Daleká cesta

Na svou dobu revoluční film, kombinace dokumentu a hraného filmu + symboly antisemitismu, působivá scéna, kdy jde Saša Rašilov nakupovat za Jiřím Plachým a dostane antisemitský závěs. (09.03.2016)

Na svoju dobu v čs unikatny film,ktory popisuje hrôzy holokaustu a verne zobrazuje život v terezinskom ghete.Silny filmovy zažitok.Hrôza sa na niektore veci z toho obdobia aj pozerat,nie to ich ešte zažit.Taketo filmy su velmi dôležite. (30.05.2018)

Český holocaust v kostce. Střípky ze života jedné židovské rodiny během genocidy působivě zakomponované do dobových záběrů, s občasnými surreálnými výjevy, které jako by se odehrávaly v Kafkovském prostředí. Velmi působivé a autentické zpracování, některé scény z Terezínského ghetta za vydatného zvukového doprovodu jsou až nesnesitelně tíživé. (18.10.2019)

Velmi zvláštní film. Upřímně řečeno mě nezaujal. Viděl jsem mnoho filmů o koncentračních táborech, ale tento tábor či spíše ghetto byl představen velmi zvláštně. Pokud si vzpomínám, tak žádný film nikdy nezobrazoval tak unikátním, ale mimořádně podivným uspořádáním koncentrák. Snímek na diváka působil převážně expresivním a symbolickým dojmem. Zaměřil se na silný vizuální a sluchový dojem. Hudba s jednotlivými obrazy doslova brnkaly na nervy. Společně s dokumentárními záběry to celé pak působilo autenticky, ale trochu také dost nefilmově. Nacismus byl prostě odporná záležitost a zobrazovat jeho hrůzy v jakékoli podobě je správné. Ale tomuto dílu musíte přijít na chuť. (15.04.2020)

Skvělý film, což o to, ale některé scény měly být podány jednodušeji. Snímek má více silných okamžiků, ale také několik drobností, které by se daly považovat za chybu. Rozhodně je to jako celek nesmírně působivé, to se musí nechat.       *** A PŮL (21.07.2020)

Pro mou generaci je 2. světová válka temným příběhem, který čteme z učebnic, nebo vidíme dokumenty. O to víc mne zasáhl příběh obyčejné židovky, která se vzepřela svému osudu. Vyprávění jedná ženy, která se rozhodne zůstat ve vlasti i přesto, že ví, co jí a její rodině hrozí, útrapy, které snáší, když přijde o rodinu a přátele... Divák s hlavní hrdinkou prožívá její osud velmi emotivním způsobem, chápe její rozhodnutí i její dilema, bojí se o ni. Nejen herecké a řemeslné zpracování dávají filmu takovou atmosféru, že za slunného dne ve vyhřátém pokoji u monitoru doslova mrazí. Nejen, že tento film předává zobrazení hrůz tehdejší doby, ale poskytuje i ztotožnění se s jednotlivými postavami. Osobní názor: tento film by se měl promítat na základních školách. (29.12.2015)

Tema tezke, v dnesni dobe skutecne hojne filmovane a tudiz mnohokrat porovnane. A musim rict, ze to porovnani uz bohuzel moc nesnese. Ono zalezi, co se od filmu ocekava - ja nove ztvrneni a videni neceho, co jsem jeste nevidel, navodeni atmosfery, kterou jsem jeste necitil atd. To se nestalo. Ovsem v te dobe ten film byl hodne potreba. (16.10.2016)

Jasně 5 * a 93 %. V malých rolích (na konci filmu coby zedníci v terezínském ghettu) se taky objevili K.Effa a M.Kopecký - ten byl po své matce napůl židovského původu. Přežil okupaci jako jeden z mála ze své rodiny z matčiny strany. Nejvíc mě mrazilo v zádech při různých zvukových efektech, např. na konci při mlácení tyčí do strun klavíru, visícího z balkónu. Film je dostupný na aerovod.cz (únor 2022). Krátká zmínka o filmu Daleká cesta je taky v seriálu Bohéma (ČT, premiéra 2017) . (24.02.2022)

Pan režisér se měl držet divadla, filmu mu opravdu nešel :D Divadelní postupy (zde hlavně patos) ve filmu nefungují. Pan Střecha se snažil, ale vizuální složka je jen jednou z mnoha. Celkově ten film je nemastný-neslaný, většina klíčových scén je extrémně divadelně přehrávaná. Jedna hvězda za kameru. (20.08.2022)

Syrové, depresivní, a přitom silné. S velikou depresí jsem zůstala po shlédnutí tohoto snímku (27.12.2011)

Pánové a dámy to je film z roku 1948! (16.12.2014)

Tento film jsem viděl poprvé na Letní filmové škole v Uh. Hradišti v roce 1982 na noční (tajné) projekci. A nutno říci, že v dobré společnosti. Například Tarkovského "Zrcedla", "Blade Runnera" od Ridliho Scotta, nebo "Nemocnice Britannie" Lindsaye Andersna. Tenkrát na mě však nejvíc zapůsobil právě Radok. A to úplně jinou filmovou řečí, než bylo na konci čtyřicátých let v České, ale i světové kinematigrafii zvykem. Montáž dokumentárních sekvencí do hraného filmu nebyla až tak překvapivá. Vnést však divadelní jazyk do jazyka filmového, bylo něco naprosto nového. Radok, do té doby uznávaný režisér divadelní, své zkušenosti z jeviště, a to především použití metafory, dokázal využít zcela svébytně právě v tomto filmu. Tehdy běžný realismus ( u nás soc. v Itálii neo) povýšil tímto způsobem na realismus MAGICKÝ. Tím daleko předběhl svou dobu. Spolu s expresivními obrazy kamery a dramatickou hudbou skvělého Jiříhi Sternwalda dokázal vytvořit dokonale tísnivou atmosféru Terezínského ghetta a protagonisty jen tušeného Holocaustu. Nebýt jeho divadelní zkušenosti, těžko bychom se dočkali tak magických, syrových a silných momentů, jako například shánění látky na svatební šaty s potiskem židovských hvězd pod rozkymácenými křišťálovými lustry v temném židovském krámě. Nebo vlaku s šílenou dechovkou, odvážejícím vězně do plynu. A nebo oznamování svobody do ticha tábora, drásajícími ranami palice o střeva oběšeného koncertního křídla. Kontrast hraných pasáží a dokumentárních vstupů tragiku tohoto díla jen násobí a podtrhuje. Takový způsob vyprávění tehdy soudruhům (ale i některým kolegům) naháněl strach, a tak film zůstal na dlohá léta v trezoru. Škoda. Za lekci tehdejšímu filmovému řemeslu dávám 5 hvězd. (13.09.2015)

Za mě naprosto skvělý, úžasný, působivý film. Jednoznačných 5 hvězdiček. Kamera je zde skvostná, některé záběry jsou přímo GENIÁLNÍ, hluboká poklona Josefu Střechovi. Hudba, přesně dodávala ty emoce a vystihovala přesně to co měla. To byl obrazový i zvukový koncert. Příběh, strhující, člověka upoutal od prvního momentu. Využítí dobových záběrů jako přechodů, bylo kouzelné, i když jsem malinko myslel, že tam té dokumentí části bude více, ale takto, jak to bylo, to bylo přesně ideální. Klobouk dolů. Myslím, že u tohoto filmu, opravdu není důvod šetřit superlativy. (30.12.2015)

Byl jsem skoro v šoku, jaký film byl natočen 3 roky po válce. Samozřejmě je v něm pár prvků, které z dnešního hlediska trochu lezou na nervy, ale s vědomím doby vzniku se jedná o naprosto famózní dílo = klobouk dolů. A jsem na sebe hrdý, že jsem poznal Miloše Kopeckého ve své zřejmě nejmenší filmové roli :-) (08.10.2016)

Patos, patos....ou, téma samo o sobě je tak silné, že mi v tom filmu mnohé přebývá a nedává mi možnost tomu "uvěřit". Ne, takto zpracované je to pro mne nestravitelné... (30.06.2012)

Smutné až tragikomické momentky z postupne narastajúceho útlaku Židov - končiaceho až plynovými komorami. Asi najvýraznejším pocitom, ktorý tento film mne sprostredkoval bola atmosféra čoraz väčšieho strachu Židov o život a s tým spojené strácanie ľudskej hrdosti.↵  Posledné obrazy (scény po príchode Hany do tábora) sú už pomerne lyrické a pre mňa nie príliš zrozumiteľné. Film je podľa mňa celkom úspešným pokusom o rehabilitáciu Židov ako normálnych smrteľníkov, ktorí si museli veľa vytrpieť v boji o svoj život. A za to tvorcom patrí rešpekt.↵  Je škoda, že niektorým dialógom nie je rozumieť, najmä nemeckým, ale občas i českým. (28.12.2015)

50% (16.02.2018)

Sledovat příběh deportace do Terezína, kterému (logicky) chybí jakýkoli odstup (ať už autorský, nebo časový), se vymyká všem obvyklým zážitkům spojeným s filmy o holocaustu. Nepříjemně autenticky oživlé depresivní kulisy terezínské pevnosti, hemžící se lidmi, jejichž reakcím a chování se dá těžko úplně porozumět, expresivně laděné divadelní herectví (hlavně, ale nejenom Zdeněk Hodr), to je temný vzkaz z časů, kdy se všude kolem ve filmech budovalo, zpívalo a tančilo. (15.04.2020)

Radok vždy ví, čeho chce docílit a jak toho docílit. Kamera, hudba vše inklinuje k stísněnosti a hrozivosti holocaustu. Hercům jsem jejich role věřil. Velmi zajímavým je fakt, že film byl natočen roku 1949, kdy vzpomínky na válku mohli být ještě docela živé, což možná způsobilo jistou bezprostřednost, se kterou snímek na diváka působí. Například odsun rodiny hlavní hrdinky z Terezína do koncentračního tábora nebyl podáván s přehnanou emocionální působivostí, ale prostě se stal...stejně jako se tak stalo v tisíci dalších případů. Celkově Radok popisuje realitu tak mistrně, že veškeré emocionální gradace jsou důsledkem, nikoliv však stěžejním hybatelem. (08.04.2011)

Z dnešního pohledu je až šokující, že u nás bylo natočeno něco takto nekompromisního. Dnešní pohled na minulost: buď nasládlá sentimentalita a la Jan Svěrák, nebo po srsti hladící (a ovšem lživá) selanka a la Pelíšky. Záběry na do sebe propletené mrtvoly z vyhlazovacích táborů, toť něco, čemu "český divák" věru odvykl. Daleká cesta je brutálně nastavené zrcadlo strašnému úpadku, v němž se český film posledního čtvrtstoletí nachází. - K filmu samotnému: velmi noblesní. Žádný upachtěný "film pro pamětníky", dodnes velmi působivé, zdařilý je ten expresionismus (zejm. potemnělé kafkovské ghetto, tento myší labyrint), zakomponování dokumentárních záběrů i experimentálnější sekvence. Silné vizuální nápady (scéna s klavírem např.). Zub času zahlodal minimálně. Žádný provincionalismus, dílo světové úrovně. (22.01.2016)