pwh

V knižní předloze má jeden literát doladit scénář filmové adaptace Homérovy Odyssey k plné spokojenosti producenta. Ten bych chtěl natočit nabubřelý velkofilm (možná něco ve stylu Kleopatry, jež byla uvedena ve stejném roce jako tohle), ambiciózní režisér chce psychologický film vycházející z předpokladu, že barvitá dobrodružství jsou jen manifestací podvědomí hrdiny, který se vlastně k manželce vrátit nechce. Spisovatel by rád něco, co by vystihovalo předlohu a jeho představy o antických dobách. Ve filmu se o záměrech těch tří tolik nedozvíme a to, co se dozvíme, odpovídá knize jen částečně. Jisté je, že najít použitelný kompromis bude sotva možné. Už si nevzpomínám, jak se s tím vypořádával spisovatel v knize, ale ve filmu dojde alespoň na čas na ústupky komerci či snad autoritě producenta. Navíc vztahy tvůrců zkomplikuje vznikající poměr mezi producentem a manželkou spisovatele. Vzniká z toho všeho reflexe na téma konflikt mezi uměleckým svědomím a komerčním přístupem, kterýžto konflikt se prolíná s manželskou krizí... Osobitý režisér  J.L. Godard si tu samozřejmě neodpustil své sklony k experimentování a sofistikovaný smysl pro humor, např. jej k jeho nelibosti nutila smlouva vložit pár záběrů s nahou B. Bardot. Užitím jistého "šaškování" s barevnými filtry se alespoň pokusil jakýkoli erotický náboj těch záběrů zcela eliminovat. V knize se jako postava vyskytuje proslulý režisér Fritz Lang a ve filmu si tento pán skutečně zahrál sám sebe. Záběry, které měl ve filmu natočit F.L., pro tenhle film údajně skutečně natočil, i když vypadají jako by je natočil sám Godard. Ještě jsem si při nich vzpomněl na Sergeje Paradžanova. V jedné scéně arogantní producent říká, "když slyším kultura, vytahuji šekovou knížku." Což by se dalo chápat jako Godardovo naznačení (s jistou nadsázkou), že komerce je podobný hnus jako nacismus. Jinde týž producent ve stylizovaném záchvatu vzteku mrští kotoučem s filmovým pásem a dostává se při tom do podobné polohy jako slavná antická socha Diskobolos. Režisér mu na to říká, "vida, už se vciťujete do antické kultury." Negativní zobrazení producenta (v knize to byl Ital, ve filmu Američan) mi bylo sympatické, ale je zde poněkud stylizováno a poetizováno (což samozřejmě sedí k tomuhle stylu). V reálu bude protivnost arogantních ziskuchtivců, pohrdajících něčím jako umělecké svědomí, z řad hollywoodských papalášů jistě sušší a méně poetická. Film trochu pokulhává, pokud jde o emoční stránku. Zatímco v knize je závěrečná tragédie velmi zdrcující, ve filmu jsem nějakou emoci sotva postřehl. Záměr filmu byl sice poněkud jiný, ale nějak mi připadá, že Godard by neuměl emotivně působivou scénu, ani kdyby chtěl...

Má touha vidět remake se tímto ještě snížila. Ač mě Haneke hodně zajímá, zrovna do tohodle se mi moc nechtělo, a nakonec mě to celkem vtáhlo, moh sem si užít toho, co mam na Hanekeho rukopisu rád. Divácký zážitek je, jak se na Hanekeho sluší, notně nepříjemný a znova už bych to asi nedal. Jde jistě o film, který se zareje pod kůži a to oceňuju. Hlavní záporáci mi byli dost odporný. Zcizovací efekty se zpočátku dali snést, ale když se začaly používat slova jako film a diváci, to už bylo moc. Ani nápad s ovladačem mi moc nesednul, čekal sem, že se někdo podívá do kamery a nějak mi to zdůvodní, ale ono nic...Další z filmů na téma posedlost dnešní společnosti násilím a krví ve filmech, televizi a dnes už i na internetu (viz obliba videozáznamů různých nehod na netu) a současně otupělost vůči násilí a emocím, krterá vede k tomu, že málokteré nasílí je pro současného diváka natolik uspokojivě brutální, aby dokázalo vytrhnout ze znuděnosti. Jeden server s extrémními videi je přímo nazván areyoubored (nudíš se?). Ano, i já se občas na taková videa dívám, a tak se cítím patřit do skupiny diváků, s nimiž se tento nelítostný film snaží komunikovat. V rámci těchto "obviňujících" filmů řadím Funny Games výš než Natural Born Killers.

Když se Verhoeven rozhodlo natáčet opět v Holandsku bez dohledu Hollywoodských bossů, leckdo možná čekal, že zplodí pecku na úrovni jeho předhollywoodských vrcholů. Něčím takovým film není a ani se nesnaží být. Vrací se k tématu druhé světové a jistě není o nic horší než třeba Oranžský voják (vcelku zdařilý film, který ovšem k Paulovým předhollywoodským vrcholům neřadím). Téma válka umožňje natočit řadu působivých realistických dramat. Může trochu zklamat, že Černá kniha je obyčejný thriller plný scénaristických schválností, jež namejí jiný cíl než zvýšit napětí a počet akcí. I tak jde o thriller celkem povedený a lehčí žánr nikterak nebrání působivě ukazovat hrůzy války a film nakonec i má co říct. I když neřiká nic moc nevého, říká něco, co si zaslouží být opakováno - na straně okupantů nebo okupovaných, lidi a hlavně zfanatizovaný davy sou vlastně všude stejný. Na otázku hlavní postavy, "copak to nikdy neskončí?", odpovídám tedy, neskončí, protože lidstvo je holt lidstvo.