Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
David LynchHrajú:
Laura Dern, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Justin Theroux, Scott Coffey, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Grace Zabriskie, Diane Ladd (viac)Obsahy(1)
Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.
Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“
Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.
Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“
Natáčená bez scénáře
Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“
Digitální změna
Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.
Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“
Práce ad hoc
Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.
Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.
Financování
Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (373)
Lynch se vydal někam, kam za ním už nejsem schopný a vlastně ani ochotný jít. ()
Zatím provizorní hodnocení. Po prvním zhlédnutí jsem byl dost zklamán. Většina Lynchových filmů mě zaujala a jeho smysl pro atmosféru miluju, ale tento film byl i pro mě dost nestravitelný. Příběh zde nemá smysl hledat - žádný tu není a pokud ano, tak si ho každý může zkonstruovat zcela nezávisle na tomto filmu. Tentokrát je opravdu škoda, že nad Lynchem nestál nějaký producent, který donutil Lynch film zkrátit - tři hodiny jsou opravdu neúnosné a trpí tím hlavně atmosféra, která třeba výborně funguje v krátkometrážních Králících. Každopádně plánuju to zkouknout ještě jednou, třeba v tom odhalím ty skryté kvality, které tu někteří opěvují. ()
Díky bohu (Davidovi) za ten konec, který byl jakž takž srozumitelný. Protože já se už po první hodině ztratila a to mě čekaly další dvě! Úplně upřímně, ten film mě sral a navíc na mě měl i sedativní účinek, což se asi stát může, když se člověk snaží soustředit, chytat každičký detail, protože co kdyby zrovna tohle byl ten díleček skládanky, který když se přiloží tam, kam má, vše do sebe krásně zapadne a má smysl jako celek?!? Ale má kapacita - koncentrace, paměti, logických operací - je holt omezená, takže jsem to nakonec už vzdala a těšila se z každých momentů, kdy na scénu přišli králíci (Lynch umí vyždímat vše, co se dá, což se v dnešní době nejen ekonomické krize určitě hodí), nebo tancující holky s velkými výstřihy a divokými účesy. Uf, mám to za sebou, ale nejlepší lynchovina to určitě nebyla! ()
Mám rád Lynchovskou složitost a to jak zobrazuje svůj svět, ale musí za tím být zajímavý děj, který bych chtěl odhalit, jako v předchozích filmech, tady jsem samozřejmě nechápal, ale bylo mi to jedno, vpodstatě jsem neměl snahu rozluštit to, protože mě děj neoslovil a nevtáhnul. ()
Tak, když i hlavní hrdina prohlásí, že mu to nedává žádný smysl, tak se potom ptám, jaký to má, sakra, dávat smysl mně, pouhé divačce...Jediný co je dobrý je ta hudba. Jinak je to jen o zmatený atmosféře. Takže, kdo si chce navodit slušnou schízu tak ať se na to koukne, jinak ať se tomu raději obloukem vyhne. ()
Volné pokračování The rabbits :-))) Ne, tohle je úlet. Tříhodinový filmový zážitek, ze kterého si odnesete všechno možný a nebude to jednoznačný. Já se bavil, smál, nudil, vyděsil, vzrušil... Zkrátka prošel celou škálou emocí a to je víc, než jsem od této Lynchovy digitální prvotiny očekával. Je to matoucí, příšerně dlouhé, ale zároveňa atmosférické a pojící prvky a motivy spolu kupodivu fungují dobře. Nemůžu jít do plnejch, nebyl jsem z toho úplně odvařenej. Je to myšlenkově podobný nové řadě Twin Peaks a ne tak nestravitelné jako Mazací Hlava. Prostě někde mezi. Vlastně je to jakoby David vzal všechny své minulé filmy a smíchal je v mixéru. Ten koktejl je ale esencí jeho Lynchlandu. Jako připravený divák a můžeme říci, fanoušek, nebo pozorovatel jeho věcí jsem se necítil až tak ztracený, spíš víceméně zorientovaný v jeho světě. Jako když jsem užíval několik let halucinogeny a poté se přepleskl houbičkama natolik, že už jsem se cítil jako doma. ()
Ze všech Lynchových filmů se tenhle nejvíc podobá filmům Neila Breena. A to je dobře (?) 8/10 ()
Lynch se přelynchoval. Ale tradičně mrazivá hudba, atmosféra a obrovský neklid přetrvávají, takže za tři. ()
Co se stane, když dáte vášnivému kutilovi do ruky zbrusu nové vrtací kladivo od Hilti? Pravděpodobně vám z baráku udělá jehelníček. Co se stane, když pozvete nenasytného labužníka na oběd do La Provence? S radostí vám udělá jehelníček z peněženky. A co se stane, když dostane nenapravitelný hračička, který je náhodou zároveň jedním z nejtalentovanějších režisérů své generace, do spárů digitální kameru? Inu, nejspíš natočí Inland Empire a udělá jehelníček z vaší hlavy. David Lynch se utrhl ze řetězu a natočil 179 minut nesmírně poutavých a nesmírně znepokojujících scén, snad natruc všem chytrákům, kteří v jeho filmech stále hledají nějaký smysl (rád se mezi ně počítám) a jako bonus nakladl na druhý DVD dalších 211 minut (!) nepoužitých záběrů a dalších materiálů. Problém je v tom, že feature disc a bonus disc by se po drobných úpravách daly klidně prohodit a nikdo by nic nepoznal; Lynch je prostě svůj a já mu to pořád žeru, ale všechno má své meze. Inland Empire mi leželo v šuplíku víc než rok, tak moc jsem se bál, že mi nesedne. Příště se budu bát ještě víc. ()
Vydržal som takmer hodinu a pol.Na recenziách typu “Has he lost his fucking mind?“ asi niečo bude.NEPOZERATEĽNÉ!!!A podľa toho čo tu čítam zrejme aj nedopozerateľné. ()
Většina Lynchových filmů má problém s přílišnou délkou, ale snad žádný do takové míry jako tento. Je to docela škda, protože příběh je docela zajímavý. Je tu řada Lynchovských tajuplných souvislostí, jenže sou natolik utopeny v záplavě záběrů a slov, že si jich divák ani pořádně nevšimne a tím vyznívavají do ztracena. Ani já sem si nedal říct a pokušel se film nějak interpretovat. Příliš se mi nezamlouvá interpretace Tomcata (nic proti) zde: http://www.filmklub.sk/m/movie_comment_comments.php?id=65658&comment_id=20528 Můj pokus najdete pod odkazovaným textem. Některé scény jsou ovšem dost působivé i bez snahy pochopit, neboť je v nich silná emoce. Například když se Nicky podívá do kamery se zmateným výrzem jako by jí něco docházelo a takto ji uvidí "Lost girl" na obrazovce ve svém vězení...Obzvlášť děsivě na mě působí scéna těsné před tím než Nicky projde dveřmi s tím tajemným nápisem a pak se začnou dít divné věci. Je v posteli z Devonem a říká mu: "Pak se mi začíná něco vybavovat. Proudí to do mě. nevim co to je. Podívej se na mě, to jsem já Nicky." Dodává plačtivím hlsem. Jako by se zoufale snažila udržet si svou identitu, kterou jako by se jí něco snažilo vyrvat.Když si to člověk spojí s následujícím dějem, je to docela znepokojivé. A jak funguje spojení Lynche s digitální kamerou? já si nestěžuju. Ten vizální hnus tu má svuj smysl, neboť film víc než Lynchovi předchozí opusy přibližuje snu. Nehledě na to, že některým záběrům hrubší zrno docela i sluší. A taky je tímto zajímavě vyřešen problém filmů o filmařích a filmování. Tyhle filmy totiž mají vlastně stejnou estetiku jako fiktivní filmy v nich vznikající a jako ostatní filmy a tím nám kazí ilusi. IE vypadá vizuálně dost jinak než "normální" filmy a tím účiněji vtahuje nejdřív do děje o natáčení fiktivního filmu (patrně vizuálně konvenčního) a podobně funguje i v dalším ději, kdy se hrdinka jako by propadne do reality fiktivního filmu. Ta "realita" totiž nemá vypadat jako film. Zde nám opět nic nekazí ilusi, právě zásluhou téhle odlišnosti od estetiky "normálních" filmů. Tento efekt je ještě korunován ve scéně v níž se Nicky octne v kině a na platně se odehrává nejdřív to, co před chvílí prožívala a pak to, co za chvíli prožije. Podobný problém s filmem o natáčení řešil kdysy Pasolini tak, že scény z natáční natočil černobíle, zatímce scény z filmu ve filmu barevně. Lynch použil místo černobílé digitální look. S tim rozdílem, že v IE scény z fiktivního filmu téměř neuvidíme - aspoň ne tak jak by je viděli diváci. Zkrátka dalo by se říct že IE je možná první film, který estetiku digitálních filmů využil opravdu funkčně a stylotvorně. ()
Toto nie je normálny film, David Lynch je proste iný, a preto, ak si chcete zaexperimentovať s jeho tvorbou, toto je jedna možnosť. A ak sa vám nepozdáva stopáž, tak siahnite po Lost Highway, ale tam zasa nepochopíte úlne nič. Priebeh filmu mi pripomínal vrstvy snov z Inception, ktoré by tu predstavovala realita, remake točený v Hollywode a nakoniec poľský cigánsky príbeh, na základe čoho bol pôvodný film točený, a v takejto postupnosti sme sa aj k týmto častiam počas príbehu dostávali. Skrátka, Inland Empire je zlepencom rôznych WTF scén s následnosťou, ktorú pochopí asi len pán Lynch a myslím si, že je umenie stvoriť niečo také, a preto, a aj kvôli poslednej hodine filmu a Laure Dern, ktorá bola skvelá, dávam 4*. PS: Zabudol som takisto na perfektný soundtrack. ()
Asi bych se film nezdráhal rozdělit na tři etapy, zhruba hodinu dlouhé. 1) Úvod do světa – divák získá přehled o konstrukci díla. Sledujeme realitu, do níž se občas přimíchá „hraná“ scénka, kde důležité pro diváka je, že se dílo Ironsovy postavy (režiséra) začne prolínat s životem postavy Dernové (herečka Nikki). Ovšem jak k tomu pasují králíci, Poláci a brečící žena u televize? Možná jsou metaforou k našemu vlastnímu sledování filmu (viděl jsem Inland Empire v kině, i doma na obrazovce a druhá varianta mi přijde jako vhodnější) či audiovizuální tvorby vůbec. Ve scénce dvou Poláků v sále v úvodu je zmíněna jedna důležitá věc: „Hledám průchod.“ Divák bude po celý zbytek filmu také hledat průchod dovnitř. Co je však zajímavější, průchod bude v jeden moment hledat i hlavní postava – akorát to bude průchod ven z díla. 2) Inland – hlavní postava si udělá díru do látky, skrz kterou „prohlédne“ a s tím pro diváka začínají první těžkosti – film přestane být srozumitelný. Osobně jsem to vnímal jako pohled do hlavy hlavní postavy. Kouzlo této části tkví v tom, že se zde film odváže od fabule – dílo se jakoby zvedne nad tuto úroveň a začne být prakticky o ničem. Přesto ale nějaké je – a lepší přirovnání, než k hudební improvizaci, mě nenapadá. Tedy: Lynch si v první části položí pevný základ, na němž v části druhé začne improvizovat. V hudbě je tento postup zcela normální a dělají-li takto hudbu zkušení muzikanti, je to radost poslouchat. Ve filmovém umění je ale toto uvažování nad formou díla krajně neobvyklé a byť si nemyslím, že by při natáčení a vymýšlení scénáře za letu Lynch nějak zvlášť exceloval (v tomto konkrétním případě), má můj respekt za to, že to alespoň vyzkoušel takhle natvrdo v celovečerním filmu. 3) Spojení – poslední část je hybridem, obsahuje obojí ze dvou částí předchozích. Dá se sledovat možná jako rozklad duše hlavní postavy (snaží se najít průchod ven – dostane se ale leda tak ke králíkům), ale moc se mi takové čtení nelíbí. Už jen proto, že film končí laciným happyendem. Ovšem co je to za happyend, když jsem z filmu neměl pocit, že by někdo našel průchod tam, kam potřeboval (já do filmu, Nikki z filmu)? :) Možná bychom se na nějaké hledání průchodů ale měli vysrat a nebrat ten audiovizuál až tak vážně (kdo jde na koncert vážné hudby, nejde si poslechnout improvizace hráčů). Přeci jen, závěrečné titulky s diskotékou, na které se řeže poleno, to se moc vážně brát nedá. ()
Vydržel jsem. 3hodiny jsem vydžel. První hodina mě bavila, má totiž jisté dějové prvky. Zbytek filmu spolu s hlavní hrdinkou nevíme co se prolína z minulosti a co z budoucna, lynchovské zvuky, obrazy, dějová linka se vytrácí, králičí rodinka, tančící prostitutky, rezatej šroubovák, opička, ukecana Japonka. Lynch se vrací k počátkům, umění pro umění, samoúčelný chaos...(MFF KV 2007) ()
Opravdu nevím co si o tomhle filmu myslet. Jestli je to megalomanské dílo nebo naopak totální brak. Za prvé totální výmaz, nevím vůbec o čem to bylo (jestli je to špatně nebo dobře - to taky nevím). Za druhé už se mi dlouho nestalo, abych u filmu usínal (usínal nudou). Za třetí mě ale stále láká podívat se na to znovu (takže možná ještě změním hodnocení). Můj názor je, že film je příliš a zbytečně (na svůj žánr) dlouhý. Jinak musím pochválit vynikající sitcom o králíkách:-) 50% ()
Ak by som ho mal hodnotiť ako klasický film, tak by mal určite menej hviezdičiek. Avšak na Inland Empire sa treba pozerať úplne ináč - ako na experiment. Lynch dostal jeden nápad a natočil ho. K nemu ho napadlo niečo ďalšie, tak to natočil tiež. Keď sa film začal točiť, žiaden scenár neexistoval (alebo ak aj hej, tak sa nešlo podľa neho). Herci dostávali svoje scenáre ráno pred natáčaním, Lynch ich písal predchádzajúce večery. Vzhľadom na to, že na začiatku nebol nijaký komplexný scenár a že film sa točil podľa intuície, dávam 5* za experiment. ()
Boli ma to....fakt ma to boli ze musim dat tak nizke hodnotenie ale David....toto si fakt prehnal.Aby som ja,tvoj fanaticky fanusik co povazuje Eraserhead za jeden z najlepsich filmov historie musel vypinat po tanecnom cisle.Prilis roztahane,zdlhave,prilis DLHEEEE ale naopak docela putave a zvukovo niekedy prijemne. Na digitalne zrno nemozem nadavat,lebo rovnakym tocim aj ja :D ()
Jestli chceme o něčem říct, že je to umění - tady je to správné místo úcty. Na poprvé, na podruhé, snad i podesáté zůstává Inland Emperor (i David Lynch) nepochopen, ovšem při druhém pokusu o sledování se vám odhalí zase o kousek víc z té spleti snových a matoucích obrazů... A možná podesáté pochopíte skryté významy a nebo ne. Tohle je film, který nám nepředkládá jasný význam, každý znás si utvoří ten svůj. A toto je podle mne umění. Umění, které nás nutí přemýšlet... ()
No, celé to jakýsi smysl nesmysl dává... To říkám asi proto, že jsem na to připraven Lynchovými ostatními filmy. Lauru Dern mám rád a hraje tu dobře a přes to číslo 47 je to vlastně Star Trek, tak proč ne. ()
Asi největší úlet Davida Lynche. Naprosto fascinující sekvence, hlavně s králičím sitcomem, perfektní atmosféra. Nicméně neúměrná délka. Nesrozumitelné sdělení. BIzarní, absurdní, what-the-fuckové. Nevím, co to mělo znamenat. Parafrazujíc Roberta Frosta se ptám: 'tell me my friend, what it was? ... I have a theory, but it hardly does.' ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)