Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Horor
  • Akčný
  • Animovaný

Obľúbené seriály (8)

Ja, Claudius

Ja, Claudius (1976)

Miluju ten seriál, jen mě tak napadá, jaký asi mohl být, kdyby tehdy ta úžasná parta lidí, co na tom dělala, neměla kulisy, které jako kdyby si tvůrci půjčili od autorů Nemocnice na kraji města, ale měla rozpočet a možnosti tvůrců seriálu Řím...dokážete si to představit? - Jinak ale není co vytknout. bezchybný Derek Jacobi, fantastický Hurtův Caligula, nesmírně příjemně mě překvapil Blessedův Augustus. S ženami je to horší, sice samé výborné herečky, ale proč jsou s výjimkou Messaliny tak ošklivé...? Sedmdesátá léta, nebo že by to bylo tím, že jsou Britky...? Ale to jsou detaily. Není mnoho seriálů, které by se dějem, zpracováním, postavami a hereckými výkony mohly Claudiovi rovnat.

Mladý papež

Mladý papež (2016)

Největší seriálové překvapení poslední doby - a to jsem Mladého papeže sledoval trestuhodně až tři roky po jeho vzniku. Ale zato hned třikrát za sebou, protože mě dlouho nic tak nevzalo. Pomalé tempo neuspává, naopak - každá scéna je maximálně hypnotická a magická a nutí mě chtít vědět, co bude dál. Když je třeba, dojímám se (u scény Pope's Love Letters jsem byl naměkko jak snad nikdy), když je třeba, směju se. Což je prakticky u každé papežské audience, z nichž nejlepší je setkání Pia XIII. s italským premiérem, kterého si namazal na chleba, nebo s grónskou premiérkou. Skladbu Senza un perché od Nady od té doby poslouchám skoro pořád - a vlastně i teď, když tohle píšu. Takže nemůžu zapomenout na senzační soundtrack. Jasně, ne všechny díly jsou dokonalé, dějová linka se starým kamarádem kardinálem Dussolierem mě jako jediná moc nebavila, ale to jsou detaily. Vedle perfektní Sorrentinovy režie a parádního scénáře je nutno vyzdvihnout práci s postavami: osobně mě nejvíc bavily tři. Vedle Lennyho Belárda pak (asi nepřekvapivě) kardinál Gutierréz a hlavně Jeho Eminence kardinál státní sekretář Angelo Voiello. Mimořádné hluboké, nutící k zamyšlení nad otázkami věrouky a - vzhledem k tomu, co tu od ostatních čtu, možná překvapivě - mě to mnohem víc přivedlo zpět ke katolictví než naopak. Už se nemůžu dočkat podzimního Nového papeže.