Inland Empire
Inland Empire
Inland Empire
Réžia:
David LynchScenár:
David LynchKamera:
David LynchHrajú:
Laura Dern, Jeremy Irons, Harry Dean Stanton, Justin Theroux, Scott Coffey, Cameron Daddo, Jerry Stahl, Kristen Kerr, Grace Zabriskie, Diane Ladd (viac)Obsahy(1)
Příběh o záhadě… Záhadě uvnitř vnitřních světů… Rozvíjející se kolem ženy… Ženy zamilované a v nesnázích. Herečka Nikki Grace se připravuje na největší roli svého života, ale když se zamiluje do svého kolegy, zjistí, že se její život začíná podobat fiktivnímu filmu, který právě točí. Navíc odhaluje, že tento současný film je remakem polského snímku 47, který nebyl nikdy dokončen kvůli nevyslovené tragédii. A to je jen začátek. Brzy se na filmovém plátně rozpoutá zdánlivě nekonečný útok nepopsatelně bizarních situací: sitcom představující lidi v králičích kostýmech, paralelní příběh zasazený do zimního Polska, dům plný tančících prostitutek, šroubováky v břiše… a mnohem, mnohem víc. Jakmile přijdou závěrečné objasňující záběry filmu, budou i skalní Lynchovi fanoušci lapat po dechu. To, co nejvíce odlišuje Inland Empire od předchozích Lynchových filmů, je formát, na který točil. Toto je poprvé, kdy si vybral natáčení na digitální kameru, a jakkoliv je toto rozhodnutí v první chvíli nepříjemné, zrnité obrazy zapojují do hry hrůzostrašné a oblíbené kouzlo. Snímkem Inland Empire přináší David Lynch svou nejvíce avantgardní, abstraktní a neproniknutelnou vizi v celé své kariéře. Tříhodinová horečná noční můra hraného filmu bere základní strukturu Mulholland Drive a ještě více ji činí neovladatelnou.
Inland Empire je snad tím nejabstraktnějším dílem Davida Lynche od dob Mazací hlavy, avšak jak sám autor doufá, dostane se tento snímek i do srdcí 14letých amerických dívek. Každopádně tu vyvstává jednoznačná otázka: Bude to dávat smysl? A David Lynch odpovídá: „Mělo by to dávat naprosto perfektní smysl.“ Když se někdo zeptá Davida Lynche na to, o čem Inland Empire je, odpoví: „Je to o ženě v nesnázích, a je to tajemné, a to je vše, co bych k tomu řekl.“ Když uvádí projekce svého filmu, nadhodí někdy Lynch klíč ve formě citace: „Jsme jako pavouci. Utkáváme si svůj život a pak se po něm pohybujeme. Jsme jako snílci, kteří sní a pak v tomto snu žijí. A to platí pro celý svět.“
Pochopení filmů Davida Lynche není nikdy snadné. Ale se svým novým snímkem Inland Empire je mistr záhad a děsu ještě více neproniknutelný než když před tím. Šest let po úspěchu Mulholland Drive (2001) se Lynch vrací, aby si dobíral diváky ďábelskou skládankou. Lynchův temný příběh je film ve filmu, ve kterém nás provede děsivým labyrintem vnitřního světa hollywoodské herečky, kterou hraje Laura Dernová, která zároveň film koprodukovala. Film přepíná vzad i vpřed mezi realitou a fantazií, mezi skutečným životem herečky a její filmovou postavou, a je vyplněn hrůznými obrazy, nepříjemnými zvuky a temnými proroctvími. Lynch si je vědom toho, že diváci budou muset pracovat a hodně přemýšlet. „Každý film je jako vstup do nového světa, vstup do neznáma. Ale neměli byste se bát použít svoji intuici a pocit, myslet svým vlastním způsobem; mít zkušenosti a věřit svým vědomostem,“ říká režisér.
Lynch, který naprosto boří pravidla filmu, klade na diváka nároky svým neustálým přepínáním časoprostoru a zapojením skládačkové představivosti, a přiznává, že často sám nevěděl, kam jít dál v utváření filmu, natáčení scén. „Střih do další scény může být velmi překvapivý a to je zázrak filmu – jak se přemísťujeme z jednoho místa na druhé a možnosti těchto míst, do kterých vstupujeme, jsou svým způsobem nekonečné. Jak dokážeme vidět sami sebe a pohybovat se tam – to je to, co mne pohání vpřed,“ říká Lynch a pokračuje. „Film je tak nádherný jazyk. Film je něco, co si pohrává s věcmi za hranicí slov, a to je krásné. Nechat se unášet filmem je jako plout s hudbou, vaše mysl cestuje s ním, je to tak fantastické. Vstupte a zažijte něco neobyčejného v naprosto odlišném světě.“ Justin Theroux, který hraje ve filmu milence Laury Dernové, říká, že vždy přemýšlel o filmech Davida Lynche jako o koupi nové jazzové nahrávky. Nejlepší je nechat, aby ten film prošel kolem vás. „Posaďte se a vydejte se na jízdu.“
Natáčená bez scénáře
Herci pracovali na filmu 2 a ½ roku, ale za celou dobu nedostali do ruky scénář. „Každý den se ubíral jiným směrem, každý den měl jinou myšlenku,“ říká Dernová. „Všichni z nás, stejně jako vy, jsme zažívali Davidovu vizi poprvé,“ pokračuje, „protože tu od začátku nebyl předem daný scénář nebo plán. Film se přes nás převaloval a naše zkušenost s ním byla stejná jako ta vaše.“ Dernová film poprvé viděla až na premiéře na festivalu v Benátkách. „Pravda je, že jsem nevěděla, koho hraji, a nevím to stále, a těším se, až ten film uvidím a dozvím se víc.“ Na festivalu v Benátkách byl také David Lynch oceněn Zlatým lvem za celoživotní dílo a ve svých 60 letech se tak stal nejmladším držitelem tohoto ocenění. Lynch říká: „Jsem skutečně poctěn, že dostávám tuto cenu. Teprve včera mi bylo 19 a nyní dostávám toto ocenění.“
Digitální změna
Inland Empire je první z řady úspěšných filmů Davida Lynche, který byl zcela natočen na digitální kameru – s přístrojem Sony DSR-PD150. „Začal jsem pracovat s digitálním videem s mými webovými stránkami a zcela jsem se do tohoto média zamiloval. Je to neuvěřitelné, ta svoboda a ty nekonečné možnosti, které přináší, jak při natáčení, tak i v post-produkci.“ Po natáčení Lynch uvedl, že již nikdy nebude točit na filmový pás. „Pro mne neexistuje cesta zpět k filmu. Skončil jsem s ním. Mám rád abstrakci. Film je nádherné médium, ale je velmi pomalé a nemáte šanci si vyzkoušet řadu věcí. S DV tyto možnosti máte. A v post-produkci můžete udělat vše, co chcete.“ DV dalo Lynchovi také svobodu v tom, že nemusel nikomu vysvětlovat své záměry – jak finančníkům, tak i sám sobě – než začal natáčet. „Vysvětlovat věci slovy je vždy velký problém,“ přiznává.
Výrobní proces s DV popisuje jako cestu „velkého zkoumání“ k odhalení, jaký bude jeho film. „Píši, kudy chodím,“ říká. „Věřím v jednotu věcí. Když máte jednu část a pak druhou část, která se k té první nehodí, je zvláštní přijít na to, že po tom všem k sobě pasují. Je to zcela nádherná věc.“ Lynch také věří, že s pomocí DV získá od herců jiný druh výkonu. „Když vyčerpáte film, musíte zastavit a přeložit nový pásek a během této doby někdy vyprchá onen nabytý a potřebný žár. Ale s tímto médiem můžete tento žár udržet a budovat ho, a je hezké do sledovat.“ Z této svobody také těžila především Laura Dernová. „Ona je naprosto úžasnou herečkou. Někteří lidé dostanou roli a dělají své věci, ale někteří mají v sobě mnohem víc a obvykle nedostanou příležitost to ukázat,“ dodává režisér. Ke kvalitě filmu natočeného na DV Lynch říká: „Vypadá to jinak. Někdo by mohl říci, že to vypadá špatně. Ale mně to připomíná počátky 35mm filmu, který neměl tu dnešní kvalitu. Když máte slabý obraz, je tu mnohem více prostoru pro snění.“
Práce ad hoc
Když dával David Lynch v roce 2005 interview, hovořil o natáčecím procesu Inland Empire. Říkal: „Nikdy dříve jsem nepracoval na projektu takovýmto způsobem. Nevím přesně, jak se tato věc rozvine… Tento film je úplně jiný, protože nemám scénář. Píši ty věci scénu za scénou a většina z nich je natočena a nemám ani příliš tušení, jak to skončí. Je to risk, ale já mám tento pocit, protože všechny věci jsou jednotné, tato myšlenka v tomto pokoji se bude nějakým způsobem hodit k tamté myšlence v růžovém pokoji.“ Každé ráno rozdal Lynch hercům několik stránek čerstvě napsaných dialogů. „David nám nikdy nedal scénář, dal nám jen popis scén, takové krátké 10 stránkové materiály. A pak jsme šli na konci dne domů a dal nám další, nebo nám dal tři najednou. Občas se ty scény zdály propojené, občas na sebe vůbec nenavazovaly. Takže skutečný proces (natáčení) se zdál být téměř stejný jako to, když se na film díváte, což zahrnuje to, jak si spojíte věci dohromady, když odcházíte z kina,“ říká Justin Theroux.
Většina filmu byla natočena v Łodź v Polsku, s místními herci jako např. Karolinou Gruszkovou, Krzysztofem Majchrzakem, Leonem Niemczykem, Piotrem Andrzejewskim a umělci místního cirkusu Cyrk Zalewski. Část natáčení se také uskutečnila v Los Angeles a v roce 2006 se Lynch vrátil z Polska, aby film dokončil. Inland Empire také pokračuje v Lynchově tradici pojmenovávat své projekty podle místa, kde byly natočeny.
Financování
Většinu nákladů hradil Lynch ze svých vlastních zdrojů, společně s pomocí Mary Sweeneyové, své dlouholeté spolupracovnice. Film také zčásti financovala francouzská produkční společnost Canal Plus, která již dříve poskytla prostředky k třem Lynchovým filmům. Rozpočet Inland Empire není přesně znám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (373)
Šílené, psychologické, nepochopitelné - dokonalé!!! ()
Nevím, jestli stárnu já, nebo David Lynch, ale tohle mi přijde jako docela silné kafe i na něho. Vzhledem k délce filmu je tam tolik překombinovaných psychedelických výjevů, až se začínám natolik ztrácet, že ztrácím i chuť pokusit se tento počin vůbec chápat, nebo nad ním jakkoli polemizovat. Jediným důvodem, proč vynechávám hodnocení je fakt, že jde o doposud nesesazeného krále žánru, kterého tak i respektuji. Kdyby na tvůrčím křesle neseděl David Lynch, natvrdo dám za odpad a nějak se nad tím nepozastavuji. ()
Slabší než Mulholand, ale pořád Lynch dokazuje, že umí točit filmy.... ()
Vražedná délka + nečitelný příběh = pochoutka hlavně pro skalní fanoušky... ()
Tři hodiny v Lynchově hlavě. Precizně strukturovaný bordel emocí, myšlenek, křivd, mystiky, svědomí a vůbec všeho, z čeho je člověk. Akorát že, tak jako Mulholland Dr. operoval s dvěma až třemi rovinami, IE žongluje s pěti. Výzva, která se divákovi odmění. ()
Bohužel oproti mazací hlavě to ztrácí toho tolik oblíbenýho lynchova ducha... ()
Lynche mám moc rád. Každej jeho film má svý specifický kouzlo a kvality. Inland Empire mi leželo "v šuplíku" skoro 10 let. Měl jsme podvědomej pocit, že tu bude něco špatně...a bylo. Bohužel skoro všechno. První hodina je ještě koukatelná a člověk má pocit, že z toho něco bude. Zbytek filmu je ale totální utrpení, kdy je divák vděčnej za každou světlejší scénu nebo chvilku hudby. Už v půlce jsem věděl, že jestli to vypnu (a že jsem fakt chtěl), tak už to nikdy nedokoukám... ()
Filmy Davida Lyncha mám rad, rad o nich premýšľam aj dva dni po pozreti a hľadám v nich tajomstva. Beriem to ako takú detektívku. Avšak taký prípad akým je Inland Empire by nerozlustil ani Poirot ani Columbo. Je to príliš aj namna, čo mám rad divné filmy. Avšak nehovorím že ide o zlý film. Atmosféra je v ňom skvelá, ide o veľmi dobrý horror v ktorom niesu lacné triky a príbeh zozaciatku aj nejakú tu kostru ma. Lynch sa však nechal v pocite absolútnej voľnosti uniesť za hranice aké zatiaľ nikto neprekročil a od prvej hodiny sa Inland empire stáva kolázou rôznych náhodných scén. Nakonci to aspoň nejaký zmysel nadobudne ale posledná scéna počas ktorej idú titulky zasa cely zmysel úplne ničí. ()
Ne, na tohle nemám, nepochopila jsem. Ale přesto, a přes svou 172minutovou stopáž, mě nenudil. Určitě to stojí za pokus. ()
Pokud si myslíte, že jste zkušený divák, tak vás Lynch z tohoto omylu rychle vyvede.Po celý film je Lynch napřed, hraje si s vámi, ví přesně jak na vás právě v ten který okamžik film působí a s radostí s vámi smýká celý film z jedné strany na druhou.Když to shrnu, tak se vám Lynch celý film směje.Řemeslně je to vynikající film, ale bohužel asi se tentokrát víc bavil lynch než divák. ()
jedna věc je překračovat hranice "normálního" filmu a získat si tak pověst originálního-kultovního režiséra. věc druhá je někde daleko za těmito hranicemi zůstat a podstaty filmu se naprosto nedotknout. .... škoda, přeškoda Dave ! ()
Osobně asi stárnu jelikož natáčení digitální kamerou mě moc nedojímá. Možná jsem to ještě nepochopil, ale absence kontrastu a barev mě ubírá na příjemném zážitku ze sledování filmu. Hodně zrna a velmi se chvějící kamera (vidím, že třepot kamerou patří k nastupující generaci která se v ní vyžívá, jak u diváků tak u kameramanů, ale mě to začíná opravdu vadit. Např. třetí díl Bournea byl díky tomuto nesledovatelný) Co se týče samotného filmu nemám jednoznačný názor na to abych ho zde dokázal vyjevit. Je to Lynch a tři hodiny mě zas tak nevadili. Prostě abyste věděli musíte se podívat. ()
Tak nevím, jestli jsem tak blbá, nebo jestli už Lynchovi hrabe. Mám z toho pocit, že naprostá autorská volnost, kterou díky zvuku svého jména dnes má, mu tak trochu stoupla do hlavy a prostě plácá jedno přes druhé bez nejmenšího vodítka diváku, který se prostě jen bezmocně topí v obrazech, šplíchajících na něj depresi a deziluzi. Možná to byl účel, v tom případě mě však napadá spoustu jiných filmů, které mi sice přivodí depresi, ale něco si z toho kromě ní a bolení hlavy odnesu. Ale jak říkám, upřímně přiznávám, že je taky úplně klidně možné, že už je to pro mě trochu vyšší stupeň, než na kterém se nacházím. ()
Mulholland Drivem začala příprava na film Inland Empire. Rabitts byli podivným trailerem. Lynch postavil mysteriózní stavbu. Základní kámen už musí najít každý sám v sobě. Geniální dílo. ()
Jestli Lynch dosud alespoň trochu respektoval nějakou filmařinu, tak tentokrát vzal kameru do ruky a hercům jen dával pokyny...téměř s patologickou radostí z tvorby pak společně s nimi musel sledovat co jim vlastně pod rukama vzniklo....ponor do rozvrácené psychiky herečky v obrazech nešpinavějších koutů polské Lodže a Los Angeles...v nikterak brutálním podání (až na ten šroubovák, který o to více zapůsobí ),ale s všudypřítomným strachem a časoprostorovou temnotou...ta vás při poměrně dlouhé stopáži bude dusit tak, že je třeba na vzduch, kde přemýšlíte má-li smysl si tímto zhnusit už tak hnusný den ( někdo tu doporučoval sekání trávníku jako relax )...a do toho králíci,kteří se bojí taky .... červené závěsy jsou již od dob Twin Peaks Lynchovou klasickou branou k možnému vykoupení všeho svinstva _ garmonbozia ( strach a bolest ) jako obchodní artikl temných sil....důležitým momentem na závěr jsou téměř dadaistické titulky s uvolňující hudbou (Lynch), kdy všechno napětí rázem opadne a vyklidní.... ()
tak už dost davide. dobře, na narativní stránku jsi se vysral už dávno a kompenzoval jí abstrakcí, ale čeho je moc, toho je příliš.miska vah se vychýlila na nesprávnou stranu a já ti přestávam rozumět. toč si dál tyhle kraviny a ve skrytu duše očekávej, že tě nazvou Umělcem, ale se mnou pak už nepočítej. inland empire bych přirovnal k warholovejm filmům-novodobí snobi je adorujou, ale samy o sobě jsou k nekoukání. ()
I přesto, že Lynche můžu, tak tohle už bylo trochu zdlouhavé. A vadila mi docela dost ta ruční kamera. Jinak klasický Lynchovský puzzle, který je natočený ve stylu, v jakém to umí udělat jen on. Jeden podivný obraz střídá druhý, do toho hrají v podkresu naléhavé a nepříjemné pocity vyvolávající tóny, nebo v pozadí prostě jen zní divný pocit vyvolávající zvuky. Prostě co se působení filmu týče, paráda. Pár opravdu jednoduchých záběrů mi dokonce nahnalo hrůzu a přeběhl mi z nich mráz po zádech. Nechtějte po mě ale vysvětlení, o co tam šlo. U jiných těžkých filmů Lynche jsem vždy alespoň tušil a měl nějaké vysvětlení a ty puzzle nějak jakž takž složil dohromady. Tady ale opravdu tápu. Dokud to ale bude na mě působit tak, jak to působí, tak nemůžu hodnotit nízko. ()
My brain hurts! Neutrální hodnocení, protože se nedokážu rozhodnout, na které straně linie bláznovství/genialita tenhle film stojí... Bylo tam určitě pár strašně úžasných okamžiků, pár nesmyslů, pár věcí, co mi nesedělo... A i když si myslím, že jsem to tak nějak pochopil, určitě jsem nepochopil všechno, co bylo v tomto filmu metaforicky zobrazeno... V podstatě od chvíle, kdy Nikki poprvé vstoupí do dveří s nápisem Axxon N jsem se naprosto ztratil a už jsem nevěděl, která bije a chytil jsem se zpátky asi o hodinu a půl později... Takže tak :) ()
DAVID mne LYNCHoval na nemocničním lůžku skoro 3 hodiny. Bohužel jsem nedostal na bolest už žádný opiát a tak se mně libíly až závěrečný titulky. ()
Tak tohle je opět po čase další hodně těžké sousto - já nevím, zda je to tak dobré, nebo absolutně příšerné, abych vůbec byla schopna hodnotit. Takže zatím zůstane Inland Empire u mě bez hodnocení, třeba jednou doplním, když se mi bude chtít podívat se znovu na něco co má 3 hodiny a čemu zatím téměř vůbec nerozumím. Samozřejmě, téměř každý řekne, že Lynchovým filmům se rozumět nedá, ale když vezmu v potaz jeho jiné snímky, alespoň mě dokázaly udržet v pozornosti a měly nějaké takové své kouzlo, napětí, takže jsem se vydržela dívat až do konce a nabízela se alespoň nějaká interpretace toho, co je která postava zač a jaký má v příběhu smysl. Jenomže tohle je tak roztříštěné, že nevím, zda je vůbec kdy možné sestavit dohromady nějaký smysl, spíše bych ale řekla, že ne, přestože se občas objevila jistá vodítka, jak k sobě které události zapadají (zejména vložení The Rabbits a nějaká tajemná symbolika čísel 47 jako čísla pokoje plus jeden pokoj v růžové a druhý v zelené barvě... tohle mělo jistý interpretační potenciál, ale co to teda, sakra, bylo???). ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)