Proti prírode

Zdá se, že hrdinové filmů Oleho Giaevera to mají jasně nalinkováno: objeví- li se problém, pojďme (v tomto případě utíkejme) jej zkusit vyřešit do přírody. Zatímco předchozí Hora byla nesnesitelným artem plným náznakových dialogů, dlouhých vzájemných pohledů a trucovitých "odchodů" do samoty, zde je počet postav zredukován ze dvou na jednu, dialogy nahradil vnitřní monolog a posedávání za kameny močení do horské bystřiny či masturbace za stromem. Je to tedy o něco akčnější, ale pořád ne dost zajímavé na to, abych projekci nepovažoval za ztrátu času. (29.01.2016)

Takové super téma a tak mizerný film! Mimo několika scén to bylo naprosto nezáživné a jediné co stálo za to, byly panoramata norské přírody. Každá slibně rozjíždějící scéna byla během několika střihů zapomenuta a nerozvíjena. Konec filmu byl natočený jako kdyby štáb zjistil, že jim právě došly peníze na film. (09.03.2015)

SEVERSKY FILM. Velké pozitivum je, že trvá jen 82 min. Každých pět minut jsem zvažoval, jak si nenápadně přehryzat žíly... (28.08.2015)

Chladné a autentické - severský pôvod sa veru nezaprie. Ako koncept a nápad celkom fajn, ale mne to napokon celé prišlo ako taká depresívna uspávanka (dokonca som pri tom aj zaspal). Martin si jednoducho potreboval usporiadať myšlienky, tak sa vydal osamote do prírody a tam popri svojom monológu o všetkom možnom aj nemožnom postupne prichádza "k sebe". Potenciál parádny, ale v konečnom dôsledku ma to vôbec neoslovilo. Inými slovami, "zbožňujem" ľudí čo majú relatívne pozitívny život a majú potrebu sa tváriť ako je všetko nanič... (05.11.2015)

Z technické stránky ve smyslu jakým způsobem je film natočený nemám absolutně co vytknout. Moc se mi líbí koncept práce s myšlenkami během celého filmu a vlastně by mohl být snímek velmi dobrý nebýt faktického obsahu děje a těchto myšlenek. Ten mi přišel tak laciný a umělohmotný, že už to snad ani víc nejde. Otázkou je, jestli to nebyl účel tvůrců, stvořit povrchního primitiva, jehož myšlenkové pochody by nebylo tak obtížné sledovat, ale pochybuji o tom. Kvůli tomu mě to celé ani moc nebavilo a hodně mě to mrzí, protože to mohl být opravdu skvělý film. (08.09.2018)

Hodně dobrá ukázka toho, jak s naprostým minimem peněz, herců a všechno dokážete natočit zajímavý film se slušným přesahem. Hlavní postava je sice docela podivín a některé scény jakoby trošku kazí výsledný dojem, ale jako sonda do mysli unaveného třicátníka, který prostě jenom zmizí do přírody a v hlavě si nechává přehrát všechny jeho momentální dilemata, určitě dostatečně atraktivní a nenudící. Zároveň bych chtěl ocenit Oleho Giaevera, jelikož si Proti přírode napsal, zrežíroval i zahrál a to je opravdu úctyhodný kousek. Krátká a rychlá jednohubka s přesahem. (13.03.2016)

Hlavni postava mi nijak nebyla sympaticka, ale jeho myslenkam jsem rozumel a daly se pochopit. Dobre propojene s vikendem, ktery Martin travi sam v prirode. Cele je to nedotahnute do konce, bez vetsich emoci, bez napeti a celkem mdle herecke vykony. Skoda nevyuziteho potencialu. (19.11.2017)

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Nešťastný život pod mikroskopem, nebo dokonalá intimní zpověď ženáče Martina, jak je libo. Týpek chce být úplně někým jiným, i když vlastně neví kým, a tak si sám vyrazí zabilancovat na víkend do hor. Podal to docela odzbrojujícím způsobem, takže to byla chvílema spíš prdel. Nejspíš ta, co je na plakátu :-) Ani nevím, jak to ohodnotit, je to tak tři a půl. (02.11.2015)

Uuuu, jak moc mi to čte myšlenky je až nehezký... (25.02.2015)

Proti přírodě hlavně je, aby celej film pobíhal po plátně zmatenej týpek, co si věčně věků někde nechává kalhoty a oteploucha, takže dámy a vcelku zanedbatelná část pánů ten pohled zajisté ocení, ovšem když se chce v chatě pomilovat s náhodně se vyskytnuvší dívkou, nesundá jí ani podprsenku, takže my ostatní diváci si na svý nepřijdeme. Ale tak jako jeho škoda, mohl za to dostat hvězdičku navíc. Jinak při analýze jeho myšlenek člověk ocení staré přísloví, mlčeti zlato. Hlavní hrdina chce utéct od manželky, dítěte, práce, aby si mohl někde jinde najít práci, manželku a založit rodinu.. Tomu říkám fantazie. (06.06.2016)

Zaujímavá a miestami veľmi trefná sonda do hlavy bežného chlapa, ktorý si prežíva svoju osobnú krízu a snaží sa ju vyriešiť osamote a v horách. Vnútorné monológy dokázali udržať moju pozornosť, lebo som si bol po chvíli vedomí, že sa v nich môže "vyskytnúť" naozaj všetko, čo sa vyskytuje v bežnej mužskej mysli. Tažké existencionálne otázky boli vhodne striedané s vtipnými momentami a aj vďaka vhodnej dĺžke ide o príjemnú jednohubku. 70% Febio fest 2015 Kino Lumiere (15.04.2015)

Zaujímavo podaný výlet do divočiny. Útek pred stereotypom? (12.05.2016)

Až na pár drobností je to hlavně hrozně opravdový. Jestli se vyžíváte v trapnosti, tak doporučuju. #nenitoproholky (75%) (12.01.2021)

Na toto som nebol nachystany a prislo mi zle. Nesympaticky narcisticky honic Ole behajuc po horach (priroda si ma stale ziska) zvasta o svojom blbom zivote a mne to absolutne neprislo zaujimave. Typek sa neboji odhalit, slovne ci fyzicky, mna ale nedostal. Konca som sa dockal viacmenej rychlo, a podakoval som za kratku stopaz. Doslo by aj na preklik , no bal som sa ze pridem o nieco zaujimave. Ale neprisiel. (22.12.2017)

Slibuje více než plní. Dobrý, ale nic, co by se mi zarylo do paměti. (12.04.2015)

Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. (10.06.2015)

Norský naturalismus snad ve všech ohledech. (09.10.2022)

Za málo peněz relativně hodně muziky. Silné momenta jsou občas prostřídány slabšími chvilkami, ale celkový dojem velmi dobrý. Myslím, že takovéto vnitřní monology na podobná témata s podobnými závěry vede občas každý, pokud se nejedná o přežívajícího živočicha. (18.02.2015)

Nadšení. Film je úplně obyčejný a přitom vypovídá moc o povaze buď seveřanů obecně, nebo jednoho hodně introvertního Nora. Není nudný a není to žádná intelektuálština. (23.02.2015)