Amarcord

Vynikajuce a v mnohom zabavnejsie nez o 25 rokov neskor natocena Cierna macka, biely kocur. Fellini nas vsetkych presvedcil, ze europsky film ma jednoznacne navrch pred americkou kinematografiou, a stoji za to ho vidiet.. Ostre kontrasty filmu dodavaju smrnc, a krasu zaroven. Este raz diky Federico!! (22.05.2004)

Sneni o sneni, at uz tom erotickem, nacionalistickem, o smrti, o strachu, o meste, o lidech. Lehke jako chmyri prinasejici jaro. Stoji za to nezapomenout snit, i kdyby nas to melo stat par sramu melancholie. Dospet mozna musime, ale dospivat muzeme neustale. (01.04.2008)

Své doby významný film, dnešnímu divákovi však už nestačí. (11.09.2008)

Krásny poetický film odetý v talianskom kolorite, ktorý vo vás znovu prebudí lásku k životu so všetkými jeho svetlejšími aj temnejšími odtieňmi. Nesmierne ľudsky podané obrazy z režisérovej mladosti zasadené do jeho rodného mesta s rozkošným panoptikom tamojších postavičiek. Na Amarcord sa nebudete len pozerať, ale cítiť ho, hmatať, voňať, vnímať všetkými zmyslami. Vlajková loď mojej obľúbenej talianskej kinematografie. (05.01.2011)

Návštěva Rimini odškrtnuta, ale moc jsem to tam nepoznávala... (05.06.2012)

Nostalgický pohled na italské maloměsto ve třicátých letech, který je kaleidoskopiským sledem epizodek a portrétů hrabalovsky laskavě viděných figurek. Divácky nejpřístupnější Felliniho (28.10.2013)

Film jsem viděl kdysi jako kluk (sledovali jsme ho tenkrát celá rodina v TV na tatínkovo doporučení - on ho měl rád a nám se samozřejmě taky líbil) a pak až dnes v kině, takže i pro mě návrat do dětství. Některé scény jsem zapomněl (třeba tu s výslechem otce těmi fašisty - přitom mi dnes přišla velmi silná) a některé jsem si pamatoval jinak (fakt jsem byl přesvědčen, že bláznivého bratra nakonec dostali ze stromu tím, že mu přivezli prostitutku). A sledování to bylo krásné a příjemné, ale sentimentu jsem zas tolik nepropadl - odešel jsem z kina půl hoďky před koncem, abych stihl trening. A nelituju - zaboxoval jsem si dobře. (02.10.2014)

Další z filmů, které nic neříkají, jen navozují jakousi atmosféru. Možná, že tenhle film vrátí starší ročníky zpátky v čase, ale mě to minulo velkým obloukem... Přesně tenhle typ filmů považuji za ztrátu času, nicméně každý k nim má jiný vztah. (10.01.2015)

Pohodový snímok pretkaný miernym felliniovským humorom. Samotný príbeh však nie je to pravé orechové a miestami tam vidím snahu o paródiu na taliansku politickú minulosť. (19.07.2017)

Fellini je nepochybně jeden z největších režisérů. Zrovna Amarcordu se to ale opravdu netýká. Už po roce 1969 Fellini přestává být relevantní a z jeho pozdního období stojí za řeč jenom Casanova a Město žen. S odřenýma ušima funguje Hlas měsíce, ale spíš jako testament než jako film. Na Amarcordu opravdu nevidím vůbec nic, co by se povedlo. Příběhy z Rimini jsou daleko lépe vylíčeny v autobiografické knize Dělat film. (22.04.2023)

Hm...Fellini měl hezký dětství,škoda že jako holka neocením půvaby paní v trafice ani prostorný auto, nemám bláznivýho strýčka a do Lištičky jsem se nezamilovala. Každopádně dítě jsem byla, novinář v Římě ne, takže musim přiznat, že mě Amarcord oslovil víc než třeba Sladký život. (06.12.2004)

Miluju italské hádky na plátně! "Všecky vás zabiju, ale nejdřív zabiju sebe!" Není nad večeři v rodinném kruhu. (28.04.2008)

Felliniho nostalgický výlet do Talianska jeho mladosti v 30-ych rokoch. Vrelé, zábavné, dojímavé a oplzlé epizódy o láske, sexe, politike, rodinnom živote a dorastaní. (29.09.2011)

Vskutku netradičný film, ktorý patrí do zlatého fondu kinematografie. Zobrazenie Talianskeho štýlu života má okrem zábavnej formy aj poučný nádych. Jednoducho skvelé dielo a zaslúžený Oscar. (23.04.2012)

Slunce, seno, erotika na italský způsob. (08.08.2013)

Mozaikovitý dej a desiatka čudných postáv - zvláštni profesori, divné knieža, mohutná trafikantka... A možno je aj preto je film tak zaujímavý. Scéna s vykrikujúcim chlapom na strome je nezabudnuteľná. Hudba Nina Rotu, patrí k tomu najlepšiemu. (28.05.2014)

Kaleidoskop vzpomínek, které ani nemusí být přesné, ale které má každý z nás. Teď jde jen o to, zda-li to bude vzpomínání milé a poetické a trochu absurdní jako v tomto případě, kde však nechybějí ani temné a hrozivé tóny. (13.04.2019)

Krásná nespoutaná Itálie, pastva pro oči i uši. Nepřekonatelný Fellini. 85%. (15.08.2020)

Příjemný film, který mě ale ubezpečil, že poetiku umíme beztak točit nejlépe my. Menzel se Svěrákem mi jsou prostě bližší ... (18.08.2020)

Úžasná Felliniho freska maloměsta s mnoha minepizodami spojujícími se do kompaktního díla. Film, byť se odehrává v 30. letech, zůstává svým poselstvím nadčasový, což u autobiografických snímků není samozřejmostí. Snímek je extraktem Felliniho citlivosti k životu a k subjektivnímu pocitu člověka, který se zde zhmotňuje do prosté radosti z bytí. (08.10.2011)