Útěk do divočiny
Into the Wild
Into the Wild
Into the Wild
Into the Wild
Réžia:
Sean PennScenár:
Sean PennKamera:
Eric GautierHudba:
Michael BrookHrajú:
Emile Hirsch, Marcia Gay Harden, William Hurt, Jena Malone, Brian H. Dierker, Catherine Keener, Vince Vaughn, Kristen Stewart, Hal Holbrook (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Christopher McCandless mal dvadsaťdva rokov, keď doštudoval vysokú školu, ale namiesto toho, aby sa zaradil do civilizačného prúdu, rozhodol sa pre útek do tej najdrsnejšej divočiny a stal sa tak symbolom jednej generácie Američanov. Jeho život inšpiroval spisovateľa Jona Krakauera k napísaniu knihy podľa nájdených McCandlessových denníkových záznamov. Úlohu režiséra a scenáristu si na sfilmovaní tejto literárnej predlohy vyskúšal slávny herec Sean Penn a titulnú pieseň zložil Eddie Vedder zo skupiny Pearl Jam. (RTVS)
(viac)Recenzie (1 838)
Životní role Emila Hirsche. ()
Začínalo to pomalu slibně, jakmile ale hlavní hrdina začal vyjadřovat svoje myšlenky, tak se film pomalu, ale jistě potápěl ke dnu a konec to vůbec nezachránil. Ač ovládám jazyk, ve které jsem to poslouchala, tak jsem půlce jeho myšlenek vůbec nerozuměla a nevěděla jsem, co tím básník chce říct. Důvod jeho výpravy jsem nepochopila, hlavní hrdina byl navíc absolutně nesympatický. Délka byla šíleně přitažená za vlasy, už po hodině a půl začnete vyhlížet konec a zděsíte se, když zjistíte, že do konce musíte přetrpět ještě hodinu jeho psychologických keců. 3* ()
Filmový Christopher McCandless prožívá mladistvou revoltu trochu jinak než ostatní. Utíká před dospělostí, hraje si na dobrodruha, ale přesto nepohrdá komfortem jednoho zapomenutého autobusu. Chápu jeho nerozvážnost, ale lidé jako on mé sympatie mít nikdy nebudou... Film jako celek mě okouzloval a v určitých chvílích i dojímal. Úžasná hudba doplňuje pohledy do přírody (tedy pokud to zrovna není MC Hammer) a dává snímku nádech sympatičnosti stejnou měrou jako Emile Hirsch. Jedna projekce rozhodně nestačila k útřídění názorů, po opakovaném zhlédnutí jsem objevila spoustu zajímavých věcí. Ne, "vizuální vychytávky" zde rozhodně nejsou samoúčelné... Mimochodem, pokud by někoho zajímala průměrná délka záběru a podobné věci, tak jsem své měření hodila sem: http://www.cinemetrics.lv/movie.php?movie_ID=1805 ()
Konečne po dlhej dobe som sa dostal k počinu, ktorý si bez mihnutia oka zaslúži plný počet. Príbeh tohto rangu a jeho spracovanie, to je skrátka moja krvná skupina. Navyše ako plus považujem veľký zápal a odhodlanie hlavného hereckého predstaviteľa, Emile Hirsch-a (nevyužíval pomoc kaskadéra, čo si nadmieru cením a obdivujem) , a precestovanie štábu cez celý severoamerický kontinent - žiadne natáčanie z prostredia umelých kulís. Kto by dokázal predviesť na plátna kín dobdružstvo Chrisa McCandlessa lepšie než voľnomyšlienkarsky zmýšlajúci "rebel Hollywoodu" Sean Penn? ()
Tento dobrodružný road movie jsem si pouštěl naponěkolikráté, ale ve výsledku toho ani trochu nelituju. Dvou a půl hodinová stopáž mi v tomto případě přišla paradoxně vhod, protože jak film ubíhal, stále hlouběji jsem se do něj nořil, což je velice podstatný fakt, jelikož Sean Penn rozhodně v průběhu negraduje jednotlivými scénami, ba ani ke konci, natož aby citově vydíral, takže si divák musí sympatie k hlavnímu hrdinovi poctivě střádat. Emile Hirsch si vede obstojně, ale on je stejně obsah hlavy hlavní postavy, který předkládá slovy či činy, daleko výraznější a podstatnější než samotné hraní jeho představitele. Nedokážu přesně pojmenovat, co mi zde chybělo, ale v příběhu, vizuálu, hudbě a hercích určitě problém nehledám. 85% ()
Zo začiatku, priznám sa, ma to moc nenadchlo. Na môj vkus pomerne nezáživný rozbeh, no zakrátko ma príbeh celého pohltil. A rozhodne nesúhlasím s názormi, že ten mladík bol taký či onaký, že sa nestaral čo spravil svojej rodine, že sa neozýval a podobne... To myslím, že asi dobre nepozerali, pretože v jeho situácii, podľa môjho názoru, to bolo to najlepšie čo mohol urobiť. Odísť a už sa neobzrieť naspäť. Vlastne celá dejová linka mala také pekne stúpajúce tempo, aj po emotívnej stránke, čo pekne vyvrcholilo v závere. A k tomu zopár pekných myšlienok. Nuž, pozor na bylinky.... dosť zbytočné... Nadpriemer. 75/100 ()
Okouzlení jako u mnoha jiných diváků se nekonalo. Jediné, co se Pennovi povedlo, bylo to, že jsem měla Christophera za pěkného fracka a jen jsem čekala, kdy dostane od přírody nebo od někoho jiného pěkný políček. Přitom jeho příběh je určitě zajímavý. Myslím ale, že by mu víc prospěla forma klasického dokumentu než tahle pěkná pohlednice. Bohužel „jen pěkná pohlednice“ mi ale nestačí. Možná alespoň vypustit komentář Christopherovy sestry (u toho jsem vážně úpěla a v poslední třetině filmu už snad ani nečetla). A hlavně: nekoukat do kamery, prosím! Tady to trošku kazí záměr autentičnosti. Stejně jako slogan „jen já a divoká, drsná příroda“ s puškou na ramenou a se střechou nad hlavou, že. Ehm, ehm. ()
Poselství filmu je jasné - příroda je fajn, a utéct od stresu moderního života je taky fajn, jen nesmíte být naprostý debil který ve své hipster fanatičnosti chcípne někde v prdeli světa hladem, protože zbytek přírody a evoluce nesdílí jeho sluníčkově přepíčené názory. Patetický kýč na kvadrát, na který se hezky kouká, ale ve chvíli kdy začnete přemýšlet nad hlavní postavou a jejím road tripem trochu hlouběji, tak se nevyhnutelně dostaví touha prorazit hlavou betonovou zeď. 6/10 ()
K vlastním útěkům do divočiny ani k Tolstému a Londonovi,. jejich inspirátorům, nechovám nejmenší sympatie. Tenhle film je však výtečnou anatomií idealismu, natočenou naštěstí s dostatečným odstupem, což chrání výsledek před trapností. Chrise je těžké neobdivovat pro jeho odhodlání, zároveň však není možné přehlédnout jeho narcistní sebezhlížení, lásku k alternativnímu, hrdinskému já jménem Alexander Supertramp, a slepotu k citům druhých lidí. Zřejmě však nemohl jednat jinak - zažil jakousi sekulární obdobu duchovního povolání. Byl však věrný nejen svému nutkání k cestě, ale také poznané pravdě, takže se mohl učit i z falešných tužeb a chybných cílů. Kdyby mu bylo dopřáno dostatek času došel by ještě k jinému obrácení, k moudrosti, která se přeci jen spíše odhaluje pravdymilovným snílkům, než zápecnickým "realistům", kteří nikdy netoužili po velikých věcech. Jenomže, jak se ukázalo i v jeho případě, ne všichni takoví dobrodruzi mají šanci dospět... ()
Film, který má dle mého soudu blíže k hranému dokumentu než ke klasickému celovečernímu snímku. Kromě krásné kamery a dobrých herců mě moc jiných kladů nenapadá, ten film mě nudil a neměl jsem chuť přistoupit na jeho pravidla hry. Naživo bych vám teď krátce po zhlédnutí mohl vyjmenovat spoustu věcí, které mi na tom filmu vadily, ale zde nemám chuť se dále rozepisovat - tento film mě minul, tečka. Mimochodem mladičkou Kristen Stewart bych nepoznal, kdybych nevěděl, že je to ona! ()
Původně jsem chtěl dát jen 4* (přeci jen toho filozofování je tam až přespříliš), ale silný příběh, který se mi stále honí hlavou, krásná hudba, jenž mi neustále zní v uších a v neposlední řadě parádní Emile Hirsch dávají mému mozku povel udělit plné hodnocení. Navíc jsem před projekcí netušil, že se tento příběh skutečně stal. O to víc vás při sledování zamrazí. ()
Slovy písně slezského barda Jarka Nohavici: "Každý je v sobě sám..." Sednout si do trávy a celý den pozorovat mraveniště, jak i přes zdánlivý chaos má každý mravenec jasno o své roli, a snažit se v tom jejich hemžení objevit nějaký řád? Večer si lehnout vedle ohně na záda, kochat se nádherou noční oblohy, posetou miliardami hvězd a upadat do deprese při doteku lhostejné nekonečnosti vesmíru? Na to Christopherovi stačilo zůstat v L.A. Mohl se vyškrábat do zarostlé stráně, nasbírat pár klacků na oheň a posadit se pod některé z písmen toho jejich slavného nápisu Hollywood. Mravenčí mikrokosmos v trávě u nohou a nekonečné nebe nad hlavou by měl taky. Dostal by zhruba stejné odpovědi, jako na té Aljašce, tedy žádné. Ale třeba by si pod vedlejší písmeno přisedla nějaká holka, spřízněná duše, taky přetékající otázkami. A založili by pak rodinu. Neboť v tom je jediný smysl života. V jeho pokračování... To platí univerzálně. Pro konzumem znuděné zoufalce i pro zoufalé poustevníky. Navíc - děti by rozhodně neměly umírat dřív než rodiče. A už vůbec ne, pokud se zatím samy nerozmnožily. Kvůli své nezodpovědné touze po (jakoby)svobodě svým rodičům připravil peklo. A že prý návrat do přírody, to jako vážně? Pouhý pozér. Zapálím demonstrativně peníze... a pak se ubytuju v rezavém vraku autobusu, abych měl to supetrampování civilizované, pěkně v suchu. Ještě že tam v krásných lesích ten hnusnej vrak nějakej dobytek příhodně odstavil. Že by snad Bůh? Nebo dokonce sám Sean Penn? To spíš... P.S. Tohle je bezesporu působivý a podmanivý film. Pro lidi živořící v panelácích a marnící životy v kancelářích a nákupy v supermarketech. Já jsem se narodil na vesnici. Už v jedenácti letech mě můj děda naučil zabít králíka a kůži stáhnout a vypnout tak odborně, aby ji pak vzali ve výkupu. A mládí jsem pročundroval a prospal pod širákem, s kamarády nebo i sám (kdykoli jsem potřeboval něco si v sobě vyřešit). Po prvním marném pokusu o zapálení ohně za tmy, uprostřed provazů deště, jsem s sebou začal vždy nosit kousek březové kůry. A dnes, na tůry v Alpách po ledovcích, už nenosím obyčejný zapalovač, ale speciální, který nesfoukne ani vichřice, abych si na butanovém vařičku mohl udělat čaj. Jenom holt už na ty hory chodím pouze zrelaxovat a ne pro odpovědi. Protože vím, že tam žádné odpovědi nejsou. Lesům i skalám jsem lhostejný. Byly tu dávno přede mnou a budou i po mně. A zvířata? Ta mají dost svých vlastních starostí, o to zachování rodu. Těm jsem taky buřt. Tedy kromě brouků hrobaříků, že. Ti jediní by pak o mě projevili zájem... a učinil bych je šťastnými. „Happiness only real when shared.“ Edit 2018: "Není bez zajímavosti, že autor literární předlohy Jon Krakauer byl členem skupiny, s kterou si v roce 1996 nemilosrdně pohrála nejvyšší hora světa (viz. Everest Islanďana Kormákura).." (© Gilmour93) () (menej) (viac)
"Happiness is only real when shared." Thanks a lot Chris. ()
Balzám na moju dušu. Sean Penn sa predviedol! Neskutočné zábery, do toho muzika Eddieho Veddera z Pearl Jam... pecka!!! Vince Vaughn parádny... som plný dojmov a emocii. '' What U think about all this? " " I like all this. " Jeba!!! ()
Christopher McCandless se rozhodne ignorovat společnost a splynout s přírodou v divočeně. Má motiv utéct (rodiče, které uchvátil mamon a s ním spojené nekonečné hádky), odvahu (v tomto případě diskutabilní termín, když vlastně od něčeho utíká) a vizi nádherné Aljašky. Na rozdíl od mé touhy jen tak cestovat a poznávat "jinou" společnost (touha je, nemám odvahu, ani motiv) se Alexander Supertramp, jak si sám říká (říkal), chce tohoto všeho lákavého a zajímavého vzdát. Ovšem není to člověk z jeskyně, což na Aljašce pozná na vlastní kůži. Supertramp byl dle mého názoru takový ten svobodomyslný týpek, který se dostal do fáze, kdy si pojem SVOBODA přebral v jeho nejzákladnějším tvaru a smyslu, a dle mého názoru to krapet přehnal. Dle mého názoru - to je ten problém. Pro některé může být Alexander hrdina, pro jiné zbabělec, pro jiné bláhový, naivní, nedospělý hoch. A právě na tom, jak hrdinu tohoto filmu podle skutečné události uchopíte vy sami, záleží zážitek z celého filmu. ()
Pro mě asi nejpoetičtější (a možná i obsahově nejpůsobivější) hollywoodský film za poslední dobu. Sice ne každá scéna mi přišla přímo skvělá (což je ale spíš vina dlouhé stopáže), ale jinak jsem se většinu času div netetelil blahem. Pennova režie je až nečekaně brilantní (vyjadřuje se znamenitou filmovou řečí), atmosféra je dokonalá (ať už jde o scény v přírodě nebo o dialogové), výborný střih a kamera, která kouzlí jeden nádherný záběr za druhým. S hlavním hrdinou jsem se sžil dost silně (jeho opovrhování současnou dobou a společností jsem s ním hodně sdílel), ačkoliv já osobně jsem vyloženě městský typ, který bez moderních vymožeností neudělá ani krok, ale tu jeho lásku k přírodě, svobodě, cestování a odhodlanost jít si za svým snem jsem vyloženě obdivoval. Prototyp člověka kašlajícího na systém a dělajícího co se mu zlíbí (a Emil Hirsh ho hraje s takovým entusiasmem...). Útěk do divočiny sice v podstatě nepřináší nic nového (filmů o vzbouření se proti systému nebo o nonkonformních jedincích existují mraky), ale já jsem rád za každý nový (nejen) americký film, který má duši, není vůbec hloupý, snaží se nenuceně něco sdělit a nezestárne do týdne od svého natočení. 90 % ()
Na příběhu Útěku do divočiny je nejsmutnější, že skutečně jde o útěk. Útěk před dosavadním životem je na prvním místě, až na druhém pak vztah k „čistému“ nazírání na svět. Navíc onen útěk není až tak otázkou principiální, jako spíše vyjádřením zklamání z osobní situace jednotlivce (čemuž nasvědčuje silný důraz na nešťastné dětství a problémy v rodině). Po celou stopáž je nenápadně podsouván názor, že je tento útěk špatnou volbou (může být útěk vůbec volbou správnou?) a tak sice sledujeme hrdinu radujícího se z krásy „přirozenosti“, přitom se však na něj i kamera sama dívá skrz prsty. Jinak jde o snímek příjemný, od plného ponoření do jeho poetičnosti – na niž hraje a užité krajiny opravdu nemalý potenciál mají - mě ale odvádělo časté přerušování vypravěčem, který osvětluje pozadí příběhu. Nejedná se o film formátu Děrsu Uzaly, v němž jde především o ono kouzlo prostředí; to zde slouží spíše jako kulisy road movie story, která reflektuje Chrisovo životní rozhodnutí, paradoxně je však možná povedenější, protože jednotlivé zastávky na cestě zavání určitou (byť nijak tragickou) vyumělkovaností. Ve výsledném dojmu převažuje rozčarování nad vyzněním příběhu, které překrývá i řadu režijních kvalit. ()
Christopher McCandless ztvárněný Emile Hirschem se snaží být jakýmsi archetypem člověka ve své ryzí, prazákladní podobě - tedy živočichem pevně spjatým s přírodou, která mu je matkou, světem, rodinou, ale i smrtí...tak, jak tomu je u všech zvířat v divočině. Pro tohoto mladého a perspektivního studenta se odpoutání od svazujícího systému společnosti a všech materiálních hodnot stává životním cílem. Útěk do divočiny nám odhalí příčiny mající za následek jeho "kerouacovského" smýšlení, které jsou zakořeněny v disfunkční rodině, která ho štvala lpěním na materiálnu, strojeným štěstím a disharmonií mezi rodiči, kteří se pro něho stali odstrašujícími příklady. Dále nám režisér Sean Penn zprostředkuje Chrisovu dlouhou cestu, na jejímž konci se nachází Aljaška. Než se ale tento hloubavý poutník dostane do svého vytouženého ráje, potká cestou spoustu zajímavých lidí, se kterými si vymění moudra i názory a...a putuje zase dál, přičemž ne zřídkakdy zanechává po sobě prázdné místo v srdcích cizinců, kteří se pro něho stali něčím, co připomíná rodinu. Biografický Útěk do divočiny je působivou básní o svobodě, kráse, přírodě, snech, ideálech, zklamání a o životě vůbec. Nechte se ohromit krásnými scenériemi, famózním výkonem Emile Hirsche, líbivým soundtrackem z pera frontmana kapely Pearl Jam a utečte na pár hodin do divočiny. Možná tam naleznete více, než byste čekali. ()
Jestli jsem se někdy nad sebou zamyslel, tak právě po shlédnutí tohoto snímku. Nežiju nějak blbě? Jsem jenom zasranej konzument? A s lítostí musím oznámit: Ano jsem! Obdivuji Christophera McCandlesse, jak jen může obdivovat malý kluk svůj vzor. On dokázal za dva roky prožít víc než my za celý život ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Hal Holbrook
V požehnaném věku 95 let odešel 23. ledna americký herec nominovaný na Oscara, Hal Holbrook. Zprávu včera předala deníku New York Times jeho osobní asistentka Joyce Cohen. Holbrook se narodil se v… (viac)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (viac)
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (viac)
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (viac)
Film Into the Wild se opravdu povedl. Skvělý příběh, vycházející ze skutečné události, je nám předložen spektakulárním způsobem. Nutí nás k zamyšlení a má silný účinek na lidskou duši. K tomu krásná krajina, pěkná hudba a spousta zajímavých dílčích příběhů lidí, se kterými se Chris McCandless na své cestě potkává. Ty jednotlivé lidské příběhy nám přináší jakýsi vzkaz. Mají myšlenku a chtějí nám něco sdělit. Je pozoruhodné, jak citlivě režisér nechává postupně diváka chápat chování hlavního hrdiny, díky čemuž je jeho jednání od začátku do konce uvěřitelné. Jako prostředek k tomu slouží propracované střídání několika časových rovin. Ze začátku to vypadá předně jako sponntání pokus mladého člověka žít opravdu svobodně. Je to věc, po který každý z nás alespoň z části někdy toužil nebo touží. Představa, že alespoň na nějaký čas se člověk dostane z nekonečného koloběhu konzumní společnosti, ve které plní funkci jedné malé součástky velkého stroje, kterému se říká pohyb kapitálu. Vyskočit z tohoto koloběhu a odejít co nejdál. Žít alespoň chvíli s pocitem, že nic nemusím a nic materiálního k životu nepotřebuji. Vrátit se znovu na začátek k samotnému člověku a svobodě ducha. Jak film pokračuje, oběvuje se stále silněji Chrisův druhý motiv cesty. Tím je velmi neutěšený stav v rodině, kdy rodiče žijí v neustálé přetvářce a vnitřní nepohodě, což společně s jejich životními hodnotami vytváří pro Chrise nepřekonatelnou bariéru. Tato informace je nám dávána postupně časem, jak Chrisova cesta ubíhá a dotává se až do konečného extrému životní zkoušky na Aljašce. Vždycky žili a budou žít ve společnosti lidé, kteří se zachovají jako Chris. V 60. letech byla v USA skupina lidí vycházející z květinových ideálů. Rozhodli se žít volně bez konzumu ve spojení s přírodou v naprosté svobodě. Odešli kamsi do lesů. Po deseti letech je tam našli. Již pouze některé odhodlané, kteří vydrželi. Žili v úplné izolaci a v domění, že např. válka ve Vietnamu stále pokračuje. I zeptali se jednoho z nich. Muže 35 let starého, vypadajícího hodně přes 50, zda tedy našel tu svou svobodu a splnil si své sny a ideály. Odpověděl, že ne. Nakonec zjistil, že ani naprostá nezávislost na konzumu mu štěstí nepřinese. Stejně tak Chris nakonec přežíval sice uprostřed divočiny, ale závislý na opuštěném autobusu, jediné věci připomínající náš svět, jediné věci která do té panenské krajiny nepatřila. Jak symbolické. I on nakonec prozřel, když zjistil, že může utíkat jak chce daleko, ale před sebou samým neuteče. Ani on nenašel tu svobodu a nezávislost, kterou tak usilovně hledal. Nemohl jí najít. Byl to jen nesplnitelný sen. Otázka zní. Může být člověk opravdu šťastný, když namá svobodu? Nemusíme mít faktickou svobodu. Stačí, když si uchováme svobodu ducha. Víc člověk mít nemůže. Poselství Útěku do divočiny není v samotném útěku. Důležité je, že Chris svou snahou o nemožné probudil lidi kolem sebe a oni začali alespoň na chvíli uvažovat jinak. Tím je osvobodil. Musel ale zajít o hodně dál, aby osvobodil sebe. 89% () (menej) (viac)