Il giovane papa
The Young Pope
The Young Pope
Tvorcovia:
Paolo SorrentinoRéžia:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrajú:
Jude Law, Diane Keaton, Silvio Orlando, Javier Cámara, Scott Shepherd, Cécile de France, Ludivine Sagnier, Toni Bertorelli, James Cromwell, Ignazio Oliva (viac)VOD (1)
Epizódy(10)
Obsahy(2)
Nový seriál od režiséra oscarového snímku Velká nádhera vypráví kontroverzní příběh o začátku pontifikátu hlavy katolické církve Pia XIII., vlastním jménem Lennyho Belarda. První americký papež je složitá a rozporuplná postava, která je ve svém počínání tak konzervativní, že to hraničí až s obskurností. Přesto má ale hluboký soucit s chudými a potřebnými. Je to velice vlivný muž, který si zatvrzele drží odstup od vatikánských pochlebovačů, aniž si připouští možné důsledky svého postoje. V desetidílné sérii se představí držitel dvou nominací na Oscara Jude Law v hlavní roli Pia XIII. a oscarová Diane Keaton jako řádová sestra Mary, jeptiška ze Spojených států žijící ve Vatikánu. (HBO Europe)
(viac)Recenzie (288)
Zďaleka najlepší seriál roka a možno nielen roka 2016. Začne to ako prvoplánové "vatikánske House of Cards", ale postupne to získava ďalšie úchvatné vrstvy. Dokáže to byť kontroverzné aj hlboko tradičné, rúhavo cynické i nesmierne ľudské, vtipné i dojímavé, sexy aj predchnuté duchovnom. Jude Law v životnej úlohe, scenár a dialógy ako z inej reality a Sorrentino sa usmieva. K tomu geniálna hudba a skvostná úvodná znelka. Absolútne famózna záležitosť. ()
Původně jsem si myslel, že Paolo Sorrentino natočí něco drsnějšího a kritičtějšího vůči církvi. Ale on to vlastně dokázal, přestože si myslím, že církev naprosto vůbec neurazil. Spíše jenom poukázal na určitý stav a vše ostatní přijal s absolutní pokorou. Jude Law tu totiž hraje fiktivního papeže, který je extravagantní, ale zároveň silně konzervativní. Kouří, přirovnává se k Daft Punk a mluví otevřeně o tom, že nevěří v Boha. On totiž skutečným Bohem je. No a Sorrentino celý ten seriál bez hlubšího příběhu, ale se silnými momenty, natočil tak, jak dokáže jenom on. Efektivně, s perfektním soundtrackem a zároveň z herců vymáčkl absolutní maximum. Tudíž Vás v případě deseti dílů tohoto seriálu netáhne samotný příběh, který v podstatě neexistuje, ale jednotlivé postavy, kde ani jedna není divákovi nejbližší, ale zároveň se jim nedá upřít zajímavost. Mladý papež je neskutečně zvláštní seriál a fascinuje mě, že něco takového vůbec mohlo vzniknout. A co víc, že mě ho to donutilo dokoukat až do konce. A ti, co tento seriál vnímají jako urážku církve, raději ignoruji, protože kromě extravagantnosti na tomhle seriálu nevidím nic, co by církev zesměšňovalo. Spíše naopak. Moc pěkný a zajímavý projekt, o kterém věřím, že se bude hodně dlouho mluvit a akorát tak umocní skutečnost, že Paolo Sorrentino je režisér, který tu dlouho nebyl a pravděpodobně tu dlouho zase nebude. Jo a české vlajky v davech jakožto odpověď za Český národní symfonický orchestr, který skládal pro tento seriál hudbu, vnímám více než pozitivně…:-) ()
Velké zklamání, dané především očekáváními z prvních dílů. Odpoutaná a nepředvídatelná první polovina je potěcha pro to spirituální i zemité v nás. Navíc Law funguje jako dráždivý objekt, který se nikdy nechová tak, jak chceme. Sorrentino si tu vzpomněl na doby, kdy nebyl velmistrem plochého populismu, ale uměl si obrazem a zvukem podmanit dost zásadní existenční koncepty. Vatikán je jeho další terárium plné líných lidských plazů, kteří marně hledají smysl bytí - a v tomhle ohledu je Mladý papež konečně životaschopnou látkou. Jenže pak je tu druhá polovina, především některé části dílů 6–10. Co bylo spontánní, je tu strnulé. Co bylo imaginativní, je tu nahodilé. Ambivalence přechází doslovnost, provokativnost v prvoplánovost. Z postavy papeže se stává triviální "nesrozumitelný svatý". Sorrentino těká, dělá hloupé scenáristické kopance (kauza s dopisy ve stole? wtf?), hudbu používá občas vysloveně předvádivě (Kalinka? Come on!) a namísto surrálného klokana se zahradami Vatikánu prohání tak trošku troškovská svatá Juana. Závěrečná pointa je bohužel Paolo model Mládí. Nabubřelé, prázdné, křečovité, banální... Tenhle seriál si cením za prvotní energii, s jakou narušuje tradiční představy o žánru a dramaturgické koncepci, ale v závěru se ukáže, že trocha rigidity by tu vůbec nezaškodila. Sorrentino překypuje vším možným, ale rozhodně ne schopností autocenzury. Brilantní momenty tak střídají rozpačité. P. S. Skutečnými papeži téhle série jsou skvostné figury kardinálů Voiella a Gutierréze. P. S. 2: k nejlepším momentům papeže se v myšlenkách pořád (rád) vracím. Proto přidávám. ()
Místy to sice působí jako „jedeme dle zajetého syžetu quality TV za každou cenu“, ale to rozhodně neznamená, že by to bylo na škodu. Ambivalentní postava mladého papeže jakožto echt tmářského katolíka nevěřícího v nic než sebe sama a který své vlastní tápání/hledání skrývá pod rouškou echt tmářského katolictví a mocného nekompromisního starozákonního Boha, jehož lásky jsme nehodni. Pokud si rochníte v machiavelistickém kutí piklů plném dialogových výměn, kdy každá věta je dvojznačná a kdy se pod zdánlivě přátelskými větami o ničem odehrává nevyřčená hmatatelná tenze, ve které má stejnou váhu věta jako mlčení, tak je Mladý papež zcela jistě pro vás. V této poloze totiž exceluje. Problematické jsou zatím občasné WTF pasáže à la CGI klokan, které jsou… Prostě WTF. Také některé postavy příliš šustí papírem, ale výkony to bez výjimky zachraňují. Svébytný Sorrentiniho styl rozpoznáte okamžitě. Občasné náhledy do běžné rutiny života „za klášterními zdmi“ sympaticky civilní, symbolikou (většinou) ne prvoplánové, zdánlivě apolitický papež s jasnou agendou versus politikaření kardinálů skvostně satirické, vypointované přemítání o jsoucnu i Bohu nelaciné, suchý humor trefný, fotbalová Neapol přítomna, podvratné v papežovi jakožto přesném opaku toho současného progresivního, skvělé výkony (korunované duem Jude Law a Silvio Orlando), audiovizuálně vypiplané a dle očekávání nulové, co se dějovosti týká. Tohle je o postavách, nikoli příběhu a zvratech; takový "thriller vnitřní víry". Nedá se však mluvit o vyváženosti zážitku; jsou tu vpravdě božské pasáže stejně jako ty dosti hluché, na kterých je nejlépe poznat, že deset epizod není zcela opodstatněných. To jsou (ne)kvality Mladého papeže v kostce. ()
Má to svoje chyby (občas nuda, niekedy stagnuje tempo a celkovo by som alebo skrátil počet epizód, alebo aspoň ich minutáž), ale po vizuálnej stránke je to neskutočne opulentné (kameraman sa vyložene hrá), kasting je parádny (samozrejme v čele s hustoprísnym Judeom Lawom), scenár sa nebojí kontroverzií a drsností (je tu viacero zabití hriešnikov Bohom) a niektoré nápady sú fakt úžasné a nečakané (klokan). S prižmúrenými očami 4*. A to nie som katolík. ()
Jude Law exceluje jako samolibý, nevypočitatelný, "ďábelský" (ale nic z toho tak úplně...) papež Pius XIII. Velmi alternativní série zobrazuje prazvláštní svět v centru katolické církve tak, že třeba zaujme i ty, kterým je Vatikán ukradený až je irituje (já). Příběh velmi volný, pár dílů slabších a ve výsledku tápu co se mistr snažil vlastně říct, nicméně to táhne jak nevšedností tak herecky, kde baví i řada vedlejších postav v čele s jeho eminencí kardinálem Voiello, audience jsou zpravidla k popukání a otevíračka jedna z nejcoolovějších věcí co jsem za tenhle rok viděl. "I’m the Pope and I’m going to remain Pope until the day I die. Because I’m curious to see how it all turns out." 85% ()
Kdyby se to po pátém dílu nerozplizlo na divný pestrobarevný sliz, tak to Sorentinovi tentokrát sežeru. Chytlavý námět vymyslí každý druhý. Neumí to rozvádět děj a pracovat s postavami, které na dlouho mizí, je to neskutečně repetitivní, rozhodně není důvod, aby to mělo deset hodin, vešlo by se to do rozumně dlouhého filmu. Načančaná ztráta času. ()
Úvodní scéna, kde spatříte obrazárnu, přes jejíž jednotlivá plátna prolétá betlémská hvězda, která se na konci záběru promění v černý meteorit a srazí sochu Jana Pavla II., dává najevo, že tvůrci se s vámi nebudou mazlit a nemůžete čekat korektní a konejšivé dílo. Nečekaně zvolený 47letý kardinál, kterého si vyčerpaná, hluboce polarizovaná konkláve vybrala za nového papeže, se od začátku vymyká zavedeným představám o současném papežství. V určitém smyslu se Lenny podobá moderním islamistům, kteří opovrhují vírou svých rodičů, kterou si spojují se stagnací a postupným úpadkem. Neštítí se používat moderní technologie a chtějí moderní společnost, ovšem pevně spoutanou duchovními principy své víry. Morální normy i životní styl musí být v souladu s přísným výkladem Koránu. Lenny má pocit, že katolicismus je morálně a nábožensky ve stavu úpadku, sám trpí pochybnostmi a pochyby se dají nejlépe zahnat přimknutím k disciplíně a hierarchii. Je zkrátka nutné obnovit staré ctnosti. Lenny nepotřebuje církev masovou a populární, touží ji mít pevnou a odhodlanou. Masová církev je k ničemu, pokud ztratí duši. Papež není od toho, aby ukazoval vlídnou tvář a uklidňoval. Naopak, má znejisťovat, protože ztráta jistot vede k přimknutí k základům víry. V jedné scéně znepokojený vatikánský tajemník argumentuje, že církev chudne a biskupové zůstanou bez prostředků. Tak ať, jako symbol víry si stačíme sami, zní odpověď. Sorrentino podrobuje kritickému zkoumání celou archaickou strukturu katolické církve a funkci papežství coby absulutistické a neomylné instituce, která se může zaštiťovat Boží autoritou - s nepříjemným poznáním, že tuto funkci vykonávají nedokonalí lidé. Lenny v podání Juda Law umí být manipulativní, jízlivý a tvrdý. Režisér ale nechce svého hrdinu představovat jako ďábla v papežově rouše, jen připomíná, že v každém z nás se skrývá kousek temnoty, která se v určitých situacích dere na povrch. Law se ve své životní roli pohybuje s naprostou sebejistotou a nadhledem, evidentně se dobře baví a prezentuje svého papeže jako muže, který se inspiruje chováním a strategií hvězd populární kultury. Kdo se těší na kritické šlehy do známých slabin katolické církve, spolehlivě se dočká, ale to je pouze jedna z četných rovin seriálu. Neuniknete ani typickým Sorrentinovým extravagantním hříčkám, kontrastní práci s hudbou a stylistické manýře. Kouzlo seriálu spočívá v mnohoznačných dialozích a především v kouzelně modelovaných postavách od miniaturních štěků až po tahouny, co málem neslezou ze záběru kamery. Mým osobním favoritem se stal nešťastný kardinál Voiello, který z titulu své funkce čelí jako první důsledkům papežových rozhodnutí. Mladý papež se určitě nedá doporučovat všem na potkání, je to ale originální, a pokud se na ni dokážete naladit, tak i okouzlující podívaná. Jak praví britský literární klasik G. K. Chesterton, Bible nám říká, že máme milovat svého bližního a dokonce i svého nepřítele. Mám velké podezření, že jde o jednu a tutéž osobu. Lenny svým působením v čele církve dává svým ovečkám možnost pochopit tuto moudrost až na dřeň. Celkový dojem: 90 %. () (menej) (viac)
Skvěle satirické drama odehrávající se v netradičním prostředí Vatikánské církve. Sorrentino hned v úvodu sází na symboliku a vizuální stránku. Law je fantastický a jeho Pius XIII se očividně teprve rozehřívá. Těším se co se z toho vyklube... Procítěné vyprávění o životě. Nezáleží na tom jestli jste věřící nebo ne. Cynické výjevy se prolévají s duchovnem přirozeně a vtip spočívá v Sorrentinově uchopení celého příběhu a často i v trefném hudebním doprovodu. Tím, že jde o uzavřenou minisérii se tvůrci nemusí držet zpátky a velice uspokojivě uzavírají vše co chtěli sdělit. Další událost roku, znovu od HBO. ()
Zaujímalo by ma, či "kritici" Mladého pápeža dopozerali samotný seriál až do úplného záveru, alebo ho "súdili" (ako to už u veriacich býva zvykom) a zatratili po vzhliadnutí jednej, dvoch epizód. Môj prvý, pôvodne zverejnený komentár sa hneď v úvode sarkasticky vyjadril k jednému z užívateľov (ktorý má taktiež právo na svoj názor (!), s čím nemám problém - o to tu nejde), ktorý samotný počin označil za rúhanie len preto, lebo sa námetom dotkol svätej inkvizície, či viery ako takej. Nemôžem si pomôcť, ale príde mi to, akoby väčšina hodnotila obal namiesto obsahu. Načo je človeku pekný kabát od Gucci-ho, keď mu je v tom najväčšom mraze aj tak zima? Celkový problém spočíva v tom, že väčšine požieračov všetkého sfilmovaného, akoby ušla pointa či myšlienka samotného tvorcu, ktorý vykreslil cestu k Bohu tým najbizarnejším spôsobom, pričom tí menej všímaví, menej vnímaví, ktorí majú problém čítať medzi riadkami, zavrhli tento projekt ešte skôr, ako sa vôbec presvedčili o čom NAOZAJ JE. Bez ohľadu nato, akú Sorrentino zvolil formu arogancie, sarkazmu či prejavu inteligencie - výsledok je presným opakom čoho sa všetci od úvodu "báli". Takže nabudúce "nesúdiť", kým nepoznáte celú "pravdu", lebo potom sa môžete veľmi rýchlo presvedčiť o starej múdrosti: "že najhoršia smrť, je z vyľakania". ()
Až keď som si pozrela Sorentinovu filmografiu, uvedomila som si, že som nedávno videla jeho Mladosť, a že na mňa obe diela pôsobili rovnako - uvoľňujúco, uhrančivo až meditatívne (a už počas pozerania Mladého pápeža som si všimla, že v ňom bola v snových sekvenciách použitá rovnaká scéna s mokrým/zatopeným námestím ako v Mladosti). Myšlienkovo je tento seriál asi pre každého o inom, ja som dôkaz, že ho môže pozerať aj zarytý ateista. Vizuálne a scénicky je to neuveriteľná žranica, a ešte to má aj skvelý soundtrack. Herci a kulisy vytvárajú úžasnú autenticitu, všetci boli výborní. Okrem toho už len poznamenám, že podľa toho čo som počula v klipoch z nakrúcania si myslím, že český dabing je hádam lepší než originál :-) Chcela som dať 4*, ale za všetky vymaznané detaily si Mladý pápež zaslúži 5. ()
Neveřil jsem, že Bůh se dá natočit. ()
„Ti, kdo věří v Boha, nevěří ničemu.“ Spolu s Horace and Pete pro mě osobně seriál roku. Taky jste si při závěrečném stoupání k nebi vzpomněli na Solaris? ()
A užitečný automaty na kondomy ve Vatikánu už nebudou mít co žrát.... ()
Seriál protikladný ako samotný hlavný hrdina. Ten je zo začiatku nepredvídateľný a neukotvený, nie je žiadnou tendenčnou liberálnou kritikou cirkvi, či konzervatívnym antikristom. Jeho charakter je tajomný ako imidž, ktorý si buduje. Bohužiaľ druhá polovica seriálu opúšťa túto barokovú mystiku a až príliš explicitne všetko vysvetľuje a čo je ešte horšie, ukotvuje hlavného hrdinu do pomerne priamočiareho charakteru. Z jednej z najzaujímavejších a najkonfliktnejších postáv televíznej obrazovky sa stáva sympatický kresťanský Sheldon. ()
Jako v Jiříkovo vidění. Nechutně zábavný, vtipný, nepředvídatelný, originální, cynický, emotivní, depresivní, hypnotivní a mnohoříkající. Fantastickej casting, hudba, režie, kamera, geniální scénář a divine ambivalentní Jude Law. ()
Já nevím, co napsat! To se mi nestává. V jednom rozhovoru Sorrentino řekl, že ho katolická církev fascinuje, ale nic o ní neví, proto se rozhodl natočit seriál. Nic proti tomu, taky mě fascinují hvězdy a nic o nich nevím. Ale výsledný seriál dopadl přesně tak, jak musel - jako nevědomá freska. Pár myšlenek by tu bylo a klidně se pod ně podepíšu, protože jsou skutečně křesťanské, ale stejně tápu, co nám chtěl tvůrce skrz deset dílů říci. Neprávem nenáviděná církev optikou nevěřího režiséra. Musím to trochu vstřebat. PS: znám několik kněží, kterým se seriál líbil! ()
Moc mě to nebavilo. Sem tam zajímavá myšlenka, sem tam originální bonmot, sem tam povedená epizoda, ale chybějící sjednocující silný příběh. V polovině jsem zjistil, že mě vlastně vůbec nezajímá kudy a kam to půjde dál, začalo mě to nudit a posléze otravovat. Nicméně impozantní výprava, zajímavé prostředí a dobří herci. ()
Fantasticky, bravúrne zvládnutá formálna stránka je základným stavebným kameňom tohto výborného seriálu, ktorý ponúkne divákovi veľmi odvážny a inteligentný pohľad do zákulisia moderného katolicizmu a na náboženské problémy ako také - veľmi podnetné a zaujímavé. K tomu tá geniálna muzika (znelka) zo začiatku každej časti, krásne to k sebe pasovalo. Jediné čo mi trochu vadilo bol v niektorých miestach rozvláčny dej, ktorý ma moc nezaujal. Myslím hlavne tú osobnú traumu pápeža ohľadom jeho nezvestných rodičov, prišlo mi to dramaticky až moc nafúknuté a naivné. Keby sa odstránil tento aspekt dejovej linky a venovalo sa tam len náboženskej problematike a tým poriadkom aké robil pápež s kardinálmi, tak by išlo o geniálny seriál. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Súvisiace novinky
John Malkovich a Nový papež
Kontroverzní seriál Mladý papež s Judem Lawem (Král Artuš: Legenda o meči, Sherlock Holmes) zaznamenal před dvěma lety na kabelovce HBO relativní úspěch, oceňovaný režisér a scenárista Paolo… (viac)
HBO a jaderná katastrofa
HBO ve spolupráci s britskou Sky Televion začalo natáčet novou pětidílnou minisérii o jaderné katastrofě v Černobylu. Natáčení momentálně probíhá v Litvě, v hlavních rolích se objeví herci Jared… (viac)
Co chystá Paolo Sorrentino?
V současnosti nejopěvovanější italský režisér nezahálí. Loni nám nadělil Mládí, letos vytasí minisérii The Young Pope (ohlasy z Cannes jsou náramně spokojené) a už nyní chystá svůj další film. O co… (viac)
Ten seriál se na začátku zdá jako mnohem vděčnejší záležitost, než jakou ve výsledku je. Aspoň pro mě to jako celek rozhodně není snadno uchopitelný a skoro ve všech směrech je to úplně něco jinýho, než co jsem čekal - a odpovědi na to, kdo vlastně papež Lenny je, co to je za člověka a o co mu jde, tak dává jenom zčásti. Nejvýraznější a nejkřiklavější pro mě bylo, jak celej ten seriál je o protikladech - je to jeden protiklad a kontrast vrstvenej nad druhej, neustále, znova a znova, v absurdních nebo bizarních kombinacích zdůraňující nepoměry mezi hlásanym a konanym, mezi proklamovanym a zobrazovanym, mezi božskym a přízemním, mezi starym a novym... A mě to obrovsky bavilo (příklady viz níž). Leitmotivem Lennyho příběhu i celýho děje jako takovýho ale je ve skutečnosti Lennyho zoufalý hledání rodičů a trauma z toho, že ho opustili - až vlastně neuvěřitelně přízemní motiv nebo zápletka, ale opravdu na mě ze všeho nejvíc seriál působí ne jako sonda do života vedení katolický církve, ne jako kritika náboženství nebo jako sdělení nějakýho názoru nebo názorovýho směru - minimálně ne na prvnim místě. Na prvním místě mi přijde, že celej Mladej papež v hávu něčeho vznešenýho a velkýho (a hlavně tomuhle navzdory - papežská role, Vatikán, smetánka katolický církve, honosný obřady, rituály a tradice...) je o vlastně normálně zakomplexovanym klukovi, kterej zoufale hledá svý rodiče a touží po jejich lásce, kterej se nedokáže vyrovnat s tim, že ho opustili, a v tomhle jeho hledání jich, Boha i sebe sama se tam vlastně jako taková trochu nadstavba rozvíjej mnohem hlubší myšlenky (spojený právě už s třeba náboženstvim jako takovym atd.), nebo aspoň jejich nástřely - a to naštěstí týkající se i takovejch provokativních témat, který se většinou ve spojení s katolíkama moc neotevíraj. Jako toho "kluka" ho beru právě proto, že on, ač papež, je vlastně ve spoustě ohledech obrovsky dětinskej (nejistej, ale zároveň i zákeřnej nebo malichernej...), což se projevuje i v tý jeho wtf interakci s dětma (např. to infantilní oplácení vyplazenejch jazyků, nemotorný upuštění mimina na zem atd.) nebo v tom, jak se všechno točí jen kolem něj a jen podle něj. Navíc a zároveň si ale uvědomuje svou inteligenci i charisma a vyčůraně toho zneužívá - nic, co by se většiny zbytku populace nijak netýklo, jen Lenny je k tomu všemu ještě tak trochu papež, jeden z nejvlivnějších lidí na světě. Zajímavý byly i dějový linie vedlejších postav - fotbalovýmu Laziu fandící Voiello, autor knih sám o sobě a vilnej obdivovatel obnaženejch tvarů a otvorů Willendorfský venuše, navíc pečující o postiženýho kluka; Lennyho zhrzenej mentor Spencer; roli matky suplující Mary a s ní spojenej i Lennyho celoživotní kamarád Dussolier s celou honduraskou linií; jeho platonická obdivovatelka Esther; Gutierrez a Kurtwellův případ... Zajímavý taky bylo líčení Lennyho vztahu s Bohem jako vlastně permanentní krize a neustálýho tápání a hledání. A vizuál byl přímo úchvatnej - ty záběry občas opravdu připomínaly nějaký barokní obrazy často provokativně narušený nějakou moderní technologií; vizuálně mě seriál fascinoval podobně jako třeba Velká nádhera. A naprosto bezkonkurenční byl soundtrack - kterej ve spojení právě s vizuálem mimochodem vytvářel rovinu pro další protiklady a kontrasty (např. scéna při znějící I'm Sexy And I Know It, kdy se Lenny ustrojuje, geluje, vybírá boty a prsteny na vystoupení před kardinálama, ta byla úžasná - a dechberoucí byl právě i ten jeho navazující projev v Sixtinský kapli). Hluboce se do mě ale vryla ještě třeba scéna na pumpě ("We now need to speak about Sister Antonia.”) - neuvěřitelně silná pasáž se skvělou hudbou, zvukově i obrazově uhrančivá, mrazivá a podmanivá... Ale bylo toho víc. tl;dr: Zajímavě provokující a nejednoznačnej seriál se skvělym vizuálem a soundtrackem, kterej víc otázek pokládá a podněcuje, než na který dává odpovědi. Zaprvý to ale dělá způsobem, kterej mě hrozně bavil, a zadruhý jsem šťastnej za cokoliv, co dokáže podnětně, smysluplně a trefně rejt do náboženství a do náboženskýho prostředí. Ti, co by to potřebovali nejvíc, se na to asi sice nekouknou (protože hereze!), pro nás ostatní je ale o čem přemejšlet - a že toho je spousta, tak já hodnotim jednoznačně vysoko. Za mě mezi 4 a 5*. // Některý příklady zmíněnech protikladů: Konzervativní a starověkej Vatikán vs. mladej papež, mladej papež vs. jeho bigotní a až zmrdský názory, tradiční a honosný roucha a úbory vs. sluneční brejle, vatikánskej a všema chtě-nechtě respektovanej zákaz kouření vs. kouřící papež, kterej na pravidla z titulu svý moci ostentativně sere, papež tvrdící, že mu jde o podstatu, ale ve skutečnosti sklouzávající ke snad ještě větší zkratkovitosti než oficiální, tradicema a politkou svázanej a konzervativní Vatikánskej diskurz - ale jsou to i kontrasty ve scénách, kdy se říká A, a buď se tam už do toho natvrdo zabrazuje opak, nebo o opaku je hned následující střih; nebo třeba ten styl scén jako ta, kdy on jako někdo, kdo děti mít nemůže, si tohle kompenzuje úzkym kontaktem s rodinkou Esther, holky, který to dítě vymodlil(!), a tak si to dítě v jedný dojemný scéně chová(!!) - aby mu v dalšim momentě v naprosto bizarní scéně spadlo na zem(!!!); záběry z podhledu/nadhledu/kleku/atd. zdůrazňující podřazenost ostatních a celkovou, se skutečnym křesťanstvím vlastně hrůzostrašně si odporující, vatikánskou subordinaci... Nebo ceremoniál jmenování nepokrytě dojetím brečícího kardinála, kterýmu se právě očividně naplnil smysl života, vs. znuděnej a obřadní mantry unyle odříkavající papež. Je to ale třeba i moment, kdy Lenny, křesťan, sám prezentující se jako prosazovatel humánnosti, vyrazí společně s dalšíma kardinálama na tu inkviziční výpravu za nějakym tim šarlatánem - kde vůbec neni ukázaný, co mu udělali, nic hezkýho to ale nejspíš nebylo, když ten byl od tý doby nezvěstnej; nebo je to i příběh toho kluka, kterej se chtěl stát knězem, ale nakonec to díky Lennyho vřele lidumilný politice a rétorice dopadlo klukovou zoufalou sebevraždou atd. atd. () (menej) (viac)