Roma

Roma je skvělá, Roma je dokonalá. Úplně jiná, než předchozí Cuarónovy snímky, přesto ve finále přesvědčivější a hlavně osobnější. Možná film (nejen) roku, ale to ještě nechám malinko uležet a uvidím. V kině zážitek, který nelze hodnotit jinak, než 100 procenty a letos možná můj poslední komentář. Chtěl bych, aby můj závěrečný byl z výjimečného filmu a tenhle už letos určitě nic nepřekoná. (27.12.2018)

Nekonečné cosi o psích exkrementech a bez hudby. Bych chtěla vidět ty recenze, kdyby to natočil nějaký Pedro Del Toro z Pabellón de Arteaga... Mě tedy nadšení míjí. Já ignorant, který nelíbá zemi po níž Mexičan chodí, poplavu proti proudu, neboť mě Roma připomněla akorát tak dávné představení ostravského alternativního Bílého divadla, kdy se jeden z nahých aktérů, zřejmě rozjíven z pozornosti několika letitých přátel v publiku, na pódiu vykálel. To byla také věc, o které se sáhodlouze hovořilo ... Takže já osobně film nedoporučuji nikomu a jdu si spravit náladu Sedmou pečetí. Proti tomuhle martýriu, co mi tady už třetí hodinu otravuje život, je to junda jako blázen. Jedna za pěknou černobílou. (03.01.2019)

Ne že by ten film nebyl dobrý, ale na to orgastické nadšení mluvící pomalu o filmu dekády nejsem vůbec napojený a ani přesně nevím, odkud se takové dojmy u tolika lidí berou. Přijde mi to jako celkem normální kvalitně odvedená práce, která mustrově odpovídá tolika jiným momentům v kariérách "velkých režisérů", kteří se rozhodli vzdát hold ženám svého dětství (respektive hold ženám, které byly tyto režiséry ochotny postavit do středu svého světa, vše jim obětovat a tím v očích oněch režisérů dojít naplnění - nakonec je to vždycky forma narcismu) - zapadá to do té škatulky místy až legračně moc se všemi klady a zápory těhle filmů. S jejich stereotypy i typickými vděčnými momenty. A že Cuarón pěkně aranžuje scény do hloubky, mě už vyloženě nevyvede z míry samo o sobě. Ale třeba jsem měl jen blbý den. 70 %. (16.12.2018)

Cuarón své příběhy rád zasazuje do úchvatně propracovaných světů se specifickými pravidly, vyžadujícími jiný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Roma se sice odehrává na předměstí Mexico City (nazvaném Colonia Roma) na přelomu let 1970 a 1971, ale v realitě, která je nám dobře známá. Mexický držitel dvou Oscarů tentokrát nevytvořil svět, resp. rekonstrukci světa, aby prozkoumával dopad jeho zákonitostí na životy postav. Neslouží mu jako dějiště vzrušujícího dobrodružství plného napětí. Nepředvádí (se), pozoruje. Deset let připravovaný, 108 dní natáčený film je současně zcela původní, hluboce osobní projekt, nekompromisně naplňující vizi svého tvůrce. Pokračování zde. 100% (16.12.2018)

To je vždy smutný pohled a mé srdce pláče, když sleduji autora, který má za sebou několik kvalitních snímků a najednou mu regulérně ruplo v hlavě a přivedl na světlo světa pseudo umělecký nudíci paskvil plný nudných postav a nudných událostí. O věcech všedního života ztrácí smysl točit filmy, protože tyto věci si může divák sám prožít, když vyjde ven na ulici. Absolutně nechápu, v čem by mě mělo zhlédnutí takové píčoviny obohatit. Jsem vděčný na to, že nejsem žena ani kavárenský homosexuál, který si pravidelně nad 5minutovým záběrem kaluže prohání svých 14 centimetrů. V celém snímku jsem viděl 2 scénky, které měly nějakou přidanou hodnotu, co se týče umění, a to byl porod a závěrečná záchrana ve vlnách. Zbytek filmu si na umění jen hraje. Největší problém jsem měl s tou prkennou píčou v hlavní roli, kolem které sledujeme dění. Tak otravnou postavu, která otravuje diváky už jen tím, že vlastně nic nedělá, jsem snad ještě ve filmu neviděl. Snímek jsem musel sledovat dvojnásobnou rychlostí, aby se jednotlivé postavy vůbec přiblížily rychlosti běžně se pohybujících lidí. Jako by nestačilo, že se tam nic neděje, ono se to nic neděje ještě tak nesnesitelně otravným šnečím tempem, že mi z toho celého bylo na zvracení. Netuším, jestli jsme viděli stejný film, když si zde pročítám, jak silný vztah si diváci vybudovali k postavám. Totálně všechny postavy mi byly krajně nesympatické a neskutečně mě sraly. Nejvíce mě srala ta píča v hlavní roli, která si z vlastní demence udělá dítě s absolutním kreténem od pohledu a potom polovinu stopáže brečí a my nebohé diváctvo to musíme sledovat. Netuším, jestli režisér zamýšlel, abychom s takovou píčou soucítili. Mám ve zvyku, že když mě film donutí jej zrychlit, tak mám povinnost odpadovat, takže se nehodlám odchýlit od tradice, přestože připouštím, že dvě krátké pasáže byly natočeny opravdu velmi dobře, ale co naplat, když 98 % stopáže je úmorná nuda. Podobně nadhodnocená nudná píčovina byl třeba The Artist. (13.04.2020)