_Berunka_

Prvně se mi nabízí otázka, zda se vůbec dá nazývat třicetileté trápení na lůžku, závislý na druhých a neschopen pohybu,kdy překonání dvou metrů je nesnadný úkol, životem? Odpověď by se pro některé zdála jasná, někdo by se sáhodlouze rozmýšlel... Stejně asi tak v případě uzákonění euthanasie, protože vždy je v závěsu riziko zneužití. Moře se mu stalo osudným, jako mu hodně dalo, tak mu i vzalo. Co mu zbývá, je pouze pohled na vlny a touha nechat se unášet jeho proudy, být svobodný stejně jako v jeho představách, které ho značnou mírou drží nad vodou. Můžeme tento problém sledovat z různých úhlů pohledu, předsouvána je nám však volba euthanasie, se kterou bych mimochodem v tomto případě souhlasila. Vždyť i sebevrah si může o svém životě rozhodnout sám, zatímco tento člověk nemá ani tuto možnost, jen žadoní o svou smrt, o své vysvobození. Zoufalost, která ho doprovází, nepochopení, bezbrannost, smích, jenž je vlastně odrazem smutku. Jako pavučinky se mu do života připletou dvě ženy, silné a milující. Ty mohou utéci před problémy, mohou se bránit, ,on je ale uvězněn sám. I přes spousty lidí, kteří ho obklopují, je pořád se sebou, neustále omílá stejné a přemítá, ovšem smířen s osudem. Je to dospělý muž, potřebuje ukojit své sexuální potřeby, přeje si kapku soukromí, která mu není ani v nejmenším dopřána. Nikdo se nesmíří s parazitováním a popravdě, i když má milující rodinu je pro ně Ramónovo postižení zátěží. Ve skutečnosti je to uvnitř nádherný člověk, tak čistý a plně při smyslech, právě tím mu přežívání trpí ještě větší bolest. Při výletech jeho fantazií se mi tajil dech, přičemž doprovod naprosto špičkovou hudbou neměl chybu. O to horší pro něho musí být návraty do reality.Vskutku výborný kousek jak už po stránce obsazení, kamery, hudby a scénáře. Je zde viět kus práce a mé přesvědčení, že španělská kinematografie je na velmi vysoké úrovni. Nebraňťe se a nakoukněte do těch očí, co řeknou vše – smutek, touhu a zklamání

Jeden z nejlepších dramat roku 2007 představuje tento vynikající snímek o hledání pomoci. Nachází se zde hned několik postav, které by potřebovaly chytnout pomocnou ruku a převést přes most přes minulost. Tak například dentista, který trpí díky vyhasínajícímu manželskému vztahu, pocitu naneplněnosti a promarněnosti života. Je osamělý, hledá přátele, zapadá do stereotypu... Zdravotní stav rodičů ho nutí převzít péči o ně na svá bedra, což ho jistě v jeho psychickém stavu nepovzbudí. Ovšem ani doma není spokojen, jelikož jeho manželka ho ovládá a manipuluje jím, ti dva se od sebe pomalu vzdalují a propast se dále prohlubuje. Pak je tu také mladá žena, dosud nevyrovnaná z předchozího vztahu. Psycholožka zabředající do depresí díky empatii vůči svým pacientům. V jeden den, jednu hodinu, jednu minutu a jednu vteřinu se ale stane něco, co změní plynutí děje. Na scénu vstoupí Charlie… V jednom pohledu uvidíte víc, než byste možná chtěli. Stačí pohlédnout do očí a čelit bolesti, utrpení, smutku a rezignaci. Labilní muž, utíkající před minulostí, realitou a sám sebou. Snažící se potlačit vzpomínky, nenavrátit se do mládí a do doby, kdy by mu (byť cokoli) mohlo připomenout zesnulou ženu a dcery, které se staly oběťmi neštěstí z 11.září 2001. Úplně přehlíží slovo SMRT (např. když zemře Alanův otec) a projevuje se jako cynik, neustále má potřebu se za něco schovávat (sluchátka) a vytvořit tak jakési vakuum, či ochrannou bublinu, jíž neproniknou ani nejmenší citové projevy. Trpí traumatem, z něhož se jen těžko dostává. Zubař nejprve pátrá po příčině jeho zuboženého stavu a postupně odkrývá černou díru Charlieho problému. Sám tak získává pocit potřebnosti, vymaňuje se ze spárů stereotypu, věnuje se mu. Dochází ke znovuzrození přátelství mezi oběma muži, narůstá důvěra a doktor tak přetíná řetězy, které ho dosud tak tížily a dusily. Ale nic není dokonalé a i Finemanova pomyslná bublina má prasklinu, přichází zlom, krunýř se oddělí a nastává čas procitnutí z iluzí, návrat do reálného světa. Dojde ke smíření? Vynikající drama stojící na postavách Dona Cheadlea a Adama Sandlera, jehož herecký výkon mne natolik přesvědčil, že ho vyřazuji ze škatulky ňoumíků a přesouvám do nezařazených a budu tak čekat, jak se bude jeho talent vyvíjet. Propracovaný scénář zabývající se stále nestráveným tématem, režie pod taktovkou Mikea Bindera a příběh, který nenechal oko suché.