Noc s nabrúsenou britvou

Od začátku jsem si říkala, jak je ta francouština půvabná, jak mám ráda francouzské filmy, jak jsou ta děvčátka šarmantní a v jak příjemném kontrastu je to s tímto žánrem. Pak ale přijelo auto, které putuje z hororu do hororu, z něj vylezl tuctový jouda a začal bez kouska fantazie vraždit a nezabránila mu v tom ani budoucí právnička, protože nebyla ani trochu prefíkaná a promarnila spoustu šancí. Zvláštní, ale ani přes závěr, který spoustu těchto úvah hodil do stoupy, to nebyla nuda. 3,5* (06.11.2005)

Krásná syrová krvárna, jedna z Ajových prvotin, kterou podráží až dementní a absolutně z prstu vycucaný konec. Poprvé je zde možno vidět brutalitu v tzv "ajovském" podání, kdy každý pohled na stříkající krev nebo uraženou hlavu značně pocuchává vnitřnosti a není tím pádem prováděný jen zívnutím, jako to bývá v novodobých slasherech. Výborné scény, například ten neozvučený bosý běh na benzínce. Pro mě druhý nejlepší Aja po Horách. (30.03.2011)

Rok 2003 byl pro filmový horror požehnáním. Dal totiž světu dvě opravdu mimořádná díla tohoto žánru: Dead End a právě Haute Tension. Zajímavé je, že za oběma snímky stojí francouzští tvůrci (i když Dead End je americký film). Haute Tension sice nedosahuje vybroušenosti svého kolegy/konkurenta, přesto vzbudil zaslouženou pozornost. Debut (?) Alexandra Ajy obsahuje mnoho silných scén, místy tak děsivých, že se na ně nedá jen tak zapomenout. Ale jeho největší a nejhrůzostrašnější devizou je, že smrtelné ZLO tentokrát nečíhá na své oběti někde v neznámu, na cizím neprozkoumaném teritoriu, kam za ním musíte přijít, ale právě naopak - najde si vás na vašem "vlastním hřišti", přijde za vámi až do zdánlivého bezpečí domova, a tam si vychutná vás i váš STRACH až do poslední mrtě. Tento obrácený (a v žánru dlouho nevvyužívaný) postup dělá Haute Tension ve srovnání s jeho příbuznými ještě nebezpečnějším. Kontroverzi pak zaručeně vyvolává pointa - možná trochu krkolomná, ale určitě nečekaná. Pro jedny je slabinou filmu, pro jiné jeho kladem. Ať tak či onak, tenhle kousek je ve světě filmové hrůzy jednoznačně Událost. (03.10.2006)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)

V rámci New French Extremity Horror jde o poctivý zářez břitvou, který funguje i po letech. Dvě kamarádky na cestě k rodičům jedné z nich netuší, jaké hrůzy je na farmě čekají. Buranský vrah, kukuřičné pole a potoky krve. A když se Alexia ocitne svázaná řetězy ve vrahově dodávce, rozhodne se ji Marie zachránit za každou cenu. Vraždy jsou krvavé a nekompromisní, větší sílu ale má budování atmosféry. Pro mne z tohoto hlediska jsou nejlepší dvě scény - benzinová stanice a skleník. Napětí mají samozřejmě i momenty z domu, když do něj vstoupí vrah, ale...film jsem viděl v kině, a tak jsem většinu pozapomněl. K mé smůle jsem si však pamatoval, kdo za vraždami stojí, čímž pro mě zmizelo kouzlo překvapení a intenzita atmosféry nebyla tak vysoká. Hodnocení ale ponechávám a těším se na další nejnovější Ajův film. (03.04.2024)