O 28 týždňov

Pro všechny, kteří kdy přemýšleli o tom, jak by vypadala taková ‚pandemické after-party‘, přináší Juan Carlos Fresnadillo velmi (ne)uspokojivou odpověď. Zázraky tenhle španělský talent sice neumí, ale napumpovat film dynamikou, vyházet cokoliv, co byť jen zavání kompromisem, a vše okořenit pořádnou porcí beznadějné atmosféry zvládá na jedničku. Za doprovodu perfektní Murphyho hudby a s ansáblem výborných herců (Jeremy Renner se do uniformy na plátně narodil) nabízí vysokou porci adrenalinové zábavy, korunované hned několika vrcholy. Vyčítat tomu sice lze mnohé, ale ten film je jako zdatný chameleon, kterého budete obdivovat o to více, jestliže do jejich pavilonu nechodíte třikrát týdně. (05.08.2009)

Stejně jako jiný evropský tvůrce, který ovládá španělštinu a který svou sociálně břitkou (post)apokalyptickou vizi natočil ve Velké Británii, Alfonso Cuarón se svými Potomky lidí, i Juan Carlos Fresnadilo se snaži o něco víc než jen natočit žánrovou podívanou s velice jednoduchou fabulí. Jenže tvůrce velice ceněného, vypravěčsky nedotáhnutného a utahaného Intacta sedí zbytečně na dvou židlích, protože žánrové momenty působí buď rušivě (v lepším připadě) nebo dokonce jako nástavba pro pokračování (v horším připadě), sociální komentář z filmu až moc trčí a paralela s Irákem a americkými vojsky, které podělají, na co přijdou, je až moc laciná a hloupá. Vyšši rozpočet se podepsal (v dobrém slova smyslu) i na tom, že si tentokráte vychutnáme více působivých záběrů vylidněného Londýna, z nichž snímek hlavně čerpá atmosféru, a několika vynikajících, převážně akčních scén - shazování napalmu či akce s vrtulí. Bohužel ty nepřekonají úvodní scénu filmu, která nastaví laťku až moc vysoko a kterou nelze udržet po celou dobu, když následně představené postavy dětí a později i vojáků jsou veskrze nezajímavé a s letmo nahozenými typy nejde jenom tak sympatizovat. Kinetická kamera a frenetický střih zde mají své opodstatnění, protože na diváka věrně přenášejí chaos a nepřehlednost z celé té vřavy, ale orientace mezi postavami je pak o to horší a to podrývá i logika vyprávění, která spoléhá až moc na náhody a scénáristickou svévůli (nakažení je tentokrát přitáhnuto hodně za vlasy). Výše zmíněné výtky vyplývají hlavně z toho, že 28 dní poté je o kus lepší a že kolem 28 týdnů poté se vyrojil až moc velký hype s výkřiky jako "nejlepši hororový film posledních let" apod. V podstatě platí, že tam, kde ve slabších chvílích má jednička Cilliana Murphyho, tam má dvojka brilantního Roberta Carlylea, který je bohužel trestuhodně nevyužit. (05.07.2007)

Zombíci ruku v ruce z US Army rozpoutali v Londýně luxusní jatka. Ve filmu se nám vyskytuje mnoho žánrů. Třeba žánr akční je povedenej, ale děsně mě srala ta třaslavá kamera. Ona se naštěstí netřese pořád, jenže pokaždý když je nějaká slušná akce se zombíkama, tak s tou kamerou začnou třást jak mentálové a já se pak v tom hovno vyznal. Naprosto dokonale vypadal Londýn "poté", deprese z něj šla až ke mě do postele. Vydařené lekačky prověřily nejedno pérko mého gauče při mém vylekaném nadskakování . Střelba do civilistů v případě ohrožení je docela solidní téma k zamyšlení a US Army v Londýnských ulicích se také nevidí každej den. Do toho připočtu super rychlé a drsné zombíky, brutální scény, třeba hlazení zombíků vrtulí je frajeřina největší, to vše proložené hutnou muzikou a docházím k jasnýmu názoru, že jsem viděl nejlepší zombie film. Ještě uklidnění nakonec. My se v Čechách moc bát nemusíme, my tady totiž budeme mít americký radar a ten nás před zombie jistě ochrání. K něčemu přece bejt musí. Takže u nás žadný dny, týdny či měsíce poté nehrozí. (03.12.2007)

Lahůdka chutnající jako krví nasáklá jahůdka! Infikovaní lidé se mění ve sprintující zombie rychleji, než se stačíte poškrábat na zadku, a tentokráte prohánějí po opuštěných a strašidelně tichých ulicích Londýna nejen navrátivší se populaci, ale i speciální jednotku vojáků, kteří jsou pak nuceni poslouchat a vykonávat podivné rozkazy. A to musí v téhle notně krvavé řezničině řešit hlavní postavy ještě rodinné vztahy, které nemají zrovna růžový nádech. Režisér Fresnadillo svůj úkol zvládnul velice dobře, nájezdy na město jsou úchvatně mrazivé, stejně jako spousta vizuálních obrazů (okamžik útěku podzemním tunelem mi hodně připomněl Sunshine). Film obsahuje několik špičkových scén, jmenovitě úvodních deset minut, dále "polní masakr motorovým rotorem" a třeba tepelné vyhlazení londýnského ostrova nebo kulometná palba vrtulníku na ujíždějící vozidlo. A kvůli lidem jako John Murphy začínám přicházet na chuť instrumentálním skladbám. 61,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.10.2007)

Úvodní sekvence je jako plesknutí mokrým ručníkem přes oko. Škoda že se 28 TÝDNŮ POTÉ nevýtáhla s tak kvalitním scénářem jako její předchůdce a následně nás pak bombarduje jednou nelogičností za druhou. Ale proč chtít od zombie filmu nějaku logiku? Nicméně Fresnadillova dynamická režie, která vhodně dávkuje gore sekvence v rychlém, až chaotickém střihu, je parádní a vylidněný Londýn ještě lepší. (Ovšem těmi otevřenými vrátky na konci ztrácí film další body.) (06.03.2008)