Gezora-Ganime-Kameba: Kessen! Nankai no daikaidžú
Space Amoeba, The
Obsahy(1)
Vetřelci z vesmíru se dostanou na bezpilotní družici, která nouzově přistane na malém tropickém ostrově. Parazitní formy života převezmou kontrolu nad třemi místními tvory a neuvěřitelně je zvětší. Oliheň (Gezora), krab (Ganimes) a želva (Kamoeba) terorizují místní obyvatelstvo, jejichž jedinou nadějí jsou výzkumníci z Japonska. Ti musí vetřelce zastavit dříve než ovládnou celou planetu. (topr harley)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Netuším, jak ty monster filmy z Japonska uchopit. Nakolik jsou vědomou zábavou a nakolik se berou jako "seriózní" brak, který byl ve své době populární? V jakém slova smyslu mě mají bavit? U Godzilly jsem to jakž takž chápal, ale tady jsem upřímně z Hondova stylu zmatený. Míchají se tu funkční atmosférické scény s naprostými pitomostmi (Přerostlá oliheň totálně zničí vesnici domorodců a oni ji do večera znova perfektně postaví, i když neustále bojují? Kde proboha sebrali tolik benzínu a zbraní, vyčarovali je?), souboji přerostlých monster s lidmi (které někdy trvají zbytečně dlouho), souboj přerostlých monster mezi sebou, divné i normální vztahy mezi postavami, nápady hloupé, šílené i velmi dobré... Bavilo mě to sledovat většinu času, někdy z guilty pleasure důvodů, jindy z toho, že se mi to opravdu líbilo, ale mám pocit, že jedno z toho ze strany Hondy nebylo úmyslné. A já netuším co a brát to takhle dohromady mi moc nejde. Popravdě, kdyby Honda dřív rozjel to, co začne v poslední třetině, tak by se mi to líbilo značně víc, protože ten nápad s kterým tam přijde sice není originální, ale je mnohem zajímavější než sledovat přerostlá zvířata nesmyslně demolující vše co jim přijde do cesty. Navíc perfektně využil i nejzápornější lidskou postavu a v téhle části se mi ten film líbil rozhodně nejvíc, ale prostě to přijde moc pozdě. Závěr mě ale zase pobavil a poslední větu z něj si budu určitě pamatovat - Zemi zachránili netopýři, delfíni a i my, lidé :D To je fakt úžasně řečené :D Silné 3* ()
„Skvělé! Já sice něvěřím v existenci příšer, dokud nějakou neuvidím, ale... existovat by mohly.“ :o) Sice jsem včera večer jsem u Godzilly (1954) napsal, že pokračovat v sledování japonských monster horrorů neplánuji (...a sotva uběhlo půl dne a už koukám na Vesmírnou amébu od stejného režiséra!!), ale jelikož jsem tento kousek měl už déle vyhlídnutý, rozhodl jsem se pro oddělený dvojprogram. Ty dva snímky dělí 16 let a pokud jde o tempo a zpracování filmu, je vidět, že tady byl Iširó Honda ve svém subžánru už dávno zaběhán. Jenomže novější rok vzniku tu znamená přítomnost většiny prvků z Godzilly ve výraznější míře – a to jak kladů, tak negativ. Na jedné straně je tu slušně propracovaný brakový děj, v němž by sice ještě šlo pro lepší funkčnost pár věcí dovysvětlit (odkud měli vesničané takové zásoby nafty?), ale současně skrývá v sobě nejeden zajímavý motiv či hlubokou myšlenku (např. „I když seberou člověku jeho tělo, pořád má svou duši... Člověk je víc než struktura buněk.“). Speciálně bych vyzdvihl postavu doktora, která prochází charakterovou proměnou od záporné lidské postavy přes ovlivnění jednou nešťastnou událostí, následné svádění vnitřního souboje až po radikální čin a statečné sebeobětování v existenciální situaci. Navíc je s touto postavou spojena i originální sci-fi zápletka člověka, jehož vlastní mozek se stává rukojmím nebo-li otrokem v těle skrytého mimozemšťana. V některých aspektech mě ten film v rámci žánru fakt mile překvapil a oproti Godzille se mi líbila víc i atmosféra. Nevadí mi ani, že v několika dialozích (např. ze začátku nebo během přípravy na boj) jakoby Honda zacházel do mírné parodie. Jenže jakmile dochází na souboje s monstry, nejednou se film promění ve frašku plnou nechtěně komických momentů bez přítomného nadhledu, několika triků již na rok vzniku ukrutně zestárlých i často legračních monster. Závěrečný souboj dvou monster je tak šíleně dlouhý a svým pojetím tak šíleně bizarní, že kromě jedné myšlenky, která zazní hned na jeho začátku, prakticky nemá co seriózně pozitivního během pár minut nabídnout. I když se mi jeví Iširó Honda jako celkem zajímavý tvůrce, pro mě určitě nedokáže konkurovat Karlu Zemanovi, kterému se ve stejném roce podařila kombinace sci-fi žánru, kouzelně naivních triků, humorných nápadů a myšlenkového přesahu ve filmu Na kometě určitě mnohem lépe. [65%] ()
Na svoji dobu je to kvalitní scifi film. Nechápu některé komentáře které hodnotí trapnost kostýmů atd. Co ste čekali Avatara 2 ? Když se někdo na takový film dívá měl by vědět do čeho jde a ne si pak stěžovat. Udělal jsem k tomu titulky tady jsou ke stažení http://www.titulky.com/The-Space-Amoeba-175918.htm ()
Jedna z pečlivějších Hondových pecek, navíc ve srovnání, po slepé uličce s Minirou, velmi svěží. Tentokrát mírně jiné v tom, že domorodci na ostrůvku ("za války tu byla japonská posádka, domorodci okupanty milovali, tak se naučili japonsky") příšery víceméně uctívají skoro jako bohy, ale když se pak začne lámat chleba (a stromy a domy a tak), tak popadnou zbraně a snaží se je vyhubit. Skoro až hereze proti obvykle pojatým domorodcům :-) Poselství velmi dobré, a řešení japonštější asi být nemohlo... opravdu. ()
Jo, tenhle film jsem měl vidět v tom roce 1970, to bych byl z něho auf. Nyní jen blbůstka pro zasmání. Příšerná animace (zlatá Cesta do pravěku). Zde je při celkových záběrech hýbajících se potvor vidět, že v kostýmech je člověk. Navíc ta nejzábavnější potvora (po souši pochodující obří oliheň či chobotnice) bídně zhyne nedlouho po půlce filmu. Připomnělo mi to dávno viděné podobné šlaky s Gappou, Godzillou etc. Takže z nostalgie to nehodím do odpadu. ()
Reklama