Antikrist

Antichrist byl určitě jeden z neočekávanějších titulů na letošních Varech. Od kontroverzního uvedení v Cannes se o něm neustále mluvilo a vznášela se kolem něj aura „toho snímku, který musíte při první příležitosti vidět“. A ačkoli se o filmu v nejrůznějších článcích prozradilo tolik, výsledné dílo se velmi lišilo od mých (a snad i většinových) představ. Právě třeba tolik zmiňované explicitní násilí či sex zde nejsou prezentovány jako provokující atrakce a nepracují ani tolik s šokem (už jen popisováním v různých již publikovaných textech by o tuto hodnotu totiž dávno přišly, protože diváci moc dobře věděli jaké scény ve filmu očekávat) ale naopak do osobité poetiky filmu zapadají naprosto logicky, přirozeně ba i dokonce nutně. Avšak tyto věci nelze uchopit a popisovat odděleně, protože jejich význam spočívá právě v jejich návaznosti na celek a jejich oddělení od zbytku je jen nešťastně dezinterpretuje. Trier zde úspěšně mísí nízké a vysoké žánry a neustále překvapuje nezkrotnou imaginací. Typické pro Antichrista je, stejně jako pro některé další Trierovy filmy, že vás dokáže stejně rychle do příběhu dostat a identifikovat s postavami jako vás hned vzápětí od snímku distancovat. (09.07.2009)

Trošičku perverz ne? Až takový jsem vážně nečekal. Zajímalo by mě, jestli ta nahota herců je opravdu jejich nebo ne, poněvadž jejich jména jsou docela zvučná. Rozhodně zajímavé psycho, ale dvakrát vidět nemusím. Antichrist je taková hodně perverzní psycho jednohubka. Každopádně počáteční scéna stojí za to, vynikající práce s kamerou a fascinující melodie k tomu... 6/10 = 60% (28.05.2011)

Kontroverzní dílo tradičně kontroverzního režiséra Larse Von Triera. Psychologické hororové drama těží z osvědčených témat. Zejména konfliktu racionálně chladného mužského světa s emocionálně intuitivním světem ženským. Konflikt je zde vyostřen do extrému životní tragédií a navíc se chytře opírá o filosofii, o velká díla starých mistrů, i filmových. Inspirace Tarkovským je zřejmá a navíc přiznaná. Najdeme zde i četné prvky surrealismu (Buñuel) a odcizení (Antonioni). Trier se znovu vrací, stejně jako ve svých starších dílech, k záměně vztahu oběť – agresor, čímž tento vztah úspěšně relativizuje. Myšlenka odplaty a nečekaně silné brutality hraje při vyvrcholení děje znovu prim. Často veřejností diskutované erotické scény, včetně mnohých záběrů na genitálie, působí zcela asexuálně, což je i účel. Místy vzbuzují odpor a pohoršení podobně jako Pasoliniho Saló aneb 120 sodomy. Tyto šokující scény považuji za zbytečné, protože mají tendenci odvádět pozornost a celkové vyznění od důležitějších témat. Zařazení těchto scén považuji za zcela účelovou záležitost, cestu k lepší prodejnosti. Co u filmu oceňuji zejména, je jeho vizuální složka. Práce s detaily a slow motion sekvence se silně sugestivní symfonickou hudbou na pozadí. Když se podívám na film s odstupem jako na celek, neubráním se dojmu, že se snaží spojovat příliš myšlenek a témat dohromady. Spojuje často nespojitelné prostřednictvím myšlenkového chaosu, který vytváří dojem zajímavosti a originálnosti. Antikrist je jedinečný a ojedinělý film, ale mohl být filmem mnohem lepším. (22.04.2013)

Tak ako v prípade Melanchólie, ani pri Antikristovi sa nemôžem rozhodnúť, ako vlastne film hodnotiť. Vyzdvihnúť by som chcel bravúrnu atmosféru, ktorá sa častokrát mieša s pocitmi nechutenstva snímku vôbec dopozerať, no zvedavosť ma samozrejme donútila pokračovať v sledovaní ďalej. Herecké výkony Dafoe a Gainsbourg na jednotku, o tom niet žiadnych pochýb. Čo sa však týka samotnej pointy filmu a všadeprítomnej symboliky, v tomto sme si s režisérom vôbec nesadli. (25.11.2018)

My se s Larsem poněkud míjíme. Kromě Království jsem celkem nepochopil (možná ano) jeho výtoky. Mám pocit, že každou pozitivní reakci na svoje výměšky oslaví rozmazáváním hoven po zdech vypolstrované cely. A vzhledem k tomu k tomu, že okénko do jeho bydliště je stále obsazené, tak já se tam necpu. Mám nůžky, vrtačku a nebojím se je použít... (30.08.2023)

Dokonalá studie ženské psychologie v průběhu jejího odpoutávání se od potřeby býti závislá na muži jako takovém. Neuvěřitelně obsahově hutné a celkově dokonalé i přes to, že si na všechna sdelění snímku musí divák přijít sám. (05.09.2009)

Skvělé zpracování nakopané do prdele obsahem. Kontroverzní, ne pro každého, ale pro odvážlivce to za podívání stojí. 80% (04.01.2013)

Symbolismus v praxi. Syrové a šokující. Prozatím nejlepší Trier. (30.05.2011)

Lars ne(von) Trier odhodil (ne)dodržování Dogmatu 95, (ne)vyrovnal se se vztahem ke své matce a (ne)poddal se chtivosti po slávě dosažené provokací (jinak mu to prostě nejde). Aleluja. (30.09.2009)

Toľká spleť myšlienok v jednom filme sa len tak nevidí. Lars preniesol (zrejme) svoje pocity do filmu a odrazil sa tam jeho depresívny stav o ktorom sa tak hovorí/píše. Podobný pocit som mal po dopozeraní rovnako depresívneho a kvalitami rovnakého filmu Spalovač Mŕtvol. Ako keby zo sveta zmizlo všetko šťastie, zmizol všetok smiech. Počas filmu som nedokázal povedať ani jedno slovo a aj napriek tomu, že som čakal aký film bude a ako ho asi budem vnímať, netušil som, že to bude až takto silné. Dokonalým dialógom, ktoré diváka vtiahnu do pomalého tempa filmu a ktoré diktujú ako sa na film bude divák pozerať dopomáhala atmosféra. Mnoho filmov má skvelú, dusnú atmosféru, ale Antichrist ju má takú, že aj vy budete ako ONA pri dýchaní rátať do päť. A nášmu dýchaniu nedopomáha obzvlášť posledná pol hodina, pretože keď už vo filme vidíme bolestivé úkony na genitáliách, hovorím si, že už ma Lars nemôže ničím prekvapiť... ale ako inak som sa mýlil a vytiahol na mňa ďalšiu a ďalšiu chuťovku. No nakoniec všetko dáva zmysel a môžeme s kľudom vyhlásiť, že všetko zlo sveta sú .... ? PS: Ešte pár krát si film pozriem a môžem ho zaradiť medzi srdcovky. (01.09.2009)

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu nahoru. Před tím, než jsem si ho pustil, jsem přečetl stejnojmenný spisek od Nietzscheho - pro případ, že by s filmem nějak souvisel. Inu, zřejmě s ním nemá nic společného, ale možná se pletu. Trierův Antikrist je totiž nesmírně složitý film. Všechny ty hororové, pornografické, S/M, misogynské a další motivy tvoří dohromady celek, který je po interpretační stránce skutečně oříšek, a jsem dalek tomu se v něm i po druhém zhlédnutí nějak více rýpat, na to fakt nemám síly ani chuť. Problém je totiž v tom, že odmyslím-li si podmanivou vizuální stránku a znepokojivou atmosféru podpořenou perfektně vybranými lokacemi, pořád mi tu zůstává asi největší soukromé divácké peklo od časů, kdy jsem viděl "Saló aneb 120 dnů sodomy". Myslím, že vydržím skutečně hodně a jsem otrlý divák, ale u Antikrista jsou momenty, kdy téměř odvracím hlavu a ošívám se odporem, zhnusením a hrůzou - nic proti, ale už dávno jsem přišel na to, že tenhle typ filmů není nic pro mě. Minimálně do chvíle, kdy té ženské přeskočí, se mi to ale líbilo - Charlotte Gainsbourg mě bavila už v "Nauce o snech" z r. 2006, baví mě v Antikristovi, a baví mě i v Trierově nejnovější "Melancholii", která mi přijde s Antikristem v mnohém velmi podobná. Naopak Willem Dafoe mi byl spíše protivný - myslím, že toho chlápka by měli ukazovat lidem, kteří pochybují, že se člověk vyvinul z opice. Celkově je to film, s kterým mám dost problém, ale myslím stejně jako u Melancholie, že dát mu míň jak 4 hvězdy je projevem arogance k nadprůměrnému filmu, který dle mého soudu obstojí i v čase za spoustu let. Byť to rozhodně není film pro každého a citlivější povahy před ním důrazně varuju. Osobně mě na Antikristovi stejně nejvíc baví prolog podbarvený notoricky známou árií "Lascia ch'io pianga" z Händelovy opery Rinaldo - když jsem to viděl poprvé, zapůsobilo to na mě jako zjevení a přišlo mi to geniální. (18.10.2011)

Být herečkou ve filmu Larse von Triera musí být skutečně zážitek na celý život. Po Tanci v temnotách, kde nechala Björk nepochybně kus duše, je tu další "oběť" Charlotte Gainsbourgová a její boj se zármutkem a psychickou bolestí. Společně s Willemem Dafoe, zde prožíváme příběh bezejmenného páru, který se vypořádává se ztrátou asi dvouletého dítěte. Trápení a vnitřní bolest je v podstatě ovládne. Klid se pokoušejí nalézt v opuštěné chatě na samotě v lese. A i když je Dafoe terapeut z povolání, takovýto případ rozhodně ještě nezažil. Boj s neustávajícím zármutkem, se mění v krvavou, bolestivou sebeočistu a boj o holý život. Výborná režisérská práce a skvělá kamera drží hodnocení nahoře. Ovšem musím se přiznat, že mírná zvrácenost snímku, která mi není moc blízká, ani z hlediska odvážnosti režiséra, mi vnukla dilema o třech hvězdičkách. Nicméně celková kvalita snímku zvítězila. (09.09.2012)

Skutečnost Antikrista je nepochybná, ale za dva tisíce let nikdo nebyl schopen ho přesvědčivě konkretizovat. Máme pouze nepřeberné množství konkurujících si návrhů různé kvality, včetně návrhu jeho nekonkretizovatelnosti. Sotva tedy můžeme očekávat, že by to v Trierově filmu a s Trierovým filmem mělo být jinak. (Jenomže já vím, kdo je Antikrist: tady na čsfd si říká Subjektiv!) (18.12.2017)

I třetí film od Larse von Triera co jsem viděl mi potvrdil, že je samorost a tomu odpovídá i jeho filmová tvorba, která zůstává často nepochopena. To platí i o filmu Antichrist. Myslím si, že výkladů ohledně děje může být několik a jde jen o to jak si kdo film přebere. Jedna věc je ale jistá. Jde o hodně depresivní film což mě osobně nevadí. Pomalu začínám Lars von Trierovi a jeho filmům přicházet na chuť. PS _: Zaujal mě výrok, že "příroda je satanův chrám". Možná proto mám rád výlety do přírody. (03.11.2021)

I mistr tesař se někdy utne. Lars von Trier ovšem ne! Ten se s Antikristem neutnul..., ale bohužel si přímo šlápl na hrábě. Naprosto famózní úvod s tragédií, po jaké bych o rozum přišel i já, o tom žádná. Takže ušmiknout (né klitoris, ale ten geniální úvod!) a postavit tu romanticky zasněženou scénu s batoletem na piedestal TOP nejsilnějších a nejpropracovanějších filmových scén všech dob. A to, že matce z té tragédie hráblo, to se dalo čekat, s tím opravdu problém nemám. S čím mám docela problém je, že hráblo i mému oblíbenci Larsovi, který se při natáčení seriálu Království zřejmě upsal ďáblu a ten mu tehdy pomohl stvořit temné a velice znepokojující dílo. Jenže kvůli tomu úspěchu si teď myslí, že mu sežeru všechno. A že mě může téměř celý film mlátit klackem samoúčelnosti po hlavě a já mu k tomu budu do rytmu tleskat ručičkama zaprasenýma od krve a rochnit si, jakou čest mi Lars svým „uměním“ prokazuje. A okusovat si zoufale nehty při odborném rozboru samoúčelných nechutností, jen abych proboha pochopil přesně, co tím chtěl básník říci. Nejradši bych Larsovi za tuhle přeplácanou cypovinu nakopnul lišku! Nebo radši ne, bůhví, co bych si od ní pak musel vyslechnout! Ale dál se planě rozčilovat nebudu, počkám si radši na jeho další film. Dávám větší než malé množství bodů , abych alespoň nějak zmírnil psychickou újmu, kterou dva dobří herci - Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg, zcela jistě utrpěli při natáčení těchto zhmotnělých režisérových obsesí. (10.12.2012)

Sofistikovaně digitální triková přehlídka, říznutá Dogmatickým virblem: zpomalené záběry, překrývačky, černobílé přechody... Inu, zastávám názor, že tohle je absolutní-evropská-filmařská špička současnosti. Hybatelem děje a napětí jsou nejen podivné kompozice záběrů a decentní barevné tónování obrazu, ale také ruchově-hudební složka společně s animistickým a naturalistickým (ve všech ohledech) nádechem a nervními hereckými výkony. To všechno vytváří psychotický přetlak pudů, emocí, úchylností. Meditace o ďáblu uvnitř žen, anebo (anti)feministická strhávačka, nebo jen brutální trest za poklesek? Nebo je to -Larsi- o (ne)pochopení ženy? Ale kdepak, zase jen zhůvěřile cynická a dvojsečná manipulace s divákem, kde jde o nepochopení Larse von Triera. (12.11.2009)

Manželé přijdou nešťastnou a tak trochu nesmyslnou náhodou (kdo by si v zimě večer asi tak nechal otevřené okno) o svého malého syna, který právě z tohoto okna vypadl a rozflákal se, když si to oni spolu rozdávali (čekejte detailní záběr koitu). Se ztrátou se hlavně ona nedokáže vyrovnat a on jí začne být terapeutem, a v rámci kvalitní a úspěšné terapie odjedou do lesa, kde se oba navzájem zničí, protože jsou celkem pořád nadržení. To je v kostce příběh, který je nosným bodem nového filmu Larse von Triera. Po tomto filmu, a ani v jeho průběhu, vám nebude dobře po těle, protože Trier umí skoro vyrvat duši z těla a na tomhle filmu je jeho osobitý režijní rukopis cítit víc, než kdy jindy. Obratně od počátku drží diváka pod krkem, aby mu pak zasadil finální ránu. Nevnímám toto dílo jako snůšku nechutností, ale jako mnohovrstevný pohled do nitra duše. K vidění je zde sice penis v pochvě, rozdrcené koule nebo ustřižený klitoris či dovedně umístěný brusný kotouč na noze, ale nebyl by to Trier, kdyby to neměl do detailu promyšlené, do jednotlivých kapitol rozdělené a precizně zahrané od dvojice Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg. Ve filmu se neoslovují jmény, ale přesto je k sobě váže chtíč, nebo možná jen pouhé zoufalství, které je dožene až na pokraj lidských sil. A to z tohohle nevšedního filmu činí nevšední filmový zážitek. (26.11.2009)

Hodně nedivácký film, který se těžko sleduje (viz pomalé tempo, enormně komorní pojetí, depresivní a znepokojivá hudba a hlavně několik provokativních a šokujících explicitně brutálních a sexuálních scén) a minimálně stejně obtížně chápe (otázka důvodu ženina "výstředního" jednání a smysl symbolických "zvířecích" momentů). Pointa sice může leccos vysvětlit, avšak některé otazníky zůstanou i nadále (alespoň po prvním zhlédnutí). Silný a podnětný zážitek to ale rozhodně je! 70 - 80 % (25.11.2009)

Pěkné obrázky, dobrá hudba, skvěle zahrané... Ale co z toho, když jsem se skoro celý film nudil... A na filmu mi nepřišlo nic šokujícího ani kontroverzního... (11.01.2010)

Trier je PROVOKATÉR a zároveň GÉNIUS. Horor, nechutné, nelogické, úchylné, necelistvé, neetické a jiná přízviska rozhodně nejsou na místě. Já říkám, dokonalé inteligentní estetické dílko, nedávající divákovi jednoznačné odpovědi a které bere diváka nikoliv jako konzumenta, ale jako rovnocenného partnera " nutícího " jít snímku naproti. Pokud člověk na tohle nepřistoupí, zákonitě bude zklamán. Nechci se o samotném snímku podrobně rozepisovat. Těžko to všechno slovy pojmout a popsat. Když to vezmu velmi zkratkovitě, mám pocit, že to nevyzní, tak jak bych chtěl a zamýšlel. Přesto mi to nedá :o) " V kostce " jde o to, že manželský pár ztrácí dítě a každý se s touto ztrátou vyrovnává po svém. Manžel ( psycholog ) se pevně ujímá situace a rozhodne se zhroucené ženě pomoci. Je to podáno jako střet racionality ( mužského rozumu ) a ženské senzitivity. Řád versus chaos. Civilizace versus příroda. Logika, rozum ( muž ) versus citlivá, vnímavá, ale zároveň i labilní ( žena ), která je navíc obestřena záhadou a z toho pramenící nevyzpytatelností. ( Už vidím ty rozhořčené reakce žen, ale takto jsem to nepodal já, ale Trier :o) Postupně začínají vyplouvat na povrch věci z minulosti a manželovi se to začíná čím dál tím více vymykat kontrole a " řítí " se to k neodvratnému konci... a že to bude pořádně bolet! p.s. " nejlepší terapie " , co kdy byla natočena podaná takovou formou, až se tají dech. Willem Dafoe + Charlotte Gainsbourg + Anthony Dod Mantle + G.F. Handel + Trier = Vrcholný umělecký zážitek! A body navíc u mě Trier získal v rozhovoru na konto Andreje Tarkovskiho. ... byl pro mě v mém filmovém vzdělání hodně důležitý. Čerpal jsem z jeho děl. Tady jsem od něj " kradl " tolik, tak proč to nepřiznat. A když to udělá takovouto formou - věnováním na konci titulků, nemůže být větší pocty, smekám. (11.02.2010)