Vraždy vo Wolf Creek 2

V roce 2005 natočil Greg McLean nevýrazný Australský "horor", který mě docela nudil. ALE... tímto filmem rozpoutal nechtěně spolu s Francouzi obrovskou vlnu hororových filmů, které se navrátily k základům hororu 70. let, a to dnes již toto můžeme nazvat silným žánrem (nikoliv subžánrem) EXPLOITATION... Ve filmu nešlo o gore, usekané končetiny a hlavy, ale o teror a násilí, psychický nátlak atd. Paradoxně to byla Evropa a Austrálie, která obrodila tento žánr, který dnes slaví již roky úspěch ve vykradačských USA, které na nás chrlí jeden teror a filmové násilí za druhým... To jen tak na úvod, že první "Wolf Creek" se svým dodatkem, že je natočen podle pravdy šokoval diváky jiným způsobem, než bylo v té době zvykem... Druhý díl je také podle skutečné události a vrací na scénu magora z prvního dílu. Tzv. "ozplotation" v plné parádě, který od začátku tvrdě a drsně šlape na plyn (doslova), násilí, gore, nečekané momenty, odporný a totálně šílený hlavní magor, uřezaná hlava nožem v přímém záběru, totálně kulervoucí scéna s klokany, vyvraždění páru starých dobrotivých důchodců... ano, v tomto filmu nezůstane NIKDO ušetřen!! Muži, ženy, staří lidé, zvířata jsou masakrováni jak na běžícím páse a když už je toho na silnici a v poušti dosti, děj se přepne na téměř půlhodinové "torture" v plné parádě kdy převládá zejména psychický teror a tlak na hlavního hrdinu... Ten film má koule a pořádný!! Mnoho diváků, a to i diváků znalých hororů a exploitation žánru si možná nevšimne, že film EVIDENTNĚ oslavuje řadu kultovních exploiterů, které jsou povinnou četbou pro příznivce žánru. Jednak je to excelentní a do dnes nedoceněný flick z 80.let "Fair Game", dále akční teror na silnici mi nenechal nevzpomenout na šíleného a kultovního "Hitcher", samozřejmě že kult kultů "The Texas Chain Saw Massacre" je připomenut v největším podíle... a ve finále si můžeme vzpomenout (jak kdo...) na nespočet asijských "torutre-porn" prasáren... Tenhle film není jen drsný, krvavý, násilný, a psychicky nepříjemný, tento film je oslavou (nikoliv vykrádačkou!!!) těch nejlepších perel, které v subžánru vznikly. Je pospojován skvěle do sebe a funguje na jedničku. Ale není pro každého... a spousta i těch hodně znalých v něm neuvidí a nepochopí to, čím má být - oslavou "ozplotation" a exploitation celkově… /100% + FILM ROKU/ (06.01.2024)

Uplynula už docela dlouhá doba, co Greg McLean rozvířil vody hororového žánru svou celovečerní prvotinou Wolf Creek a hned si tento australský kousek získal velkou řadu příznivců. Mezi nimi i mou maličkost. Do té doby jsem neměl moc zkušeností s protinožci, ale Mick Taylor všechno změnil. Krokodýl Dundee pro něj není žádnou konkurencí a jediné co oba spojuje je jejich pěkný nůž a suchý humor. S láskou k přírodě je to už trochu na štíru a o zvířatech se už raději bavit nebudeme vůbec. Hláška „Soráč, Skippy“ mluví za vše. McLean však nechtěl jen bohapustě kopírovat jedničku a tak dal hlavnímu záporákovi více prostoru a především navýšil počet možných obětí. Divák si tak musí rychle přivyknout, že tentokrát to nebude jen o „mučení“ nebohých turistů (což možná někteří přivítají s nevolí), ale že Mick Taylor dá naplno pocítit svou krutost všem, kdo mu byť jen na okamžik zkříží cestu. Na rozdíl od jedničky se začátek nevleče a atmosféra tak velmi rychle začne nabírat příjemné grády. Musím sice trochu tvůrce pokárat za až moc viditelné digitální efekty, ale zas na druhou stranu se tu objeví celá škála solidních hlášek a nezapomenutelných scén. Krutosti a morbidnímu apetitu našeho zabijáka nelze vyčíst vůbec nic. Jediné co mi trochu nesedlo, bylo to vrahovo doupě a zbytečně zdlouhavý finish. Proč to vlastně tak celé dopadlo? Je mi to popravdě jedno, ale hlavně že snad bude trojka. (06.10.2014)

Mick Taylor. Ochránce krás Austrálie, regulátor stavů vačnatců i turistů, rudokrký buran držící slovo, lovecký nůž a pušku. A snad to bylo tou převládající červenou na flanelové košili, schopností zjevit se nečekaně, či zálibou ve vulgaritách a sžíravém sarkasmu, ale taky tak trochu Freddy Krueger mimo fázi snění.. Sice kostra a kůže klasického hixploitationu, ale uvnitř maso Rodrigueze (policejní hlídka), Duelu (kamion), či No Country for Old Men (genius loci pouště) a jedno bijící srdce filmaře se smyslem pro symetrii, humor a budování napětí (je úžasné, že až na svéráznou Quiz Show se vše odehrává na otevřeném prostranství). Na další počin Grega McLeana si milerád počkám a vůbec bych se nezlobil, kdyby znova zamířil ke kráteru s podezřele vysokým počtem nezvěstných - za tím milým, žoviálním majitelem ještě delších kotlet, než si nalepují v seriálu Vyprávěj.. (22.05.2014)

Australský vidlák proti zbytku světa! Hmm, mělo by to větší grády, kdyby se Greg McLean rozhodl ve druhém díle víc hrát na černohumornou notu. Místo toho se pokouší o jakousi filozofii silnějších ve změti debilních klišé. Ta jeho nosná myšlenka by možná i fungovala, kdyby oběti nebyli typičtí šášulové na odtřel, u kterých se občas snaží vzbudit jakýsi, že se dokážou bránit, no, jako lidi bojující o život, ale jelikož se tu hraje podle nejhloupějších hororových pravidel, tak se jim to samozřejmě (spoiler? - ne, dělám si srandu) nepodaří. O něco zajímavější je nora našeho masového vraha - jenže přijde až s křížkem po funuse, když vám ten film zkazil zbytek večera. (05.05.2015)

John Jarratt naprosto vládne celýmu filmu. Hláškujícího australskýho burana si neskutečně užívá a posouvá celej film na další level. Často jsem se naprosto upřímně smál, i když tam někoho zrovna brutálně vraždil. Scéna s klokanama je asi komediální vrchol filmu. Ke konci dost přituhne a je to fakt horor. Stejnak tvůrci ale pomrkávají na diváka a v mučící scéně propašují do filmu regulérní rychlokurz o Austrálii. (20.10.2018)