Lovci lidí

Severská kombinace The Texas Chainsaw Massacre (sedmdesátá léta, banda mladých v dodávce, podivná stopařka), Wrong Turn (naháněčka v lesích) a taky trochu Avenging Force (boj o žiovt hnané oběti proti lovcům). Pozitivní je krátká stopáž, málo mluvení, panoramatická krása norských lesů (detailní záběry už nějsou tak úchvatné, je to jako by to točili v lese u nás za barákem), neokoukané tváře, dobrá kamera, stehna Henriette Bruusgaard a parádní scéna s ustřeleným kotníkem. Negativní to, že to není nic originálního, všechno jste již mnohokrát viděli, strašně předívdatelný konec (který je sice natočen a pojat neotřele, přesto to ale nic nezmění na tom, že jsem přesně tohle čekal a strašně mě zklamalo, že k tomu došlo. Čistý průměr. 2,5* (29.12.2010)

Poslední dobou jsem takových filmů z Norska viděl hrozně moc. Kde se bere ta sorta lidí, co je točí... Norsko má supr kulisy točit právě takovéto horory. Jenže časem se okoukaj, a éra Norské hororové scény stejnak vyprchá. Prozatím se jí tedy daří, ale fakt, že jsem ty horory viděl čtyři a z toho tři byly na jedno brdo, přeci o něčem už svědčí. (30.06.2009)

Za posledné roky som si hodne obľúbil severskú krimi literatúru. Predovšetkým knihy, ktoré napísal nórsky spisovateľ Jo Nesbo. Jeho romány mám prakticky kompletne prečítané. No uvedomil som si, že v oblasti nórskej filmovej tvorby toho nemám veru moc napozeraného. Aby som to aspoň trochu napravil, tak som siahol po snímku "Lovci ľudí" (Rovdyr), ktorý v roku 2008 natočil režisér Patrik Syversen. Je to surový horrorový thriller, ktorého dej sa odohráva v hlbokých lesoch v roku 1974. Partia štyroch mladých ľudí sa vyberie spoznávať krásy divokej prírody. Ani v sne by ich nebolo napadlo, že sa stanú súčasťou krvavej hry šialených lovcov. Stane sa z nich korisť, ocitnú sa v úlohe lovnej zveri. Ich výlet sa doslova zmení na boj o život. Je to solídny nórsky retro hixploitation. *** (29.03.2024)

Jakožto divák, který chová k těmhle konceptům honu na člověka velmi vřelý vztah (často až přehnaně), bývám při sledování otevřen všelijaké špatnosti. Tady jsem byl ale už po pár minutách otevřen leda tomu, aby to co nejrychleji a pro hlavní postavy také co nejbolestivěji skončilo. Přece nemůžete chtít vystavět takový příběh kolem idiotů, kteří jsou více nepříjemní než jejich vrazi, a navrch jen nudně opisovat od hororových vzorů a nepřijít s žádným originálním nápadem. Jen ta hlavní ženská postava alespoň vypadá dobře, ale ono nikoho ani nenapadlo dát její přednosti, které dalece přesahují největší filmařské klady, pořádně na odiv. Nudí to i přes správnou stopáž a pár hnusných záběrů.. (14.04.2020)

Zavítá-li ve filmech měšťák do přírody, je z toho horor (Eden Lake, Deliverance), zavítá-li naopak venkovan do města, je z toho komedie (Krokodýl Dundee, Nástrahy velkoměsta). Ale proč tomu tak je, proč tomu není například obráceně? A když už musí být zachován výchozí model, proč není úvodní dvacetiminutovka věnována představení zálesáků, do jejichž rajónu vrazí nevycválaná partička z města? Evidentně proto, že v éře masového turismu a velkopanského vztahu k přírodě, kterou mnozí z nás považují za zásobárnu potravin, energie a zábavy, je poslední zvíře-venkovan, které zatím nepodlehlo, nepříjemnou anomálií. Soustředění filmových studií, dnes bychom řekli spíše clearingových bank, a obrovitých továren vyrábějících filmy do měst dosti jasně napovídá, kdo a z jakých pozic filmové příběhy vlastně vypráví. Scénáristé, producenti, režiséři ad., ti všichni se rekrutují z velkých měst. Zjednodušující a zpátečnický pohled kinematografie je pak daný i tím, jaké postavy v příběhu sleduje a favorizuje kamera. To si jako jeden z mála uvědomil Rob Zombie, který ve svém diptychu Dům tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla schéma hixploitationu dodržel, ale oba své filmy odvyprávěl očima padouchů – pro něž je příznačné ono werfelovské „ne vrah, zavražděný je vinen“. (19.09.2009)