Prípady 1. oddelenia

Tak se pan policejní rada Vacátko přece jen dočkal. V našem domácím prostředí konečně vznikl původní seriál z kriminalistického prostředí, který mě mocně bavil, a i když mě tu a tam něčím naštval, nešlo o nic natolik výrazného, abych po tvůrcích plival jedovatou slinu. No, asi to nebude jen pouhá náhoda, že se na režisérské sesli kromě jiných vyskytl i Peter Bebjak, který to má u mě opravdu dobré. Jedním z velkých kladů seriálu bylo pro mě obsazení rolí kriminalistů (to byla radost), dalším byl scénář, který vycházel z reality takovým způsobem, že jsem neměl potíže rozpoznat jednotlivé známé kauzy, přestože se tvůrci snažili lehce mlžit pozměněním jmen hlavních aktérů. Nedostatkem bylo obsazení sprostých podezřelých; pokud byl do takové role obsazen "profláklý" obličej, měl divák o pachateli rázem jasno, když ale tvůrci vybrali neznámou tvář, hořelo to po stránce hereckých výkonů. Já ale chápu, že je to těžké, proto jsem se touto situací nedal příliš rozhodit. Víc mi vadilo to, že se sice podařilo skvěle prokreslit jednotlivé mužské charaktery, ty ženské se scénáristické dvojici až tak přiblížit nepodařilo a například vcelku zajímavá postava kapitána Adély Čulíkové uvízla v obvyklém dilematu práce nebo dítě, a to se mi zdálo přece jen příliš chabé. Ale teď už zase jen rýpu, a byl bych přitom nerad, aby zapadl fakt, že jsem byl vlastně velmi spokojen a jsem rád, že se u nás přece jen občas zadaří. / Poučení: Nabyl jsem dojmu, že je práce kriminalisty oddělení vražd náročnou záležitostí. A ne vždy to způsobují pachatelé. (24.02.2023)

Pokud se tvůrci našich seriálů o kriminalistech drží domácích zdrojů, dopadá to mnohdy tak, že jsem nepokrytě spokojen (a když už se nechají inspirovat jinde, mělo by to vypadat jako Pustina). No, a zjevně platí, že Česká televize je v tomto ohledu o několik tříd výš, než naše komerční stanice, které se zoufale snaží točit české verze Kriminálek Las Vegas, Miami a podobně, přičemž je výsledek už předem jasný. První řada Případů 1. oddělení mě zaujala, bavila i občas zklamala, ale ta zklamání byla spíše jen drobnostmi, takže nemohla výrazným způsobem ohrozit můj výsledný dojem z celé této série. Po čtrnácti epizodách tedy mohu zodpovědně prohlásit, že jsem byl velmi spokojen a myslím si, že právě toto je cesta, kterou by se měli čeští tvůrci ubírat. / Poučení: První série potvrdila platnost těchto dvou pravidel: Každý vedoucí pracovník je blbec (z určitého úhlu pohledu) a Hovno vždycky padá dolů. (10.02.2023)

Hned ze startu se řešilo puzzle a mně to přišlo jako kalkul ze strany tvůrců, aby nalákali široké diváctvo, neboť takové záležitosti lidi zvráceně přitahují. Můžeme se všichni tvářit jako empatičtí a charakterní tvorové, ale pořádně krvavá vražda nebo šťavnatý bulvární článek pořád táhnou. Vsadil bych se, že na veřejných popravách by bylo i dnes plno. Ale to jen tak na okraj. Úvodní epizoda nebyla vůbec špatná, protože na rozdíl od různých thrillerů představila reálnou práci kriminalistů, měla atmosféru i jisté napětí, herecké obsazení bylo z větší části parádní, ale... Občas někdo v orchestru zahrál falešný tón, a to mi trochu pokazilo výsledný dojem a nedovolilo mi vyšší hodnocení. Hlavně kapitán Anděl se chvílemi choval jako naivní nováček, což i mně jako laikovi přišlo hodně zvláštní. Tyto mé pocity dokonale vystihuje kapitánova otázka: "Hele, nemáš s tou vraždou nic společného?" Podobně blbě se kdysi dávno zeptal třídy můj profesor zeměpisu, když před námi stál s oznámkovaným, nepodepsaným testem: "Komu chybí čtyřka?" Moc se mi líbil komentář / recenze, kterou spáchala troufalka. / Poučení: Správný kriminalista z vražd dělí lidi na mrtvé oběti a živé podezřelé. (03.02.2023)

Druhá návštěva na 1. oddělení se mi zdála být lepší, protože se kriminalisté znatelně méně bratřili s nedůvěryhodnými civilisty a celé vyšetřování na mě působilo jaksi věrohodněji. Tvůrci dokonce nezapomněli ani na pověstnou empatii vůči obětem znásilnění, což je věčná bolest, protože se zde střetávají dva světy: svět ženy, které (když odhlédnu od případné bolesti) nějaký zmrd narušil její soukromí a její život tím nejhorším možným způsobem (tedy až do doby, kdy se naplno rozvine telepatie a nějaký slizák, se začne ostatním prohrabávat v myšlenkách), a svět kriminalisty, který sice (alespoň doufám) chápe její situaci, zároveň ho ale tlačí čas, protože stopa často rychle chladne (pokud vůbec nějakou má, pokud ne, je ten tlak ještě větší). Vcelku silná záležitost. Pobavila mě vyzváněcí melodie telefonu kapitána Pražáka:-) / Poučení: Jo, jo, ješitnost tě může dostat do velkých problémů. Nebo tě utopit v těch, co už sis nadělal. (03.02.2023)

Docela drsný způsob jak naučit seniory, aby přestali důvěřivě otvírat dveře každému, kdo u nich zazvoní. Taky tu byl naznačen záchranný plán pro chřadnoucí samečky, kteří se ochable pohupují před dilematem, jak řešit situaci, kdy žena skvěle vaří, ale je až příliš často při chuti. To bylo fajn odlehčení po té finální depce. Ani třetí epizoda mi nepřinesla zklamání, dokonce jsem nabyl dojmu, že se tvůrci s každým dalším dílem zlepšují. Mě tedy nikterak nepřekvapuje, že jde o kvalitní seriál, protože si myslím, že našim tvůrcům kriminalistická témata často sedla, situace se u nás zhoršila až s idiotským napodobováním amerických, německých a francouzských vzorů a s angažováním velice špatných scénáristů u soukromých televizních stanic. U starších kousků si musí divák umět odpreparovat záležitosti poplatné době a režimu, u většiny současných je špatný celý scénář a většina hereckých výkonů. Tím chci říct, že 1. oddělení z té změti současné tvorby hodně vyčnívá (v kladném smyslu slova). Opět jsem se dočkal běžné kriminalistické praxe, nikdo neběhal po střechách, nepadl jediný výstřel a neshořela jediná služební škodovka. Jak osvěžující. / Poučení: Pošťačce s důchodem bych přece jen otevřel. 4*+ (04.02.2023)

Čtvrtému dílu jsem přihodil i pátou pěticípou, abych potvrdil svou teorii o tom, že je seriál s každou další epizodou lepší a lepší. No, a kromě toho mě tento případ bavil zatím nejvíc. Jediným, co mi trochu narušilo celkový zážitek, byl fakt, že jsem hbitě odhalil pachatele, a pak jsem dlouho čekal, až se k tomu dobere i celý tým. Jenže ono mi to čekání vlastně nevadilo, protože jsem při něm mohl sledovat další systematickou práci, při níž stojí důkazy nad intuicí a mravenčí práce nad dedukcí. Pravda, romantickým fanouškům velkých detektivů tady musela chybět ta sebevědomá převaha detektiva nad zbytkem fauny a flóry, ale přestože nezatracuji Sherlocka Holmese ani Hercula Poirota, tohle je přece jen více ze života nás prosťáčků. Zmocňuje se mě takové tušení, že jsem v tomto seriálu našel důstojného následovníka Dobrodružství kriminalistiky. Za slabší považuji vlastně jen linii s vynášením informací, která mě jaksi nezaujala, přestože se každým dílem proplétá od samého začátku. Já bych se bez ní klidně obešel, ale budiž. / Poučení: Když střelnou zbraň k sebeobraně, pak jedině s tlumičem. Pokud budu napaden mezi dvaadvacátou hodinou a šestou hodinou ranní, nebudu alespoň rušit noční klid. (04.02.2023)

Tak tohle byl fakt bizarní díl. Navzdory výsledku práce kriminalistů musím ale každopádně uznat, že pátá epizoda dala divákovi velice pěknou možnost sledovat jednotlivé fáze vyšetřování i (téměř) nekonečnou nimravou práci, která stojí za dopadením (nebo taky ne) pachatele. Já jsem si to tedy i v tomto případě užil, protože poručík Sršeň opět snaživě bzučel, kapitán Pražák znovu dvakrát neměřil a rovnou řezal a major Korejs nadále pracoval na své pověsti. Zároveň mě ale tento díl silně znepokojil, protože jsem si u něj uvědomil, že si už jeden v dnešní době nemůže ze svého zdaněného příjmu pořídit služby profesionální pracovnice, která by mu na požadované tělesné partie aplikovala středověk, aniž by riskoval doživotní trauma spojené s erektilní dysfunkcí. Tohle byla tak zvláštní epizoda, že jsem nemohl jít pod pět kousků. / Poučení: Máš zvláštní sexuální libůstky? Vykašli se na ně, dneska jsi úchylný už tím, že jsi hetero. (05.02.2023)

No jo, nebudu se zbytečně cukat a otevřeně přiznám, že si mě seriál pěkně zaháčkoval a rychle jsem si ho oblíbil. Tvůrci při jeho výrobě obětovali myšlenky na divokou akci se všemi možnými honičkami a přestřelkami (stejně by to zas dopadlo příšerně) a vsadili na nudnou, každodenní práci kriminalistů, která kromě terénní práce operativců sestává z hromady byrokracie, a on na mě tento přístup velmi dobře funguje. I šestá epizoda skvěle zapadla do dosavadního průběhu první sezóny, protože pokračovala v nastaveném kurzu, případ byl pro mě dostatečně zajímavý, průběh vyšetřování mě bavil a nezklamal, atmosféra byla přítomna v plné kráse, kriminalisté důsledně plnili své úkoly (skoro všichni), a výsledný dojem mi tak kazila jen mladá Plíšková, která z mého pohledu u výslechu až příliš tlačila na pilu, aby pak v závěru rozhovoru s psychologem podala pěkně mrazivý výkon. / Poučení: Tento díl byl pro mě důkazem toho, že je láska opravdu slepá. (05.02.2023)

V sedmé epizodě první řady se tvůrci zaměřili na postavu kapitána Martina "Beranidla" Pražáka, který se v seriálu stará o akčnější prvky, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. A k případu jako takovému; z pohledu normálně uvažujícího člověka je (nebo by mělo být) násilí na slabších záležitostí krajně odpornou, z pohledu násilníka jde ale o čin po všech stránkách výhodný; oběť se nedokáže bránit ani samotnému útoku ani tomu, co může následovat (oloupení, znásilnění), takže nepředpokládám, že by podobných zločinů v budoucnu ubylo (zvlášť když přihlédnu k dnešním směšným trestům). Ve výsledku jsem se tedy při sledování tohoto dílu mocně vytočil a z toho je jasné, že tvůrci udělali něco správně. Pokud ve mně pohyblivé obrázky vzbudí nějaké emoce (a nejde-li přitom o vztek nad neschopností scénáristy, režiséra nebo hereckého obsazení), jsem zpravidla spokojen. Bylo tomu tak i tentokrát i přes aktivitu majora Plíška, který zde zafungoval jako deus ex machina. / Poučení: Nauč se správně padat ze schodů, nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit. 4*- (06.02.2023)

Třináctkrát soudně trestaný recidivista a narkoman střílí na policisty, doma vaří fet, vyrábí trhaviny a dostane čtrnáctku. Asi nemám to správné sociální cítění, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je v naší republice něco špatně. Já si totiž jaksi nedokážu představit, že by se takový šmejd ve vězení napravil, spíš očekávám, že po těch letech vyleze ven zkušenější (v tom špatném smyslu slova) a nasranější, a jak to pak asi dopadne, že jo. Ale to nic, to jsou jen úvahy jedince, který se nedokázal tak úplně adaptovat na dnešní přizdisráčství a pseudohumanismus. Osmá epizoda se mi postarala o zábavu nejen zajímavým případem, ale zaujala mě i posezením na sádrovně a musel jsem uznat, že pan Mareš nakombinoval fakta a fikci velmi sledovatelným způsobem. / Poučení: Žloutenka je mrcha záludná. (06.02.2023)

Devátá epizoda první řady seriálu mě utvrdila ve dvou názorech. Nepovažuji se za plnohodnotného rasistu, protože kromě nevykořenitelného, hlubokého odporu k rádžastánským přišelcům necítím nutkavou potřebu oblékat se do upraveného prostěradla a zapalovat kříže. Nevím sice, jak dlouho mi tento názor vydrží, protože Netflix (ale i jiné společnosti) ve spolupráci s BLM dělají všechno pro to, aby se ze mě stal hajlující radikál. No, snad odolám. To jsem ale odbočil; jen jsem chtěl vysvětlit, že jsem sice nepřítelem různobarevných partnerských vztahů, není to ale kvůli samotné pigmentaci, vadí mi spíš ten střet kultur, který se zpočátku jeví jako naprosto nepodstatný. No, a druhý názor, v němž mě tvůrci podpořili, spočívá v mém přesvědčení, že musí být fyzické testy pražských kriminalistů po čertech náročné. Kapitán Petr Anděl a jeho souboj s osádkou popelářského vozu byl toho důkazem. Jsem rád, že se ani v tomto případě nezapomnělo na ukázkového kliďase, kapitána Martina Pražáka: "Do prdele, ještě bude drzej, vole!" / Poučení: Lepší vrabec v hrsti než Egypťan v Dublinu. (07.02.2023)

Průběh deváté epizody by mohl v divákovi snadno vyvolat pocit, že pan Mareš nemá kromě pracovníků sádrovny v oblibě ani kolegy z ÚOOZ. Ale tak to jistě není; je si třeba uvědomit, že je každý díl z velké části fikcí, a tato meziútvarová řevnivost je zde jistě jen pro větší dynamiku scénáře a jinak se mají kluci určitě rádi:-) No, byl to zvláštní případ; mordparta se podílela na vyšetřování, v němž nefigurovala mrtvola, největší koule mezi všemi těmi chlapy měla jednoznačně paní ředitelka, kterou si skvěle dala Regina Rázlová, a zase jednou zvítězil duch nad hmotou. Já tedy nevím, jak to chodí u ÚOOZ, tady ale chyběl jen start bezpilotního letounu a dohoda s armádou, která by aktivovala síly rychlé reakce. Buď, jak buď, já jsem se u toho bavil. / Poučení: To byl ale opravdu velký Mikuláš! (08.02.2023)

UPOZORNĚNÍ: V následujícím textu se mohou vyskytovat expresivní výrazy, jež by mohly vadit všem těm, kteří nesnáší vulgarismy, a které by mohly ohrozit mravní výchovu dětí (i když zrovna o tom si myslím své). Ten pán, jenž byl za celé to svinstvo zodpovědný, byl přesně tím typem člověka, na něhož používám označení zkurvený zmrd. A zkurvený zmrd je přesně tím jedincem, pro kterého mi slovní spojení humánní zacházení (chování) zní jako nesmyslný blábol a já podvědomě sahám po předmětech jakými jsou například kleště, nebozez, rašple, jehly, elektrická vrtačka a podobně. Jedenáctá epizoda mi vytočila budíky do červených hodnot, a když to už, už vypadalo, že se uklidním, přečetl jsem si tu sračku o výši trestů a odvolacím řízení a vzteknul jsem se podruhé. A teď nevím, jestli to bylo zásluhou tvůrců nebo naší sluníčkářskou justicí. Asi za tím bude obojí, ale justici oceňovat nebudu a ten plný kotel věnuji tvůrcům. / Poučení: Pokud navštívíš profesionální obšťastňovačku, můžeš za své peníze dostat i něco navíc. (08.02.2023)

No, případ to byl zapeklitý, o tom žádná. Mezi všemi těmi bodnořeznými ranami a zhrzenými láskami byl pro mě naprosto nejtragičtější postavou nožem nedotčený, vilný lodník, pro něhož si osud připravil věru těžké zkoušky. Ani já, duše okoralá, jsem se neubránil soucitnému povzdechu, a to už je co říct. Dvanáctá epizoda sice nepřinesla to, co bych od seriálu o pražské mordpartě očekával, to ale neznamená, že by pro mě celá záležitost nebyla zajímavá. Já jsem se naopak velice dobře bavil se vždy plně připraveným kapitánem Andělem, se zdravotní sestrou, která neuměla tak úplně trvat na svém ne, a dostal mě způsob, jak snadno lze někdy dostat z ulic fantóma taxikářů. / Poučení: Když už se jednou pro něco rozhodneš, tak si za tím stůj. (08.02.2023)

No do pr.... Fuj, to jsem se lek!!! Po tomhle zážitku budu všechny pejskařky obcházet sakra velkým obloukem. Na to, že jde o seriál z prostředí vyšetřovatelů vražd, je průběh každé epizody spíše poklidný a ve třinácté epizodě mě tvůrci šoknou tak, že se málem chytám stropu. Případ byl na mě až příliš profláklý, takže mě zaujala hlavně náhle se objevivší novinářská empatie, která funguje evidentně podle hesla: Z cizího krev neteče. No, a pak tady byl samozřejmě charismatický a čestný podplukovník Korejs, který zcela fantasticky neřídil obklíčení a následnou okupaci obce Klíčany. Právě tady mi došlo, proč pan podplukovník tak rád spolupracuje s ÚOOZ. On je holt stavěný pro velké operace, a běžné vyšetřování ho příliš omezuje v rozletu. Miroslav Hanuš si dává Korejse dokonale, vůbec bych se nedivil, kdyby si před ním lidé na ulici odplivovali. / Poučení: V některých případech leze odvaha dost do peněz. (09.02.2023)

Kdybych řekl, že mám k fotbalu velmi vlažný vztah, ani zdaleka by to nevystihovalo míru mého nezájmu. Pravda, bývalo to jinak, ale to ještě hráli fotbal sportovci a ne herci. Dnešní fotbalové zápasy na mě působí jen jako prostředek k tomu, aby ti "nejlepší" hráči mohli zabojovat o cenu za nejlepší herecký výkon. A nezbývá mi, než uznat, že mnozí by si takové ocenění skutečně zasloužili. No, a takzvaní fanoušci (nemám na mysli fanoušky skutečné), to už je příběh z úplně jiného soudku. Mohl bych předstírat, že mi záleží na tom, jestli takový kkt přijde k úrazu, nebo se rovnou nechá zabít, ale sprostě bych lhal. Emoce šly tedy tentokrát stranou a já jsem si tak mohl nerušeně vychutnat morální vítězství poručíka Vítězslava Sršně i skvělé herectví Martina Hofmanna. Velká role to sice nebyla, mně ale jeho přístup k rolím tak sedí, že ve mně vlastně zanechal nejsilnější dojem z celé čtrnácté epizody. / Poučení: Stejně může za všechno vždycky rozhodčí. (10.02.2023)

Druhá řada seriálu za tou první nikterak nezaostala, přestože se tvůrci v ještě větší míře věnovali mezilidským vztahům na oddělení. V předchozí sérii mě zrovna tohle bavilo nejméně, ale protože byl Miroslav Hanuš v roli Josefa Korejse tak dokonale slizký, začala se mi zamlouvat i tato součást seriálu. Řešené případy už byly přece jen mladšího data, a byly tak pro mě živější, což mě sice často připravovalo o moment překvapení, zároveň jsem si ale mohl více užít pohled scénáristů na to které vyšetřování. Abych to shrnul; tvůrci seriálu mě ani na druhý pokus ničím neodpustitelně nezklamali, několikrát si u mě naopak šplhli, a já tak zůstávám spokojeným divákem. / Poučení: Vadí ti spolupracovník nebo nadřízený? Zařiď mu služební postup. (15.02.2023)

V průběhu první řady jsem byl několikrát nespokojen s výší trestu pro individua, která by se podle mého názoru už neměla vracet do běžné společnosti, ale měla by si užívat blízkosti sobě podobných až do konce své zbytečné existence. Z toho logicky vyplývá, že jsem byl tentokrát s uzavřením celé kauzy velmi, velmi spokojen a přál bych si takových výsledků co možná nejvíc, protože mám pak kromě pocitu zadostiučinění i radost z ušetřených prostředků daňových poplatníků. Potěšilo mě obsazení Vladimíra Javorského, který mě neustále přesvědčuje o tom, že čím je starší, tím je lepší. Asi jako archivní víno. Jsem taky přesvědčen o tom, že Miroslav Hanuš svou rolí u mnohých diváků skončil, takže by si měl dávat pozor, aby se při plavání nezačal topit, protože by se mohlo stát, že by mu nebyl hozen záchranný kruh. Jeho major Josef Korejs je fakt figurou na zabití (nebo k zblití) a pan Hanuš ji dává s nádherným přehledem. No, dojmy z úvodu druhé série jsou jasně pozitivní a těším se na pokračování. / Poučení: Když vidíš větší množství chlazených kuřat, nepředjímej. (11.02.2023)

Ano, je to pravda a já jsem si jí plně vědom; nemohl bych pracovat u kriminálky, protože bych byl jejím předpojatým příslušníkem, což by vyplývalo z mého vztahu (který se dá jednoznačně nazvat rasismem) vůči jedné ze zde žijících minorit. A nemyslím tím Vietnamce, k nimž mám naopak vztah veskrze kladný. No, a když by se v rámci vyšetřování vynořilo nějaké charakteristické příjmení, je možné, že bych začal trpět tunelovým viděním, což by mě naprosto diskvalifikovalo. Kriminalisté z 1. oddělení naštěstí žádnými předsudky netrpěli a i ve druhé epizodě měřili všem stejně, přičemž tu a tam nějakému tomu potřebnému i lehce finančně přilepšili. Ani tento díl nebyl vůbec špatný a dobře jsem se u něj bavil možná i proto, že mi přináší potěšení sledovat, jak si Josef Mareš ve scénářích k jednotlivým epizodám postupně vybíjí všechny své frustrace z předchozího zaměstnání. / Poučení: Jsou chvíle, kdy něco vypadá tak jednoduše, až se ani nechce věřit, že by to mohla být pravda. (11.02.2023)

U zahraničních filmů a seriálů mnohdy kritizuji obsazování černochů do rolí, v nichž jejich přítomnost odporuje veškeré logice. Přítomnost černochů ve třetí epizodě naopak kvituji s nadšením, protože jsem na naše mirečky zvyklý a protože se mohl na scénu vrátit plukovník David Landa v podání Martina Hofmanna. Horší už to bylo s obsazením postavy pachatele; když se holt mezi podezřelými objeví nějaký setsakra známý obličej, už není co vyšetřovat. Na druhou stranu zůstává pravdou, že jsem se i tak dobře bavil. Vyšetřovala se vražda a vražda ve stádiu pokusu a já jsem až překvapivě často dostával možnost vycenit chrup. Pobavil mě průběh intimních večerů kapitána Martina Pražáka, zasmál jsem se nad obavou poručíka Vítězslava Sršně z průvanu ("Promiň, táhne.") a skupina skinů s transparentem, který hlásal: "Svobodu pro Kubu", mi málem zauzlovala bránici. No, a pak zazněla i věta, která mě nerozesmála, protože se její obsah nikdy nenaplní, čehož upřímně lituji. "My jdeme všichni do Anglie." To by bylo krásné... / Poučení: Nůž a řetěz jsou fajn, ale vítězným kombem je pánvička a dalekohled. (12.02.2023)