dormouse

Přeplácané, jako stokrát dobrý dort pejska a kočičky. Polopatistické, aby i ten nejhloupější divák pochopil, co chce autor říct. Myšlenka nic moc, navíc zcela upozaděná bombastickou výpravou a zbytečnými efekty-kostýmy, rybí oko... A konec tomu všemu nasadil korunu. Plastový zahradní trpaslík oděný do zlatého šatu.

Krásné, vizuálně i obsahově. Pro Antonii byl tanec darem, prokletím, a zároveň jediným způsobem komunikace s okolním světem.

Film asi vzbuzuje hodně podobné pocity. Neochotu ke kritice, vzhledem k tomu, kolik času a energie do toho Marhoul vložil, o penězích nemluvě, ale na druhé straně nemožnost přivírat oči. Filmové scény působí uměle, nakašírovaně, divák jim nevěří a to, co je na knížce hezké, tady zcela upadá pod stůl, myslím popis chování venkovanů. Nejhorší je mluvené slovo, tedy těch pár dialogů, které ve filmu zazní. Kdyby postavy nechal němé nebo jim dal nějakou neznámou řeč, byl by výsledek jistě lepší. Na jednu stranu rozvleklost a na druhou zkratkovitost jednání postav. Vizuálně je to film pozoruhodný, ale je to pořád jen sekvence krásných černobílých obrazů, jakoby vystřižená ze starých pláten. A to nejen malířských, ale i filmových. Ptáče ve mně nezanechalo emoce, a to ani negativní. Jen lítost, že film nesplnil očekávání.