O 28 týždňov

Pokračovanie skvelého snímku spred piatich rokov pod záštitou samotného tvorcu originálu na poste producenta. Pre mňa dostatočný dôvod zájsť na návštevu kina. Ale teraz trošku symboliky okolo čísla 28. Okolo 28.minúty som si začal hovoriť, že toto bude poriadny prúser. O ďalších 28 minút som bol milo prekvapený porciou akcie, nadupanou hudbou, celkom dobre spracovaným námetom a svižnou réžiou. Keď som však v akčných scénach po 28.-krát nevedel rozlíšiť, čo sa vlastne deje, začal som mať podozrenie, že strihač a kameraman museli asi na niečom fičať. Komentár píšem 28 minút po skončení filmu a zažívam mierne sklamanie. Celkovo mal film určite naviac. 28 dní ešte neprešlo, ale myslím, že o 28 týždňov sa už budem tešiť na ďalšie pokračovanie, ktoré si tentokrát vzal znova do rúk môj anglický režisérsky obľúbenec. 70%. (16.11.2009)

Zajímalo by mě, jak pojmenují třetí díl, nejspíš Po všem. První část byla ne sice dokonalá, ale přesto docela napínává zombiárna. Jediným kladem druhého dílu je ale Robert Carlyle a to čistě jen herecky, protože jeho postava od půlky ději vyloženě škodí. Kdybych poznal Catherine McCormack, možná bych ji taky dal za klad, ale věru vypadá jaksi úplně jinak. Nejdřív z formální stránky. Nesnáším stroboskopickej střih. Přecházejí mi z něj oči a nedokážu se vyznat, co se na obrazovce děje. Nejmíň dvě třetiny jsou tady takhle stříhaný a to ještě snímáno ruční rozházenou a zrychlenou kamerou. Vidět to v kině, asi bych spolkl meč a hodil šavli. Další věc, je to jako obvyklé dvojky zbytečně krvavé a násilné. No, zbytek formy patří spíš jen tomu liduprázdnýmu Londýnu, kterej je čistej jako dětská prdýlka a auta jsou pečlivě seskládaný na kraj chodníku nebo zaparkovaný v podzemních garážích. No a k obsahu, který byl tedy o poznání horší. Nic než natahovaná stará žvejkačka, co se jí pořád nemůžete zbavit z prstů. Leitmotiv stále přítomného "milujícího" tatínka nebo zvláštně nelogické chování nakažených vůči mamině (nejdřív ji jen pokousali a utekla ze zavřenýho domu, ale pak ji roztrhali), naprosto nelogický chování armády jako jednotlivců i celku (já vím, říká se, že to jsou gumáci, ale takhle přeci jenom ne), nehledě už k tomu, že pokud by nějaká takováhle epidemie vypukla v Británii, těžko by se to nedostalo na kontinent už dávno předtím. Vsadil bych se, že v třetím pokračování budem sledovat osudy drsných pašeráků a zločinců (alá Alien 4), kteří se z nějakýho jinýho kontinentu (nejlíp Austrálie) vypraví do Evropy a pokusí se odvézt pár nakažených domů, aby si z nich udělali předložku ke krbu, hlídací psy, prodali je nějakým boháčům jako suvenýry nebo prostě jen je použili jako obyčejné biologické zbraně (i když v třetím dílu zbude už jenom ta Austrálie, tak proti komu?) Tenhle film je dalším ze zbytečných fláků, kterými nás toto desetiletí zásobuje doslova nehorázným stylem. A to i když vezmu v potaz, že některý starší zombiárny mám docela rád. Tady ale vlastně ani těch zombíků moc nebylo, a přesto to byly ty nejsympatičtější postavy vůbec. (10.09.2007)

Agresívne, drsné, sebapožierajúce vlastnou nehumánnosťou. A ďaleko viac akčné, než hororové. Fresnadillo sa natoľko vyžíva v streľbe, dyme, plameňoch a výbuchoch, že bližšie než k hororovo-existenciálnemu originálu Dannyho Boylea má jeho dielo k vizuálno-atmosferickej videohernej adaptácii (Silent Hill a Resident Evil dokopy). Aj kvalitné herecké obsadenie vychádza v režisérovych rukách nazmar – postavy nemajú potrebnú hĺbku a slúžia iba ako sprievodcovia po dramatických stretoch so zombíkmi, či všetko živé likvidujúcimi vojakmi. (29.10.2010)

Oproti jedničce je tu jasný odklon od hororové atmosféry (resp. snahy o ní) a film se stává krvavou jízdou po Londýně. Zábavnost rozhodně vzrostla od mdlého prvního dílu a konečně vidíte postavy, u kterých není zdaleka jasné kdo umře. Dokonce jsem se dočkal i několika scén, které jsem opravdu chtěl někdy vidět a čekal jsem který režisér ve svém filmu propustí právě tu krvavou strunu své fantazie. Jak lehce se pomocí vrtulníku dají vytvořit z pole jatka nám režisér ukazuje s chutí a konečně pořádnou dávkou krve. Rozhodně 28 týdnů poté není i přes všechny patrné nedostatky špatný film, který by zklamal. Ukazuje jinou stranu mince zombie hororů, v které se nešetři krví a mrtvými lidmi i masožravými potvorami co je ještě před pár okamžiky honili. Ať žije krev a těším se do Paříže. (31.07.2007)

Sympatické béčko s áčkovou kulisou a údernou režií. Tam, kde scenáristé jen recyklují známá klišé, tam se režisér Juan Carlos Fresnadillo tasí s dravou režií, která doslova přibije do sedadel. Především pak úvodní honička, ve které jsem Robertu Carlylovi věřil, že opravdu bojuje rychlostí o holý život. Celý film je svižný a nekompromisní a i když má děj spíše videoherní strukturu, potěší nenadržování postavám. Body navíc dávám za úvodní myšlenku toho, že někdy jsme „opravdu jen lidé, kteří vezmou nohy na ramena, ať už nás o pomoc prosí kdokoli“ – a krásně se to pak všem vymstí. 28 týdnů poté není bezchybným zombie filmem, ale je mainstreamovou jednohubkou, ukazující možnosti současné filmařiny, pokud obraz naplno splyne se soundtrackem. Geniální ústřední hudební motiv – čistých 90% za neutuchající zrychlený tep… (30.08.2007)