohater, narodil se do největší prdele na světě – do Polské lidové republiky. Od malička byl adrenalinovým feťákem a nikdy nevynechal příležitost se pořádně pobít, a to až do krve. Jeho otec se živí jako taxikář a jakmile odejde do důchodu, tak odkáže své auto synovi. Ten jej začne okamžitě používat pro svůj mafiánský byznys. Po kuřbě za 100 zlotých si uvědomí, že v pasáctví má potenciál, a tak začne pást holky a nabízet je klientům. Jeho nejlepším kamarádem se stane Walden, který chce dát dohromady silnou armádu. Nejprve se seoustředí na krádeže uměleckých děl z bohatých rodin. Vždy se chtějí vyhnout násilí a nikdy neubližují ženám a dětem. Bohater se spojí s bývalou hlavou mafie Danielem, který pracuje ve velké knihovně a řídí obchod s drogami. Aktivity gangu se postupně rozrůstají, impérium se rozšiřuje, a proto se Bohater ani Walden nevyhnou občas nějakému tomu pobytu ve vězení. Walden je psychopatický maniak, závislý na kokainu, zatímco Bohater chce dělat vše v klidu a řídit byznys ze zadního sedadla. Bohater se také ožení s krásnou Magdou, se kterou se seznámil na přednášce. Nicméně se objeví skupina lupičů jménem Pošuci, se kterými spolupracuje vytetovaný Walden a kteří dělají jen problémy, proto je chce Daniel nechat zlikvidovat. A proto musí Bohater učinit Sofiinu volbu a rozhodnout se mezi kamarádem z dětství Waldenem a zkušeným mafiánem Danielem…Film je vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny Waldena, který se často zamýšlí nad svým životem a nad svými činy. Nechybí v něm násilí, střílení, prolínání scén z minulost se současností, a dlouhé scény s výraznou hudbou. Takové existenciální krimi drama o jednom gangsterovi, který chtěl být také člověkem.

plagát

Ať žije republika (1965) 

Konec druhé světové války na venkově z pohledu malého kluka, film, ve kterém je hlavní příběh prokládán sněním, vzpomínkami a fantaziemi. Hlavní hrdina, kluk Olin, má velice přísného otce, který nejde pro ránu daleko, jeho vrstevníci jej odstrkují a on se jim za to mstí. Nebojí se udělat prakticky cokoliv, i když mu to způsobí problémy a trest v podobě otcova nebo matčina bití. Během svého potulování po krajině se setkává s ustupujícími Němci a také s postupujícími Rusáky. Velice hořký a trpký příběh o klukovi, který ve světě zůstal prakticky sám, kromě staršího kamaráda Cyrila, pacholka, který mu jako jediný rozumí. Film je dost syrový a realistický a nezobrazuje naše východní osvoboditele tak idealisticky, jak by si to představovala dobová komunistická propaganda. Jediný, komu jsem v tomto filmu fandil, byl Olin. Vtipná byla baňka v nose, naopak nepříjemná byla závěrečná scéna, jak na vsi naháněli kolaboranta.

plagát

Majstrov Syn (1978) 

Může mi někdo vysvětlit, jak je možné být opilý, tedy postrádat koordinaci pohybů, a přesto se udržet na nohou a pomocí kung-fu bojovat s nepřítelem? Jackie Chan zde hraje Wonga Fei-Hunga, mladého a neposlušného syna, který má problémy. Dělá si srandu z arogantního asistenta učitele bojových umění, anebo na veřejnosti políbí a obejme mladou krásnou ženu, aby udělal dojem na své přátele. Za to druhé dostane výprask od staré dámy a jaké je to zjištění, že stará dáma je jeho teta a její dcera je jeho sestřenice! Na ulici jeden chuligán okrádá poctivého prodejce, a tak ho Wong zbije. Bohužel se jedná o syna vlivného muže, který navštíví Wongova otce a ten za trest pošle Wonga za velmi krutým a přísným mistrem jménem Beggar So. Wong se však Soa bojí, a tak uteče z domu, zastaví se v restauraci a snaží se zadarmo najíst z talíře jednoho muže, který toho má na stole fakt hodně. Tímto mužem je však majitel restaurace, a tak dojde k bitce, do které se zapojí jeden starý opilec. Z něj se však vyklube Beggar So, opilý mistr. A tak začíná brutální, přísný a mučivý trénink, který Wonga opět přiměje k útěku. Při útěku se Wong potká s nechvalně proslulým nájemným zabijákem Yimem Ti-samem, který je známý svým „ďábelským kopem“, rychlým a smrtícím kopem, který nebyl nikdy poražen. Wong je poražen, ponížen a vrací se za Beggarem So, aby se učil tajný styl bojového umění zvaný „Osm opilých nesmrtelných“. Wong se naučí sedm z osmi stylů, protože ten osmý, Opilá slečna Ho, je na něj příliš ženský. V každém případě je nejprve nutné naučit se pevně stát a správně padat, a až pak přijde na řadu pití vína a osm opilců. Yim je mezitím najat mocným mužem, který má zájem o pozemky s uhlím, aby zabil Wongova otce. Otec je poražen a zraněn, a tak se do boje přidává Wong s Beggarem Soem, který se však do boje nevměšuje. Boj je to tedy celkem dlouhý a oba protivníci jsou stejně silní, nakonec se však Wong překoná, vytvoří si svůj vlastní opilecký styl a dobře to dopadne. Film plný vtipných až groteskních momentů, akčního bojového umění a příběh jednoho hodného, ale problematického synka.

plagát

Podfu(c)k (2000) 

Můj druhý nejoblíbenější film od Guye Ritchieho a jeden z mých nejoblíbenějších filmů obecně. Film odehrávající se v londýnském kriminálním podsvětí, sestávající ze dvou dějových linií – jedna se týká ukradeného diamantu z Antverp a druhá Turka a Tommyho, boxerských promotérů, kteří se díky nešťastné shodě okolností dostanou do spárů sadistického gangstera Kruťáka a jeho podřízených. Ve filmu vystupuje spousta originálních a vtipných postav. Turek a Tommy jsou vzájemně se doplňující dvojice, Turek je spíše ten rozumný a realistický, Tommy je spíše mimo, a má celkem smůlu. Kruťák je zase namočený do všech nelegálních a nechutných záležitostí, včetně psích zápasů, a mrtvoly svých nepřátel dává sežrat prasatům. Díky němu vím, že prase dokáže zkonzumovat 1 kg masa za 1 minutu, proto se říká „chamtivý jako prase.“ Dále je tu cigánský boxer Mickey, který nade vše miluje svou mámu, je respektovaný mezi ostatními cigány v tábořišti a nenechá si jen tak poroučet od nějakých gangsterů. Nutno podotknout, že na mě byli ti cigáni až příliš bílí. A jedním ze znaků cigánů je, že ke kšeftu vždycky přihodí psa. Bratranec Avi je židovsko-americký klenotník a postava organizovaného zločinu, která se zabývá prodejem kradených diamantů. Franky Čtyřprsťák si ve filmu moc nezahraje, má sklony k závislosti na hazardu, a ačkoliv odolá pokušení, tak má nakonec prostě smůlu. Boris Břitva je Rusák, který je křivý jako srp a tvrdý jako kladivo, které ho kříží, a nelze jej zabít, zato si však od něj lze koupit pořádnou bouchačku. Ten si najme dva černochy Vinnyho a Sola, kteří mají okrást Frankyho o diamant, a řidiče jim dělá tlustý Tyrone, který je tak nepřehlédnutelný, že je díky němu Kruťák vypátrá (ti blbci se rozhodli vykrást jeho sázkovou kancelář). Tyto dva příběhy jsou tedy první polovinu filmu oddělené, ale ve druhé polovině se vzájemně propojí. Zkrátka rychlý, hláškami nabušený, morbidně humorný a ostrý film, který je tak geniální, že jej podle mě dodnes žádný jiný film nepřekonal. Především se mi líbí ten nekorektní humor, nadávání na Židy, cigány, Rusáky, Anglány a černochy, který je dneska díky všudypřítomné korektnosti potlačován. A to je škoda, okrádáme se díky tomu o spoustu legrace.

plagát

Dlhé, horúce leto (1958) 

Skvěle zpracovaná filmová adaptace románu Williama Faulknera. Film je zasazen do jednoho městečka, ležícího na horkém americkém Jihu u řeky Mississippi. Děj ubíhá velice plynule, hlavní postavy mají jasně čitelné charakterové vlastnosti, a tohle vše dohromady dělá z tohoto snímku velice povedenou podívanou. Zápletka filmu spočívá v konfliktu uvnitř bohaté farmářské Varnerovy rodiny, který je doprovázen příjezdem mladého ambiciózního hezouna Bena Quicka do malého městečka. Otec rodiny Will Varner, skvěle zahraný mohutným Orsonem Wellsem, má pochybnosti o schopnostech svého syna Bena, a snaží se jej a svou dceru Clara dotlačit za každou cenu do manželství. Hlavní hrdina Ben Quick je souzen za zapálení stodoly, ale jelikož nejsou důkazy, tak jej soudce vyhodí z města. Ben cestuje do městečka Frenchman’s Bend v Mississippi, stopuje a vezmou ho dvě mladé ženy – Clara Varner a její švagrová Eula. Většina města je ve vlastnictví Clařina otce Willa Varnera. Eulin manžel Jody se sejde s Benem a souhlasí s tím, aby se Ben stal hospodářem na prázdné farmě. Will se pak slavnostně vrátí domů a vzteká se na Jody, protože najala notorického žháře. Pak se vydává za Benem a ten mu hned padne do oka, protože v něm vidí své mladší já a vlastnosti, které jeho děti nemají. Will je také zklamaný ze své dcery Clary, která si ani po šesti letech nevzala maminčina chlapečka a ušlechtilého Jižana Alana Stewarda. Will je prostě typický jižanský balík, který poroučí všem okolo, je bezohledný a není spokojen se svými málo ambiciózními potomky. Will chce za každou cenu dát Bena a Claru dohromady, ona však nesouhlasí, a tak nabízí Benovi zbohatnutí, pokud si vezme jeho dceru. Will se také schází s Minnie Littlejohn, svou mladou dlouholetou milenkou, která se chce také vdát. Jody je frustrovaný a nelíbí se mu, že by měl pracovat s Benem ve Willově obchodě se smíšeným zbožím, a ještě bydlet s jeho rodinou v jejich rodinném sídle. Jody vytáhne na Bena zbraň a ten mu začne vyprávět o pokladu z občanské války, který údajně našel na pozemku, který mu Will dal. Jody začne kopat a najde pytel mincí, je nadšený a koupí od Bena pozemek. Will najde Jodyho jak kope v noci a po prozkoumání mincí zjistí, že mince byly raženy v roce 1910, což Jodyho zničí. Ben celou dobu vtíravě pronásleduje Claru, která se ptá Alana, jaké jsou jeho úmysly – Ben jí prý chce pouze „pomoci“. No a pak už to má celkem rychlý spád. Ben má opět smůlu a je přítomen u toho, když někdo zapálí stodolu. Dozvíme se také, proč jej pronásledovala jeho špatná pověst.

plagát

Rok diabla (2002) 

Hudební dokument, který míchá fakta, fikci, fantazii a skutečnost. Hlavními tématy jsou hudba, alkohol, zázraky. Do Česka přijíždí vyléčený alkoholik Jan Holman, který v naši vlasti natáčí dokument o léčbě alkoholiků. Prvním alkoholikem, který se v jeho dokumentu úspěšně vyléčí, je Jaromír Nohavica, na kterého dohlíží jeho „strážný anděl“ Karel Plíhal. Plíhal zinscenuje vlastní pohřeb, na kterém hraje kapela Čechomor, která se mu tak zalíbí, že ji doporučí Nohavicovi. Ve výtazích luxusních hotelů hraje na housle Karel Holas, který se během jedné jízdy výtahem setká s Jazem Colemanem, bývalým zpěvákem Killing Joke a dirigentem opery v Sydney. Jaz nabídne Čechomoru něco naprosto úžasného: turné se symfonickým orchestrem. Čechomor se však vydává na turné s Nohavicou, kterého se účastní také Holman, fascinován tajemstvím tvorby písničkáře Nohavici, a během turné je potkávají různé zázraky. A zde začíná být film poněkud nepřehledný, nejasný a divák (tedy já) má problém rozlišit co se doopravdy stalo a co je jen fiktivní děj. Jedno je však jasné: Nohavica bez alkoholu, bez nahrávacích společností a pozornosti médií celkem dost osaměl. Chvílemi to bylo celkem vtipné, ale celkově jsem se spíše nudil a jelikož nejsem fanoušek žádného českého interpreta, který vystupuje v tomto filmu, dávám tomuto filmu 3* za snahu.

plagát

Rudy (1993) 

Tento odpočinkový film je o tom, že když se fakt budete snažit, tvrdě makat, chodit tam, kde Vás nechtějí a vnucovat se za každou cenu, tak dosáhnete všeho, čeho budete chtít. Děj se odehrává v 60. a 70. letech. Hlavním hrdinou je Daniel Eugene „Rudy“ Ruettiger, který sní o tom, že bude hrát fotbal za Notre Dame. Nicméně, je z chudé rodiny, má špatné známky, a tak po střední pracuje s otcem a starším bratrem v ocelárně. V roce 1972 navštíví Notre Dame a nemůže se přihlásit ke studiu. A tak na to musí postupně, pomalu, a využívat zdejší vlivné osoby, aby se na univerzitu dostal. Jednou z nich je místní kněz a bývalý prezident Notre Dame otec John Cavanaugh a druhým je údržbář na stadionu Fortune. Dalším je pak asistent učitelů D-Bob, který Rudymu pomůže za to, že jej naučí se socializovat s holkami. A tak Rudyho vytrvalá snaha, přesvědčování ostatních o svých kvalitách povedou k tomu, že se mu jeho sen splní a on si zahraje za fotbalový tým Notre Dame. Americký fotbal jsem nikdy nechápal a vždy se mi zdál jako příliš brutální a složitá hra na pochopení, a opravdu mě ten sport neoslovil. Film byl chvílemi dost nudný a naplněný spoustou klišé o tom, že se člověk nesmí nikdy vzdávat, s čímž úplně nesouhlasím, někdy je prostě lepší se na všechno vysrat a věnovat se tomu, na co jedinec stačí a co zvládá.