Proti prírode

Neskutečně plytká, nudná a banální pseudorealistická ptákovinka, která osloví leda tak někoho, kdo se v ní sám zhlédne. Konkrétně ve zpruzeném, tedy nepříliš šťastném kancelářském měšťákovi, který na víkendy utíká s báglem do kopců za městem, aby si ho mohl v přírodě vyhonit a přitom bilancovat nad svým neuspokojivým rodinným životem. Jeho snem je se rozvést, být chvíli sám a pak si narazit nějakou jinou babu než jeho ženu, se kterou ovšem po čase začne všechno nanovo. A tak dál a dál, stále dokola. Tomu se v buddhismu říká samsára, já tomu říkám lidská blbost. Ale jelikož je náš měšťák spíš takový ňouma a tichošlápek, vrací se samozřejmě v neděli opět poslušně a spořádaně do starých zajetých kolejí. Stopáž hoďka čtvrt, pocitově minimálně dvě. P.S.: Když jdou Norové do přírody, neberou si s sebou flašku s pitím, ale jen hrníček, protože běžně pijí z potoků i řek. Ale tím pádem pochybuju, že by měli ve zvyku do vody taky i chcát, tak jako náš týpek. (09.01.2022)

Proti přírodě? Já půjdu spíš proti proudu. Ole Giæver je do sebezahleděný egocentrický exhibicionistický (ehm, kdyby měl aspoň čím) narcis, jenž podává světu své názory bez obalu a možnosti následné debaty (chlapi jsou promiskuitní dětinská nedospělá a sebezahleděná hovada, zatímco ženy jsou kuchyňské puťky bez špetky inteligence a jejich děti mají problém navázat vztah s otcem). Ole Giæver "svůj pohled" na svět zastírá pod nálepku "všichni si to myslíme, ale bojíme se to říct nahlas", přičemž by správné motto filmu mělo být "co si myslím já, myslí si i ostatní". Proti přírodě je rozbředlá pseudointelektuální sračka bez přidané hodnoty u níž zamrzí překrásné záběry přírody. Neskutečné hype, jež uspokojí diváky, kteří jdou za stádem a jako ovce se smějí tomu, čemu ostatní. Norský film nikdy neklesl tak nízko do hlubin filmového bahna. (19.02.2015)

Příjemná a přesná sonda do hlubin fantazie, fóbií a tužeb muže středního věku, kterou po "Forever Young" vrcholu odstřelí rozbředlá a stále sebelítostivější druhá polovina s několika fantaskními scénami, které bych ze své hlavy vyháněl nejspíš lopatou. Právě brutální upřímnost, daná kombinací vnitřního monologu a prolínání reality a subjektivní perspektivy, nakonec nezafunguje ve prospěch filmu. I tak si cením nápaditost a šanci ženám ukázat, co se mi děje pod čepicí. (19.02.2015)

Po delší době jsem měl možnost vidět v kině skutečně epesní filmový portrét. Když se zamyslím nad podobnými náměty, nenacházím ve své hlavě mnoho shod. Uvolněná komedie Po čem ženy touží nebo smutný Věčný svit neposkvrněné mysli se ubíral myšlenkovými pochody, jenomže Ole Giæver šel ještě dál a natočil film o člověku hledající návod na svůj život. . To rovněž vysvětluje, že kromě režie si v celém filmu zahrál spolu se svou rodinou. Neustále se snaží mít lidský pohled na věc. Emoce při hledání sebe sama působí naprosto upřímně a mě to připomínalo nejběžnější situace ze života, jako bych se do Martinovi role převtělil já sám. Každému z nás rotují v hlavě tisíce myšlenek, bádáme nad tím jak by jsme mohli být lepší, jak ostatní by se měly chovat k nám, co by bylo kdyby nebylo, co bude když to či ono uděláme. Myšlenkové pochody doprovázejí veškeré naše počínání, někdy nám dokáží pořádně zamotat hlavu. Dostávají nás do nestandardních momentů, kdy můžeme zapomenout kým jsme a co představujeme. Výlet do přírody se může nabízet jako jedna z možností jak vytřídit negativní myšlenky, v podstatě o tom vypráví příběh. Jednoduché to hrdina rozhodně nemá a jeho citová rozpolcenost je přesně ztvárněna. S tím souvisí i intimita, která je zpracována v poněkud otevřenější formě. Kromě bezprostředních myšlenek filmové postavy Martina odhazuje svůj stud sám režisér, jenž se dobrovolně nechává točit při scénách, kde by jiní byli otočeni zády. Melancholická nálada je naštěstí skromnější než by se z popisu dalo čekat, pořád osciluje mezi komedií a dramatem. Není tedy důvod odejít z filmu se špatnou náladou. Dospělý a přesto přístupný, intimní a přitom odtažitý, snový, takový je film Proti přírodě, který si mě naprosto získal! Bez váhání * * * * * (18.02.2015)

Pokud vás všechno okolo vás sere, tak byste tento film mohli patřičně docenit. Dosti svérázný způsob, kterak se vyrovnat s těžkostmi každodenního života. Hlavní hrdina byl celkem sympatický, takže mu jsem ochotný odpustit i nezvykle malou ozdobu, kterou během výletu opakovaně proháněl. Pán má celkem bujnou fantazii a některé myšlenky jsou skutečně zajímavé, jiné pro změnu vtipné. Název snímku je značně nepřesný. O nějaký boj s přírodou tu absolutně nejde. Jedná se o boj se sebou samým, který se odehrává v celkem příjemném prostředí. Ocenit je třeba i určitou originalitu a celkem příjemnou formu. Jen jsem očekával nějaké hlubší doznění. Jinak si nejsem úplně jistý, či by hranice vhodnosti neměla začínat o něco výše. 12letá děvčata by mohla být šokována syrovostí v přístupu k sexuálním kratochvílím hlavního hrdiny. (15.03.2017)