Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dobrodružný
  • Krátkometrážny

Recenzie (666)

plagát

Hry o život: Balada o hadoch a vtáčatkách (2023) 

Tohle se za mě vůbec nepovedlo. Oproti knížce, kde se dá myslím v rámci Young Adult žánru mluvit o slušném příběhu vykreslujícím vznik antihrdiny, mi film připadá jako totální misinterpretace a trochu výsměch předloze. Nemluvě o tom, že i kdyby člověk úplně odhlédl od knížky a všechno bral s nadhledem a odstupem, tak je to jen ztěží dokoukatelný, velmi chotický film, který zapomenu, že jsem viděla ve chvíli kdy jsem odcházela z kina. Jestli Vás někoho zajímá, jak se ze Snowa stal ten Snow, kterého potkáváme v Hunger Games triologii, tak si přečtěte knížku, věřím že filmová adaptace to nemůže pomoci pochopit nikomu.

plagát

Kráľ Artuš: Legenda o meči (2017) 

Když se vám povede trochu odhlédnout od legendy a brát tenhle film jen jako samostatnou záležitost, tak to najednou není tak špatné. Příběh upravený do fantasy stylu mi nevadil, ale ani mě neohromil, co bylo na druhou stranu podle mě parádní byly prostřihy u retrospektivního vyprávění,  u toho jsem se ohromně bavila stejně tak jako u některých dialogů.  A celkově musím říct, že zpracování po audiovizuální stránce a střih se mi hodně líbilo. Celkově je hodnocení za mě někde mezi 3 a 4 hvězdičkami. Pokud nemáte citový vztah k filmu Merlin, nebo celé legendě o Artušovi a pokud hledáte jen nějaký film na odreagování a nevadí vám fantasy...tak pak to není k zahození vůbec.

plagát

Test (2017) 

Film z kterého jsem lehce rozpačitá. Hlavní motiv je zajímavý, ale přišlo mi to tak nějak nemastně neslaně zpracované. Jakoby se tvůrci právě spojili jen s tím, že mají dobrý nápad a už si řekli, že není víc potřeba. A tak člověk dostane ořezanou kostru příběhu, který je o tom, že lidé chtějí objevit něco nového, v sobě, v životě ve vztazích, nicméně ale už nenahlédne pod pokličku toho, proč to vlastně chtějí a ani žádné pořádné vysvětlení, jak to teda dopadlo. Nemyslím, že bych nepochopila tu úvahu která stála za závěrem filmu. Myslím, že jí rozumím, jen mi přijde plytká, jednoduchá, rádoby šokující možná... bez vysvětlení. Člověk si z toho jen těžko něco odnese, není tam nad čím se moc zamýšlet, protože jste v podstatě nedostali podnět k tomu nad postavami přemýšlet, skoro nic o nich nevíte, jsou charakterizované jedním nějakým rysem a na tom to stojí. Což je myslím u filmu který má být asi hlavně o tom, jak člověk vnímá svůj život, jak ho prožívá...docela problém.

plagát

Dvojaký život Veroniky (1991) 

Zajímavý, artově pojatý snímek. Příběh a hlavní motiv se mi líbily, ale nějak se mi po většinu doby nedařilo se nadchnout pro velmi rozvláčné tempo a možná to na mě celé bylo až trochu moc artové. Rozhodně to není špatný film, jen to asi není úplně můj šálek čaje. A abych nezapomněla.... Irène Jacob byla skvělá.

plagát

Kronika rodu Shannara (2016) (seriál) 

Dovedete si představit něco mezi fantasy sci-fi a postapokalypsou ? Eh, taky jsem si nemyslela, že to jde, možná spíš by mě ani nenapadlo přemýšlet o tom, jestli by to mohlo jít. Ale evidentně, všechno jde. I když "jde" je asi i všechno co k tomu můžu říct, aspon o první serii tedy. Kombinace žánrů, jakkoli zní jako pěst na oko není na tomhle seriálu vůbec to nejhorší, možná dokonce je to to, kvůli čemu jsem vydržela těch 10 dílů. Jinak teda bohužel herci jsou občas k pláči, postavy jsou k pláči a hudba (ted mi na mysli konkrétně vyvstanula jedna scéna z posledního dílu, kde jsem se neubránila smíchu) z toho místy dělá frašku ještě větší, než dialogy...a to už je co říci.

plagát

And While We Were Here (2012) 

Pomalu plynoucí, syrově natočený film, bez hudby a efektů. Moc hezky vystihuje letní atmosféru, se spoustou zvuků města, vody ale i chlad, beznaděj a asi i zoufalství v rámci vztahu hlavních postav. Snímek ukazuje příběh, nic víc nic míň, trošku mě mrzelo, že nebyl prostor nahlédnout víc pod povrch do celé emocionální zápletky a že to bylo naservírované "jen tak, k pozorování" asi by se dalo říci. Ale právě i v tom je asi to kouzlo, že je divák jenom pozorovatelem celé situace/příběhu. Přestože všechno probíhá pomalejším tempem, jsou tu zajímavé střihy často přeskakující delší časový úsek, nebo naopak je pak část jen ze sestříhů jednotlivých událostí. Z toho jsem trochu rozpačitá. Na jednu stranu je to v kontrastu k pomalu ubíhajícímu zbytku filmu, na druhou stranu to občas působilo trochu násilně. Každopádně jsem si film pustila bez jakýchkoli očekávání a byla jsem docela mile překvapená. Za mě je hodnocení kdesi mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.

plagát

Tenkrát poprvé (2020) (seriál) 

Průměrná podívaná. Občas nuda. Je to celé předvídatelné, žádné překvapení se nekoná. Co mě ale vadilo nejvíc byla, když to řeknu slušně primitivita postav. (Takhle by se vážně někdy někdo choval ? Nebo to bylo celé v nadsázce a jen jsem to nepochopila?) Nechci tenhle seriál úplně odsuzovat, myslím, že nejsem cílovka....a koukat se na to dá, bohužel to je tak všechno.

plagát

Priestupný rok (2010) 

Mám ráda Amy Adams a mám ráda Matthewa Goodea. Oba byli dobří, tam to začíná a i končí. Popisek žánrů vystihuje co to je za film, kompletně. Všechno co člověka napadne potom co si přečte obsah, se taky stane. V ději není nic překvapivého, stejně tak ani postavy ničím nepřekvapí, jsou přesně tak strojeně stereotypně vykreslené, jak by jeden mohl čekat. Raději se nad dějem nezamýšlet, protože jinak by se člověk mohl naštvat, třeba nad nesmyslným chováním Declana...SPOILER ? (Pokud je vůbec možné zdě něco nazývat spoilerem. )Jak by proboha mohl získat sympatie k někomu, jako je Anna ? Je to oddychovka, na vypnutí mozku, prostředí je hezké, herci to zahráli, asi by se dalo říci "jak měli". Jednou mi to rozhodně stačilo, ale vidět se to dalo. Slabé 2 hvězdičkx.

plagát

Môj sused Totoro (1988) 

Tohle je první japonský animovaný film, co jsem kdy viděla. Nevím proč, ale podvědomě jsem se těmhle filmům už delší dobu vyhýbala a to i když jsem slyšela ze všech stran vlastně jen pozitivní ohlasy. Asi o to větším překvapením pro mě bylo, když jsem při sledování zjišťovala jak moc mě to baví a jak moc se mi to líbí. Tahle pohádka je totiž kouzelná. Je do ní zapakováno tolik věcí a prvků a všechny tam tak nějak "patří". Tím myslím, že nic nepůsobí uměle naroubovaně, jak mi to často připadá v mnohých pohádkách západní produkce (zase rozhodně neříkám, že ve všech! ) To, co na mě ale udělalo asi největší dojem ( kromě samotné postavy Totora a Černočerňáků :) ) byla atmosféra filmu. Tak milý a hřejivý snímek jsem už hodně dlouho neviděla. Dlouho jsem přemýšlela o tom, čím to je a napadlo mě, že v téhle pohádce není žádná postava vyloženě zlá. Každá postava je nějak charakterizovaná několika rysy, ale chybí tam "zlo" což je řekněme typická věc pro pohádky na kterých jsem alespoň tedy já vyrůstala a na které jsem zvyklá. Nikdy by mě nenapadlo, jak velkou roli to může hrát a jak je to milé a osvěžující. Takže pokud váháte, jestli se na to podívat, tak já určitě doporučuju. Minimálně to něco úplně jiného, než na co jste pravděpodobně u pohádek zvyklí. ----“Everybody, try laughing. Then whatever scares you will go away!” – ----

plagát

Light My Fire (2018) 

Tenhle krátkometrážní film ukazuje bezútěšnou situaci, nebo spíš výstřižek ze životní situace ve které se nachází čtyři lidi. Kluk co zmlátil holku a jejich otcové. A i když se dá na první dobrou typnout kdo je "zloduch" a kdo "oběť", tak se ukáže, že to není tak černobílé jak by se mohlo zdát.