Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
David LynchHrajú:
Laura Dern, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Justin Theroux, Scott Coffey, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Grace Zabriskie, Diane Ladd (viac)Obsahy(1)
Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.
Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“
Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.
Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“
Natáčená bez scénáře
Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“
Digitální změna
Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.
Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“
Práce ad hoc
Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.
Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.
Financování
Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (373)
Jsou dílka typu Blue Velvet, Lost Highway a Mullholand Drive, u kterých mi vůbec nevadí, že se jejich duchovní taťka nalézá mimo tuhle planetu. A jsou filmy, u kterých se ošívám, protože se v době jejich vzniku nalézal mimo tenhle vesmír... Tak snad někdy jindy. ()
Možná je zde přítomen jakýsi vyšší smysl, já ho ale nepotřebuji - pro mě je Inland Empire nádherným Lynchovým konečným přenosem do světa snů, kde by studený, snadno pochytitelný příběh byl jen na škodu. Nejpůsobivější scéna celé Nikkiiny/Susaniny cesty peklem a očistcem je však přeci jen návštěva Grace Zabriskie v jejím domě hned ze začátku... ()
Keď som prvý krát videl Inland Empire boli dve hodiny v noci, Práve som sa vrátil domov opitý a z toho čo sa tu dialo som mal fakt psycho zážitok. Keď som si zapol TV bežal už koniec (roz. do konca chýbalo už iba 90 min.) a bol som nadšený. Vravel som si, že toto si ešte raz musím pozrieť celé. Dva roky po mojom opileckom zážitku sa mi to podarilo no a výsledkom bolo sklamanie na celej čiare. Asi hodinu som hľadal niečo, čoho sa mám chytiť, aby mi to celé dávalo zmysel, potom som to vzdal a už som len pozoroval prázdnotu čo bežala na obrazovke. Napriek tomu som to vydržal do konca. Výsledok bol nemastný, neslaný. Okrem králičej rodiny. Tá bola skvelá, zaslúži si prvú *. Ďalšie dve za ten môj zážitok spred dvoch rokov. ()
V kině nás na začátku Inland Empire sedělo 20, po prvních 15ti minutách odešli 3 a na konci filmu jsme byli v kině jen 4. Pro mne je to asi nejlepší Lynchovka, která mne na začátku chytla a tři hodiny ze mne vyklepávala veškeré racionální vnímání… A přesně takhle to mám ráda! ()
Zastávám názor, že film by neměl iritovat diváka. Kde Mulholland drive potěší každou scénou, tam Inland Empire natahuje a nudí. Přitom ten koncept není špatný a v jiné formě (sestřihat rusky působící záběry na mlčící hlavy, použít normální kameru a především přidat humor) bych se na to rád podíval znova. ()
To čo by iných nenapadlo, použiť digitálnu kameru, využíva Lynch náramne vo svoj prospech. Vzhľadom na jej vlastnosti minimálnej hĺbky ostrosti sníme postavy z veľmi blízkej vzdialenosti a navodzuje to až bolesti hlavy na divákovej strane. Limity kamery využíva, aby snímal halucinogénne stavy hlavnej hrdinky, čiže rozostrený obraz je prvok rozprávania. Povedzte mi, akého iného režiséra by toto napadlo? Už len za tento manéver ho musím pochváliť. Tento film je pre mňa pomyselný tretí diel trilógie, po Lost Highway a Mullholand Dr., o skúmaní vnútra postavy, jej identity, ktorá je rozporuplná. V tomto filme sa vŕta do hĺbky aj cez cigaretu, ktorá prederaví hodváb či cez skrutkovač. A pomyselne čím hlbšie sa vŕta, tým postava zisťuje ako je jej život spätý s udalosťami a postavami, ktoré sa v jej živote objavili. A ako sa sama stráca vo filmovej postave. V tomto je to dokonalá reklama na kinematografiu ako takú... kde herec prestáva žiť svoj vlastný život a prevteľuje sa do fiktívnej postavy natoľko až je to jedno koho vlastne hrá. Čo sa týka výberu hlavnej postavy, rejža šiel na istotu a vybral si Lauru Dern, ktorá túto snímku drží nad vodou pestrou paletou výrazov, emócií, ktoré dokáže zahrať, taktiež faktu, že dokáže zahrať dámu, ale aj poslednú chuderu. Ani ona však nezabráni odťažitosti diela, ktorá je neúnosná pre stopáž skoro tri hodiny. Aj vďaka sústavne využívanej digitálnej kamere je to nedivácke. Ja som si film pozrel dvakrát, nejaké súvislosti docvakli, ale asi už nikdy viac. Mullholand Dr. je u mňa skvost, ale tiež vďaka faktu, že zatlačili producenti a Lynch to zostrihal o hodinu kratšie, pôvodne zamýšľal dielo cez tri hodiny. Tu by taktiež pomohli ostrejšie nožničky. Na druhú stranu, keď Niki rozoberá svoju minulosť, Lynch vie pobaviť hláškami: "Hodne chlapov sa zmení. (chvíľa odmlčania sa) Nemenia sa, len sa odhaľujú". Dokáže celé dielo odľahčiť keď dusné scény pojednávajúce o vražde premostí na hŕstku chlapov prichádzajúcich na grilovačku, z ktorých jeden rieši, že na záchode nie je dosť toaletného papiera :) A ukončím to priznaním sa k nepochopeniu prečo nám rejža z času na čas ukazuje úryvky z jeho predošlého diela Rabbits. Veď to sme už videli, potrebujeme pre potreby iného diela dostať déjà vu? ()
Až po třech dnech od shlédnutí, jsem schopna napsat "nějaký" komentář. Nechala jsem film v hlavě odležet a došla k závěru, že nejsem schopna ho rozumně ohodnotit. V mnoha případech bych dala plný počet * a v několika spíše s hodnocením přibrzdila. Jelikož jsem Lynchův fanda, dám 4. Chválím novou kameru, dramtičnost i náladu. Lynch svým příběhem opět zamotá divákovi hlavu. Sama jsem během projekce vyvinula cca 8 teorií, které se ke konci vzájemně pospojovaly a zároveň každá samu sebe vyvrátila :-) Rozhodně stojí za to si pro utříbení myšlenek pustit ještě jednou. Obávám se jen, že teoriií nebude 8, ale 16 a ty už se vzájemně nijak nedoplní ;-) ()
Nedokoukáno. ()
jeho filmy mám opravdu rád, tenhle počin mi zatím nezpůsobil takové bezdeché sledování a očekávání dalších momentů a indícií, jako jeho filmy předešlé, ale až si tenhle film půstím znova, jako že to určitě udělám, tak možná pozměním hodnocení :) ()
nebol som to schopny dopozerat....sorry. ()
Lynchův Total Recall. ()
Co to kurva je? Tohle jsem během filmu řekl asi 10x. Sereš mě Davide. Fakt mě sereš. Panu režisérovi se asi nelíbilo, že se našel někdo, kdo si myslel, že pochopil Eraser Head, Lost Highway, Mulholland Drive apod., tak vytvořil ještě větší slátaninu s 3 hodinovou stopáží a aby toho nebylo nebylo málo, tak do toho zatáhnul už tak těžko chápané Králíky. WTF ?? První hodinu jsem se jakš takš držel, domýšlel si, proč to tak asi mohlo být, po další půlhodině jsem se ztrácel a ve druhé hodině jsem už byl nasraný. Ve 2,5 hodinách filmu se našlo světlýlko, kdy se odhalilo, že některé scény mohou být jen součástí natáčeného filmu, ale pak přišel ještě větší guláš a když si člověk myslel, že už je úplně v prdeli, tak se dostal ještě do větších sraček vyvrcholených v naprostou nevědomost... " and it's kinda layin' a mindfuck on me. " Po Lost Highway, Mullholland Drive jsem si sedl do křesla a půl hodiny přemýšlel...co? jak? Po Inland Empire se můj mozek zavařený 3 hodinovou soustředěností nezmůže vůbec na nic. Dost mě láká podívat se na film znova, ale tu radost Davidovi neudělám. Už vidím, jak se zákeřně směje tomu, jaký jsem debil, že jsem znova naletěl a zabil další 3 hodiny mého života, když ten film vlastně třeba ani žádný smysl nemá. A kdo tvrdí že jo, tak je to pěkný psychopat. Doufám, že teď Davie natočí něco, co opět potěší oko a mozek přemýšlejícího diváka, nebo aspoň vydá k novému filmu návod. ()
Plný očekávání padám do sedačky a v hlavě si promítám Lynchovi díla - dnes to bude zážitek a bude to jeden z nejlepších filmů sezóny. Kotouče se roztáčí a plátno ožívá v typickém rukopisu a rytmu Mistra, který dokázal nadchnout mou duši již několika překrásnými "výtvory". Hodinu nehnutě sedím, spřádám roztodivné teorie, snažím se proniknout k samotné podstatě, pochopit autora, jeho myšlenkové pochody a rozluštit jeho šifry a symboly. Zatímco se film přehoupává do prostřední části, marněji a marněji hledám pohodlnou pozici pro posed a mou mysl opanovává apatie. Teorie jsou rozdrcené na prach - vytvářím další, aby byly po pár dalších minutách nemilosrdně odpraveny, jako ty předchozí. Lobotomie, výplach, utrpení... Lynchův mentální průjem mě dohání k hranici sebevraždy, sedačka se už dávno proměníla v místo věčného utrpení, sekundy se protahují na hodiny, minuty neexistují. Je tu jen Lynch - mučitel. Poslední scéna, titulky a můj úprk ze sálu, doprovázený šíleným jekotem. Prosím, už nebudu hřešit - jen ať už se to NIKDY neopakuje. ()
...presne takto si predstavujem nočnú moru...mali by tam pridať ešte HOROR...pretože to bolo naozaj desivé... ()
Radšej som to prepol, nie preto zeby sa nepacilo, ale po prebudeni v noci pred TV som na to nemal. Lynch je nocna mora ktora ma problemy so spanim, a ked sa prebudi hned ma zopar napadov, ktore mozno niesu az tak vzdialene od zdraveho rozumu ci kralika v kombineze cloveka. Dokazovat co je umenie je ako zaradit neutral a sliapnut na plynovy pedal. 85per. ()
Kult režiséra a dříve zhlédnuté snímky mě přinutily stát v 6 hodin ráno, před hotelem Thermal. Byla zima, bylo mi zle z předešlého večera, fronta byla dlouhá, konec v nedohlednu. Můj otupělý mozek zíral do davu, potřeboval jsem odejít na WC, ale nemohl jsem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem o pár hodin poté sledoval Inland Empire a moje pocity byly totožné. Bohužel ani David Lynch není neomylný. Při filmu Vás bude drásat pocit, že už jste to někdy viděli, jen lépe promyšlené. Z filmu mám pocit jako při sledování studentské seminární práce na téma: Lynch- tisíckrát stejně a přeci trochu jinak. ()
Z celé téhle tříhodinové slátaniny dává smysl tak prvních 15 minut. Ano, zvykli jsme si, že Lynchovi filmy se dříve či později vždycky zamotají, ale tady to nedává smysl od začátku do konce. Výborně to vystihuje obsah filmu: "Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář"..."Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji" atd., víc snad není potřeba dodávat. Navíc, laciný obraz digitální kamery taky nedělá zrovna dobrý dojem. ()
Hard-Lynch. Je to taková lekce pro ty, kteří roubují složité konstrukce na jeho předchozí, méně masivní výpravy do snové logiky a symbolických hlubin duše (Mulholland Drive, Lost Highway, film Twin Peaks), protože u tohoto filmu již žádná celostní interpretace možná není. Mystérium zůstává mystériem. Jak už to u Lynche bývá, skrytý prostor za oponou a otvírané dveře do dalších vrstev reality nevedou do čarovné krajiny, ale do depresivní říše plné násilí (uvedené bajkou o dívčině sejití z cesty a chlapci, za kterým se táhne zlo), která nemusí sedět každému (i když to závěrečné typicky lynchovské vykoupení je úlevné). Jednotlivé scény rozdrobené střední části filmu jsou samy o sobě silné, ale celek zůstává hodně mozaikovitý a pocitový a člověku se ani nechce snažit o objevení všech vnitřních souvislostí při opakovaných shlédnutích. O čem ten film je ? Možná o nevěře, možná o žitých snech, možná o tom, jak nám filmy zasahují do života, možná o příbězích skrytých uvnitř příběhů a fikcích uvnitř fikce, nic z toho ale nevystihuje vlastní zážitek a sílu pobídky k divákově ponoru do pavučiny vlastního já. ()
Nejsem žádný Lynchův fanoušek, ale co je moc, to je moc. Absolutně nechápu co tím chtěl říct, jelikož nechtěl říct zřejmě vůbec nic, a pouze se rozhodl že někoho naštve, nebo bude šokovat. U mě nepřišlo ani jedno. Přišlo plkání, plácání, příšerně únavná kamera, nevysvětlené scény a dialogy, absurdní témata bez symboliky nebo vtipu, spousta nahotin a zbytečností. A hlavně! Neskutečná nuda. Tihle pseudo-umělci mě už vážně štvou. Nemá to jejich filmování žádný smysl, nic to neznamená! Není to ani trefné, ani děsivé, ani vtipné, ani vynalézavé, ani zajímavé. Zbytečné zasypávání světa debilních filmových počinů bez hlavy a paty. Lynch si asi myslí, že je tak úchvatnej že může natočit cokoli, a lidstvo to bude obdivovat. No, na mě jeho triky tedy rozhodně nefungují. Mám ráda Dernovou i Ironse, ale tohle je nějak mimo jakékoli úctyhodné tvorby. ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)
Jednoznačně pochopit film dle mého mínění nelze, jelikož chybí jednoznačná vodítka. Kde je realita? Komu se to celé odehrává v hlavě? První možnost. Skoro celý film je fantazie té mladé hnědovlasé manželky, která sedí na kraji postele, brečí, dívá se na "televizi" a přitom v hlavě běží její "film". Druhá možnost. Skoro celý film je vědomá fantazie té šílené sousedky při návštěvě herečky Nikki. Třetí možnost. Herečka Nikki se tak oddala své filmové roli, že ztratila pojem o tom, co je realita a filmová fikce. Já se přikláním k první možnosti a to proto, že na začátku filmu je zobrazen její "sex s klientem", který je ale podle mě ve skutečnosti jen její nevěrou s cílem otěhotnět, protože manžel nemůže mít děti... Potom je prostřih, kdy po tom milování sedí na posteli v hotelu a vzápětí "někde" v nějaké místnosti připomínající původní pokoj, kde pláče a sleduje "televizi", ve které zrychleně běží sitcom s králíky a návštěva šílené sousedky u Nikki. Na to, že ale televize není skutečnou televizí, je ve filmu několikrát poukázáno. Jakoby tím "pokojem s televizí" Lynch naznačoval, že jsme v mysli té ženy, v jejím nevědomí, ...že je v kóma. Myslím tím stav sníženého vědomí, kdy je porucha vědomí na stupni kómatu, tzn. že člověk je ve stavu vigilního kóma (bdělé kóma), tedy má otevřené oči, zachované reflexy, ovšem nereaguje vůbec na jakékoliv podněty (štípnutí, zatřesení, oslovení). Takže od začátku sitcomu až skoro do konce filmu, kde tato hnědovlasá žena uslyší přicházet manžela se synem, sledujeme její fantazii v kóma, do kterého se dostala při tom (asi brutálním) sexu a při kterém otěhotněla. Kóma trvalo přibližně 8 let podle věku jejího dítěte. To, co prožívala v tom stavu, sledujeme necelé tři hodiny. Asi i proto je ve filmu několikrát naznačeno, že čas nehraje roli. Konec filmu zobrazuje její probrání se z kóma. Syn už je veliký a její manžel se s jeho nevlastním a jejím vlastním synem za ní vrací domů. Laura Dernová pak byla její projekcí a naší průvodkyní v té její původně uvězněné mysli. Konkrétně: Hnědovláska (lost girl) se zamilovala a vdala za muže s polskými kořeny. Mají dům č. 1358 někde v Americe a chtěla by s ním otěhotnět, což se pořád nedaří. Ve lsti mu řekne, že je těhotná a on se přizná, že nemůže mít děti, protože v polském městě, kde vyrůstal, byla chemická továrna, která vypouštěla něco do ovzduší. Její mateřský pud je tak silný, že se rozhodne otěhotnět s jiným mužem, možná s ním sdílet i budoucí život, kterého poznala v baru. Je to sympatický mariňák ze Severní Karolíny. Poslední věc, kterou si před upadnutím do vigilního kóma "mlhavě" pamatuje (proto ty "zamlžené" obličeje na začátku a řeči "To je ten pokoj?", "Nepoznávám ho."), je příchod s mariňákem do hotelového pokoje. Tohoto muže ale neodhadla správně a proto jejich následný sex je spíš jejím "znásilněním", za který by mu "nejraději vypíchla oko a rozmačkala koule". Potom upadne do kóma (neustálé prostřihy na její obličej v průběhu filmu -> je to "příběh" této ženy), kde v její "myšlenkové fantazii", kromě jiného, sledujeme i její skutečné pocity, kde si připadá (připadala) jako děvka, protože musela být nevěrná. Možná sledujeme i její porodní bolesti ("bolesti po zapíchnutí šroubováku do břicha", šroubovák v podbříšku -> penis v pochvě) atd. Na konci filmu se z tohoto bdělého kóma probere, uvidí, že je v domě svého manžela, běží ho přivítat a s ním i svého syna, kterého porodila v nevědomí. Pár postřehů: a) Prostitutka ze začátku = hnědovlasá dívka (lost girl). Je tam střih, kdy "prostitutka se zamlženou tváří" sedí polonahá na kraji postele a vzápětí vidíme, že polonahá sedí na kraji postele ta hnědovlasá dívka sledující "televizor". To podle té mé teorie znamená, že hnědovláska po sexu upadla do vigilního kóma a její mysl je abstrakčně uvězněna v "pokoji s televizí". b) Skroro celý film je iluzí hnědovlásky (lost girl) v kóma. V té "televizi" sledujeme, ta hnědovláska sleduje, zrychlené záběry sitkomu a příchod šílené sousedky za herečkou Nikki. Pokud je "pokoj s televizí" pouze abstrakčním zobrazením uvězněné mysli (vigilní kóma) té hnědovlasé ženy, potom by už v normální rychlosti zobrazené záběry sitkomu, příchod sousedky a její následný rozhovor s Nikki plus další s tím logicky související záběry, měly být výplodem této uvězněné mysli. Stejně jako sen je iluzí vycházející z reality, tak i to, co by prožívala ta hnědovláska v kóma, by mělo nějaký reálný podklad. Takže herečka Nikki může být skutečnou herečkou, kterou ta dívka někdy předtím sledovala ve skutečné televizi, ale ten příběh Nikki z natáčení by byl její iluzí. c) Upadnutí do kóma a probrání se z něho. Ten začátek na mě působí, jakoby té hnědovlásce odcházela vědomá mysl přes předvědomí (pokoj č.47 s králíky) do nevědomí a konec, jakoby se její vědomá mysl navracela zpátky z nevědomí (chodby před pokojem č.47 strážené démonem) a předvědomí (pokoj č.47). Působí to na mě tak i díky textu výborné "Polské Poémy", ve které na začátku filmu Chrysta Bell zpívá "Na druhé straně vidím světlo, dmoucí se vlny. Je to daleko odtud, daleko od tebe." a naopak na konci "Vidím světlo. Opět dýchám a vím, ...budu muset žít. Slyším své srdce bít, vidím vaše tváře. Své ruce ovládám, jak si přeji... Něco opravdu přichází, něco se děje.". V hotelovém pokoji po upadnutí do kóma je polonahá, doma po "probuzení" je už samozřejmě oblečená. To, že běží z hotelového pokoje po krásné chodbě, potom z ničehonic po škaredých schodech a najednou je doma, podle mě znázorňuje ten její návrat do vědomé mysli (abstrakce). Uvědomění si toho, že naposledy byla při vědomí v hotelovém pokoji a teď je doma. Přirovnal bych to k probuzení doma po "oknu" z alkoholu. d) Axxon N. "Axxon N" by mohlo znamenat po vyrušení jednoho "x" a jednoho "N" "Axon", což je nervové vlákno. Přerušené nervy nevedou signál. Když se hovoří o přerušeném nervu, myslí se tím právě nervové vlákno, axon. Axon je schopen, na rozdíl od těla neuronu, po přerušení dorůst a opět se napojit. Ve filmu se několikrát objevují nápisy "Axxon N". Mohlo by to odkazovat na poškození mozku (vigilní kóma) a možnost postupné obnovy mozku (dorůstání axonů) až k vědomému vnímání a pohybu. Závěr: Myslím si, že "lost girl" chtěla sdílet budoucí život a vychovávat budoucí dítě s milencem, ve kterém se spletla a kvůli kterému upadla do kóma při jejich prvním sexu, kde se nečekaně projevil jako sadista. Myslím si, že se to stalo v nějakém hotelovém pokoji a také, že sex s ním vnímala jako nevěru hlavně proto, že ještě pořád byla vdaná a byla věřící (její modlení v jednom záběru). Také si myslím, že ještě pořád svého muže měla ráda, ale ten ji prostě nemohl dát dítě, protože byl neplodný, k čemuž se ji přiznal později po svatbě. Nevíme, jak v kóma přesně probíhal její život... Asi ji někdo v tom stavu objevil v hotelu, převezli ji do nemocnice, později porodila syna a po určité době si ji manžel odvezl domů i s chlapcem, kterého vychovával. Na konci filmu se doma v ložnici z kóma probrala a běžela uvítat navracejícího se manžela. Přitom zjistila, že má syna. () (menej) (viac)