End3R

Ultimátní 13-ti hodinový dokument, který se točí kolem celé naší společnosti a světa, v němž žijeme, a poukazuje na zastaralost našeho monetárního systému, který brzdí alternativnímu společenskému uspořádání založenému na obnovitelných zdrojích a moderních technologiích. Koho trochu zajímají věci kolem něj, tohle je must see experience. Volně dostupné online na www.tromsite.com

Herzlich willkommen in Fritzlwelt. Rodinný portrét tak trochu jiné rodiny nám fascinujícím způsobem ukazuje, co všechno se může dít za zdmi našich sousedů, kolem kterých možná každý den procházíme. Majetný, avšak od pohledu odpudivý tatínek rozbíhá na svém pozemku svůj vlastní úchylný projekt, ve kterém do posledního puntíku řídí život a myšlení své rodiny. Ač možná veden dobrými úmysly ochránit své blízké před nebezpečným a krutým světem (časté záběry sterilní fabriky, ve které otec pracuje, vyznívají celkem negativně v kontrastu s rozkvetlou zahradou, kde téměř jak v ráji pobíhají a hrají si v nevinnosti jeho děti – proto se nedá říct, že by onen „Fritzlwelt“ byl jasným odsudkem), tak výsledkem jeho vize je perverzní a roztodivná rodina, ve které kromě neustálého incestního nádechu bují krutost vedená nevědomostí, životní prázdnota a do sebe uzavřená naivita, která se zajíká a žlukne. Film zodpovídá i na zajímavý filozofický spor mezi racionalismem a empirismem – neboli je člověk, jenž je ponechán v nevědomosti, schopen docházet k vlastním poznatkům bez nutné zkušenosti (racionalismus) nebo je člověk jen „prázdnou deskou“, která až poté, co jsou do ní vepsány informace, se může stát rozumovou bytostí (empirismus)? Dogtooth stojí jasně na straně empirismu. Děti samy nejsou schopni dojít k tomu, že letadla na obloze jsou větší než hračky, se kterými si hrají, že kočka není zabijáckou šelmou, jak popisuje otec… jsou tedy pouze výsledkem výchovy, deskami, jejichž osobnost je jen sumou informací do nich vložených. Za zmínku stojí i onen vtipný poukaz na arbitrárnost a konvenčnost jazyka. „Zombie“ je malá kytička, „moře“ je něco, na čem se sedí…a „kunda“? To je taková velká lampa. Proto když kunda pohasne, svět zmizí. Hmm, řekl bych, že to aspoň to poslední je rozhodně pravda…

Jak se Flaubertovi nepodařilo napsat román o ničem, tak se Sorrentinovi totéž povedlo ve filmové podobě. Řím zobrazený ve všech vrstvách umění, od glamourových večírků a moderních prodejen odrážejících neonové světlo na svých výkladních skříních, až k antickým rozvalinám, které stále trůní městu jako zapomenuté relikty slavnějších dob. Film vypovídající o tom, proč je tak težké napsat v Římě román, a o tom, že i ty sebekrásnější slova někdy jen zbytečně překrývají podstatu života, smrti a spirituality.